Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Stalker
Obsahy(1)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (776)
Když tenhle fim kdysi dávali na Ct2 v nočním filmovém klubu, byla zima a já jsem na Stalkera koukal v nevytopený ubytovně na černobílý televizi která navíc ještě zrněla, bylo tam asi tak 12°C a já drkotal zuby celý film. Ale stejně mi to nedalo abych nevydržel do konce - Krása. Pro tenhle film nemám moc slov to je prostě moc vjecí najednou...ale je to Krása - zejména "déšt v pokoji" nebo "mizející pták". ()
Mé první setkání s Tarkovským. Něco, co jsem nikdy předtím neviděl a především nezažil. Meditativní cesta z vnějšího světa do záhadné Zóny, kterou osobně vnímám jako paralelu vnitřního světa každého z nás. Nemohu se ubránit srovnání s Komenského Labyrintem světa a rájem srdce. Cesta do Zóny není snadná. Stalker nabízí svým klientům to největší, co může dát. Ukazuje jim cestu k poznání sebe sama. Ti si ovšem tajemnou moc Zóny vysvětlují doslovně a povrchně. Nakonec se pro ně cesta dovnitř stává krutým zrcadlem prázdnoty jejich srdcí. Se Stalkerem, tímto průvodcem, převaděčem na pomezí světa reality a světa snění, imaginace a víry, se tragicky míjejí. Stalker není filmem pro každou příležitost. Ten film vlastně testuje, jak na tom divák je. Kdo věří jen svý pětačtyřicítce a americkýmu dolaru, třeba nebude chápat vo co go, ale za pokus to rozhodně stojí, protože Stalker je (bez přehánění) filmem s potenciálem iniciace. ()
Ďaľší vynikajúci film od Tarkovského. Dvaja ľudia spolu s prevádzačom - stalkerom cestujú do "zóny", v ktorej sa snažia nájsť vrcholný pocit existencie. Lyricky ladená štúdia vzťahu a prepojenia jednotlivec - spoločnosť a medziľudských vzťahov. Veľmi silné a pôsobivé dielo, avšak stráviteľné iba pre tých najnáročnejších. ()
Traja chlapíci tam chodia hore dole a ja som sa od toho nevedel odtrhnúť. Tak trochu mám s toho filmu chaos:)EDIT: Prečítanie knihy mi dosť veci vysvetlilo. ()
7/10 Hledání smolného smyslu života v nejistotě. Hledání osudného štěstí za střeženou hranicí v zakázané zóně, odkud se občas někdo nevrátí (že by nějaká totalitní analogie?). Stěžejní melodie jakoby z atmosférické hry ala Half-Life. ()
Stalker je rozhodně zvláštní film. Divím se, že některé dlouhé záběry nenudí. Kupodivu pětiminutový pohled na tři muže jedoucí na jakési drezíně zaujme. Tak jako celý film, který je natočen tak zvláštním a tajuplným způsobem, jež nahání husí kůži. Zajimavá režie, kamera a prostředí ve kterém je Stalker natočen působí působivě :) 8,5/10 ()
Tarkovskij výborným a ojedinělým způsobem rozpracoval základní motiv knihy bratrů Strugackých tak, že interpretační možnosti filmu jsou takřka nevyčerpatelné. Úvaha o lidské víře, odpovědnosti, moci, archtetypální motiv splnění nejvnitřnějšího přání s rozkrývající se složitostí intrapsychické dynamiky v závěru cesty a z toho vyplývajícího rozhodnutí... Síla audiovizuálního zpracovnání je neuvěřitelná, když opomenu Tarkovského obvyklou práci se zvuky, film by bylo také možno vnímat jako sled uměleckých fotografií. ()
Ihned v úvodu musím říci, že PC hra se stejným názvem byla dle mého názoru mnohokráte lepší zábavou než film... Jediné plus filmu spočívá bezesporu v lokalitách, které jsou stylově ďábelsky zahleněné, ale jinak je to zcestné bláznivé povídání, které nemá konce - a na ten konec musí člověk čekat opravdu zatraceně dlouho!!! Bylo to na mě moc silný kafe... nespokojenost :-( ()
Nemám slov. Perfektní film! Možná se časem vrátim a připíšu víc, ale po první projekci vážně nemám slov. ()
Člověk může jen žasnout nad neobyčejně působivě uměleckým ztvárněním zajímavého námětu. Ta atmosféra a barva prostředí, velmi chytré dialogy mezi třemi hlavními postavami, sugestivně melancholická hudba a také velmi složitý děj pro velmi náročného diváka, nutící k delšímu zamyšlení. Snad jen některé příliš protáhlé scény a dlouhá stopáž mě odrazují od nejvyššího hodnocení. ()
Hypnotické dílo, které moje chápání a vnímání zcela převyšuje. Hodnocení je ergo jenom odrazem diváckého zážitku, který byl sice chvílemi nesen nádhernou hudbou a kamerou, ale ultimátně skoro padnul pod tíhou zdlouhavosti a nudy. Snad někdy jindy. ()
naprosto úžasné.. ()
Viem, že nič neviem.... ()
Moje první setkání s tvorbou Andreje Tarkovského a takový zvláštní film. Esteticky je to nádherné, ty zaběry přírody uvnitř zóny. Avšak není to jen estetická složka, která činí tento film tak úžasným. Nechybí zde hluboké myšlenky, některé do ted' nechápu a hlavně dlouhá pomalá a bolestivá cesta Zónou do komnaty, která plní přání... ()
— The Zone wants to be respected. Otherwise it will punish. — Absolutně úžasné dílo. Atmosféra, dlouhé nepřerušované záběry, emoce, herci. Tenhle film ale není pro všechny a jen málokdo ho plně pochopí; vlastně si myslím, že ho každý pochopí trochu jinak. Je to něco, kde na jeden záběr zíráte bez mrkání několik minut. Skvělé filozofické dílo o honbě za štěstím, za něčím, co ani není jisté, že existuje a o poznání samotné lidské podstaty. Tohle je skutečné umění. Stalker není jen film, je to myšlenka, zamyšlení se nad naší celkovou existencí. ()
Těžké, ubíjející, depresivní. Přitom se však nedá říct, že by Stalker vyloženě nudil - člověk si u toho alespoň zapřemýšlí, problém ale je, že se na to strašně špatně kouká. A na tom nic nemění ani dobrá práce s kamerou i zvukem. Zóna jako záhadné území táhne jak má, s hlavními postavami už je to horší. Jejich neustálé chození dokola, sezení na trávě a filozofování o ničem mě totiž neskutečně iritovalo. Možná jsem na to nenahlížel, jak jsem měl, ale film posuzuju podle toho, jak mě bavil, zaujal. A tady mi přišlo, že na tohle Tarkovskij kašle. Pak z toho vychází film, který zapůsobí na skupinku pseudointelektuálů, ale obyčejný divák strádá. ()
No... To teda zas bylo něco. Přiznám, že jsem se Stalkerem dosti bojoval. Nikdy jsem nic podobného neviděl a první hodina pro mě byla téměř nesnesitelná. Pak, když už jsem přestával věřit, mě to celkem chytlo a naštěstí se to pak už jen zlepšovalo. Kdybych to měl nějak shrnout... Vizuálně totálně dokonalé, prostředí, v němž se film odehrává působí futuristicky, ale přitom velice reálně a především depresivně. Rozhodně to nebyl nejpříjemnější zážitek, prostě film, který celou dobu sleduji s tím, že už si přeji, aby to skončilo, ale jakmile to fakt skončí a já se za tím ohlédnu jako za celkem, musím uznale pokývat hlavou a připustit, že Tarkovskij, do jehož filmografie pravděpodobně zase někdy váhavě zavítám, stvořil unikátní dílo, které i po čtyřiceti letech působí velice vyspěle. Co se ruského scifi týče, absolutním vrcholem pro mě však stále zůstávají Ochránci. 8/10 ()
Príliš artove, a plne filozofických úvah, ktoré človek len ťažko pochopí, ak nepozná Tarjovskijeho štýl. Za to hviezda dole. Ale to všetko ostatne je jeden skvelý atmosférický film s malým počtom strihov, dlhými zábermi a skvelou réžiou. Pre mna osobne veľmi podobne s Kubrickovou Odysseou (aj keď to iste sa dá pravdepodobne povedať aj o režiserovom ďalšom filme - Solaris), no o trochu ťažšie vstrebateľné. A podobne ako pri Odyssey, aj tu sa jedna o neopakovateľný filmový zážitok, akokoľvek už film ohodnotite. Navyše pre mna, ako milovníka hernej série, povinnosť. ()
Jojo. Fellini, Bergman, Tarkovskij, to prostě není můj šálek kávy. ()
Stalker pojednává o místě v Rusku, které má jakési zvláštní schopnosti. Neni jisté, proč tomu tak je. Někdo tvrdí, že tam spadl meteorit a někdo, že si tam "udělali piknik" mimozemšťané a to, co po nich zůstalo je pro lidi k podivu stejně jako pro zvířata v lese to, co tam zanechali lidi. Hlavní postavou je samotný Stalker, muž, který ví, jak se v zóně pohybovat, protože je to místo, které nepropustí každého, místo, do kterého je třeba přicházet s pokorou, je to místo, které mění svou podobu a odráží povahu lidí, kteří do ní vkročí. Stalker za peníze provádí zónou ty, jenž chtějí dojít k tajemnému místu ve středu, které je prý schopno splnit to nejniternější lidské přání. Stalker říká, že se mu zdá, že zóna propouští ty, jenž ztratili naději a on sám tam vodí ty, jenž jí podle něj nemají. Přesto tam ale nedojde každý, protože Stalker nikdy přesně neví, koho do zóny vede. Kamera je asi největší atrakcí filmu. Jednak snímá zvláštní prostředí zóny a druhak je střídmě poetická (otec Tarkovskyho byl básník). Neupírám filmu jeho estetickou úroveň a atmosféru, která je však zabíjena dalšími aspekty filmu. Těch několik málo dialogů jedné ze tří filosofujících postav (humanista/spisovatel, vědec/profesor, věřící/stalker) nečiní děj toliko plný, jak mnozí tvrdí. Přitom by na naplnění prostor byl. Film je to poměrně tichý a po celou dobu jsem měl pocit, že neříká tolik, kolik by říkat mohl, ačkoliv na to čas je (2:40). Psychologie postav je nedostatečně vykreslena a celý děj se postupně rozpadá. Měl jsem pocit, že ten film je jako profesor, který je pravděpodobně sečtělý a inteligentní, ale nemá ponětí o tom, jak své nabyté vědění předat studentům. Tím samozřejmě selhává na rovině své samotné profese a je špatným přednášejícím. To budu demonstrovat na účitých bodech děje, takže spoiler alert: Když muži dojdou do tajemné komnaty, tak spisovatel své přání nevysloví a pronese, že se člověku nesplní to, co si přeje vědomě, ale to, co ani pořádně neví, že si přeje. Jestli dobře chápu - To magické místo v zóně, které prý umožní člověku splnit si jeho nejniternější přání za předpokladu, že ho dokáže zformulovat, je k ničemu, protože toho člověk nikdy schopný není. Spisovatel tedy nepoznal, kým doopravdy je a rozzuřil se na Stalkera, který mu naopak říkal, že musí být úžasným člověkem, protože ho zóna propustila až do svého středu. Nechápu, proč má být úžasný. To film nijak neukáže, což je bída. Spíše se mi zdá, že je to sketa. Na začátku filmu řekl, že na celé planetě ho zajímá jen jeden člověk a to on sám, ačkoliv je stejný ničema jako všichni ostatní. Navíc pije. „Jste opilý?“ „To ne. Jenom jsem se napil jako polovina národá. Ta druhá je opilá včetně žen a dětí.“ Profesor pak z ruksaku vytáhne bombu a chce odpálit to místo, protože se se svou racionalitou obává, že do komnaty bude Stalkerem zaveden někdo nečestných zájmů, někdo zlý, kdo uškodí světu. Profesor to nakonec však neudělá. Nevím proč. Možná proto, že komnata plní jen ty nejniternější přání, ale na to bych na jeho místě nesázel. Dalším důvodem může být Stalkerův proslov. Ten mě svou povahou štval, protože figuruje jako silně věřící člověk. Tarkovskij byl silně věřící, takže tam tuhle rovinu silně komponoval, ale mě to vždycky přijde tak nepoužitelné (smýšlení věřícího člověka projektované do díla samotné dílo sráží). Stalker se složí a naříká, že ho žene jenom touha dělat lidi šťastný a dávat jim naději. Že nenachází smysl v ničem jiném, než v tom, vodit lidi na toto místo, které když bude zničeno, tak on ztratí svůj smysl. Všichni se nakonec vrátí a Stalker své žene celý zlomený tvrdí, že dnes už nikdo nevěří, že dnes už nemá smysl nikoho do zóny vodit a tedy i on je zbytečný. Rozpočet se mi zdá až moc nízký na předvádění nějakých atrakcí a tak se na ně jenom hraje. Postavy tvrdí, že zóna reaguje na ty, jenž do ní vstoupí. Mění se a reaguje vždy jinak - podle osobnosti vstupujícího. Ve filmu se o tom promluví, ale téměř vůbec to není demonstrováno. Představme si film, ve kterém se tvrdí, jak je úhlavní záporák mocný a hrůzný (Voldmort), ale nikdy ho neuvidíme nic hrůzného udělat a nakonec ho prostě hlavní hrdina porazí. Mně pak přijde, že věrohodnost filmu je tím podkopána. Obdobně je na tom Stalker. Zóna je nasnímaná pěkně, ale magicky nebo nebezpečně na mě nepůsobí. Není možno nahlédnout do jejího vnitřního řádu. Z narativního hlediska mi to přijde chabě vedené, bez silných základů a ani té komplexnosti tam tolik není. Potenciál nebyl naplněn. Teď ještě: Já nechci ten film doslovný. Chci ho plný a soudržný, ale byl jen poloprázdný a rozpadlý. Tak mě napadá, že to takhle dopadá, když básník píše beletrii. Oplývá poetickým myšlením, nikoli tím prozaickým, takže mu chybí smýšlení, díky kterému byl třeba Havlíček schopný postavit a rozehrát epický psychologický děj románu Neviditelný, který je na všech svých úrovních dokonale zpracovaný a přitom perfektně uchopitelný. Takhle to má vypadat. Tarkovsky nám natočil jenom hezký obrázky. Díky týpku. () (menej) (viac)