The Innocents
Réžia:
Jack ClaytonKamera:
Freddie FrancisHudba:
Georges AuricHrajú:
Deborah Kerr, Peter Wyngarde, Michael Redgrave, Pamela Franklin, Megs Jenkins, Clytie Jessop, Martin StephensObsahy(2)
Guvernantka na rozsáhlém gotickém panství nabývá přesvědčení, že děti svěřené do její péče posedli perverzní duchové mrtvých členů služebnictva. Adaptace klasického duchařského příběhu Henryho Jamese Utažení šroubu, která se vám díky mistrovské režii Jacka Claytona dostane hluboko pod kůži. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (95)
Povídám sestře: Viděla jsem ten nejstrašidelnější horror vůbec. A ona na to: Co tam bylo strašidelnýho? A já: Vůbec nic. Předem tušíte o čem to bude. Aby ne, vždyť úchylných dětiček je plná každá první duchařina. A tak to začíná jako pohádka plná nádherných zahrad a roztomilých kostýmů, kdy naprosto božsky klouzavá a výpravná kamera zachycuje luxusní atmosféru. Ale i když čekáte, že se to všechno promění v peklo - a ono opravdu promění, ta proměna je tako postupná a nabobtnává a dusí vás že vůbec nechcete ale jsme v tom až po uši. A nemá cenu se vymlouvat na to že ste zapomněli zavřít oči. Protože nejdřív by jste museli mít v uších vatový ucpávky a odejít půl kiláku daleko aby na vás ta děsivost černobílého gotického ,,ničeho,, nedýchla. Herecké výkony všech zúčastněných si skvěle nahrávaly a já už nikdy neřeknu, že černobílý filmy mě nudí. ()
Jeden z filmů, jehož pointa způsobila revolucí v hororů a desítky scénaristů s ní pracují dodnes a nadále i budou. ()
Velmi pomalý rozjezd, ale tempo filmu v jeho průběhu už moc nezrychlí. Postupně se odkrývá tragický příběh, který se stal v domě, provázený přízraky. Až na jednu scénu na chodbě to skoro nemá žádné napětí, přestože výkony dětských herců jsou velmi přesvědčivé. Je mi líto, ale nebál jsem se a nebudu mít žádný problém dnes usnout. ()
A pak že to nejde bez digitálních bubáků a hektolitrů krve. Je až neuvěřitelné, jak lze být z jedné písničky, klučíka co recituje básničku, xichtu chlapa za oknem nebo jedné báby v černém tam za vodou v rákosí, místy posranej až za ušima :) Angláni prostě umí a pro mě bez debat jasná pětihvězda. ()
Dobrý dobový horor, který výborně pracuje s prostředím (plus ty sochy) či zjevením duchů. Pokud však The Innocents porovnám z podobnými horory z té doby jako The Haunting nebo The Village of the Damned, přijde mi, že dává malý prostor zápletce a vývoji postav, a místo toho opakuje stále samé scénky a děje, vrcholící také poněkud divně. Druhou možností by bylo film zkrátit, což by byla ale jistě škoda protože mi rovněž přijde, že by režisér Jack Clayton na rozvětvenější příběh určitě měl. ()
Výborný horor. Tady diváka děsí to neviděné, zlo se nikdy neukáže v celé své kráse. Žena v dálce u jezera, muž za oknem napůl skrytý ve tmě.. Celou dobu mě pořádně mrazilo v zádech. A musím pochválit herecké výkony a skvělou hudbu. ()
Magicky realizmus... s jemnym hororovym nadychom! Predskokan vsetkych Siestych zmyslov, Inych a najma haunted mansion diel. Trpezliva reziserska robota s naznakmi (vlajuce zaclony, vtacie skreky, zena v ciernom), tienmi, starosvetskou atmosferou mysteriozna (povedacky sluzky, hracie skrinky, povaly, sepoty) a hercami (mamickovska milfka Deborah Kerr je na "spapanie", intelektualny fagan Miles). Vycackana robustnymi goticko/barokovymi miestnostami, akoby z ineho veku a prekrasnymi zahradami, ktore zdobia nehybne tiche, ale strach "zazehavajuce" sochy. Vsetko nasnimane ciernobielou kamerou, majstrovsky zvladajucou priestorovu optiku. Britska thrillerovo-mysteriozna skola pre nastupujucich "haunting" tvorcov. Malo chyba k absolutoriu. PS: Takto by tvoril filmy Cuaron, keby sa narodil do stareho Hollywoodu (ehm Britowoodu). ()
Jak nemám v oblibě dětské herce, tak před výkony obou neviňátek smekám, opravdu z nich chvílemi mrazí. Přidám-li chytlavou hororovou melodii popěvku provázející celý film (mimochodem připomíná popěvek z Rosemary má děťátko), nelze než tuhle raně šedesátkovou vizuální pochoutku řadit k těm skutečně vydařeným. ()
Prešlo to okolo mňa a vyšumelo do stratena, o nejakom nadšení nemôže byť ani reči, škoda. ()
Průkopnický hororový snímek s fantastickou kamerou, který i přes svůj pokročilý věk stále děsí a nahání husí kůži. ()
Pro mě celkem zklamání. Bylo tam pár skvělých scén, ze kterých mrazilo, ale celkově velká nuda. 4/10 ()
The Innocents je jeden z prvních filmů, který vnesl světlo světa do žánru hororů s tématikou o duchách a stal se s odstupem času naprosto kultovní záležitostí, která to vše odstartovala, stala se inspirací pro další tvůrce a udala tak směr tohoto žánru na několik let dopředu a vlastně i dodnes se jisté praktiky neustále používají. I s odstupem času si film neustále drží svoji temnou a děsivou atmosféru a i po tolika letech dokáže stále ohromit a vyděsit, což je naprosto neuvěřitelné. To vše za použití geniální kamery, která je v kombinaci s vynikajícími hrátkami se světly a děsivou hudbou tím hlavním tahounem celého filmu. Společně tak vytváří děsivé scény, ze kterých běhá mráz po zádech a naskakuje husí kůže, to vše bez jakýchkoliv trapných lekaček a hektolitrů krve. Poctivá duchařina v celé své kráse, která si hraje s psychikou diváka od samotného začátku, pomalu ale jistě stupňuje intenzitu napětí a atmosféry až do závěrečného finále, kde už jsou všechny karty rozdané a s chutí sledujete vyvrcholení celého příběhu. Vada na kráse celého filmu bohužel tkví v celkovém pojatí, ve strašidelných scénách je film neuvěřitelně silný a pravděpodobně je to první věc, na kterou si vzpomenete při tomto filmu, ale příběh jako celek působí v dnešní době tak trochu zvláštním dojmem a v závěru není vůbec nikterak silný. Chování hlavních postav je místy poněkud otravné a nelogické. Hlavní hrdinka v roli Deborah Kerr je neustále přesvědčena o existenci duchů, služebná jí to neustále vyvracuje a přesvědčuje ji, že se jí to jenom všechno zdá a děti se tomu neustále akorát smějí a dotazy směřující na ně týkající se duchů absolutně ignorují a tento proces se v průběhu filmu několikrát opakuje. Dále je hlavní hrdinka jednoznačně rozhodnuta o tom, jak danou problematiku vyřeší a stojí si za tím, aniž by byl vysvětlen racionální důvod proč se zrovna tak rozhodla a hlavně, kde k tomu přišla, prostě to nějak ví a tím je vše vyřešeno. Prostě v těchto detailech je ten film poněkud zvláštní a jednoznačně to kazí právě ten celkový dojem. Nic to ale nemění na děsivých scénách, které jsou do detailu promyšlené, geniální a fungují neuvěřitelným způsobem. Zde je film neuvěřitelně silný. Bohužel jako celek působí poněkud nestabilně a ve finále se to projeví. Nezapomenu na scény, kdy Deborah Kerr zmateně pobíhá po sídle se svícnem v ruce, na dámu stojící v jezeře, nebo na děsivý obličej za skleněnými dveřmi. Už jenom při pomyšlení mi běhá mráz po zádech. Učebnicový příklad toho, jak se má vytvářet děsivá a strach nahánějící atmosféra. "What shall I sing to my lord from my window? What shall I sing for my lord will not stay? What shall I sing for my lord will not listen? Where shall I go when my lord is away? Whom shall I love when the moon is arisen? Gone is my lord and the grave is his prison. What shall I say when my lord comes a calling? What shall I say when he knocks on my door? What shall I say when his feet enter softly? Leaving the marks of his grave on my floor. Enter my lord. Come from your prison. Come from your grave, for the moon is a risen. Welcome, my lord." () (menej) (viac)