Ja, Olga Hepnarová

Chladná a nenávistná Olga v nikotinovém oparu, chladná rodina, chladná doba v syrovém černobílém podání. Dusná atmosféra jako vyšitá. Film o mladé ženě, jenž se dokázala blíže přiblížit člověku jedině v intimních chvílích s partnerkami a cítit se tak dobře i sama se sebou. Jinak jí to prostě nešlo. Byla psychicky nemocná, evidentně se jí nedostalo adekvátní psychiatrické pomoci ( v 70. letech se není čemu divit ) a důsledkem všech ve filmu naznačených přešlapů došlo k velké tragédii. Zaujala mě postava jejího kamaráda Miroslava ( M. Pechlát ), který jí dokázal alespoň trochu rozumět. Což se zdá téměř neuvěřitelné. Polská herečka Michalina ztvárnila Olgu opravdu výborně, díky ní se dají ustát i některé zbytečně zdlouhavé scény a místy statická kamera. Bylo dobře ukázáno, jak se během jejího ročního pobytu ve vězení psychická nemoc začala viditelně projevovat. Přesto, co udělala, mi jí na konci bylo skoro líto. Ona by se ale asi nikdy necítila na tomto světě dobře a společnost by jí nikdy neodpustila. Velmi dobrý snímek, jen místy opravdu zdlouhavý a možná mohlo být lepší prokreslení ostatních postav. Každopádně za mne 4 hvězdy. (17.07.2016)

Společnost co si svoje nejslabší články vyrábí a pak jim nechce a tudíž není schopná rozumět, natožpak pomoct. Z palčivé aktuálnosti až mrazí. Zároveň to dobré, co současný český film nabízí. (04.08.2016)

Silný příběh, "psycho", že občas běhá člověku mráz po zádech. Humor, akce, napětí - žádné. Občas zavání nudou, někdy rádoby umělecké, ale ve většině scén vidím smysl, proč to mělo být právě takto natočeno. Komorní atmosféra podtržená černobílým zpracováním jen umocňuje celý děsivý příběh duševně chorého člověka. Výborný herecký výkon hlavní herečky. Chválím, že se film nesnaží stranit ani hrdince, ani společnosti. Na druhou stranu u takového zpracování člověka film nikdy tolik nevtáhne, ale řekla bych, že tento způsob zde byl zvolen správně. Za mě 70 %. (06.02.2017)

Mohlo to být kontroverzní drama, je to přitom zjednodušující melodrama. Neopírá se o filmové kvality, o děj, o netradiční psychický profil ani o zajímavý detail. Je to spíš takové plýtvání podnětným materiálem a hereckým talentem, nechybí ani klasická bohatá sexuální vložka, která je po ruce vždy, když tvůrci neví kudy kam. Dialogy kopírující doslovně myšlenky z deníkových záznamů jsou strhující. Stačilo by vydat je knižně, vznikl by kulturní vklad pozoruhodnější tohoto filmu. Dílo, a zejména pak dokumentace k případu, ve filmu nedostatečně zachycená, přesto napovídá, že kdyby bylo Olze Hepnarové umožněno trávit život mezi lidmi, kteří by ji lépe rozuměli (coby například studentce filozofie), nic z toho, co se stalo, se stát nemuselo. To je ale práce okolí, nikoli mladého, nezralého a narušeného člověka. Škoda, že kontroverzi tlaku, ve kterém musela Olga Hepnarová žít, film snad záměrně nezachycuje, a tím jej krutě bagatelizuje. (31.08.2017)

Nechce se mi věřit a nemohu pochopit, při pohledu zpět, že naši "akademici" nevybrali film pro Oscarová klání. ČFTA chybí cit pro film a dokazuje, že je to banda nepoužívající mozek. Věčná škoda. (17.10.2017)

Jak mohlo něco tak dobrého vzniknout v současné ČR? Vizuální stránka je od prvního do posledního záběru nádherná. Příběh byl sice pomalý, ale příjemně mě vtáhl a nenudil jsem se. A být Františkem Vláčilem, tak bych byl hrdý na to, že je mi tento film věnován (pokud tedy existuje posmrtný život). (09.01.2018)

Jako vynikající Michalina Olszańska, ale jinak bych to zařadil jen do průměrného filmu, protože upřímně, kdybych o tomto incidentu nevěděl z historie něco, tak bych absolutně nevěděl, proč to Olga udělala a celkově jako u filmu bych i několikrát usnul... Snaha navodit pesimistickou a pochmournou atmosféru tady byla, ale chtělo by to možná trochu hudby, toť můj názor!!! (21.02.2018)

70% — Syrový film, popisující životní příběh jedné bytosti, která „neuměla žít“ a která se s tímto faktem „vypořádala“ destruktivním a sebedestruktivním způsobem. Syrovosti napomáhá i vnější stránka — černobílý obraz a absence jakéhokoliv zvukového doprovodu. Skutečný příběh, který byl pro film předlohou, je mi znám, vlastním i knihu „Oprátka za osm mrtvých“, který se Olze Hepnarové také věnuje, takže jsem byl velmi poučeným divákem. Film na můj vkus až příliš mnoho prostoru věnoval lesbickým sklonům hlavní hrdinky, ale jinak dokázal celkem zdařile vykreslit citovou prázdnotu jejího života, a to nejen jí samotné, ale i jejího okolí. Beznaděj a křivdy, dílem skutečné a dílem domnělé se na sebe nabalovaly jako sněhová koule, řítící se z kopce vstříc svému, zdá se, nevyhnutelnému a tragickému konci. Hlavně scény z vlastní rodiny byly mrazivé — citově chladná, extrémně pragmatická matka, otec, který se po bytě pohybuje spíš jako duch dávno zemřelého majitele, než jako živá postava, což bylo působivě završeno závěrečnou scénou, kdy zbytek rodiny obědvá v den, kdy byla jejich dcera popravena. Závěrečné titulky, které pak defilovaly v naprostém tichu, byly završením celé nešťastné historie. Film zanechává otázku: Existovala vůbec možnost, nějaká situace, která kdyby skončila jinak, než skončila, aby nebyl naplněn neblahý osud? Odpověď je spíše negativní. (20.03.2019)

Hlavním nedostatkem filmu je nesourodost a nefungující psychologická stránka. Silný důraz na lesbický vztah z ničeho nic vystřídá příchod přítele, aby pak Hepnarová zjistila, že bojuje proti celé společnosti. Navzájem tyto tři motivy naprosto nefungují a postavě nevěříte vůbec nic. Zasněné dlouhé pohledy v oblacích cigaretového dýmu by určitě udělaly hodně radosti všem, kdo brojí proti zákazu kouření a konečně tedy film, kde se dýmá z plna hrdla. Zvolený minimalistický přístup však funguje pouze jako póza a výsledek sterilní. Divák uvidí přehled nejdůležitějších událostí ze života Olgy Hepnarové, aniž by se ho dotkl skutečný lidský příběh. Po zhlédnutí filmu je mu pak nejvíc ze všeho Hepnarová ukradená. (23.03.2016)

V případě Já, Olga Hepnarová se jedná o ukájení slasti na více úrovních. Jednak jde o tu vibraci mezi nenávistí, odsuzováním toho činu a té osoby, která ho spáchala, to je pretext, vy prostě víte, jak ten film dopadne.. Jenže před vámi je herečka, která to (svým vnitřním obsahem) zpochybňuje.. a já nepotřebuju vidět objektivní důvody, mě stačí ta tvář, nepotřebuju měřit, kolikrát jí ztloukli a kolikrát jí ukřivdili, abych si to hodil pod sebe, dal si jednu a druhou dohromady.. a mohl s čistým svědomím říct, na kolik „procent“ na to měla „právo“. Hlavní kvalita je ta vibrace, která nese její tajemství, vibrace nesouladu té skutečnosti (pretext) a té fikce (artový film, debut, ČB, POLSKÁ HEREČKA,...) a teď vás ta fikce ještě navíc svádí.. jakože hraje přesně na tu strunu, na kterou byste si nepřáli, aby vám hrála, protože se to jaksi nepřísluší.. ta odporná vražedkyně přece nemá právo ve mě vyvolávat ty „zakázané“ emoce! (Chuděry herečky se musí konfrontovat se skutečnou Hepnarovou ve snech.. to je zase jejich boj.) Omyl. Tohle je její reprezentace. To není ona. Její reprezentace mi nabízí tohle myšlení. Přece nesleduji „dokument“. Já se skrze reprezentaci snažím porozumět člověku. Subjektivně potom záleží, jak moc vám to hází.. kdy vám to najíždí.. (Melíšková at her best ve scéně první návštěvy ve vězení.. celý to proudí přes ní..) A samozřejmě, že je to tak trochu bulvár.. (K úvaze: Rosebud – Prügelknabe – Asa Nisi Masa) (02.04.2016)

Bez hudby, oholené až na kost, ..to potom musí nastoupit maximální výpověď obrazu a slova. Nestalo se. Co se ale stalo byla přímo démonická uhrančivost Michaliny Olszańské, všechna čest tomu skvostnému hereckému výkonu. (10.04.2016)

Sam Riley (Ian Curtis) v sukni, teda v nohaviciach (24.05.2016)

Nemoc duše je hrozná věc! Vím o čem mluvím. I v dnešní osvícené době jsou psychické poruchy ještě někdy bagatelizované a nejsou stavěné na jednu úroveň s nemocemi tělesnými. Olga Hepnarová zcela určitě nemocná byla, ikdyž u soudu tvrdila opak. Pomoci se jí nedostalo, ikdyž se o to snažila a výsledek známe. Děj nemá nějakou posloupnost, ale tvoří jej jen takové útržky, epizody ze života naší poslední popravené ženy, které směřují neodvratně k jejímu zoufalému a nesmyslnému činu. Vůbec bych se nedivil, kdyby toto drama získalo v březnu 2017 nějakou tu sošku s "hřívou". Minimálně Michalina by si ji zasloužila. (15.06.2016)

Silný příběh natočený velmi nudně. Artová atmosféra se buduje samoúčelnými dlouhými pohledy do prázdna a dvě třetiny filmu se řeší jen Hepnarové nezajímavý sexuální život. Na konci se šmahem odbyde to hlavní a je hotovo. Velká škoda. Kdyby se toho ujal někdo schopný, mohlo to být stejně dobré jako Hořící keř. (26.01.2017)

bože to je zhovadilost, holka co se chová nesmyslně (i vzhledem ke svým pravidlům) a všichni žmoulají nepřetržitě žváro v puse. na to se nedá koukat. Přeci když děláte film o komkoliv tak musíte vysvětlit nějak jeho pohnutky, ale tam se dějí věci zcela bez návaznosti a logiky. Ze slušnosti nedám odpad, zatím (29.01.2017)

Upřímně, horší český film jsem neviděl. Příběh je zajímavý, ale místo toho, aby ho režiséři udělali ještě poutavější, tak ho akorát zkazili. Je to tím, že si asi chtěli hrát na umělce, ale tímto akorát vznikly neuvěřitelně dlouhé a nudné záběry. Kdo se podívá na trailer, tak už nepotřebuje vidět film. V traileru jsou asi nejzajímavější záběry z příběhu a film je akorát prodloužený trailer, který vám nic nového neřekne. Je to strašně předpovídatelný. Hepnarová, poslední popravená žena v ČSSR. Každý si asi tuto informaci přečetl předtím, než šel do kina. No a čekáte, že vás v kině překvapí něco zajímavého z jejího života a ona je to nuda, nuda, nuda až nakonec ji nečekaně popraví. Film má zaujmout psychicky, ale to se autorům vůbec nepodařilo. Ta hlavní podstata, kvůli které Hepnarová zabíjela, tam není. (20.03.2017)

Více takhle "špatných" českých filmů. Těšila mě snaha nebýt banální a divácky pitomý. (22.04.2017)

Rozvláčné tempo v kombinaci s černobílým obrazem na jednu stranu krásně dává vyniknout niternímu chladu a temnotě hlavní antihrdinky (která je sama rovněž skvěle zahraná), na druhou stranu v závěru vyloženě křičí po naturalističtějším nebo dynamičtějším zobrazení, kterým by vyvrcholilo ono tiché a až netečné líčení života Olgy Hepnarové. Jinak ale není co vytýkat, výborně pojatý portrét vražedkyně. (11.07.2017)

nevim co si o tom myslet. tak byla mesuge nebo nebyla? (04.11.2017)

Olga Hepnarová, poslední popravená žena v Československu, po letech čekání dostala "svůj" film. V režii dua Tomáš Weinreb (který si téma dostatečně osahal už v roce 2009 snímkem "Všechno je sračka") a Martin Kazda (kteří se podepsali i pod scénář) můžeme sledovat utrápený život Olgy Hepnarové včetně (nejen) jejího tragického konce. Tvůrci se rozhodli pro zpodobnění do černobílého filmu, což ve výsledku působí velmi dobře a jen to podtrhuje dobrou atmosféru snímku. Chvílemi jsem si dokonce říkal, že není možné, že se dívám na český film, až tak vyloženě "nečesky" to totiž působí. OK, hlavní hrdinku hraje Polka Olszanska a na nějaké formě spolupráce se podílela i Francie, Slovensko a již zmíněné Polsko, ale jinak to skutečně JE český film, jen se tak úplně netváří - což je mimochodem moc dobře. Snímek se tak vyhýbá všemožným kýčovitým stereotypům, daleko za sebou nechává i stopové množství patosu a divákům tak umožňuje "popást" se na působivých kamerových záběrech, na pomalém tempu, které často nechá na obrazovce takřka statický obraz po více než minutu. Fantastická je také představitelka Hepnarové - polská herečka Olszanska. Velmi dobře se jí povedlo zachytit posturologii Hepnarové, její tělo připomíná bytost krátce před zhroucením sama do sebe, či tak trochu i chodící mumii (málo se pohybující paže při chůzi), což byla konenckonců i jedna z přezdívek Hepnarové v pracovním kolektivu (aspoň tedy podle filmového scénáře). Plusem na hlavní postavě je podle mě také to, že ji hrála cizinka, protože při dialozích na scéně většinou ostatním hercům moc nerozuměla, což mohlo jen umocnit pocit odtržení Hepnarové od okolního světa. Největší pozitivum si ale nechávám na záběr. Ve filmu není mnoho dialogů, tvůrci tak neakcentují takřka obligátní potřebu většiny současných českých filmů vše říci slovy (někdy dost polopaticky). Já, Olga Hepnarová spíše než na vysvětlující rozhovory sází na silné filmové scény, kterými děj posunuje kupředu. A ono to funguje fakt skvěle. (22.07.2018)