Návrat

Rodinný krb doutná......přidáním polínka se snad zase rozhoří...... Jenže znáte to, některé dřevo hlavně to tvrdé, potřebuje větší žár ,aby se rozhořelo. Plamínky kloužou jen po povrchu, ale dovnitř se neprohoří a nakonec se oheň stejně udusí. Tak nějak je to s návratem otce po dvanácti letech domů, ke své ženě a dvěma synům. Rodina se pokouší najít znovu jednotu. Emocionální introvertnost otce je však velkou překážkou na této cestě. Vyústění celého příběhu je smutné ,ale zároveň plné lásky a smíření a také vlastně takovým návratem ,po kterém však už nic není stejné.......Nádherná neuchopitelnost, nádherná kamera, nádherná hudba, fantastické herecké výkony v dětských rolích (dvě strany jedné mince) a charismatický Lavronenko. (13.05.2008)

Muž, možná otec, možná kdokoli, vtrhne do života dvou bratrů, pro které je táta už jen mýtus a fotografie, která ale nic moc nepotvrzuje. Dva bratři, jako by dvě půle jedné osobnosti: jedna touží po mužské autoritě, přijímá ji vděčně i s rozkazy, fackami, nevzdoruje, podřizuje se jak zbloudilá ovečka, která byla opět nalezena. Druhá klade otázky, nevěří, nepřijimá, protestuje, křičí a přitom by tolik chtěla opak. Je zvláštní, že o co míň se vysvětluje a objasňuje, o to víc jsme vtaženi, okouzleni a zaskočeni ... a ta hudba, kamera a barevný tón......... (05.03.2006)

o tom, ze rusi to s filmom vedia som nikdy nepochyboval.navrat je toho svetlym prikladom..film, ktory vas po cely cas nuti rozmyslat nad tym, aka vie byt realita nevyspitatelna..strateny otec o ktorom absloutne nic nevieme sa zrazu zjavi a behom par dni naprava zanedbane..hm, krasny namet, vyborne napointovany, smutny a kruty..vyborna detska ustredna dvojica..nechapem, ze zahrali, ako ostrielani harcovnici..velmi pekny film. (13.04.2007)

Ještě pořád se vznáším na obláčku emocí, nepopsatelných pocitů, které mě naprosto pohltily nejen po skončení filmu, byla jsem jich plná už od začátku. Návrat je postavený hlavně na hereckých výkonech dětí. Dvou bratrů, z nichž ten mladší předvádí skutečně impozantní výkon. Příběh o člověku, který se po dvanácti letech z nepochopitelných důvodů vrátí neznámo odkud a vezme své děti na 'výlet', mě fascinoval jako opravdu málo jiných věcí před ním. Ty úchvatné scenérie, podmanivost obrazu, hudba, která člověka povznáší a pomáhá mu uvědomit si, že právě emoce jsou na filmu to zásadní, co by člověk měl vnímat. Návrat je točený srdcem, v každém záběru je citít nadšení a láska.. (23.06.2004)

Spočiatku sa to javí ako jednoduchý príbeh o dvoch bratoch, ktorí žijú s mamou a bez otca v pochmúrnom severskom meste v Rusku a s kamarátmi trávia čas rôznymi riskantnými vylomeninami. Po tom ako sa zrazu objaví ich otec sa im život zmení. Zrazu chcú nájsť odpovede na to, prečo sa vrátil, čo s nimi plánuje a kto to vlastne ako človek je. Jemu samotnému je táto situácia dosť ťažká a ťažko na ňu hľadá ospravedlnenie. Zoberie chlapcov na vílet, kde im bude chcieť všetko ozrejmiť, stráviť s nimi príjemné chvíle a niečo ich naučiť. Oni však výchovu po toľkých rokoch bez neho veľmi neuznávajú a jeho autorita u nich je naštrbená. Najhoršie to znáša najmladší syn Ivan. Ten nakoniec spôsobí svojím strachom a hnevom, že jeho otec sa zľakne a snaží sa ho zachrániť z vysokej drevenej veže na ostrove a pritom spadne a zabije sa. Vo filme zostane veľa nezodpovedaných otázok práve vo chvíli, keď ich otec vykope truhlicu a na všetko začíname dostávať odpovede. Chlapci sa snažia zachovať si chladnú hlavu, ale nakoniec sa im jeho telo utopí v loďke, ktorú nechajú bez dozoru na brehu, keď nakladajú veci do auta. Spolu s jeho telom sa utopí aj truhlica a tak si vlastne musíme odpovedať na všetky otázky my. Film má dávku mysticizmu, odohráva sa v krásnej severskej prírode a aj keď občas nudí má skvelé herecké obsadenie, nielen v osobe Konstantina Lavronenka, ale aj dvoch detských hercov, z ktorých jeden prišiel o život tesne po premiére v rovnakom jazere, kde sa film točil a paradoxným spôsobom, keď zomrel po tom ako skočil do vody po vyhecovaní dievčatami a dostal kŕč a následne sa utopil. To dáva silný odkaz, že na frajerinu sa dá doplatiť a že riskovanie prináša aj toto a preto nebol napríklad aj syn Ivan pre matku na začiatku filmu zbabelec, keď nechcel skočiť do vody. Pred hercami však klobúk dole. Trocha mi tu chýbala nejaká hudba alebo aj mierne väčšie tempo, ale inak to nebolo zbytočne naťahované a kamera bola fantastická. Film zanecháva určitý odkaz, že všetci si na druhý svet odnášame zo sebou nejaké tajomstvo. V postave otca si ja napríklad nachádzam svojho prísneho otca, ktorý ma však chce celý život niečomu priučiť, ale kvôli jeho a môjmu správaniu, našej tvrdohlavosti, hrdosti, cti, nálad a rôznosti niektorých názorov sa nedokážeme pochopiť, aj keď empaticky ho chápem. Takisto aj iní ľudia si tu môžu nájsť to svoje. Pre mňa je to skvelý zážitok. (22.05.2012)