Zloději kol
Ladri di biciclette
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Réžia:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrajú:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (viac)Obsahy(1)
Uprostred biedy a beznádeje povojnového Talianska si nezamestnaný robotník nájde prácu lepiča plagátov. Hneď po nástupe do nového zamestnania mu však hrozí, že o neho znovu príde, lebo mu ukradnú bicykel, ktorý je jeho pracovným nástrojom. Spolu so svojim synom robí všetko pre to, aby bicykel získal späť. (STV)
Recenzie (225)
Síla neorealismu mi asi zůstane ještě nějakou dobu skryta, Zloději kol mě nepohltily tolik, jak jsem doufal. Výpovědní hodnota silná, ale rozhodně ne odzbrojující. ()
De Sica se vás snaží celou dobu držet v jediné emoci - prostě se cítíte zatraceně blbě. Ano, sice se chvilkami dostanete do veselých nálad, jenže to je pouze klam. O chvíli později se totiž cítíte ještě hůř. ()
Zapůsobilo to na mě, krásně vykreslená situace bezprostředně po válce přímo dýchala z každého záběru. Výtečná interakce mezi otcem a synkem, zvlášť jak mu dal facku a potom seděli v té restauraci - to se mě úplně dotýkalo. A konec se mi taky líbil, v každém zlu je i trochu toho dob¨ra. ()
2/10 Italsky neorealismus - nic pro me... ()
Typický příklad toho, že neorealimus není jen pro hrstku onanujících filmových intelektuálů a rádoby-artových hipsterů. Tohle snad musí chytnout za srdce úplně každého. 100% ()
V podstate veľmi jednoduché, ale dokonale funkčné zadefinovanie talianskeho neorealizmu, ideovo čisté, silné, pôsobivé. ()
Prvé stretnutie s Talianskym neorealizmom dopadlo lepšie než som čakal. A keďže sa po internetoch na viacerých miestach uvádza Zlodeji bicyklov ako šablónovitá vzorka tejto vlny, neváhal som. Snímka zachytáva nevšedným spôsobom všedné problémy obyvateľov povojnového Talianska. Však realizmus nie? Zobrazuje chudobu, núdzu o prácu, starosť o rodinu a vďaka tomu aj pohľad na zločin z iného uhla ako právneho. Morálneho, no neprikláňa sa na žiadnu stranu. To čo tu tvorca zachytil platí do dnes. Zúfalý človek robí zúfalé činy. ()
Antonio dostane práci jako lepič plakátů, ale nutně k ní potřebuje kolo, jak vyžaduje zaměstnavatel. Hned první den je mu ukradeno. Zoufalý Antonio hledá kolo druhý den se svým malým synem Brunem. A to je vlastně celý příběh. Na první pohled velmi prostý, ale když sledujete film, vidíte zoufalého člověka, který je v hrozné situaci, neboť o práci je nouze a on potřebuje zpět své kolo, aby uživil rodinu. Závěr je dosti emotivní, ale ne nějak křiklavě, aby za každou cenu vyloudil z diváka slzu. Pro mě jednoznačně nejlepší neorealistický film, jaký jsem zatím viděl. ()
Před pár dny jsem viděla klasiku Řím, otevřené město, jiný film z řad italského neorealismu. Chtěla jsem proto zhlédnout i dalšího zástupce tohoto stylu a udělat si lepší obrázek. A taky jsem si chtěla odškrtnout další klasiku ze seznamu. Musím říct, že Zloději kol mě nebavili tolik jako právě Řím. Opět chválím styl, realističnost, možnost vidět chudobu poválečné Itálie a dopad oné chudoby na obyčejné lidi. Ovšem příběh mě nezaujal tolik, jak jsem si myslela. Někdy od poloviny filmu mi navíc začal lézt na nervy hlavní hrdina, což výslednému dojmu taky moc nepomůže. Neříkám, že je to špatný film, to rozhodně ne, naopak, je to pravověrný zástupce neorealismu se všemi klady, které se k němu váží, ale když vám film neodsýpá, nelze dát větší hodnocení, byť je to klasika jak se patří. ()
Zloděje kol jsem poprvé viděl, když mi bylo16. V poslední době jsem několikrát sáhnul do DVD-téky, abych se na tento film znovu podíval. Ale po ruce mě vždy plácne jiná ruka, a tak tu svou zas stáhnu zpátky. Mezitím se čísla v první větě prohodila, a já na film stále jen vzpomínám a snad už ani nedoufám, že se na něj znovu podívám. Po všech těch letech z něj zbylo ovšem jen několik záchytných bodů, a mezi nimi celé plochy jen nejasně popsatelných emocí. Jako bych to kdysi prožil, jako by se mi to kdysi zdálo. Reálie viz Pohrobek. Pozn: Horatius rozlišuje umění na: "Heac placuit semel, haec decies repetita placebit (Tohle se líbí jednou, tohle chceš vidět desetkrát)" Zloději kol jsou asi ten první případ. ()
Ve scéně na policejní stanici se ukázalo jak málo se změnilo ve věci krádeží kol :-). Jestli si ho najdete, tak nás zavolejte. A vědma za poplatek věští, že buď ho najdete hned nebo nikdy. Ale to jen na okraj. ´Jinak je celý tento film esencí beznaděje člověka, který nemá žádnou šanci domoci se práva a zloději se mu jen smějí do tváře. Jak nadčasové. Nemám k tomuto filmu žádnou výtku. Přesné jsou herecké výkony, kamera, režie i hudba. ()
Způsob, jakým se protagonista Antonio dostane NE vlastní vinou do řetězce událostí, které jej dovedou až do role člověka, jehož vinou celý řetězec odstartoval - to je neskutečná podívaná. Fantastická výpověď o tvrdé realitě poválečné Itálie a každodenním boji běžného obyvatelstva. Miluju každou minutu, každý záběr. Jako bych to prožíval. Je důvod, proč je film v mojí topce. Nadčasová záležitost. ()
Úžasný a smutný film o člověku, který v zoufalství udělá chybu...Závěrečných 5 minut je famózních. ()
ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Morálne hodnoty' ; Bruselská anketa (vznikla v roku 1958) - 3. miesto ◘◘◘◘ BAFTA 1949 - Najlepší film ()
moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo v meste Rím. (dyfur) ()
Tento oscarový snímek byl jedním z nejlepších dramat, jaké jsem do svých 14 let viděl. Tohle drama mělo hodně do sebe. Celým dějěm se táhne velice rušná atmosféra, která byla nejhlavnější složkou filmu, bez ní by to bylo průměrné drama. Když to vezmu od začátku, tak mi přišel šíleně dramatický a smutný, střed trošku zvolnil, ale taky se objevovaly dramatické chvíle. Konce jsem se nemohl dočkat, byl jsem strašně moc napjatý a seděl nehnutě na sedačce. Konec byl úplně nejlepší části filmu, byl dojemný, měl jsem slzy na krajíčku, tady až extrémě dramatický, takhle dramatický konec nepamatuji. Tady musím také poznamenat na geniální hudbu, jež byla nejlepší v nejdramatičtějších chvílích filmu. Taky musím samozřejmě pozvednout výkony dvou hlavních hrdinů, bez nichž by film nevzniknul. Film mi řekl, že nemusí být život plný radostí a smíchu, ale taky smutný a plný pláče. A rozhodně nelituji toho, že jsem si ho koupil a budu na něho pěkně dlouhou dobu myslet. Díky, O*R*I*N*e. 96% ()
De Sica má talent rozehrát banální zápletku takovým způsobem, že je člověk neustále v napětí jak vše dopadne. U Střechy šlo o to postavit dům do 24 hodin, tady zase o hledání ztraceného kola, které je pro hlavního hrdinu dost důležité. Potřebuje živit rodinu, horko těžko našel práci a k té nutně potřebuje kolo, jenže to mu hned první den někdo ukradne. A celé mi to přišlo tak napínavé a atmosférické, že jsem od toho oči odtrhnout nedokázal. Navíc to docela dobře představuje hlavní postavy, zajímavě se to vyvíjí, má to nejednu silnou scénu a kromě té základní dějové linky to i dobře ukazuje tehdejší Itálii. Prostě neorealistický film přesně tak, jak ho mám rád. Popravdě se dost divím, že jsem se na to odhodlal až teď, ale o to víc jsem rád, že jsem to vůbec mohl vidět. Je to totiž dost dobrý film a i přesto, že to je pěkná depka, bych si ho i někdy pustil znova. Navíc je to dost silné a to naprosto přirozeně, což mám rád. 5* ()
Především za ten vystupňovaný závěr a jeho morálně-sociální poselství dávám 4 hvězdičky. Inteligentní podívaná a vzorový zástupce italského neorealismu. ()
Reziser Vittorio de Sicca /Horalka. Manzelstvi po italsku, Vcera, dnes a zitra/ natocil hodne pesimisticky film o kradezi bicykla, pricom to bol jediny pracovny nastroj isteho obycajneho cloveka, ktory vdaka tomuto bicyklu ziskal pracu. To povazujem za slusny namet na film, nie ako ta retardovana picovina, ako sa jednemu -tiez obycajnemu - narodil harant a ostatni kecali chujoviny o jeho mene. Taliansky neorealizmus v plnej krase, o filme Ladri di biciclette sa hovori ako o tzv. vyhlasenom neorealistickom filme. A je to aj vidiet, mnoho uzivatelov film oslovil a bez vahania mu dali aj 5 hviezd. Toz jo, ako film je to kvalitny, neorealisticky pesimizmus je pritomny a neprijemny /tu suhlasim s istym Larsom Von Trierom ktory vzdy tvrdil, ze film musi byt neprijemny, musi byt ako kamen v topanke, ktory tlaci, omina a noha je cela bolava/. Tu je to v plnej krase, ta bezvychodiskovost a pesimizmus pri hladani strateneho bicykla. Pacilo sa mi, ze v povojnovom Taliansku su ludia vdacni za akukolvek pracu a nevyberaju si. 85 % ()
Film se odehrává v poválečné době v Itálii, kde se lidé topili v chudobě. Otec jedné chudé rodiny dostává konečně práci a k práci potřebuje kolo. Zloději ale nikdy nespí. Otec se celou dobu snaží najít své kolo. Je ochoten pro tu věc a svou rodinu obětovat svoje zdraví, pověst i čest. Je čestný a cítí tíhu celé situace. On je otec a musí se snažit zaopatřit svou chudou rodinu, jinak pozbývá smyslu ve své existenci. Je to smutné, když klesne až na samé dno a sám se stává zlodějem. Byl k tomu ale donucen nelehkou situací. Stydí se, on není přece ten zlý zloděj, on chtěl jen zachránit svou rodinu. Kolem se motá tolik podvodníků, kteří v tom umějí chodit, ale poctiví lidé to mají vždy na tomto světě těžké. Velice smutný příběh o obyčejném nešťastném člověku. ()