Ja, Olga Hepnarová

Michalina Olszańska - neskutečný výkon! (30.12.2020)

Na tento film jsem čekala od začátku března 2011. V té době jsem dočetla knihu „Olga Hepnarová“ od Romana Cílka. Mé hodnocení je tedy (možná) částečně zaujaté. Uvědomuji si, že se nejedná o dokumentární zpracování příběhu/případu. Na druhou stranu vím, že autoři snímku čerpali právě z Cílkovy knihy. Tudíž je těžké nesrovnávat. Domnívám se, že mělo být natočeno následující: 1. Dění ve škole. Šikana, Olžina izolace a povaha celkově 2. Nastínění situace doma. Otec, který ji pravidelně bil a špatný vztah se sestrou. Matku se podařilo vykreslit docela dobře, ale pouze v určitých situacích. 3. Zapálení chaty v Zábrodí. 4. Olžina stupňující se nenávist k lidem a uvažování o tom, zda se pomstít 5. Dění kolem zásadní postavy "Míši", se kterou si celkem rozuměla a hledala u ní poslední pomoc, než učinila své zásadní rozhodnutí. Vím, že vylíčit výše uvedené do téměř dvou hodin stopáže je nemožné. Autoři se (patrně) rozhodli, že postačí tyto podstatné události shrnout skrze dopisy a v proslovech u soudu. Co bylo vybráno a předloženo divákovi? A. Olžina lesbická sexualita B. Uzavřená povaha C. Nesmyslné jednání (věšení prádla v dešti, jízda autem po schodech) D. Záliba v kouření a řízení auta E. Nastínění toho, že byla možná schizofrenička Nyní pominu, že jsem četla knihu. Hepnarová z filmového plátna působí uzavřeně, ale zároveň nemá problém navazovat (sexuální) vztahy se slečnami. Také o sobě prohlašuje, že je „Prügelknabe“, ale kromě pár scén (sprcha a poznámky chlapů z práce) tomu nic nenasvědčuje. Rodinné zázemí také působí celkem normálně, vyjma matčiny věty o sebevraždě a silné vůli. Naše (anti)hrdinka se tak nějak rozhodne, že přejede pár lidí. Motivace jejího jednání je zpracováno povrchně, takřka bez kauzality a širších souvislostí. Film beru tak, že se v některých bodech pouze inspiroval Olgou z knihy. Nic víc, nic míň. Herecké výkony hodnotím vesměs kladně, kameru taktéž. Nicméně, označit tento počin za  existenciální drama je poněkud přehnané. (22.03.2016)

Viděno v kině Metro 70 v Prostějově dne 24. 3. 2016. Přítomno mírně přes 60 osob (sál s kapacitou 370 míst). Film splnil to, co jsem od něj čekal. Na pět hvězdiček to rozhodně není, ale na čtyři ano. Pokud bych uvažoval o třech, je tu neuvěřitelný výkon Michaliny Olszanské, který mě přesvědčuje o právoplatnosti čtyř hvězd. Ostatní herci nedostali ve filmu moc prostoru, s výjimkou Melíškové, Pechláta a Šoposké se jedná vlastně o štěky. Je velice dobře, že byl natočen film o Hepnarové a to takový, který jí nefandí ani jí vyloženě neodsuzuje. Strašná tragédie, že kvůli psychicky nemocné ženě (přitom mladé, krásné a ne hloupé) zemřelo tolik lidí. V době, kdy platil trest smrti, ani jiná možnost jejího konce nebyla, přesto určitě byla možnost, jak se událostem z 10. 7. 1973 dalo předejít. V novodobých českých dějinách donedávna jedinečný příběh (ano, jedině uherskobrodské události z února 2015 připomínají zločin Hepnarové - především počtem obětí). Mimochodem film o Hepnarové by se dal natočit znovu - jako nákladný psycho thriller (samozřejmě s hudbou a barevný) - a určitě by to znovu stálo za to. Odmítám názory, že by se neměly točit filmy o reálných záporných a tragických postavách. (27.03.2016)

Olga Hepnarová je kontroverzná osobnosť chlapčenským správaním, chôdzou, činom, myšlienkami... Voľba koho obsadiť do hlavnej role preto robí minimálne polovičný úspech snímku. Michalina Olszańska bol viac ako výborný výber. Stotožnenie sa s postavou je fakt silné a dosahuje svetových kvalít. Sledovať ju v čiernobielom prevedení, ktoré ináč veľmi chválim, bol veľký kino zážitok. Ostáva zhodnotiť ostatné - a to sú samotné životné epizódy Hepnarovej. Skrz lesbické scény a popíjanie so srandovným týpkom v krčme som sa poriadne nedozvedel viac o nej samotnej. Skrátka jej listy, ktoré majú hutné myšlienky, mi len hovoria, že sa cítila v spoločnosti ako veľký introvert a povedal by som mrzák. V tomto mi film nesadol, ale rozhodol som sa ho akceptovať aj napriek málo informáciam a vysvetľovať si ho ako sondu do hlbín intovertnej duše zraneného človeka. Zraneného, ktorý si myslí, že je zranený. Tvorcovia však nemuseli polopatisticky vykresľovať záver, kde každý vie ako to skončí. Posledných 10 minút schizofrenických názorov a výlevov hlavnej hrdinky bolo úmorných, ako aj samotná poprava. (02.04.2016)

Půl hvězdičky za kameru a půl za Kláru Melíškovou. Jinak fakt hrůza od strnulejch dialogů, nenavazujících střihů i nedůvěryhodnost hlavní role. (10.04.2016)

Olga Hepnarová byla zajímavým obrazem, nebo zrcadlem doby a je to moje oblíbená "postava". Ani mi tak nevadilo, že film byl bez hudby, prakticky také beze slov, já mám umělecké filmy ráda. Vadilo mi, že byl nudný, co umělecko/psychologický film - který se tváří jako pohled do něčí duše - v žádném případě NESMÍ být. Bylo velmi náročné až nemožné se orientovat co se děje! (Kde bydlí, co dělá, s kým chodí). Zásadně mě ale naštvalo, že se minimální čas věnoval tomu, co zažívala, že byla týraná, že jí šikanovali v práci atd. K jejímu "činu" jí vedly věci co se jí staly, nenáviděla lidi a taky socialismus. Ve filmu, ve kterém se nemluví, se to musí alespoň ukázat, asi by to mělo větší smysl, než 20 scén jen toho, jak kouří. Kouří, hledí, a nic se neděje. Její rodina byla absolutně nepravděpodobná, vhodná tak nanejvýš do videoklipu, ale určitě NE do filmu, který se snaží být maximálně naturalistický a reálný. Jak se dalo očekávat, nejvíce realismu a naturalismu se týkalo erotických/lesbických scén! Herectví polské krásky bylo především ukazování prsou (jestli tedy vůbec v jejím případě jde o prsa...). Vůbec se mi nelíbilo jak hrála, její krčení ramen, kterým vyjadřovala jakoukoliv emoci, bylo úplně amatérské! Nehodila se na to, Olga Hepnarová byla inteligentní blázen, nebyla to modelka! A nakonec nebyla ani moc lesba! Sama napsala: Nejsem heterosexuální. Nejsem ani homosexuální. Jsem prostě málo sexuální. A nebyla to ani hrdinka. Musíme překonat hodinu a půl nudy, aby v posledních scénách začala pronášet hrdinské řeči a moralizovat. Byla psychopat, ne hrdinka. Neměla by nám byt sympatická, jen by měla správně odrážet společnost (byla esencí toho, jací jsou lidé) a to je na ní to zajímavé. Ona byla "zhuštěné" skoro všechno, co je na světě hnusné a zvrácené a to není sympatické, ale může to vyvolat všeljaké emoce. Jen by to chtělo schopné lidi s trošku větším obzorem než: byla to lesba, z toho bude super film. Všechny její pokusy s někým se "dát dohromady" byl jen článek toho všeho. Jen malý článek. Hledala (a nenašla) někoho, kdo by jí rozuměl a hledala mezi všemi. Bylo to zoufalé jako všechno, co se jí stalo. Je škoda dobrého námětu. Teoreticky mohl vzniknout brutální film, brutálně dobrý a zajímavý. (13.05.2016)

Z jedné strany, od ženských jsem slyšel - to bylo psycho, měla jsem husí kůži, z druhé strany od chlapů přesnej opak - ty vole, to si nepouštěj, to je ztráta času. No jsem tak napůl mezi oběma - husí kúži jsem sice neměl, ale nebylo to ani úplně na hovno. Jak moc se tvůrci drželi pravdy a faktů se můžete dozvědět na youtube v půlhodinovým dokumentu, myslím, že se jim to povedlo. Hepnarová byla magor, o tom žádná. Ve filmu můžem postupně sledovat, co stálo za tím, proč udělala, co udělala. Problémy a nepochopení doma, pokus o sebevraždu, pasťák, šikana, přehlížení v práci, krach ve vztazích, využívání od přátel. Zárovenˇ ale byla dost inteligentní a bez depresí to mohla dotáhnout úplně jinam. Prostě to v ní tak vřelo, bujelo a rostlo, až se rozhodla to lidem vrátit. Taky mám někdy sklony v práci všechny pozabíjet, to asi každej, ona prostě byla tak nervově v hajzlu, že jako jeden z mála se rozhodla to lidem vrátit za všechny otloukánky. Samotnýmu filmu určitě pomohlo, že byl natočenej černobíle. Byly tam sice pasáže, který jsou nicneříkající, ale ty zapadnou do celkovýho obrazu a čekání, kdy se to už stane, takže stejně sedíte, čumíte a čekáte, aby vám náhodou něco neuteklo. Klobouček před hlavní představitelkou, té se dá fakt věřit, že má sklony k něčemu, co si lidi budou pamatovat dlouhý roky. (20.08.2016)

Uvítala jsem, že film byl černobílý i výběr hlavní herečky. Hrála skvěle. Ale... pokud člověk nezná dopředu detailněji celý příběh O. H., příliš mu film nedá, protože děj je velmi zkratkovitý. Celkově tedy spíš zklamání. (08.10.2016)

Syrový, do černobílého kabátu oblečený a díky tomu ještě autentičtěji působící, portrét zbýdačené osamělé duše, která nedokázala najít oprozumění a za své vnitřní utrpení se rozhodla exemplárně pomstít společnosti. Tíživá dobová atmosféra je do maxima zesílena dlouhými záběry, nulovým hudebním podkreslením i výkonem Michaliny Olszanské. (21.02.2017)

Naprosto skvěle pojatý film. Zachovávat k životnímu příběhu vražedkyně přísně neutrální postoj je velmi dobrý tah. I proto ve snímku nevidíme, jak těžký život Olga měla, čím si prošla, co jí dovedlo k takovému činu. Nějaký ten prvek, který by jí ospravedlnil a nutil nás s ní soucítit tu prostě není. To je sice přístup velmi nedivácký, nikoliv však filmový požitek zhoršující. Ba naopak. To, co vidíme je jen několik více či méně říkajících střípků z jejího života, které jsou velmi jemně poskládané. Ač ano, musím uznat, že několik mi jich tam trochu nešikovně přebývalo a lehce rozbouralo dokonalou celistvost. Někomu by se mohl tento film jevit až přehnaně artový. Každá scéna je opravdu protáhlá o trochu více než by bylo nezbytné. Autoři nám ale touto uměleckou formou poskytují dostatek prostoru se do hlavní postavy vcítit, ve fragmentech jejího života hledat a domýšlet si odpovědi na nevyřčené otázky. Právě tohle je jedna z nejdůležitějších a zároveň nejzákeřnějších věcí tohoto filmu, která zapřičiňuje, že se nám film zaryje tak hluboko pod kůži. Jediné, co mi zde trochu vadí je, že se autoři až přespříliš soustředili na Hepnarové sexuální orientaci, která se nesla prakticky celým filmem a přesto pro něj nebyla tolik stěžejní. Nebylo by však možné dostat se nám tak hluboko pod kůži pokud by ty malé kousíčky nebyly tak dokonale natočené. Záběry za použití statické kamery, jsou brány z tak dokonalých úhlů, že se mi z toho chvílemi opravdu zatajoval dech. Genialita vizuálního provedení čerpající ze svojí minimalističnosti je naprosto nesporná. K hutné atmosféře přispívá i absence hudby, což dělá film velmi čirý, autoři nás nijak neovlivňují ani hudebním podkreslením. Největším skvostem ale stále zůstává představitelka vražedkyně Michalina Olszańska, která společně s Klárou Melíškovou předvedla neskutečný herecký výkon. Čtení Hepnarových dopisů a její křik před popravou mi v hlavě bude znít asi ještě hodně dlouho. Velmi doufám, že Michalinu uvidíme v českém filmu čím dál častěji. A také pevně věřím tomu, že se český film každým krokem blíží z té nehorázné žumpy, na jejímž dně se již několik let nacházel a že Já, Olga Hepnarová je důkazem toho, že se blýská na lepší časy. |95%| (07.03.2017)

Tak se nám kluci režisérští vyřádili a udělali "cool lesbian smoking art". Doufám, že si to pořádně na place užili. Nic proti Michalině,ale s psychologií to nemá zhola nic společné. (03.11.2017)

Životopisným filmom dávam vždy nejaké to prilepšené hodnotenie + hviezdička navyše za lesbickú scénku. Dôvody, prečo Olga Hepnarová spáchala tento čin, ešte stále nie sú jasné, aj keď je tam mnoho indícií, ktoré vedú k nejakému určitému záveru, ale Michalina Olszańska ju zahrala výborne. (04.11.2017)

Výborná kamera (dokonalý každý záběr), zbrklý střih (asi aby na to zvládli koukat i diváci mladší 30 let - máte pocit, že je film sestříhaný na polovinu a část děje chybí). Tíživá atmosféra socialistického československa (podaná bez patosu)... Dobrý tah byl obsadit "neokoukané" tváře z Polska. Hlavní hrdinka ráda řídí auto. Hodně, prakticky sále, kouří... píše si deník deprimované introvertní intelektuálky. Pak zabije cca 15 lidí tím, že je přejede náklaďákem. A divák vlastně neví proč. (04.11.2017)

Vůbec nevím jak ten film ohodnoti. Jisté je ale jedno - z tak silného a tragického příběhu(navíc velmi známeho) mohli režiséři dostat daleko více, Proč ve filmu vůbec nebylo zmíněno těžké a silně depresívní dětství a dospívání Olgy Hepnarové. Vůbec zde nebylo vysvětleno, co ji vedlo k tomu šílenému činu. Místo lesbických scén se měli režiséři více zaměřit na její psychiku. Ano byla to vražedkyně a poprávu dostala trest smrti. Ale co ji k tomu vedlo, zde byl velký prostor, třeba i jen pro hypotetické úvahy. Ale tvůrci se ani o toto nepokusili. A tak z velkého námětu se spoustou možností vznikl jen velmi průměrný a rozpačitý film, z něhož vyčnívá jen vynikající herecký výkon Michaliny Olszaňské. (06.11.2017)

Černobílému snímku odpovídá i zpracování: nuda a šeď. Ztráta času... (27.01.2018)

Z Michaliny - Olgy mám osypky ještě teď, jak uvěřitelně zahrála smutnou a ukřivděnou lesbickou holku. Bez hudby a černobílé. (25.03.2018)

Srašně natočenej film.Filmaři se ani nenamáhali stěžejní scénu natočit na Letné...Olszanská jen čumí dlouhé minuty a není sama.Nemá to tempo, nemá to sílu, postrádá to cokoliv, co by vyvolalo nějaké emoce.Takový téma a takový paskvil. (28.03.2018)

Reálný portrét ztrýzněné duše. Toliko volání o pomoc, která nepřišla. Smutné, drsné, poutavé a od herců velmi přesvědčivé. (15.11.2019)

Do výtvarky jsme měli jeden úkol spojenej se 70. léty a když jsem si vyhledával něco o nich na internetu, narazil jsem na Olgu Hepnarovou. Zaujalo mě to a rozhodl jsem se podívat na film, který mě dost nalákal trailerem. Nejsem z filmu naštvaný, že byl tak špatný, spíše jsem dost zklamaný. Proč to pojali tak ,,artově"? Zkazilo mi to celý film to mlčení a styl, jakým byl film natočen. Olga byla teda přesná a hrála dobře, jen kdyby možná více mluvila a byl více ukázaný její myšlenkový pochod. Divák celý film nechápe, co se jí honí hlavou a proč je na všechny lidi tak naštvaná. Až teda na konci to je tak nějak řečeno, ale i tak prostě, proč to ve filmu neukázali? A to samé proč se k ní lidé chovají odměřeně. Sice to divák opět pochopí, ale proč to tam nějak více neukážou? Po filmové stránce mi vadilo, jak to bylo celé natočeno. Celý film je strašně moc prostříhaný, ale na druhou jsou zde zase scény strašně zbytečně dlouhé, prostě to ne. A poslední scéna byla tak zbytečně vhozená, zkazila mi vcelku konec filmu. Ale aby celý komentář nebyl plný kritiky, tak vypíchnu pár plusů. Černobílá byla skvěle zvolená. Film po napsání dopisu na rozloučenou je záživný a bavil mě sledovat. A když Olga poté mluví, tak to stojí za to a působilo to dobře dramaticky. Doporučil bych lidem, aby se na tento film dívali sami, protože je vážně dost trapné sledovat s babičkou lesbické scény, které trvají opravdu DLOUHO. Musel jsem to po druhé vypnout, protože jsem se strašně styděl a už jsem nechtěl riskovat další. Sranda, že zrovna lesbické scény trvaly tak dlouho 👩‍❤️‍💋‍👩. Nahotou se tu nešetří a sakra mě zaráží, že je film pouze 15+. Proč je oproti tomu Silent Hill 18+, kde je jen jedná nahá scéna trvající okamžik 😄? VYHODNOCENÍ: OLGA JE VE SKUTEČNOSTI DOCELA CUTE 🥰 (23.12.2020)

Ona, Olga Hepnarová byla plachá, zakřiknutá, neschopná komunikovat s okolím. Přesto ve filmu zvládá pravidelně pohotově a až drze odsekávat. Jakože cože?? Copak jste nikdy neviděli skutečně zakřiknutého člověka?! ... Má být neschopna navazovat vztahy a "sexuální mrzák", přitom střídá jednu holku za druhou. Tvůrci se chtěli vyhnout klišé s heterosexuálním zklamáním, tak místo toho voyersky sledujeme, jak vesele spí s ženami, masturbuje, ale už nic, co by dokazovalo ono "mrzáctví" dle jejich vlastních slov... Olga je oběť neustálého bití a týrání, ale na plátně zase vidíme jenom jednu deku ve sprchách... Je v depresi, v depresi, v depresi, pak sedne a píše dopis, bere auto - kde je nějaká gradace, zlom, natož přípravy k takovému činu? ... Co to má teda všechno znamenat? Buď ji tvůrci nedokázali realisticky vykreslit. Vzbudit k ní ve mně nějaký cit, jiný než chladný odstup. (A byli to tedy nakonec oni, kdo je tady neschopný navázat kontakt.) Druhá možnost, že ji právě nechtěli zobrazovat jako oběť, ale jako někoho, kdo je otloukánkem víc v hlavě než ve skutečnosti. Bohužel k potvrzení jedné z variant nemám dost dalších indicií. Takže má věčná otázka, jestli byla Hepnarová opravdu šikanovaným chudákem nebo jenom psychopat, po filmu upadá do ještě většího zmatení... Pokračování: (Snad abych se vymezil vůči jiným kritickým komentářům a dovysvětlil, proč je Já, Olga Hepnarová i přes závažné výtky pořád (lehce) nadprůměrným filmem.) Sice mě děj mátl a rozčiloval, ale i přes ten chladný odstup k hlavní hrdince jsem do něj byl od začátku do konce vtažen. Forma je velmi atraktivní - skoro jako samotná herečka - Michalina, která hrála sice špatně napsanou postavu, ale dobře. A Pechlátův Miroslav David samozřejmě není žádná karikatura, ale naprosto přesný blázen a pábitel. (19.03.2016)