Poslední adresa
Dernier domicile connu
L'ultimo domicilio conosciuto
Last Known Address
Last Known Address
Réžia:
José GiovanniScenár:
José GiovanniKamera:
Étienne BeckerHudba:
François de RoubaixHrajú:
Lino Ventura, Marlène Jobert, Michel Constantin, Paul Crauchet, Béatrice Arnac, Hervé Sand, Monique Mélinand, Jacques Marchand, Jean Sobieski (viac)Obsahy(1)
Vysloužilý inspektor Lino Ventura konečně dostává pořádný úkol a k ruce mladou Marlene Jobert. Společně musí vypátrat klíčového svědka závažného případu. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (122)
José Giovanni + Lino Ventura + Marlene Jobert na Čt a v normální čase ! Člověk má chuť běžet do kostela a děkovat za ty boží dary. Film nese všechny stopy staré francouzské školy založené především na naprosto dokonalých hereckých výkonech se skvěle načasovaným výtečným hudebním doprovodem. Reálnost příběhu a zranitalenost všech postav dělá z filmu velmi napínavé drama, které podtrhuje vydařený závěr filmu. Ostatně závěry filmů šli tehdá francouzům vždy na jedničku s hvězdičkou. ()
Těžko se mi dýchá drahá Francie. Opravdu velice těžko. Vyprávíš mi smutný příběh, zainteresuješ do toho i zvířata, aby to mělo větší důraz na city a pak to vědomě zakončíš době, abys mě naprosto sejmula poslední scénou. Bylo mi po filmu hrozně smutno, těžce, nedýchatelno, ale to nic nemění na tom, že hudba byla překrásná a herecké výkony dokonalé. I proto v mém srdci zůstaneš a stejně tak mě neustále donutíš přemýšlet nad tímto filmem. Svět umí být tak krutý: "Život je promarněný dar pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil." ()
Taková ta kriminálka klasického francouzského střihu s pařížskými ulicemi plnými aut, policistou tvrďákem, jemnou přecitlivělou submisivní policistkou - dítětem a kauzálním kolotočem planých i relevantních stop neodvratně směřujících ke svému cíli - usvědčení pachatele i mírné prohnilosti společnosti a systému. Klasická francouzská detektivka. Nenadchne. Neublíží. Neurazí... ()
Možná jen na silnější tři, ale takhle poctivým filmům nehodlám snižovat hodnocení. Perfektní kriminálka s mírným společensko-kritickým podtextem. Tvrdý policajt Ventura a jemná a citlivá Jobert, která se umí rozbrečet ve správnou chvíli. Hlavními půvaby tohoto filmu je bezesporu pečlivé vyšetřování, když však příjde trochu té akce - i ta stojí za to. Viz. nádherně syrové Linovo zmlácení. ()
Je docela zajímavé sledovat to dnešní daleko víc vypracovanější padání mrtvol v přestřelkách a daleko vymakanější pudrovačky. Nevím jestli to má nějakou váhu, ale pokud se týká tohoto příběhu, tak rozhodně ne. Lina s jeho smutnýma kukadlama a specifickým výrazem ve tváři ( i když tady se usmíval!) znám přece jen daleko víc než roztomilou, pihovatou Jobertku, ale o to víc jsem si jí vychutnala. Vůbec mám pocit, že tyhle filmy by se měly ve velkém vytáhnout z trezorů, protože to je klasika, která by neměla zapadnout. A to nemluvím o té hudbě, podle které bych i poslepu poznala, že se jedná o Francii. Ach ten konec mi dal přece jen trochu zabrat, ale možná i v tom je kouzlo, že byl trochu atypický a neočekávaný. Viděno v rámci Season Challanger Tour ()
"Má ruce od krve. Měl je vždycky od krve. Jestli ho nezavřou tentokrát, tak už nikdy." Co nedokázali jiní za pět let, zvládne komisař Leonetti bez problémů za týden. Je totiž zarputilý, nárazuvzdorný a za zády mu snaživě cupitá policejní novicka Jeanne. S tou se divák může ponořit do svinstva, které už Leonetti snad ani nevnímá. Není to sice žádné velké drama, spíše se jedná o hru otázek a odpovědí, ale drsně aktuální závěr je přesně tím důvodem, proč dnes lidé tak často nic neviděli, nic neslyšeli, nic necítili a možná tam ani nebyli. ()
Lino Ventura v roli fízla s nezbytnym cigárem v rypáku jako obvykle opět exceluje. Marlene Jobert je těžce mimo. Celou dobu se akorát nešťastně tváří a poskakuje tam někde za Venturou v krátký sukni. Její postava byla nejen zbytečná, ale skoro bych až řek, že ten film kazila. Jinak jsem z toho celkově moc nadšen nebyl. Hledání poslední adresy začne postupně trochu nudit. Je to jenom takový chození sem a tam pořád dokola. Závěr docela ujde, ale zase ten ubrečenej finální proslov Marlene Jobert tomu nasadil korunu... 60% ()
Josému Giovanni vděčí francouzská kriminální škola za mnohé, vlastně byl králem mezi francouzskými scénáristy v této žánrové oblasti. Scénář k Poslední adrese dával předpoklady k opravdu silnému snímku, jenže Giovanniho režie je mdlá, v téhle oblasti zkrátka nebyl tak pevný v kramflecích, a tak vznikl nakonec jen lehce nadprůměrný snímek, který navíc potápí postava a výkon Marlene Jobertové v roli spoluhráčky dosluhujícího policejního inspektora. Můj oblíbený uživatel nascendi napsal, že Jobertová je pouze ozdůbkou, ale nepřekáží, já si naopak myslím, že překáží, a to hodně. Její postava jako by omylem přišla z úplně jiného filmu a působí tady jako pěst na oko. Jobertová hrála i v horších filmech, ale tady výsledek zachraňuje spolehlivý Lino Ventura v roli tvrdého zkušeného kriminalisty. Celkový dojem: 60 %. ()
Moc vlivných svede dohromady zajímavý pár. Sensitivní velké dítě Jobert, které si z Cestujícího v dešti sebou vzalo hezké nohy a houževnatého drsňáka Venturu, co pod psíma očima až nečekaně často vyloudí úsměv. Poslední půlhodina to zvedá nahoru ať už syrovou pouliční rvačkou, při které cítíte každý úder či finálem, které odkryje zranitelnost zainteresovaných a přinese deziluzi z pocitu zneužití a ztráty. Teda jak u koho. Leonetti mi připadal, že je rád, že netrpí sám.. Asi je jasné, kde si Robbie Williams „půjčil“ začátek k Supreme.. ()
Tenhle film jsem viděl prvně asi před deseti lety a od těch dob jsem ho sháněl. Až dnes ho vysílala Nova (díky!). Skvělá Francouzská detektivka ze staré školy plná drsných týpků, aut a ran. Hlavně je však o netradičním pátrání nikoli po vrahovi, ale po důležitém svědkovi zločinu. Jako u všech krimi made in France pochmurnou atmosféru vybuduje hudba a závěr je dosti smutný. Lino Ventura je ve své roli vynikající, charismatický a přesný. Marléne Jobertová, kráska s pihama, je krásně křehká a nezkušená. Michel Constantin, častý představitel grázlů, dokáže hrát pouze pohledem. Dávám čtyři hvězdičky a řeknu vám, že k páté mnoho nechybí. Poctivá podívaná. ()
Tak kdeže medzi blokmi panelákov žil ten svedok? Policajt bachnutý za čestný výkon služby na sklonku aktívnej služby, nedlho pred odchodom na dôchodok, advokátskou hajzlovinou. Za "odmenu" od nadriadených dostane flek v zapadnutom policajnom okrsku. Koelgovia z neho veľmi nadšení nie sú. Veď čo to už len bude za policajta, keď z inšpektora je zrazu návštevník pornokín odhaľujúci obťažujúcich úchylov? No zvláštne zmilovanie dostane v podobe doriešenia roky sa tiahnuceho vystopovania akéhosi svedka. K tomu mu pomáha mladá sociálna pracovníčka. Prípad síce doriešia, no pachuť studeného policajného monštra s chýbajúcim sa vcítením k obetiam i svedkom trestných činov ostáva. ()
Kriminální drama staré školy, jíž ani rezavějící panty a opadaná omítka neubírají nic na působivosti. Atypické vyšetřování, kdy ústřední dvojice nehledá pachatele zločinu ale jeho svědka, pozvolna gradované tempo plné motání se v slepých uličkách, důraz na ubíjející stereotyp policejní práce, při níž se vyšetřovatelé k cíli posouvají pouze malými krůčky, všechny stopy musí prověřit osobně, oběhat po svých - jak poctivý a osvěžující prožitek oproti dnešním géniům s laboratořemi a superdatabázemi! "Poslední adresa" také výborně pracuje s kontrastem hlavních hrdinů (skvělí Ventura i Jobert), on životem zkoušený profesionál, který již dávno pochopil, že s prohnilým a neosobním aparátem nejde pohnout, ona nadšená, naivní, angažovaná. S blížícím se závěrem atmosféra snímku podpořená výbornou hudbou potemňuje, očekávaný klimax nechává na moment vydechnout hrdiny i diváky, aby je vzápětí o to silněji udeřil přímo do tváře obludným realismem posledních scén... i po 44 letech silná podívaná. ()
Čtyřicet let uplynulo od uvedení tohoto filmu, a přesto se na to pořád dobře kouká i navzdory pozvolnému tempu. Nepochybným magnetem filmu jsou ladné křivky půvabné Marlèn Jobert na kterých si lze jen smlsnout, a samozřejmě představitel správných chlapíků Lino Ventura, který zde hraje drsnějšího neúplatného policistu. Pátrání po korunním svědkovi ani chvilku nenudí. Lino Ventura byl vlastně jeden z mála herců, který vždy upřednostňoval kvalitu scénáře před výší honoráře. Takže s klidným svědomím mohu napsat, že jde o velmi dobré kumštýřské filmové řemeslo ()
Drsný film-noir s brutálním začátkem i smutným koncem, ale taková je realita. ()
Poctivá a syrová kriminálka, která nevsází na žádné svaly a neporazitelnost hlavního hrdiny. Sympatičtí herci v hlavních rolích, atmosféra, hudba, prostředí a zajímavé zvraty v poměrně dobrém krimi příběhu. Lepší 3*. ()
Mnohem více drama než-li cokoliv jiného. Poslední adresa sice dokáže vtáhnout do děje a zlehýnka i napnout, ale po skončení jsem si nebyl vůbec jistý, jestli daný příběh s daným pesimistickým vyvrcholením jsou dostatečným množstvím materiálu k sestavení plnohodnotného celovečerního filmu. Ventura výborný jako vždy, Jobertka taky bez problémů, jen holt od toho Giovanniho by člověk očekával trochu víc. 65% ()
Zvláštní, moc nevím, co napsat, protože se mi nechce rozpitvávat, co přesně se mi v tomto filmu líbilo. Takže snad jen - tenhle film má NĚCO, co asi nedokážu pojmenovat, ale zcela mě to uchvátilo. Pro mě osobně nečekaně příjemné překvapení na obrazovce ČT2. Úžasný film, kterému nemám co vytknout a který chci vidět znovu - nejlépe hned teď, bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků. UPDATE 7. 10. 2014 - I na druhé zhlédnutí jsem se ujistil, že mě tato výtečná kriminálka strašně baví. A to hned z několika důvodů. Jednak je to díky výtečnému obsazení - vyjma jednoho mizerného filmu, který ani nestojí za řeč, jsem žádný jiný film s Lino Venturou nikdy neviděl, ale nebrání mi to prohlásit, že je v roli inspektora Leonettiho zcela excelentní - v očích je mu doslova vidět ten smutek z našeho světa, který mu vzal to nejdražší, co měl. Ona vůbec je ta jeho postava strašně zajímavá, a celý film působí dojmem, jako by byl vytržen z celé série filmů, které spojuje postava jednoho detektiva (jsem aktuálně líný to zjišťovat, ale pokud skutečně zůstalo jen u tohoto jednoho filmu, je to bezesporu škoda). Velmi se mi líbila i Marlène Jobert v roli jeho asistentky, byť je to postava dosti podružná, a její hlavní funkcí je především poskytnout kontrast inspektorově mužnému charismatu - kdyby tu pihovatou zrzku z filmu vyškrtli, ochotně bych to snesl, ale jsem srozuměn s tím, že žánr si odnepaměti žádá, aby byli vyšetřovatelé zločinu v páru. Výtečnou jsem shledal i hudbu a střih, jakož i napínavý scénář - coby milovníka citroënu DS mě v tomto filmu potěšil i hojný výskyt tohoto vozu. V momentě, kdy dobíhá poslední záběr a v obraze se objeví Eminescův citát „Život je promarněný dar, pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil.“ (který s filmem v podstatě nemá lautr nic společného, ale co na tom), v člověku se rozleje až jakási příjemná melancholie, podpořená smutným závěrem filmu. Na plný počet to sice není - 5 hvězd mám přece jenom vyhrazeno pro zásadní filmové počiny historie nebo naprosté srdcovky - ale 4 hvězdy to myslím snese zcela bez uzardění. ()
První film s Linem Venturou, který jsem kdy viděla. A hned z toho byla láska na první pohled. Jeho vynikajícímu hereckému projevu velmi dobře v roli diblíka sekundovala roztomilá Marlene Jobertová. Neumím si představit, která jiná herečka by jako Jean nevypadala trapně. Michel Constantin byl v roli Grega snad nejpřesvědčivější gauner, kterého kdy sehrál. Marceau je správný chlap, který dostává od osudu, a nejen od něj, často přes držku. Ani to mu nezabrání, aby si dál šel za svým cílem. Ventura se snad pro tuto roli narodil a zcela splynul s postavou. A k tomu všemu složil deRoubaix hudbu, která absolutně nemá konkurenci. ()
Ventura a Jobert skoro celý film chodia po meste, pričom na tieto zábery je kladený dosť dôraz, až kým dôjdu k cieľu a začnú sa pýtať niekoho na otázky, smerujúce k ich svedkovi. Na konci má vždy dotyčný nadržaneckú poznámku na Jobertovej vzhľad. A tak nejak stále dokola, s výnimkou jednej drsnej scény a výborne vypointovaného záveru, vďaka ktorému som uvažoval aj o vyššom hodnotení, to by som ale určite dal ako návštevník kina v roku 1970. Takže vychutnáte si množstvo dobových retro áut, skutočne slizkého záporáka, ktorý tomu dodáva šťavu a budete rozmýšlať, či to Jobertovej viac sluší s priznanými výraznými pehami alebo takto, respektíve či je krajšia s dlhými vlasmi. Podobných solídnych krimi scenárov boli vo francúzskych scenáristických šuflíkoch v tej dobe asi stovky, Giovanni môže byť rád, že došlo zrovna aj na jeho adaptáciu knihy. Asi je to aj tým, že si ju mohol sám natočiť. ()
Dva francúzske filmy v posledných dňoch (Beštia musí zomrieť a Posledná adresa), dve podobné hodnotenia (77 % a 74 %) a pritom aký rozdielny zážitok! Až po nazretí do profilu režiséra Giovanniho som zistil, že bol to on, ktorý nakrútil Dvoch mužov v meste a Čierny talár pre vraha (a pravdepodobne aj ďalšie výborné filmy, ktoré som zatiaľ nevidel). Miestni komentátori sa predbiehajú v označení Poslednej adresy za predstaviteľa francúzskej školy, klasickej kriminálky a presného herectva. Nemôžem než súhlasiť. Lino Ventura je prirodzený a uveriteľný ako napr. Gabin. Marlenka je síce iba takou jeho ozdôbkou, ale neprekáža. Príbeh je temný, smutný, dokresľuje ho výborná hudba a divák ani nevníma štyridsať rokov, ktoré od nakrúcania uplynuli. Nemám najmenší problém so štyrmi hviezdičkami. ()