Zvrátený

Hudba: Thomas Bangalter ; Hlavním zajímavým faktorem je, jak se film odvíjí od konce a hlavně jednozáběrové scény, kdy bez střihu a v přirozeném čase sledujeme dění. Rozhodně si to nepustím znova, ale zajímavé. (21.10.2012)

"Le temps detruit tout." ___________ Intenzivní klaustrofobická jízda skrze temnou betonovou džungli jménem Paříž, stylizovaná do tuctovýho revenge-flicku, natočená rádoby na jeden záběr, a k tomu všemu ještě vyprávěná pozpátku – "to není možný" říkáte si? Ale kdeže; tohle je skutečně zvrácená a neuvěřitelně provokativní žánrovka která bourá jak audiovizuální tak formální konvence filmovýho řemesla, a která vám obrátí žaludek vzhůru nohama a zamotá hlavu jako málokterý jiný film. To jak Gaspar experimentálně a silně nekonvenčně pracuje s arytmickou narací, rozměry syžetu a fabule, fikční poetikou, snímáním a subjektivitou filmového času i časoprostorem samotným fakt nemá obdoby. Jeden z nejvíce fascinujících zážitků co jsem kdy zažil a jeden z mála filmů, který nekompromisně atakuje vjemy a intuice diváka – nelze se taky čemu divit, když jde o tak imerzivní odyseu skrze lidské smysly. Totální gamechanger vizuálního story-tellingu. Gaspar Noé je perverzní prasák a geniální vizionář zároveň, no a Benoît Debie je král kameraman. Nervydrásající ambientní soundtrack od Daft Punk je jen nedocenitelným pozlátkem navíc..... Nenávidíš to, ale miluješ to. Sáčky na blití výhodou; nic pro slabé povahy a epileptiky. Nová vlna francouzský extremistický kinematografie at its finest! 10 cecků Monicy Bellucci z 10 .... PS: nejlepší scéna je když Vincent Cassel jde s kámošem do gay klubu Rectum a Gaspar Noé si v jednom koutu honí péro. Nezapomenutelný! (20.06.2020)

Možná, že jako minutový spot ve stylu reklam na Johnnie Walkera ("až se ti promítne život před očima..."), by to bylo hodně zajímavé a hodně dobré, ale takhle to je přibližně 90x delší a nudnější.... (11.05.2004)

Minimálně kvůli těm dvěma scénám (minimax, znásilnění) to stojí za to vidět. Protože tady vidíme, jak se dá natočit (ne)uvěřitelně naturalistická a složitá scéna na jeden záběr. (09.02.2006)

Krásny film, do ktorého som sa na prvý pohľad zamiloval - a po všetkých stránkach jedno z absolútne najzásadnejších diel modernej kinematografie. Fascinácia filmovou hmotou, najvýraznejšie štrukturované vlákno Noého sémantického tkaniva. Film, ktorý možno neustále opakovať a narážať na nové, hlbšie vrstvy a významové nuansy (niekedy sa zamyslím nad skutočne obsiahlym a podrobným textom). Avšak stále len predstupeň kondenzovanej filozofie všetkých filmov Gaspara Noé, ktorá sa pred divákom roztvára po vstupe do Prázdna. Jednoznačne jeden z cca 30 najlepších filmov, aké som videl. 100% (28.03.2015)

Z prvních 15 minut jsem se málem pozvracel (nemůže za to předcházející dýmka), a to už je vzhledem k mé nátuře co říct. Není toho moc vidět, na povrch vyplouvají neposlouchatelné skřeky a kamera klimbá jak zvonec od krávy. Ovšem jako vyjádření pocitů hlavního hrdiny je to skvělé. Skutečně těžký a znepokojivý kousek, který mě svým vyprávěcím stylem a nahou Monicou stále udržoval v pozoru, avšak nemůžu se ubránit dojmu, že je to celé "pouze" velká exhibice kameramana, který dostal o trochu více prostoru, než by bylo zdrávo. (12.08.2006)

Gaspar Noé je naozaj zvrátený, jeho postavy sú hraničným extrémom, z kamery som sa občas išiel zblázniť a jazdu plnú drog, erotiky a pomsty som si do sýtosti užil. (20.10.2019)

Nejrealističtější R&R, k tomu Monica Bellucci a Vincent Cassel. Víc netřeba dodávat. Snad jen vyspoilerovat, že příběh je sestříhám od konce k začátku, což je patrné už z posteru, titulků, atd... Doporučuju! (23.08.2014)

Brutálne, realistické a s jasným cieľom šokovať diváka, čo sa aj podarilo. Nemám na mysli len tie dve kruté a drsné scény (hasiaci prístroj v hlave a scéna surového znásilnenia bez jediného strihu) ako skôr film ako celok. Tým, že štruktúra filmu je príbehovo koncipovaná z konca na začiatok (v tomto prípade originálny nápad ako pointu filmu zdôrazniť na maximum), sa vo výsledku dosiahol šokujúci efekt o "zvrátenej" predstave konca všetkých nádejí na šťastný život. Vizuálna stránka, hlavne na začiatku a na konci filmu, je tiež nepríjemná, dokonca možno až bolestivá, prísne účelové a presne zapadajúce do celkovej koncepcie snímku. Ďalej sa o filme nemá zmysel rozpisovať, film si každý musí zažiť na vlastne koži, aj keď by som ho vo všeobecnosti moc neodporúčal, nesadne každému. Snáď len radím pozorne odsledovať scénu v metre - naoko možno bezstarostná chvíľa a plná humorne-ironických dialógov, ale podľa mňa to bol na pochopenie jeden z kľúčových momentov. 85/100 (09.05.2015)

Wow, Zvrácený je výborný film. Čekal jsem něco mnohem usedlejšího, mnohem primitivnějšího, vážně škoda že mi tak dlouho unikal. Gaspar Noé je úchyl podle mého gusta. "Time ruins everything..." 9/10 (17.12.2012)

Viděno před 12 lety.A teď.Velkými klady jsou Vincek Casselů a Monica Bellucci,která se ukázala v celé své kráse i s výstavníma kozačkama.Dále pak styl vyprávění (pozpátku)-což bylo docela originální a pak scéna znásilnění.Fakt krutá a realistická.Velkým mínusem je kamera,která mě hned od začátku kurevsky srala.Vím,že to byl asi záměr,protože časem se to zlepšilo a bylo vidět Že Noé točit umí,ale já jsem si ten rozjezd nedával a měl jsem chuť to vypnout.Proto volím zlatej střed-tudíž 3 hvězdy. (29.07.2015)

Chápu lidi, kterým se ten film líbí, ale osobně mi Noého styl nesedí a jeho tvorba mě neoslovuje. A v případě tohoto filmu mi s odstupem mnoha let od jeho natočení přijde směšné, že to mohlo kdysi někoho šokovat nebo pobuřovat - doba se samozřejmě změnila, ale mě to prostě jen nudilo, a říkal jsem si u toho, že bych to radši viděl jako příběh odvyprávěný klasicky chronologicky, byť si samozřejmě uvědomuji, že pak už by celý ten koncept nedával smysl a nefungovalo by to (navíc by celý ten příběh asi působil dost banálně). Navíc to zpětné vyprávění jednak stejně není důsledné, protože kdyby se ten film odvíjel vyloženě pozpátku v pravém smyslu slova políčko za políčkem (včetně dialogů pouštěných pozpátku), tak by to byl jen nesledovatelný chaos obrazu a nesrozumitelného zvuku, a jednak to zdaleka není první film natočený takovým stylem (člověku se v první řadě dere na mysl vzpomínka na Lipského geniální hříčku z 60. let, Happy end). Vadí mi taky ten debilní český název "Zvrácený", který se zcela odklonil od významu původního titulu (jakož i smyslu celého filmu), čistě subjektivně mám velký problém s tou rozlítanou kamerou v mnoha záběrech, kvůli které se nedokážu orientovat v tom, co se na obraze děje, a potom také nemám rád filmy, v nichž jsou do rolí filmových partnerů obsazeni herci, kteří spolu tvoří pár i ve skutečnosti (respektive v případě tohoto filmu to platilo v době natáčení, dnes už spolu Cassel s Bellucci dávno nejsou) - velmi mě to vytrhává z ponoření do děje a nedokážu takový film brát vážně. Myslím, že skuteční manželé by spolu ve filmu prostě hrát neměli, protože to zanáší do fikčního filmového univerza nemístné prvky z reality. Když jsem se navíc dočetl, že Noé během natáčení užíval kokain, víc už ten film v mých očích klesnout nemohl - tohle fakt neuznávám. Jako filmařský experiment to beru, ale jako filmovou událost - jak se někteří snažili tvrdit - nikdy. (02.12.2021)

Poměrně prázdný námět se Noé pokusil postavit na nohy scénářem, který měl zřejmě diváky šokovat. Příběhů vyprávěných pozpátku ve filmu bylo již mnoho, takže tím Noé určitě nikoho z míry nevyvede. Filmů, které šetřily na osvětlení, také pár znám. Noé to dotáhl téměř k absolutní dokonalosti a tak dvě třetiny filmu zíráte na černo černou tmu. V občasných záblescích světla se pokusí kameraman, který zajisté trpí Parkinsonovou chorobou, snímat přítmí. Postupně zjistíme proč jeden maník vletěl do gay klubu, aby tam jinému rozmašíroval mozek hasičákem. Ale je nám to úplně jedno. A vůbec se nedivím, že slabší povahy z tohoto filmu zvrací, vůbec to nesouvisí s tím, co se odehrává před kamerou, protože to není absolutně poznat, alespoň prvních dvacet minut. (11.08.2012)

"Od pointy k začátku, hloupě točit, pozpátku?" Sorry, ale mě to chladným nechalo. Cesta k mé empatii vede přes "dostat mě na plátno". Představit mi postavy, získat mě pro některou z nich, abych pak mohl zažívat nějaké ty emoce. A ne že hned na začátku režisér začne komusi za cosi sprostě nadávat, mlátit ho s gustem hasičákem do hlavy a chtít po mě, abych se nějak citově angažoval, když mi nedal šanci vytvořit si k jakékoli postavě jakýkoli vztah. Zdařilý a výstižný komentář (ostatně jako téměř vždy) má Gilmour93, až na to, že ta jeho pětihvězdičková vize obráceného zažívacího procesu, od záchodové mísy až po jícen a chuťové buňky na jazyku mě zneklidnila (zvedla mi kufr) víc, než celý Gaspar Noé a jeho antidivácký, imho jen na šokující efekt natočený revenge before rape experiment. (17.01.2013)

Veľmi zvláštne urobený film. Najprv ma prvých 40 minút bolela hlava, potom som dostal nervy z ich debaty v metre a nakoniec to všetko dalo perfektný zmysel. Bomba ! (23.02.2011)

Jako nejlepší charakteristika filmu mi přijde, že je to (zdánlivě) běžný den několika obyčejných lidí. Ráno se spolu probudí dva - chlapec a dívka - v posteli, jdou na akci, pijí, tančí, dívka odejde dřív domů... a pak se něco stane. Ve filmu zazní věta ve smyslu, že se takové věci dějí, ale máme pocit, že jen těm ostatní lidem, a potud nás to nějak zvlášť nezajímá, ale jednou se to může stát i nám. A přesně tak to je. Není to jen film, ono se to všude kolem děje. A právě o tomhle přesvědčuje diváka velmi úspěšně - u každé reakce filmové postavy jsem cítil, že právě takhle musí reagovat a chápal jsem to. Je natočený hodně brutálně, téměř bez střihu (byť je rozfragmentován a části seřazeny pozpátku - je to ale spíš takový bonus, žádná revoluční novinka, obohacuje však film právě tím, že ten tak začíná tím nejbrutálnějším momentem a postupně se z brutality vynořují "všední lidské souvislosti" a ukazuje, že je to vlastně příběh obyčejných lidí jako my), afektovaně, s nevybíravou mluvou - každopádně nic z toho nevyznívá samoúčelně, byť režisér určitě nechtěl nešokovat. Důležitým prvkem je atmosféra, Zvrácený je velmi působivý, což je i dílem létající kamery, která plachtí mezi postavami, tmavými zákoutími, světelnými efekty v gay-klubu... a dunivé hudby. (18.12.2005)

Čas všechno zničí! (22.12.2008)

úžasná ukážka, čo urobí dramaturgia s filmom, nebyť totiž celkovej dramaturgickej idey z ktorej potom vychádzala aj kamera a strih, išlo by o primitívny príbeh takmer bez deja, takto ale vzniklo naozaj brutálne dielo (pre silné žalúdky), ktorému by sa miestami dala uprieť trpká ba až úchylná obsesia v šokujúcom vyobrazovaní násilia (človeku hneď napadne, prečo sa pozerať na umelo vymyslené násilie, keď ho máme okolo seba všade dosť), no netreba opomenúť ani to, že je to vcelku mrazivá štúdia temných stránok ľudských pudov, encyklopédia pomsty a zvrátenosti a výsmešne ironický pohľad na relativitu dobra a zla a človeka bezbranného zoči voči budúcnosti (01.06.2006)

Nějak mi to nesedlo, možná až trochu zestárnu, tak si dám opáčko. (08.05.2010)

Hneď zkraja chcem podotknúť, že mi tá avizovaná, nepríjemne krúžiaca kamera na začiatku filmu vôbec neprekážala, pretože pozerať sa v statických detailoch, polodetailoch, alebo polocelkoch na gay porno by bolo určite nepríjemnejšie. Noé nás ale bohužial neušetrí polodetailov Casselovej zadnice a genitálií v kľudnejšej časti filmu, radšej sa treba pozrieť hneď nad neho na plagát Vesmírnej odysey, ktorý je určite pre film symbolicky prínosnejší. V závere sa jej snaží dokonca filozozficky priblížiť, ale tento pokus nech posúdi každý sám. Zhruba do polovice nevieme, či sa nejedná iba o lacné trýznenie diváka, našťastie sa ukáže, že film má aj myšlienku a dáva zmysel. Možno by som bol filmom šokovaný viac v čase jeho premiéry a v kine, ale takto sa naňho môžem pozrieť s odstupom a nadhľadom a skonštatovať, že asi nebol iba sezónnou klubovou šokovou senzáciou a funguje aj dnes. Ak by bol príbeh rozprávaný klasickým spôsobom, jeho vyznenie by sa príliš nelíšilo od jeho súčasnej "mementovskej" štruktúry. (07.01.2013)