Ja, Olga Hepnarová

(Febiofest 2016) Neuvěřitelně silný zážitek, navíc umocněný poprojekční diskusí s tvůrci. Pro mě osobně jeden z nejlepších českých filmů posledních let, kvůli kterému stojí za to, jít do kina, protože mu velké plátno sluší. Strhující herecké výkony, skvělá kamera, celková atmosféra snímku... Není vůbec potřeba psát víc, snad jen, že se jedná o film, pro který je 5 hvězd málo. (19.03.2016)

Ďalší film pre hnidopichov a intelektuálov, kerý si idú tristominútové zábery do blba, depresívnu atmosféru a čítanie medzi riadkami. Mladá poľka tomu vládne a len vďaka nej som to vydržal do konca. Hrala bravúrne a záver si vypapala. Inak radšej motykou po hlave ako toto ešte raz. A pritom taký skvelý námet. 1 z 5 (10.06.2016)

Může-li být tichý, černobílý a depresivní film o sociální vyvrženkyni s konstantně zapálenou cigaretou podmanivý a zajímavý, tak je to právě tento. (14.06.2016)

Doufal jsem v osvětu Olgina počínání, ve větší rozbor její mimořádně osamělé duše, ale krom odcizené matky, na které to dle mého vše stojí, a snímek se tomuto vztahu měl věnovat mnohem více, jednoho zmlácení ve sprše a dvou lesbických scén, jsem se toho o ztracené dívence a rozpadu její duše moc nedověděl. Film není špatný, černobílá mu nesmírně svědčí, ale pořádně vtáhnout do děje mě zvládly až události soudní, tedy závěrečné. Nebýt Michaliny, která ke vší smůle musela být nadabována, mohlo to dopadnout špatně. (27.07.2016)

Co mě hrozně mrzí, že příběh za a nenatočili podle úplné pravdy a za b vůbec se nazabívají obrovským selháním psychologů. Hepnarová už od dětství trpěla psychyckými problémy, které eskalovali, ale nikdo z lékařů se nerozhodl ji léčit. Díky tomu trošku soucítím i s ní jako obětí nedokonalého systému. Bohužel ani dnes to není o moc lepší. Ale jsme tu v csfd tak se budeme věnovat filmu. Olga - Machalina se mi velmi líbila. Nevím proč si vybrali za hlavní roli zrovna ji, každopádně je to trefa do černého. Režie nezaspala ani tím, že se rozhodli celý film natočit černobíle. (20.11.2016)

pamatuju na tu dobu,ještě dlouhý čas jsem mívala stísněný pocit při jízdě tramvají na Letnou...a film?na jednu stranu pro mne přebytek erotična a cigaret,držených jako prase hrábě...na druhou černobílá,která oprošťuje od rozptylování se barvama a nezvyklé "ticho"........ výkon Michaliny Olszaňské velký,(až jsem jí chvílema pomáhala hrbit se,jak to jen holka dokázala?)...hodnotit příběh sám asi nelze,pokud ho zcela nechápeme - pohnutky apod. - a já to pochopit nedokážu,takže body za ten filmem vyvolaný dávný,známý pocit (28.09.2017)

Myslel jsem si, že tady zanechám inteligentní komentář, ale ta holka byla jednoduše magor. Její agresivni čin se kolem mě doposud jenom mihnul, ale přestože se film snaží v první půlce přiblížit její pošahanou osobnost, vlastně to vůbec ničemu nenapomáhá a stejně divák čeká jen na onen hrozný den 10.6.1973 a následný verdikt, který se ale konkrétně v tomto zpracování jeví jako zhola nepodstatná část příběhu. Na mě Já, Olga Helnarová působila až moc psycho a nikdy ji už nechci vidět znovu! (13.03.2018)

Nebudu tady vypisovat všechno, co je na tomhle filmu debilní, to už podrobně udělal Necrotongue, ale vznesu dotaz: opravdu bylo v období normalizace, kdy bylo problémem nosit třeba jen trochu odlišné oblečení či u mužů dlouhý vlasy, pro lesbičky tak snadné se bez jakýchkoli indicií vzájemně rozpoznat a ihned navazovat kontakty? A to jsem nezmínila tu exhibici v hospodě. Protože náhodou vim, že to není pro spoustu lidí snadný ani teď, a to máme rok 2020. Takže ještě jedna debilita navíc. (18.03.2020)

[Fabiofest 2016] Působivý film. Nevím přesně čím to, ale Já, Olga Hepnarová je film, který na mě až nečekaně zapůsobil. Černobílé provedení a Michalina Olszanska byla rozhodně dobrá volba. Líbí se mi, že se tvůrci zaměřují výhradně na Olžin případ a moc neřeší kontext. Líbí se mi, že je film celkem univerzální (přijde mi nesmyslné a zbytečné spekulovat o tom, jak to s Olgou doopravdy bylo a zda-li je to ve filmu správně zobrazené). A do třetice, je fakt super, že nám tvůrci nabízí nespočet možných variant, jak a hlavně proč se stalo co se stalo. Ke konci filmu jsem z toho všeho měl zamotanou halvu, ale v dobrém slova smyslu. (22.03.2016)

Ja emo post-punk. (25.03.2016)

Olga Hepnarová je silná v jednotlivostech a zmatená v celkovém obrazu. Snaží se budit dojem intimity odtažitými scénami, dojem uvěřitelnosti zkratkovitými a strojenými dialogy, pokouší se vnořit do mysli hlavní hrdinky bez toho aniž by divák prožil její osud a natočit životopis bez pocitu plynutí času. Snímek je strašlivé rozháraný a nedává smysl. Úplně chybí okamžiky formování charakteru Hepnarové, přitom pro děj nepodstatné, avšak vizuálně působivé erotické scény dostaly zbytečně moc prostoru. Navzdory dlouhým a melancholickým záběrům a tísnivé atmosféře chybí jakýkoliv emocionální prožitek. Vedlejší postavy jsou citově netečné a vnitřně prázdné, jen karikatury skutečných lidí. Přesto projevují zájem o osud Hepnarové a díky této snaze nepůsobí její život ani bezútěšně, ani tragicky. Rozhodnutí nechat na divákovi, zda si Hepnarová zaslouží odsouzení či pomoc, tak vyznívá do ztracena. Ublížených lidí věřících, že je celý život všichni ponižovali a proto jsou v právu, pokud se rozhodnout vylít si svůj vztek na náhodných kolemjdoucích, se v Evropských mešitách najde dost a dost. Když svou frustraci dotáhnou do konce, tak jejich činy soucit a pochopení nebudí. Nadprůměr pro českou kinematografii, slabší průměr pro tu světovou. (28.05.2016)

K filmu "Já, Olga Hepnarová" se nedá přistupovat jako k typickému "českému" filmu.. Rozhodně se nejedná o výpravný snímek, ale spíše o emocionální životopis s uměleckým přesahem.. I přes pomalé tempo je to velmi koukatelné, zážitek umocňuje tíživá atmosféra.. Velmi mě bavilo celkové pojetí filmu, stylově jako vystřižené ze 70. let. Michalina Olszańska se se svou postavou poprala velmi zdatně.. Největší zážitek z hereckého projevu jsem měla od Kláry Melíškové.. Jediné mínus, které pro mě film má je to, že po shlédnutí v sobě mám daleko víc otázek než odpovědí. Doporučuji všem náročným divákům ;-) (12.07.2016)

Depka. (22.07.2016)

Totální nesmylsl. Překroucený jako vždy. (19.02.2017)

Polská Natalie Portman v parádní černobílé depresárně o nejmasovější české vražedkyni.. (06.11.2017)

Mám z toho filmu velkou radost. Je to opět nádherná ukázka toho, že tady lze natáčet zajímavé filmy s vypovídající hodnotou. Ty filmy sice nevydělají velké peníze, nebude se na ně tolik chodit do kina a budou spíše pro náročnější publikům, přesto z nich budu mít mnohem větší radost, než z běžného českého mainstreamu. Já, Olga Hepnarová není bezchybný filmy, i tak si myslím, že spoustu chyb lze odpustit. Opravdu musím pochválit jakým způsobem se filmem poprali režiséři a scénáristé v jedné osobě Tomáš Weinreb a Petr Kazda, jelikož odvedli velmi dobrou práci, na kterou je radost koukat. Velkou zásluhu na tom má výborně zvolená černobílá forma a minimalismu ve vyprávění a v dialozích. Režiséři nikam nespěchají a pečlivě staví svůj příběh a připravují se na zásadní okamžik filmu. Což, jedna z mála nevýhod filmu, jelikož přesně víme co se musí stát a co bude následovat. Režiséři měli obrovské štěstí na herce. Michalina Olszańska je vynikající a vůbec bych se nedivil, kdyby za svůj výkon dostala několik cen, protože je opravdu moc dobrá. Její výkon je hodně fyzický. Ať už jde o specifické pohledy, pohyb, milování se, kouření cigaret(kouří jinak než všichni ostatní) či samotnou chůzi, kterou se jasně odlišuje od všech postav. Ocenil jsem její minimalistické dialogy, které se přesně trefovaly do vyznění postavy. Olszańska táhne film na svých bedrech a nezakolísá. Z vedlejších, spíše epizodních rolích se mi líbil Ondřej Malý, Klára Melíšková, Roman Zach, Martin Pechlát a hlavně Marika Šoposká jako Jitka. Film nemá skoro žádnou hudbu, a to více se soustředíme na zvuky. Kamera krásně zachytává všechnu tu nedokonalost kolem, špínu, rozpadlé baráky atd. Zaujalo mě několik scén jako např. scéna z baru, milování, kouření cigaret v posteli, finální jízda v autě. Díky tomu, že je film prakticky bez emoci, tak je ta odtažitost k hrdince pochopitelná, i tak dost nezvyklá. Lze s ní soucítit, přesto si nejsem jistý jestli bych měl. Já, Olga Hepnerová je film, který si naší pozornost zaslouží, jelikož je to důkaz pro budoucí talentované režiséři, aby ukázali co umí a mohli točit zajímavé filmy, a nemuseli točit české televizní seriály bez nápadů a tvůrčích kvalit. (10.04.2016)

Boj za ľudí, ktorý by nedokázali otočiť ten nákladiak na chodník. I feel ya, girl. Pútavá forma bez hudby a skvelí herci mi ten zážitok z tuzemska ešte prehĺbili. (05.05.2016)

Na tento snímek jsem se těšila, jelikož se o psychologii sériových/masových vrahů poměrně zajímám, nicméně musím říct, že pro mě byl zklamáním. Kdybych nevěděla okolnosti případů a myšlenkové pochody Hepnarové z jiných zdrojů, naprosto bych z jejího chování nepochopila, proč se v závěru zachovala takovým způsobem. Působila spíš jako autistka, co neumí vyjadřovat/cítit emoce nebo depresivní člověk. Režiséry zřejmě více než psychika zajímala její sexualita, protože sexuální scény jsou roztahané na několik minut, což působí skutečně nadbytečně. Mimochodem Hepnarová se sama nedefinovala jako lesba, spíš jako sexuální mrzák, který žádnou orientaci nemá a v sexu nenachází uspokojení. Experimentovala nejen se ženami, ale i s muži, což se zřejmě nehodilo do selektivního vylíčení podivné šílené lesby. Současně otec se ve filmu vůbec nevyskytl, protože ho údajně neznala, ačkoliv v realitě hrál v jejím životě významnou roli, jelikož ji často fyzicky týral a významně se tak přičinil na její rostoucí nenávisti ke své rodině a společnosti jako takové. Z filmu rodina působí jako chudáčci, kteří se snažili, ale neuspěli, ačkoliv tam šlo o dlouhodobou souvislou emoční a fyzickou šikanu. Příkoří se však Olze neděla jen ze strany rodiny, ale i spolužáků, dětí v psychiatrické léčebně, náhodných kolemjdoucích, atd., což bylo ve filmu zmíněno jen extrémně letmo u soudu, ale divák z toho nemohl pochopit rozsah emočního poškození a dlouhodobý časový horizont jejího utrpení. Naprosto jsem se s filmem v tomto pojetí nedokázala identifikovat, ani chápat myšlenkové pohnutky jednotlivých postav. Svým černobílým formátem a zdlouhavými záběry se snaží o jakousi artovost, která je definitivně na úkor hlubšího vhledu do psychiky masové vražedkyně Olgy Hepnarové. (30.06.2016)

Artový film, svým stylem zjevně odkazující na Československou novou vlnu. Depresivní, pomalé, scény úplně nedrží u sebe. Paradoxně trailer byl daleko "filmovější", pádnější a mrazivější, než snímek samotný. Plusy jsou určitě neokoukaní herci a výborný výkon Michaliny Olszańské, jako mínus beru až přílišné zaměření na hrdinčinu sexualitu, místo většího prozkoumávání prostředí, jimiž musela procházet, a která byla pro čin samotný daleko důležitější. Dalo se to natočit lépe. (05.03.2017)

Velmi mrazivé. Mnohokrát je v komentářích psáno, že je film natočen neosobně a odtažitě. Aby ne! Jakýkoliv souhlas, ba drobné přitakání s Olgou by přece znamenalo pošlapání obětí a očištění vražedkyně, z dnešního pohledu prakticky teroristky. Je to velice tenký led, logika i zdravý rozum se zdají být na straně Olgy, ale... pomsta nikdy nebyla řešením a řešením ani nikdy nebude, ačkoliv je oblíbeným nástrojem mnohých, ba i prezidentů. (22.03.2018)