Zloději kol
Ladri di biciclette
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Réžia:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrajú:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (viac)Obsahy(1)
Uprostred biedy a beznádeje povojnového Talianska si nezamestnaný robotník nájde prácu lepiča plagátov. Hneď po nástupe do nového zamestnania mu však hrozí, že o neho znovu príde, lebo mu ukradnú bicykel, ktorý je jeho pracovným nástrojom. Spolu so svojim synom robí všetko pre to, aby bicykel získal späť. (STV)
Recenzie (225)
Bavily mě takové detaily, jako popelářské auto, rozdávání polévky, jezení chleba s mozzarellou. Celkově je ten film hezký k dívání, vzhled Říma koncem 40. let; je to zajímavé. Jinak v tomto případě šlo filmařům o zachycení neradostné poválečné situace a je pravda, že se to dokonale povedlo. Příběh je velmi jednoduchý, ale předpokládám, že hlavně díky režisérskému umu Vittoria De Siky to není ani v nejmenším nuda, naopak. Z prostého hledání kola bylo vytěženo maximum. Skutečně mistrovská práce s filmovým médiem. ()
Film, který z rekvizity mouchy a okoralého chleba vytvořil nový ismus. ()
Nádherne rozpohybovaný príbeh otca rodiny, ktorý po istom období nezamestnanosti získa prácu, pri ktorej však potrebuje bicykel. Po jeho získaní zo záložne výmenou za posteľné prádlo nastupuje na miesto lepiča plagátov. Na dvoch kolesách s rebríkom na pleci radostne vníma pocit pracujúceho a onedlho získava prvé skúsenosti. Zaúčanie netrvá dlho, pretože bicykel mu vzápätí ukradnú. Spolu so synom začína odhodlane hľadať prostriedok zdroja obživy. Zobrazenie života sociálne nižšie postavených vrstiev spoločnosti povojnového Talianska je dôveryhodné a autentické. Silnému vyzneniu o smutnom osude mestskej povojnovej chudoby napomohla práca s nehercami vyberanými z radov robotníkov, realizmus v zobrazení konania a myslenia strádajúceho mestského proletariátu a svižný scenár podopretý neustále sa meniacim miestom deja. ()
Jednoduchy namet, ale reziser Vittori De Sica dokazal z toho vytazit maximum, pretoze v povojnovom Taliansku, ako aj v inych statoch sveta hrozila chudoba a prezit dokazali asi naozaj len ti dravejsi a chytrejsi. Hudba bola pekna a smutna, pribeh zaujimavy, nic viac netreba od filmu ocakavat... ()
Upřímně, ještě půlhodinu před koncem jsem si myslel, že výš (s hodnocením) prostě nepůjdu. Nejsem filmový teoretik, a proto hodnotím filmy podle toho, jak mě opravdu baví, ne jak jsou přínosné. A první hodina mě vcelku nudila. Nicméně pak přišla závěrečná půlhodina, a jakmile film skončil, tak mi došlo, že tenhle film je nadčasový, protože je (bohužel) o problémech, které přetrvávají do dnešní doby. Nejen nezaměstnanost, ale celkové vyznění (na zloděje je metr krátký a poctivec, který jednou uklouzne, na to hned doplatí) se mi opravdu líbilo a po skončení filmu mi přišlo, jako bych právě snědl něco, na co jsem nebyl připravený. Možná, že příště budu lépe připravený, jak říkám, kvůli konci zvyšuju své hodnocení na 70 % a myslím, že za nějakou dobu si film zopakuju. ()
95% - Nevím, co pochválit dřív... Zloději kol mě překvapili jak svým výborným scénářem, tak jeho technickým zpracováním. Nejvíce u mě bodovalo výrazové bohatství všech zúčastněných herců, a kamera, jejíž pohyb jsem obdivoval od prvních záběrů. Tento skvost italského neorealismu je sice smutnou, ale oku i duši lahodící podívanou, kterou byste neměli vynechat. ()
obrovská klasika, ktorá na konci rozreve aj drevorubača ()
Co u takové klasiky ještě komentovat? Realističtější a neorealističtější film než Zloději kol jen tak neuvidíte. Siluety hlavních hrdinů, neúnavně tápajících v lhostejných ulicích poválečného Říma, vám zůstanou dlouho před očima stejně jako některé konkrétní scény, všední ale působivé. Já mám např. ráda tu zásadní, kdy hlavnímu hrdinovi ukradnou kolo. On se tam chudák moří s tím plakátem, krabatí se mu to, doma nic k jídlu a ke všemu ještě kolo fuč. Je to zkrátka o životě, a když se trochu zamyslíte a zaměříte se na mezilidské vztahy, tak nejen o životě po válce. ()
Sice spousta WTF momentů, kde jsem makaronskou mentalitu úplně nepochopil a zápletka mi přišla trošku naducaná, ale na tu dobu proč ne. No tak či onak či jakkoliv, plných pět hvězd za výbornou sociální, psychologickou sondu s neuvěřitelně silným závěrem. ()
Jeden z nejvýraznějších reprezentatnů italské poválečné tvorby neztrácí nic ze své působivosti ani po půl století. Vypovídá o životě v poválečném Římě více než leckterý dokumentární materiál a to proto, že zachycuje morální hodnoty své doby. Je zde patrný levicový avšak zároveň nikoliv komunistický podtext. I přes to, že třou bídu, nevěnují revolucionářským agitátorům pozornost. Tím, se film odlišuje od soudobých děl a od politického klimatu poválečbých let. A také se mi líbí poselství, že na zločin musíš být gauner, dobrák se vždycky spálí. To platí i dnes. ()
Těžké sociální drama poválečného vývoje "nové" italské společnosti a jejích pravidel ve vztahu k úplně obyčejnému člověku, který chce jen uživit svou rodinu... ()
Více než průřez teorií neorealismu mě Zloději kol zaujali coby jímavá symbolická výpověď o své neutěšené deprimující době. Filmu postačí jako motivy pouze krádež kola a jeho následné hledání, abychom plně pochopili zoufalství a bídu, o které tak nenápadně a stoicky vypovídá. Čistá filmová řeč, která nemusí zveličovat nebo sázet na hvězdné tvůrce, stačí pouze vyjít ven na ulici, vcítit se do svých postav a točit..... A výsledek je odzbrojující. 90% ()
devadesátiminutová nuda, kterou zachraňuje cca poslední čtvrthodinka... psychologicky celkem dobře vykreslená téměř bezvýchodná situace hlavního hrdiny bohužel naráží na absenci něčeho víc, jakýchkoli postranních linií, které by udržely divákovu pozornost. přímočará záležitost "jednou a dost"... 60% ()
Film geniální ve své prostotě a samozřejmosti. Jako by vystřižený ze života a vložený na plátno. To dokáže jen skutečný mistr. ()
V každém případě zajímavý film. Většinou hodnotím nejvyšší známkou biják ve kterém jsou dokonale skloubeny skvělé herecké výkony, režie, kamera, výprava a samozřejmě samotná hlavní myšlenka filmu. No jo neorealismus. Ve zlodějích kol hráli jen neherci. Kameraman si nijak nepomáhal k zajímavějšímu obrazu. A příběh je velice prostý. Přesto vidím že i tak může vzniknout skvělé dílo. Nejvíc mě dostávala asi melancholická "osudová" hudba a posledních pět minut filmu. ()
Chudoba deterministicky podaná. De Sica ukazuje nespravdlivou společnost, která dělá z lidí zločince. Ve filmu - vizuálně krásném a srdceryvném - mi scházelo více prostoru pro svobodu, a tedy skutečné drama. Drama vyžaduje dilemata, zde však jako by bídou drcený hrdina byl spíš jen jedním článkem ve hře příčin a následků. Mám raději neorealismus v Rosselliniho podání: jeho postavám je dána možnost volby. ()
Antonio Ricci a jeho souboj se sebou samým. S morálními zásadami a svědomím. Jeho bezstarostnou svobodu dnešního dne i světlé zítřky náhle střídá zoufalství a beznaděj, jeho boj začíná...před zraky vlastního syna. Film o jedné velmi rušné neděli v reálném prostředí poválečného Říma, plného ukřičených lidiček, bicyklů a životních nadějí. ()
Perfektně natočený film s velice lidským smutným příběhem a výborným herectvím. [8,5/10] (Produzioni De Sica) (Čb. /// Produkce: Umberto Scarpelli /// Scénář: Cesare Zavattini, Oreste Biancoli, Suso d´Amico, Vittorio De Sica, Adolfo Franci, Gerardo Guerrieri podle stejnojmenného románu Luigiho Bartoliniho /// Kamera: Carlo Montuori /// Hudba: Alessandro Cicognini /// Oscar: Giuseppe Amato, Vittorio De Sica (mimořádná cena - nejlepší zahraniční film) /// Nominace na Oscara: Cesare Zavattini (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
smutný a geniálny. predobraz žánru sociálna dráma a zároveň jeden z neprekonaných vrcholov tohto žánru. ()
Máme tu všetko, čo robí Taliansko Talianskom. Kostol, čiže náboženstvo, štadión, čiže futbal a milujúce, patrične rozzúrené ženy- matky, neobjektívne obhajujúce svojich podarených synáčikov, mafiu. A omnoho viac. Postavy v Zlodejovi sa brodia realitou ťažkého povojnového života v porazenej krajine, respektíve v realite, ktorá má predponu neo. Tá môže byť hrdinom úplne ukradnutá, ich životy sú stále tým istým bojom s každodenným strádaním. Zlodeji bicyklov sú veľmi priamočiarym filmom, čo je len dobre a svojou dejovou kostrou sú v podstate detektívkou, kde máme ale namiesto poručíka bežného občana Ríma, ktorý hľadá svoju ukradnutú vec a zlodeja. Nakoľko je ocko jedného z najmilších detí histórie kinematografie šikovným pátračom, sa presvedčte sami. ()