Borec3

Nevím kde začít... kruh taky nikde nezačíná. Jak jednoduchým a přitom dokonalým útvarem je. Pro samou složitost k níž lidstvo skrze odmítnutí "vyšší" Víry a nastolení postmoderně absolutní důvěry ve Vědu spěje přehlížíme prosté a krásné. Někdy si říkám, jaká je škoda, "nevěřit" (v prapůvodním smyslu onoho slova). Ale jsme (mocná a nezničitelná "západní" společnost) už jednou nevratně kulturně vychováni pozitivismem informačním a především vědeckým. Už dávno nepotřebujeme křesťanství, aby nás vedlo a vysvětlovalo svět, teď máme masmédia a nanotechnologie - moderní šamanismus. Tak vidím i sebe. Z celého srdce bych si přál "uvidět", být na moment ozářen, smyslově vnímat TO, co člověka (snad) přesahuje a zničit tak v sobě hluboko zakořeněný pozitivismus. Prozřít jako caravaggiovský nevěřící Saul ve věřícího sv. Pavla. Nevím, zda Darren Aronofsky věří v nějaké konkrétní světové náboženství, ale jedno je jisté. V cosi "vyššího" jednoznačně. Death is a road to Awe. Kecy o dokonalosti libatiqueovy kamery, mansellovy muziky a jackmanovu herectví přenechám jiným. Pro Pavla Boreckého jednoznačně tak trochu JINÝ film-masterpiece.

Sergio Leone + Ennio Morricone + Charles Bronson + Man with a harmonica = nejsilnější okamžiky filmového napětí jaké jsem kdy zažil. Dokonalé prodlužování zdánlivě statických a nicneříkajících scén, ovšem zdánlivě - napětí graduje Sergio vás má ve své moci a BUM. Navíc kompletní soundtrack chybí jen absolutním barbarům. Prostředek filmu místy maličko nudí (vážně jen maličko), ale to lze ve více než dvouapůl hodinové stopáži prominout. Můj nejoblíbenější film.

Nechte se pohltit - budete tak jako nikdy předtím ani potom zuřit křičet řvát ZABIJ HO KU*VA ZABIJ TOHO ZM*DA ! ! ! Velmi silné. P.S.: Tenhle trailer jste viděli? NE??? http://www.ebaumsworld.com/2006/07/seven-recut.html

Requiem je jako přetěžký kámen uprostřed lesa na úpatí kopce. Jdouce spokojeně údolíčkem nic netušíce vesele si zpívajíce... Kdes v kopcovitých výšinách se počíná cosi uvolňovat. S úsměvem se zahledíte do těch míst. Je slunný den. Praskne první strom pod nenadálým náporem. Následují ho další stojící v cestě roztáčejícímu se balvanu všech balvanů. Stále nic nevidíte, snad jen slyšíte stupňující se šramot vysoko nad hlavou. Úsměv každou vteřinou mizí. Nelze utéci, nechali jste se příliš ukolébat. Kolem hlavy letí stromy veverky s šiškami a kopce hlíny čas se zastavil zíráte BALVAN JAK BARÁK a nic... je konec jste na sr*čky. Tak asi takovej je REQUIEM ZA SEN. PĚT HVĚZDIČEK

V jednoduchosti je skutečná krása - poválečné období krize řím dva lidé kolo. Herecká (tedy spíše neherecká) kreace dvou hlavních hrdinů - otce se synem - je natolik upřímná a lidská, že závěr nepodbízivě nutí k slzám jako hrachy. Základní stavební kámen italského neorealismu - De Sica a Rossellini. Povinnost.

Hele já na tom prostě vyrostl. Stallone byl vždycky můj hrdina. Rocky je pojem. Typický obraz vzepětí vůle v malém člověku. Ani brilantně natočeno, ani brilantně zahráno - ale to je uplně šumák. TOHLE JE ROCKY a kdo to nechápe, ať mi napíše na mail, domluvíme schůzku a popovídáme si o tom ve stylu mého hrdiny. "Když umřel, tak umřel." (P.S.: Pozor, trojka a pětka jsou slabé odvary.)

nemám slov

Neskutečně zrádný výlet, co víc napsat, co popsat a jak? Jsou věci, o nichž si každý musí udělat obrázek sám.