Poslední adresa
Dernier domicile connu
L'ultimo domicilio conosciuto
Last Known Address
Last Known Address
Réžia:
José GiovanniScenár:
José GiovanniKamera:
Étienne BeckerHudba:
François de RoubaixHrajú:
Lino Ventura, Marlène Jobert, Michel Constantin, Paul Crauchet, Béatrice Arnac, Hervé Sand, Monique Mélinand, Jacques Marchand, Jean Sobieski (viac)Obsahy(1)
Vysloužilý inspektor Lino Ventura konečně dostává pořádný úkol a k ruce mladou Marlene Jobert. Společně musí vypátrat klíčového svědka závažného případu. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (122)
Mám ráda tyhle francouzské dobovky, ve kterých jsou věci jaké jsou a nejde tam o žádnou sluníčkářskou manipulaci. Tenhle film je pro mě spíš čtyřhvězdičkový, pátou ale přidávám za smutné varovné vyznění, že výsledkem dobře odvedené práce může být to, že se někomu definitivně zničí život. Stačí to nedomyslet do důsledků. ()
Ach, kdyby takhle skvěle dokázali točit Američani.. Miluji vyprávění a pátrání... a seznamování se... Typicky francouzské... ()
Krásná a klasicky syrová francouzská kriminálka.Za tu atmosféru doby nejde dát jinak než 5 hvězd.Hlavní padouch se znetvořeným uchem je hooodně zlý:-)))Byl sem nadšený když típl cigáro o volant a úžasná byla i rvačka kde dostal Ventura hooodně nakopáno.Nebyla to žádná hraná rvačka alááá Hollywood ale pořádná nálož. ()
Ve výsledku dost temné drama plné naděje, ale spíše beznaděje v oblasti boje se zločinem. Chvílemi krásná stará filmařina, kdy hlavní hrdinové spěchají davem, který ovšem není složen z komparsistů, a tak můžeme odezírat z úst chodců výkřiky, když poznají známé herce. Dnes již značně úsměvné. ()
Jsou to maniaci. Dělají to v kinech. Zajímavě dysfunkční policajtská dvojice Ventura, s výrazem výrazem basseta a znejisťující vadou duhovky pravého oka, a Jorbet, která mu nestíhá v úsudku, zkušenostech ani chůzi, pátrá po holubech a odchytává uchyláky v kinech, aby svůj pitaval završil pátráním po poslední adrese důležitého svědka a jeho neduživé dcerky. Poslední adresa zaujme především na odiv stavěnou prostotou. Zápletka sestává skutečně jen hledání stop, vyslýchání svědků, krotké sledovačky, brutálně banální rvačky a trochy francouzské etické poezie v závěru, ničeho víc. Jestliže by to kdysi zakládalo na výtku, v časech povinných double twistů je taková čistota a přímočarost šokující. ()
Předvídatelné a dost vykonstruované. Ventura nenosí pistoli, ačkoliv podle předpisů by jistě měl. Takže ho neskutečným způsobem zbijí. Většina lidí by na to zemřela, ale on si dá sprchu a kafe a jede dál. Takový francouzský Phil Marlowe. Marlene jen koexistuje a její hraní je stále něco mezi údivem a afektem. Ať se stane cokoliv, její projev nezakolísá. Ale má pěkné nohy, tak hrála. ()
Hodně solidní policejní drama, kde to mezi Venturou a Jobertovou funguje naprosto parádně. ()
V tom filmu se nic neděje! Naprostá nuda. ()
Lino Ventura je pro mě vždy zárukou filmového zážitku. Poprvé jsem ho viděla ve filmu Dobrodruzi, kde podle mého názoru zastínil A. Delona. Nesourodá dvojice vyšetřovatelů, on zkušený, drsný, poctivý, čestný, bez iluzí, ona nezkušená, naivní. M. Jobert byla k Venturovi vhodnou volbou. Zajímavá a sympatická dvojice, které divák musí fandit. Žádné velké honičky, pomalejší tempo, úmorná mravenčí práce při hledání adresy člověka, který má být korunním svědkem. A ještě je tu malá holčička, jejíž přítomnost vnáší do příběhu prvek něhy. Závěr, který jsem nečekala a který mě šokoval. Výborný José Giovanni, působivá hudba. ()
Měl jsem tuhle kriminálku v paměti z dětství a vím, že mne ta atmosféra ve školním věku ohromila. Bezmoc, úzkost, férově nekompromisní a drsný Lino Ventura a nádherná Marlène Jobert, zvláštně působící detaily - zmiňovaná choroba malé holčičky přiblížená pouze porcelánovou pletí a modrými pilulkami, soused z vysokého domu obdivující mravence a jejich komunitu, plošné zátahy v kinosálech. Děj proudí pomalu, objevují se až nezvykle poetické prvky (většinou díky jisté romantické naivitě postavy ztvárněné M.Jobert), dostáváme se stále blíž k místu poslední adresy důležitého svědka. Vše vypadalo tak banálně. Přitom tragické vyústění se zdá být nevyhnutelné. A samotné zakončení případu není pointou filmu, pouze posledním vodítkem k vyřčení otázky, zda právě tohle mělo smysl. Jen škoda, že v poslední době uváděné kopie jsou s novým nadabováním z roku 2003. V každém případě za 4,5*. ()
Strhující Úvod Následován Pochmurným A Pomalým Příběhem Plným Smutku... ()
Krapet netradiční a smutný thriller o hledání klíčového svědka. Poukazuje se tu na přirozenou lidskou zbabělost a zoufalství, které je zakončeno neočekávaně velice tragicky. Lino Ventura v roli zlomeného policajta, který jednou udělal chybu a je pro kolegy spíše terčem posměchu a Marlène Jobert v roli policistky začínající, neskrývající odhodlání a zoufalost. Příběh má v sobě jisté napětí a dokonce i určitou realističnost. Velice impozantní snímek hovořící v zájmu spravedlnosti vše a za vše. ()
- - - Křehule Marlène v brýlích sice jen jako volavka na dokreslení bezbranného dojmu, ale tak pěkné no... ()
Dost promakaný detektivní příběh, který je hlavně natočen s pokorou, takže na jednu stranu zde ženy jsou femininní a muži maskulinní, ale na druhou stranu vyvrací mnoho předsudků, se kterými přichází divák z 21. století. ()
Pro mě trochu zklamání. Působí to na mě celkově příliš naivně a účelově - za to herci nemohou. Dovedu si představit, že takový film mohl hrát v 70tém roce úspěšně na city, ovšem na mě již dnes zabírá méně :-( ()
Francouzsko-italský thriller, v němž jako vždy září L. Ventura, tentokrát jako zkušený kriminalista M. Leonetti, pátrající po zmizelém korunním svědkovi. Snímek nenabízí příliš akčních scén, neboť je zaměřen na detailní rozbor stop, neustálé výslechy a zkoušce každé možnosti, jak najít pana Martina, nicméně i ono v uvozovkách nudné pátrání je v podání pana Ventury povýšeno na jinou úroveň. Výjimku tvoří brutální akční scéna v temné uličce, kde se kriminalista hrdinně utká s nepřáteli, toužící po odstranění nežádaného a nepříjemného svědka. Tato scéna byla opravdu výborná a neuvěřitelně přirozená, Ventura zde jistě uplatnil své zápasnické schopnosti z mládí a byl, totálně vysílen, poražen až M. Constantinem, šéfem této bandy. Leonettiho přidělenou společnicí byla mladá a nezkušená M. Jobert, osobně se domnívám, že snímku nepřinesla mnoho, neboť Ventura táhl z velké části celý film sám. Za nejpůvabnější osobu bych hodnotil, snad madame Jobert promine, to stvoření, co měl v posteli M. Constantin. Právě díky tomuto velmi výraznému herci, jenž si svůj hlavní kousek nechal na závěr, může být divák omráčen totálně mrazivým koncem, jenž do jisté míry mění náhled na celý fim. V každém případě je nutné se zmínit o hudební složce, neboť ta byla skutečným klenotem dramatu a autor hudby F. de Roubaix odvedl mistrnou práci. Dodáme-li už jen, že snímek byl natočen podle scénáře J. Giovanniho samotným autorem předlohy, je maximální hodnocení jasná volba. ()
Z prvního zhlédnutí před 45 lety jsem si už pamatoval jen Marlène v mini, jak neustále kmitá nožkami, aby stačila Venturovi. A je prima, že tyto skvostné okamžiky tu stále jsou. ()
"Jednou dostanete metál a jindy vás za totéž zastřelej..." Parádní kriminální drama se skvělými hlavními postavami a neméně zajímavou doprovodnou hudbou. ()
Nikdy bych neřekl, že se budu u filmu s Venturou nudit, ale je to tak. Celý film se pátrá po chlápkovi, který může někoho usvědčit a celý pátrání je vedený stejně. Spousta návštěv, výslechů, hledání adres. Posledních 20 minut je ale tak dobrejch, že na tu předchozí nudu dalo zapomenout. ()
Další poctivý francouzský snímek ze zlaté éry. Tenhle film je ukázkou poctivé vyšetřovací práce jednoho inspektora, jehož, jak jinak než výborně, hraje Lino Ventura. Lino je na počátku filmu uklizen na obvodní policejní stanici, kde se zabývá podřadnou prací. Zatýkáním pedofilů spolu s přidělenou volavkou, půvabnou a citlivou, Marlene Jobert. Vzhledem k tomu, že je Lino přeci jen dobrým vyšetřovatelem, je mu přidělem případ dlouhá léta se skrývajícího svědka ve velmi dúležitém případě. Moc příjemný, leč smutný film odehrávající se převážně na pařížských předměstích... ()