Amélie z Montmartru
Le Fabuleux Destin d'Amélie Poulain
Die fabelhafte Welt der Amelie
Amelie
Amelie
Amelie
Réžia:
Jean-Pierre JeunetKamera:
Bruno DelbonnelHudba:
Yann TiersenHrajú:
Audrey Tautou, Mathieu Kassovitz, Rufus, Jamel Debbouze, Clotilde Mollet, Isabelle Nanty, Dominique Pinon, Yolande Moreau, Maurice Bénichou, Claire Maurier (viac)Obsahy(1)
Amélia žije v parížskej štvrti Montmartre, kde pracuje ako čašníčka v miestnom bistre. Jedného dňa objaví vo svojom byte ukrytý poklad - starú škatuľu s pamiatkami na detstvo niekdajšieho nájomníka. Rozhodne sa, že mu škatuľu po rokoch doručí a zároveň zistí, že môže pomáhať zlepšovať a naprávať okolitý svet. (RTVS)
Recenzie (1 574)
Oscar 5 nominací: Cizojazyčný film, Kamera, Výprava, Zvuk, Scénář ........Křišťálový glóbus Po zhlédnutí tohoto filmu máte nutkavý pocit šířit dobro nebo alespoň poslat trpaslíka na cestu kolem světa. Mimochodem, tímto filmem jsem bez problémů doporučoval animovaného Shrecka, neboť zvítězil nad Amélií u diváků v Karlových Varech. ()
Ze začátku jsem měl s tímhle filmem dost velký problém. Byl jako spousta střepů, ve kterých jsem se zmateně přehraboval. A až ke konci se ty střepy spojily v jednu krásnou nádobu. A napodruhé už jsem viděl jenom tu nádobu, nádhernou, bez sebemenšího kazu. ()
Tenhle film je prostě kouzelný. Audrey se snad pro tuhle roli narodila. Snímek je plný optimismu, naděje, je krásně natočen, zahrán, hudba trefná a příjemná ... prostě krása. ()
Jak může člověk který stvořil Alien:Ressurection natočit tak milý, laskavý a kýčovitě romantický humorný opus? Nechápu to, ale jsem rád, že k tomu došlo. Opravdu rád. Vizuální stránka filmu je prostě úžasná, a ta hudba... ()
Život mi nezměnila, nicméně zpříjemnila. 85% Zajímavé komentáře: Tyler, H34D, liborek_, Mahalik, curunir ()
Nápad a atmosféra na jedničku. Vzpomínám si, že svého času podlehl kouzlu té křehké Francouzky snad každý. I můj šéf :-) Mě to minulo, i když nelze říct, že by mě snímek vyloženě zklamal, spíš jsem od něj čekal větší emoce. Ještě větší emoce než tam byly. Často jsem se od plic zasmál (zelinář) a dojal (opravář), nicméně film má i svoje slabší okamžiky. Čímž ovšem nechci napsat, že by se mi to nelíbilo. BEZ TEBE BY MÉ DNEŠNÍ CITY BYLY JEN SKOŘÁPKOU CITŮ DÁVNÝCH... ()
Je druhého října roku 2009, 21 hodin, 51 minut, 43 sekund, venkovní teplota 11°C a zatímco Jakub hodnotí Amélii, má 26 lidí v Českých Budějovicích orgasmus. ()
Další z řad filmů pro který není počet hvězdiček dostatečný. Je to takový filmový lék na deprese a "blbou náladu" Tenhle film je ibuprofen mezi filmy. Kamera Vám vyléči oči , scénář a režie Vám vyléčí duši a myšlení . Humorné scény Vám vyladí úsměv a hudba Yanna Tiersena Vám opraví sluch . A kukadla Audrey Tautou ---ty jsou navíc . ()
Poprve jsem viděl v roce 2002 a dlouho jsem se v Amélii viděl a holky si vybíral podle toho, zda se jim líbí či ne ()
To, že režisérem tohohle snímku je stejný člověk, jenž natočil Vetřelce : Vzkříšení je pro mě stejná záhada, jako bermudský trojúhelník. Myslím, že popisování toho, jak je tenhle film dokonalý, jedinečný, úžasný a nevím jaký ještě by bylo jen nošením dříví do lesa. Každý, kdo ho ještě neviděl, by si měl zjistit, zda jej v blízkém okolí nedávají někde v kině, eventuelně si jej sehnat na videokazetě a CO NEJDŘÍVE jej shlédnout. Nejlépe ihned. Co, vy tady ještě sedíte a čtete tenhle můj komentář ? Okamžitě vypněte počítač a jděte jej shánět ! ()
Divný film pro divné publikum, dalo by se říci. Jenže takovýto film se opravdu jen tak často nepoštěstí vidět. Zvláštní rozhodně je, stejně jako jeho hlavní postava: Amélie. Jenže jestli je něco zvláštní, tak pro toto je zvláštnost slabé slovo. Film, jako je tento, dle mého ani neexistuje a nikdy existovat nebude. Je to taková nezávazná existence sama pro sebe, která započne a skončí kvalitou hodně na hraně toho nejvyššího, co dokáže francouzská kinematografie nabídnout. Výborní herci už jen dovršují rychlou dekádu života holky, která je tak trochu praštěná, ale rozhodně ne hloupá. Jen tak trochu vychcaná, stejnak jako je tento film. Vytváří a ukončuje jednu malou epizodku ze světa neskutečna v centru samotné Paříže. ()
║Rozpočet $10miliónov║Tržby USA $33,225,499║Tržby Celosvetovo $173,921,954║ /85%/ ()
Slečna Amélie a její pohádkový, láskyplný, tak trochu posmutnělý a lidsky vřelý svět mi učaroval od prvního shlédnutí. Čím je tenhle film výjimečný? Rozhodně příběhem a celkovým laděním. Je to harmonie zkapalněná do čiré a opojné filmové tekutiny, která umí zahřát dušičku lépe než hlt tuzemáku promrzlé útroby. Jsou to herecké výkony, zejména pak ten titulní Audrey Tautou, které se podařilo kromobyčejně těžkou roli ztvárnit s naprostou přesvědčivostí. Jsou to roztomilé vedlejší postavy, které překypují životem, aniž by nutně musely na plátně dostávat přemíru času. Jeunet natočil film s naivní dětskou láskou, naivně nekritickým pohledem na realitu. A není to falešné, není to ani přeslazené, je to až zázračně konejšivé. Amélie je malý ostrůvek klidu a lásky v celkově neutěšeném světě i kinematografii. Amélie je něžné dívčí pohlazení, kterého je mi čas od času zapotřebí. ()
Film, z kterého naprosto čiší naivita, vizuální uhlazenost, dobré nápady a film chutná jako sladké lízátko. Bohužel pro mě je ten film tak sladký a krásný až chvílemi je kýčovitý. Jeho krása je chvílemi samoúčelná a jediný její důvod je, aby sjme se zamilovali do halvní hrdinky. Do její nevinosti a dětské tváře. Bohužel se o filmu jeden čas až moc mluvilo a říkalo se jaká je to bomba. To výsledný dojem trošku ubírá, protože to co čekáte jako geniální vás nakonec může zklamat(a většinou to tak bývá). ()
Skvost mezi skvosty. Dokaze vzdy neskutecne zvednout naladu. Pohodicka jako hrom. Film vlastne o nicem, ale ve skutecnosti o vsem. Doporucuji vsem vecnym pesimistum. ()
Scénář: Jean-Pierre Jeunet, Guillaume Laurant .. Francouzská chuťovka!! Udělá Vám opravdu dobře. Paříž umí být milá, nádherná, barevná a plná zářivých úsměvů. ()
Výjimečná ukázka dokonalého filmu. Filmová řeč Jeana-Pierre Jeuneta je tak osobitá a úchvatná, že se dá jen stěží přesně verbálně opsat, převládá v ní málokdy vídaná manýra. V jeho dílech je rozhodující především ona zvláštní čarokrásná estetika založená na uchvácení (většinou obskurním) detailem, který se po střípcích, tisíci drobných a roztomilých legrácek a vychytávek, skládá do magického obrazu světa, který plyne před očima fascinovaného diváka ve zvláštních perspektivách a dává na odiv efektní formu, ale i svou pomíjivost tím, že neustále zdůrazňuje svou ohraničenou filmovou existenci. Je to jakási francouzská forma magického realismu, míst, jež jsou obydlena postavami, které mohou žít jen v narativních světech, ale které jsou právě proto pro vnímající subjekt přitažlivé a blízké...tak blízké... Jistě tu hraje roli i čistě postmoderní filmový přístup - Amélie komunikuje často přímo s divákem, dívá se přímo do kamery, tedy na vás, ožívají obrazy , fotografie a věci, některé dokonce i mluví, vypravěč je božsky vševědoucí a dává divákovi takové množství informací, že přesně postihuje fenomén informačního zahlcení, v dynamické dualitě filmu ale proti nim stojí pasáže meditativní a umělecké, postihující ,,skrytý" význam světa (kůň běžící při Tour de France, sbírka fotek z fotoautomatu). Nemalou roli hraje také nadsázka a humor - a to jak jazykový či situační, tak i ten ,,sémantický", je často sám o sobě nositelem významu, posouvá a určuje děj příběhu (roztomilý trpaslík ,,posílající" pohlednice z cest ovlivňuje citové rozpoložení Améliina otce, vůbec Améliino ,,hraní si" na boha ovlivňující život nešťastných lidí kolem je sémantickým nosníkem filmu). Největší devízou tohoto filmu je ale jeho celkové vyznění - čirá směs radosti i smutku, všednosti i romantiky, průzračnosti i tajemna, hledání i ztrácení, osamění i lásky, harmonie i trápení, dualita skutečného života, kde se střídají (interpretačně mnohdy nejednoznačné) veselé a smutné fáze bytí... Oč je tenhle film více stylizovaný, o to je skutečnější a pravdivější a každý si v něm může najít svůj střípek, ve kterém spatří sám sebe... ()
Amelie, je t'aime! ♫ Hodnocení OST: 5/5 ()
Takovej hezkej roztomilej film se super Audrey Tautou. Velice hezky vymyšlený a konat dobro bude asi docela sranda. Ale hlavní důvod proč je to tak super jsou ty nezapomenutlený hlášky (hlavně to s tim Talibanem nebo co to bylo). ()
Súvisiace novinky
Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz
Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (viac)
Nová naděje pro český film?
Česká kinematografie už tradičně trpí nedostatkem peněz. Fond pro rozvoj kinematografie se svými 80 miliony ročně nestačí pokrýt celý potenciál našeho filmového průmyslu. Zvlášť když český film stojí… (viac)
Life of Pi podle Jeuneta
Kniha Yanna Mantela THE LIFE OF PI, zachycuje strastiplnou plavbu 16-letého indického chlapce Pi z Indie do Kanady. Neboť poté, co nákladní loď převážející zvířata do zoo ztroskotá, zůstane na… (viac)
Snímek Amélie z Montmartru jsem si pořídil v lednu 2019 na blu ray disku tak říkajíc naslepo a předem jsem netušil, o co v něm půjde. Až když film dorazil domů, přečetl jsem si, že je to francouzská romantická komedie režírovaná Jean-Pierre Jeunetem z roku 2001 a modrou krabičku jsem schoval do šuplíku. Teprve za půl roku jsem disk strčil do našeho přehrávače a na tento velmi zajímavý film jsme se doma podívali. Hned po úvodních záběrech a prvních slovech vypravěče, mi bylo jasné, že to opravdu nebude žádný tuctový snímek. Naopak, okamžitě jsem si jej zařadil mezi ty nejzvláštnější filmy, jaké jsem kdy viděl a s přibývajícími minutami z celkových 117 se moje domněnky jen nadále potvrzovaly. Velice mne zaujalo také barevné provedení, se kterým si filmový štáb opravdu pohrál a dodal tak dílu zajímavou atmosféru pařížské čtvrti Montmartre, kde se celý děj odehrával. Vše začalo vyprávěním o narození a dětství malé Amélie, které za kuriózních událostí zemřela tragicky maminka a to následkem sebevraždy jisté Quebečanky, která se rozhodla ukončit svůj život skokem z katedrály Notre Dame a pádem tak zabila Améliinu matku. Její tatínek (Rufus) se od té doby uzavřel do sebe a také Amélie takřka nevycházela z domu, protože namísto školy ji vše naučila její maminka, jenž byla povoláním učitelka. Slovo vypravěče skončilo až po několika minutách a to v okamžiku, kdy Amélie Poulainová v podání Audrey Tautou dovršila asi 22 let a začala pracovat jako číšnice v malé kavárně u Dvou mlýnů, kterou vlastní bývalá cirkusová krasojezdkyně. Hosté kavárny nám byli také představeni, stejně jako obyvatelé činžovního domu v Paříži. Osazenstvo kavárny bylo velmi excentrické, a to jak personál, tak hosté. Velice mne překvapilo, když vypravěč prozradil, že život Amélie v jejích 22 letech byl dosud velmi jednoduchý, i když se několikrát se pokoušela neúspěšně o vztah. Přesto prý měla Amélie několik věcí, které jí působily radost - například rozbíjení krusty crème brûlée špičkou čajové lžíce, procházení se po prosluněné Paříži, zasunutí ruky do pytle s luštěninami a házení žabek do kanálu Sv. Martina či hádání, kolik lidí má v Paříži zrovna orgasmus. Chacha, to jsem fakt ještě nežral !!! Celý její život se změnil v okamžiku, kdy náhodou odhalila tajnou skrýš, v níž našla kovovou schránku, kterou si zde před lety ukryl malý chlapec. Fascinována nálezem se rozhodla, že vypátrá, komu tento poklad patřil, a dále se rozhodla, že pokud bude mít dotyčný radost, bude takto pomáhat i jiným lidem, v opačném případě nebude. Kvůli hledání se seznámila se samotářským sousedem Raymondem Dufayelem (Serge Merlin), malířem, který pravidelně každý rok znovu maloval tentýž obraz (Le Déjeuner des canotiers) od Pierre-Auguste Renoira. S jeho pomocí se jí podařilo nalézt majitele kovové schránky, ale nebyla by to Amélie, kdyby nezvolila opravdu netradiční předání. Schránku umístila do telefonní budky, kolem níž pan Bretodeau chodil, a když procházel kolem ní, zavolala do budky z blízkého baru. Poté, co muž otevřel schránku, tak se mu vybavilo jeho dávné dětství a tato událost ho přivedla do baru, odkud volala Amélie. Krátce spolu promluvili a tak zjistila, že její počin měl pozitivní efekt. Rozhodla se tedy, že bude lidem ovlivňovat život a konat dobro a toto rozhodnutí z Amélie vytvořilo strážného anděla jiných. Svého otce přesvědčila, aby si splnil svůj sen a cestoval kolem světa s pomocí jeho zahradního trpaslíka a své kamarádky letušky, dala dohromady svoji kolegyni (Isabelle Nanty) s hostem kavárny (Dominique Pinon), pomohla domovnici (Yolande Moreau) a Lucienovi (Jamel Debbouze), kterého šikanoval majitel stánku se zeleninou (Urbain Cancelier), kde pracoval. Všechny tyto pomoci vždy byly velmi netradičně proveden a pokaždé jsem koukal jako tele na vrata, jak to měla sympatická dívka promyšlené. Jenže zatímco se Amélie starala o ostatní, nikdo se nestaral o ni, pouze měla platonický vztah k podivnému Ninu Quincampoixovi (Mathieu Kassovitz), zvláštnímu mladému muži, který sbíral nepovedené a roztrhané fotky lidí, kteří se nechali vyfotit v automatu. Sblížila se s ním díky albu, které jednou ztratil, ale Amelie neměla odvahu se s ním sejít, takže musela vymyslet komplikované a věru netradiční předání alba. K samotnému setkání obou mladých lidí došlo nepřímo až v samém závěru filmu jako happyend. Se závěrečnými titulky jsem fakt zíral jako blázen, co jsem vlastně zrovna viděl, opravdu to byl velmi zvláštní film. Dá se říci, že jsme se doma nijak nenudili, byli jsme zvědavi, kam se celý ten příběh posune a jaké budou osudy postav či co Amélie zvláštního vymyslí. Investice do modré krabičky jsem tak rozhodně litovat nemusel a někdy se určitě zase na film podívám. Suma sumárum, snímek Amélie z Montmartru ode mne získal tři hvězdy z Montmartru ***. () (menej) (viac)