Sherlock

Vůbec nepochybuji o tom, že ať už se Sherlock vyvíjí jakýmkoli směrem, pořád nabízí mnohem inteligentnější zábavu a kvalitnější filmařinu, než je zdrcující většina toho, co může český divák v televizi vidět. A pokud jde o samotný formát seriálu, zřejmě momentálně konkurenci vůbec nemá. Pro mou maličkost tedy ROZHODNĚ ne. Navzdory tomu ve mně první díl čtvrté série vyvolal nelibé pocity. Včetně toho nejvážnějšího - totiž že výše uvedené by už také brzy nemuselo platit. Vadí mi všechna ta audiovizuální modernost, trikovost, které - nebo se mi to jenom zdá? - pořád nějak přibývá. Texty banálních esemesek, které si popletený Watson tajně vyměňuje s podezřelou rajdou z autobusu. Samo o sobě je to tak neskutečně trapné, proč mám tedy to celé ještě doslovně předčítat na obrazovce? Aby mi bylo ještě trapněji i za Johna? No snad jedině tak... Především mi pak vadí, jak je tu v mnoha komentářích již řečeno - ona postupná změna těžiště. Dvojice Holmes-Watson, která je základním stavebním kamenem celého doylovského univerza a pohnout s ním (či jej dokonce vyvrátit) znamená vlastně konec, zánik, velký křach, je postupně nahrazena novou dvojicí Sherlock-Mary. A to nelze. Watson se stává přenašečem novorozeňat, domácí chůvou, která je nyní předmětem laškovných debat, "zda vzít toho ňufíka na místo činu s sebou". Mary naproti tomu vyrostla do téměř marvelovských rozměrů superagentky s úděsnou, samozřejmě úzkostlivě tajenou minulostí (nebýt těch posraných flešek, které se furt odněkud vynořují jako připomínka, že od kariéry vraha k hospodyňce obvykle nevede snadná a rychlá cesta). Tudíž má-li si Holmes vybrat, koho pověřit sebetitěrnějším úkolem, volba je jasná. Watson spadl z lopatky a nadále už mu přísluší jen řešení morálního dilematu, jestli je opravdu tak špatné ohnout usměvavou holku z MHD, když mu jeho vlastní žena do manželství vnesla tolik lží a teď jej ještě ke všemu odstavila od jediného životního hobby - totiž dohlížet na svého oblíbeného, geniálního sociopata a "být zkrátka PŘI TOM VŠEM". Ještě že má John, zdá se, kvalitní mobil. Jeho život se možná přesune na sociální sítě... Z uvedených důvodů dávám železným dámám "pouhé" tři z pěti. Poněvadž tohle je Sherlock. A na ty skutečně dobré vždycky přikládáme přísný metr. (06.01.2017)

Hůl nelámu. Celá ta epizoda pro mě byla posezením na houpačce, jejíž prkénko se ovšem - dlužno říct - nacházelo po většinu času dole. Zvykl jsem si už na to, že Sherlock je neustále ozvláštňován nejrůznějšími filmařskými postupy, že neustále vizuálně překvapuje, nebo se o to přinejmenším pokouší. Tentokrát mi ale silně přerůstal přes hlavu nedostatek realistické kamery. Všechno se to pořád houpe, rozostřuje a zpomaluje, ať už je důvodem Holmesova kokainová sjetost, nebo fakt, že náš hlavní padouch opětovně promazává paměť vybraných zpovědníků. Toho mimoňství, té vyšinutosti je tady zkrátka tolik, že místo lákavého, napínavého matení zvědavého diváka se dostavuje jenom otrávenost a nuda. Kriminální zápletka se ocitá, zdá se, opravdu někde bokem. Mnohem více pozornosti musíme soustředit na to, jestli se všichni naši milí hrdinové dokážou do týdne nezastřelit žalem, případně zda jim do té doby neselžou játra. Hraje se teď vabank o to, jestli diváci po třech sériích svého Sherlocka a Johna milují natolik, aby tvůrcům s blahosklonným mávnutím ruky odpustili, že žánr tohoto seriálu se značně proměnil. V závěru sice přichází překvapení - jako obvykle - , jenom mám nepříjemný dojem, že i tohle překvapování se poměrně snadno stává nepřekvapivým a celkový dojem už pak vylepší jen s obtížemi. Dávám tři hvězdičky, protože musím přiznat, že přese všechno řečené jsem se párkrát hezky zhoupl. A zvědavost na poslední díl se z té houpačky naštěstí taky nevysypala. (10.01.2017)