Irréversible - Inversion intégrale

Kdyby mi někdo na přelomu tisíciletí řekl, že svou vzdělávací a následně i profesní dráhu spojím s filmovým hororem, tak bych si jen poklepal na čelo. V oné době jsem byl jeho podobou doslova znechucen, jelikož produkované snímky jen zřídkakdy vybočily z rámce neškodné zábavy pro mládež. Hnutí New French Extremity naštěstí zcela zamíchalo kartami. Skupina progresivních tvůrců čítající jména jako Gens, Aja, Maury, Bustillo a zejména Laugier dokázala prolomit zacyklenost hororového žánru a položit základy jeho současné obrody. Ze všech představitelů nového francouzského extremismu je mi však nejbližší Gaspar Noé, u jehož Irréversible jsem pociťoval zmatení a opravdové smyslové přetížení, k čemuž přispěl Debieho specifický způsob snímání, využití nízkofrekvenčního zvuku, ale i převrácená chronologie vyprávění. Hned v úvodu je divák konfrontován s peklem v klubu Rectum, aniž by přitom chápal kontext. Noé mu brání v pasivním sledování děje a pobízí ho k bezprostřední reakci. Chronologicky sousledná verze z roku 2020 již takto intenzivní prožitek nenavodí, protože pracuje se zcela informovaným divákem. Díky její existenci však můžeme plně docenit mistrovskou kvalitu originálu. (04.02.2021)

Remaster kultovního snímku Irrevérsible, akorát chronologická verze pro debílky...... Straight cutu tedy pochopitelně chybí důležitý a neméně výrazný element původního snímku, tedy vyprávění pozpátku, díky němuž byl tak nesnesitelně provokativní a přesto tak extrémně oblíbený – divák si posléze uvědomí, jak je dějová premisa ve skutečnosti přímočará a relativně jednoduchá. To však nemění nic na tom, že tenhle film je revoluční milník (audio)vizuálního story-tellingu, neskutečně intenzivní "jednozáběrový" terno a důkaz jedinečný tvůrčí geniality Gaspara Noého. Scéna se znásilněním Monicy Bellucci dokáže i po 20 letech obrátit žaludky vzhůru nohama.... (06.08.2022)

Tady to borec poskladal jak to ma byt.. 😂 legendarni flick, vyladenej obraz, proste remaster, doporucuju ale obe verze.. (28.04.2023)