Zvrátený

Film se dá označit za kontroverzní, avšak stejně tak (ne-li spíš) za nevyrovnaný. A to nejenom scénami násilí, ale i zpracováním jako takovým. Jsou hrátky s kamerou milým a originálním experimentálním oživením podtrhující atmosféru snímku, nebo jenom bezúčelnou exhibicí, ze které diváka akorát tak bolí hlava a není schopný rozeznat, co je zrovna v záběru? Mělo by být publikum emočně odrovnáváno první polovinou filmu a pak to v něm má vše postupně dozrávat (s pomocí mistra Beethovena), protože je to ve výsledku pro sledujícího vlastně dosti zdrcující pozorovat ty nic netušící postavy a vědět to, co oni ne, nebo je divák vycucnut zbytečně brzo a zbytek filmu je pak pouze nastavovanou kaší nejenom bez citového účinku, ale i jakéhokoliv jiného, tedy víceméně nudou? To už si každý musí zodpovědět sám. Zvrácený je ten ojedinělý případ filmu, kterému kdokoli může dát jakékoli hodnocení, a naprosto ho pochopím. U mě dojmy z filmu skončily tak na půlce cesty, proto hodnotím průměrem, ale na scénu z podchodu jen tak nezapomenu, za její zpracování rozhodně palec nahoru. (03.02.2014)

Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (04.03.2013)

Po prostudování zdejších ohlasů a zajímavostí jsem čekala, jak moc bude tento film zvrhlý. A musím přiznat, že jsem ho čekala více zvrácenější. To, co ho dělá nejvíce diskutovatelným a kontroverzním, je úvod filmu s psychadelickou hudbou a destruktivní kamerou, ze které se Vám možná bude motat hlava, scéna s hasičákem a znásilnění Monicy Bellucci. Dialogy nejsou ničím výjimečné, ale příjemně se poslouchají. Velmi na mě zapůsobila závěrečná, několika minutová, společná scéna Bellucci a Cassela, která byla vskutku pastvou pro oči, herecky skvostné a navíc jim to spolu náramně slušelo. Monica je dokonalým symbolem ženskosti a krásy a Vincent je charizmaťák vysokého stupně. (24.04.2010)

Hmmmm.....zvrácené. (17.04.2005)

Ak hľadáte maximálnu koncentráciu explicitného hnusu, špiny, naturalizmu a násilia, tak táto exkurzia do Noeho hlavy musí uspokojiť aj najväčšich labužníkov. Nasilnejšie okamihy prídu keď si človek uvedomí, že v takom svete naozaj žije. Čo sa týka inkriminováných scén, oveľa viac ma vzal hasiaci prístroj. Film, na ktorý sa proste nazabúda. (24.06.2006)

Základní poselství je primitivní: násilí je špatné, áno. Všechno ostatní je pouze vata zavěšená na formální hříčce, která se ve výsledku zvrhla v to, že každý musel někdy zaslechnout něco o tom, že Monica Bellucci (toho času absolutní bohyně) natočila velmi naturalistickou scénu znásilnění. Ale v té putující fámě se už ztratila pointa proč tomu tak bylo. Takový proces je nezvratně lichý a celkový projekt tudíž zbytečný a haló kolem něj vyloženě prázdné. A že by měl být v roce 2002 nějak přelomový film vyprávěný pozpátku? Tomu snad nikdo nevěří. (26.02.2015)

Jeden z nejdrsnějších filmů ever. (31.03.2004)

Zvrácený mi útroby nezvrátil, dokonce jsem natolik zvrácený, že bych se k němu ještě vrátil. Proč? Protože je unikátní. Netvoří jej obvyklá sérii kauzálních jevů vedoucích k finálnímu rozuzlení, nýbrž je jedinou vzpomínkou (flashbackem), která nás nutí ji proti logice vnímat jako "odkrývání" budoucnosti. Začíná, resp. končí recepčně náročným blouděním "rectem" a později pokračuje pro předcházející i nadcházející děj (v inverzní podobě) zásadní, vpravdě šokující a naturalistickou scénou znásilnění (záměrně podaná staticky, aby si divák mohl znechucení a odpor z destilované zlovůle "vychutnat" až na dřeň), jeho kvintesencí je však křehká romantická story, jež je (ke smůle hrdinů) postavena na jednoduché, vyslovené tezi, že čas vše zničí, a protože je ono vše předurčeno a my jako obyčejní smrtelníci (vzdálení další evoluční proměny) do budoucnosti nevidíme (snad jen prostřednictvím znepokojivých snů), nemůžeme jeho působení, své fatum zvrátit. Je to však tak úplně pravda, když čas je veličinou relativní a ten filmový dvojnásob? Odpovědí poskytuje Noé hned několik. Když navíc vezmu v potaz, že střihově vychází z konceptu Hitchcockova Provazu, syžetem se obrací k progresivně zpátečnickému Mementu a Vincenta i Monicu herecky obnažil na holou kůži, nemůžu jít pod fajfku. I kdyby se mi Zvrácený protivil, svědla nás dohromady osudová determinace, takže by pomsta a násilí plozené násilím nepřipadalo v úvahu. Netradiční, drzé, burcující, přemýšlivé, krásně úchylné, něžně surové, poklidně agresivní, pro otrlé. A na to si potrpím. (14.06.2009)

Nie tak dobré ako Sám proti všetkým, ale pôsobivé. Gaspar Noé trošku podbehol publiku – ak sa to o jeho filmoch vôbec dá povedať, do hlavnej ženskej úlohy obsadil známu Monicu Belluciovú + do kina nalákal na brutálnu scénu jej análneho znásilnenia. Naspäť idúci film ide od posolstva o novom začiatku, napriek temer nenapraviteľným chybám vykonaným minulosti. Slová vyslovuje nahý starý muž v maličkej kutici. Dej sa presúva cez stroboskopujúce nejasné zábery až k uvoľnenému a radostnému koncu, ktorý je vlastne začiatkom. Film o ľuďoch nachádzajúcich sa v situácii pripomínajúcej náhly prechod zo slnečného dňa do čiernočiernej tmy bez akéhokoľvek varovania. O pomste a jej adekvátnosti. O ľahostajnosti, strachu. Nešlo v prípade pomsty len o náhle vykúpenie si vlastného neuváženého správania sa sfetovaného muža na večierku? Vyznením mi film pripomenul básnickú zbierku Jána Ondruša Kľak, ktorá taktiež hovorí o páde a následnom otrasení sa i za cenu omylov, ktoré sme v náhlom afekte spôsobili. (26.09.2004)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně agresivní film, který po svém skončení nedokážete milovat, stejně jako ho ani nedokážete zcela zavrhnout. Ostatně ho nejen po celé Evropě pobouřeně přijímali. Osobně jsem viděl už mnoho násilných scén, ale na to, co předvádí režisér, scenárista, střihač a kameraman Gaspar Noé, by měli distributoři dávat varující nálepku. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí ukazuje nezkreslující násilí, pohlavní orgány, ostře realistické scény. Divák netuší, kam tenhle experimentální (a přiznejme si originální) štěk ze života tří lidí (žena, její přítel a její bývalý manžel) vůbec zařadit!! Silně kontroverzní dílko s divákem otřese, celé vypráví vlastně jen o brutálním znásilnění oné ženy a honbou za pomstou obou mužů. Takže nejprve nemůžeme rozluštit nečitelné titulky a vzápětí, po (zatím) nesrozumitelném pátrání po jistém muži a následně šokujícím útoku hasicím přístrojem, chápeme, jak se věci mají. Vše se odehrává v neuvěřitelně zvrácených situacích a děj totiž sledujeme pozpátku – v těžko čitelných prostředích, v dlouhých záběrech bez střihu. Každá situace má přibližně něco pod deset minut a jsou odděleny přechodovými pasážemi hodně těkavé kamery. Tudíž i scéna brutálního análního znásilnění a následného surového ubití je snímaná na jeden záběr. Noé postavy nešetří, lokace ukazuje jako největší díry světa, absolutně není optimistický, jeho záběry jsou místy nesnesitelné. A nestravitelné. Nevím, zda-li chtěl popudit lidi, aby konečně otevřeli oči a pochopili, co se děje kolem jejich domovů. Každopádně je smutné si uvědomit, že podobné situace téhle skládačky už mnozí z nás mohli zažít. Ocenit lze jistě ústřední trio, vše je úžasně načasované, přesné a přirozené (třeba jako milenecká epizoda skutečných životních partnerů Monicy Bellucci s Vincentem Casselem v posteli). Tahle francouzská mozaika není pro každého, i hodnocení může být na stupnici od „odpadu“ k nejlepšímu a přesto bude vždy nějakým „pravdivým“ způsobem odůvodněno!! (23.03.2006)

Neviem sa rozhodnúť medzi 3 a 4 hviezdičkami, pretože ide v podstate o dobrý film, ktorému nechýba zaujímavé prevedenie, naturalizmus, emócie, skvelé duo Cassel-Bellucci, ale tá brutalita...je príšerná, hrôzostrašná, desivá. Najhoršie na tom je, že takéto veci sa dejú aj v skutočnosti. Odporúčam prečítať výbornú Red Meatovu recenziu. (30.03.2005)

Velmi výrazný snímek Irréversible nenechá nikoho chladným. Obzvlášť zaujme kamera, jíž se chopili Benoít Debie a všestranný Gaspar Noé, kteří přicházejí se zcela netradičním snímáním kamery. A to s něčím doposud nevídaným… Trojité salto se šesti vruty (čímž si zajišťují účast na zimních olympijských hrách r. 2006). Ani ponor do gay klubu Rectum nebyl snadný; a aby jejich řiť ustála ten nápor 4% ptactva, byli nuceni zapařit až na šrot. Na řadu přichází i vyhledávaná centrifuga – atrakce určená jen pro stabilní zažívání. Naopak herečtí protagonisté nevybočují… jako vždy exceluje nespoutaný uragán Vincent Cassel, jen Monica Bellucci výjimečně nenastavuje tvářičku, ale prdelku. Moc by mě zajímalo, jak by si ten přihřátej chlívák poradil s obrněným pozadím Jennifer Lopez (sešrotování koulí by nejspíš byl ten nejméně podstatný problém). Zvrácený mě tedy až tak nešokoval, jen mi nepatrně rozbouřil žaludeční šťávy. Ale stejně je Gaspar Noé pořádnej kanec, a zaslouží řádně vyklepat nejtek. (19.11.2011)

Film ktory si urcite servitku pred usta nedava, pluje brutalitu... Pri scene s hasicakom som asi prvykrat pri sledovani filmu odvratil hlavu. Az nebezpecne "naturalisticky" je zobrazena scena znasilnenia. Celkovo je to jednoduchy film, ktory je velmi zlozito nakruteny a urcite "nesadne" kazdemu. (26.02.2004)

Můj nejsilnější filmový zážitek! Poprvé jsem cítil fyzickou bolest, která vycházela z mých pórů. Trpěl jsem...šíleně. Je to má nejhorší noční můra. Nenávidím ji a chci ji zničit, ale přitahuje mě, tak proč bych ji odklízel z cesty? Bylo to jako epileptický záchvat. Neumím to popsat, bubnuje mi hlava! Transcendentní zážitek, o kterém vím, že mě posune emotivně někam jinam. Ne vždy modrá barva v procentuálním měřítku znamená.!.!.! Vždyť jsem vycvičenej šílencem M.M., tak proč mě to tak dostalo? Píšu surrealisticky, protože to jinak nejde. Mnoho lidí mne odsoudí, avšak tenhle film má obrovské spektrum Čehosi. A nad ním budu bádat forever. O lidském mučení mluvím s despektem. Trápí mě, zabijí. Zvráceným by si však měl projít každý. Měl by si utřídit myšlenky a poznat sám sebe. Jsem neurválé zvíře či racionální člověk? A následnou odpověď vykřičet do Prostoru. (03.05.2010)

Hrozně zvláštní film, který v žádném případě není zajímavý jen tím, že je vyprávěn od konce po začátek (podobně jako Memento, jen je mnohem zvrhlejší a odpudivější) , ale především tím, že je neskutečně naturalistický (a tím nemyslím tunu masturbujících a kopulujícíh chlapíků v homo-ero-baru) a je to přesně ten film, kde násilí na obrazovce je tak nepříjemné, že i mě se chtělo dívat jinam a v případě jedné dost zásadní scény jsem přeskočil několik desítek sekund, protože mi z ní bylo fyzicky špatně. A to všechno doprovází pevné výtvaré cítění, které koresponduje s tím, co divák ví o ději. Čímž myslím toto - divák na začátku neví nic, mnoho toho nechápe, takže kamera sebou hází jako na vlnách rozbořeného moře (žádné magořivé střihy, nebo třesení, jen plynulé, ale rychlé pohyby) za zvuku monotónní hudby a je velmi těžké se zorientovat a postupně se vytrácí jak magořivá kamera, tak hudba a na řadu přichází dlouhé statické záběry s nulovou zvukovou kulisou a to přesně v době, kdy divák dostane k dispozici všechny indicie a ví, co se stalo a proč... Je to silnej film, ale jakkoliv je dobrej, tak je i sakra nepříjemnej. PS: ignoruju první minuty filmu a taky nechápu oficiální text distributora, který jsem před sledováním naštěstí nečetl, protože by mi zkazil hrozně moc ze zážitku (20.01.2019)

Tvůrci si půjčili svůj "převratný" nápad z Nolanova Mementa a obdařili ho ve své době šokujícími scénami, hrubým slovníkem a neklidnou kamerou, které poměrně dlouho trvá než se ustálí. Moje rada pro každého kdo k filmu přistoupí je, aby jej zkrátka ve 40 minutě stopli a pustili znovu. Odpadne jim tak často povinná druhá projekce, se kterou tvůrci jistě vyčůraně počítají. 50% (26.02.2021)

Nechapu lidi, co maji tu potrebu zde manifestovat skutecnost, ze nikdy nic zvracenejsiho nevideli a jak jsou z tohoto filmu proto zhnuseni. Ja jsem mel tu cest videt i daleko odpornejsi a nestoudnejsi veci a tak tento snimek se mnou nijak neotrasl a diky tomu, ze jsem nebyl odrovnan slupkou, jsem mohl myslet i na to co je pod ni. Irréversible krasne ukazuje nejen zvrhlost nekterych lidi a to, ceho jsou schopni, ukazuje take ze kazda akce ma take svoji reakci. Neodsuzujme ani nevychvalujme veci na zaklade prvniho dojmu ci pod tihou urcitych standardu, snazme se je take pochopit. A navic - rozum a chtic nemohou zustat v opozici natrvalo... (28.12.2003)

Dobrý film, který ale nic moc o ničem není.. Scéna znásilnění je odporná, ale zároveň nemůžu neobdivovat, že se jedná o jeden dlouhý záběr bez střihu v němž herci podávají opravdu dobrý výkon. Dobré je, že si až ke konci člověk uvědomí, že si Hlístaten hasičák vlastně zasloužil. (27.07.2005)

Těžko hodnotit. Záleží na tom, jak se to vezme. Originální film to určitě je, ovšem režisér to místy přehnal. Nemyslím tím ty zvrácené scény, ty byly sice zvrácené, ale aspoň se někdo nebojí světu ukázat věci, které se dějí, ale moc se o nich nemluví. Vadila mi spíše ta kamera, která se ze začátku motala sem a tam, což nebylo zrovna moc příjemné. I to byl asi záměr autorů, ale tohle se na můj vkus moc nepovedlo. Děj vyprávěný pozpátky se nakonec jevil jako fajn nápad, ovšem ze začátku jsem se v tom trochu ztrácel. Příběh má určitě něco do sebe, konec se mi líbil. 60% (28.09.2010)

Zvrácený je především Noé, jak vidno z jeho předchozích dílek ...:-)) (23.01.2008)