A6tony

Kdyby byla nápaditost měnou, Robert Eggers by byl miliardářem. Nechte dva lidi dost dlouho samotné na malém ostrově a můžete si být jisti, že je ponorková nemoc přivede k absolutnímu šílenství. Černobílá 1:1 forma, odvolávající se na počátky filmu, je absolutně bezchybná. Záběry jsou originální a vynalézavé, práce se světlem v každém záběru je taktéž skvělá. Herecké výkony jsou absolutně fenomenální, nejsem si jist jestli hrál lépe Pattinson nebo Dafoe, ale oba ze sebe vydali všechno, co mohli a někdy ještě víc (hlavně u monologů). Černobílost a výborná tajemná hudba vytváří skvělou mysteriózní atmosféru, která je na místě, když divák postupně odkrývá tajemství onoho malého ostrova a i jeho dvou nešťastných osadníků. Jak už bylo řečeno, ponorková nemoc je na místě a postupně hlodá do mysli obou správců majáku, zároveň čím šílenější jsou tím šílenější je i režisér a tím více podivuhodných záběrů a haluze se objevuje. Ke konci filmu už nelze poznat, co je realita a kdo je ještě při smyslech (včetně diváka). Všechny tyto aspekty vytváří hypnotizující zážitek, kvůli kterému se nebudete moct odtrhnout do poslední minuty. Přiznám se, že po dokoukání jsem si hned chtěl film pustit znovu. Rozhodně jde o nejlepší film roku a určitě i o nejoriginálnější film své doby. 100%

Dokonalost. Nevidět v tomhle filmu české herce, nikdy bych si nemyslel, že jde o českou produkci. V záplavě rodinných komedií (jedna horší jak druhá) a dětských pohádek (snad ještě horší jak ty komedie) dostáváme vymazlený psychologický životopis, který ukazuje, že to jde i jinak. Film čelí kritice, že z Olgy Hepnarové dělá “hrdinku“ (zabila 8 lidí). Nemyslím si že film ji zachycuje jako hrdinku, spíše vám pomáhá pochopit, jak je 23 letý člověk schopen vjet s náklaďákem do davu lidí. Režii duo Tomáš Weinreb a Petr Kazda zvládli skvěle. Černobílé záběry, často s povzdálí, ve velkém tichu nechávají člověka přemýšlet a vstřebávat atmosféru. Film nemá hudbu a ne vždy se před kamerou děje něco důležitého, tím vám nechává dost prostoru na pitvu Olgy mozku pomocí myšlenek. Nikdy nezazní jestli je to co Olga dělá správně nebo špatně, ten rozsudek si musí udělat sám divák. Absence hudby mi přišla jako skvělá věc, která úplně mění celý “feeling“ filmu. Michalina Olszańska zde svým výkonem absolutně zastiňuje své kolegy, například předčítání dopisů a monolog u soudu jsou moje nejoblíbenější části filmu. Český lev byl v tomto případě určitě zasloužený, je až trochu ironické, že jeden z nejlepších hereckých výkonů v porevolučním českém filmu zahraje Polka. Jako celek je tenhle film takový malý zázrak a jsem rád, že můžu říct, že pochází z našich luhů a hájů. 90%