Imaginárne lásky

Odehráno očima a přesto bohémské, uvolněné a sebeironizující - vše tonoucí v cigaretovém kouři, až z toho štípou oči. V hlavní roli milostná rivalita mezi mužem a ženou pojatá jako pistolnický souboj plný radostného očekávání, na jehož konci vždy někdo padne k zemi, ale znovu vstává, olíže rány a s grácií toreadora vcházejícího do arény bojuje dál, až do naprostého ztrapnění... a ano, takhle nějak se chováme, když někoho hodně chceme :-). U svěžích detailů a stylizace, prokládaných lahodným repetivním podkresem, nelze nevidět inspiraci minimálně dvěma filmovými ikonami, z nichž na jednoho doma volají Kar-waii a na dalšího Quentine, pro hravost a zábavnost Imaginárních lásek však lehce odpustitelnou. A ten smrtelně vážný monolog o kouření... jako by mně viděl do hlavy:-) (03.12.2012)

Netradicni zobrazeni lasky, posedlosti, falesnych nadeji a zklamani (to vse zahalene v oblaku cigaretoveho koure :)). Konec me pobavil, nekdo se holt nikdy nepouci :). Fantasticka kamera a hudba. Mladicky Xavier Dolan to nejen mistrovsky napsal a zreziroval, ale i zahral. Nejvic se mi libily podbarvene postelove sceny a zpomalene zabery. Xaviere, jen tak dal! Jedine, co mi trochu vadilo, byly vypravene vztahove peripetie... vubec se tam nehodily a v postate byly strasne nudne, ale to na celkovem vysledku nemuze nic zmenit. Uz se tesim na dalsi film.... (07.07.2011)

Dolan nám tentokrát servíruje opět velmi pravdivý až zažitý film na téma lásky a všechny její odrůdy viz. název. Hodnocení snímku by možná bylo vyšší, kdybych předem neviděl Dolanův debut Zabil jsem svoji matku, který považuji za kvalitnější a lepší film. Možná bych potom nebyl tak zklamaný, ale k filmu. K filmu Imaginární lásky mám dvě zásadní výtky. Především mi jako spoustě dalších vadila uhlazenost snímku. K porovnání se nabízí třeba Single Man. U Single Mana si opět hodně lidí stěžovalo na přestylizované scény, ale mně osobně to tam vůbec nevadilo. Stylový interiér a další rekvizity prostě patřily do toho filmu a doplnovaly celkovou image. Ovšem některé scény ve filmu Imaginární Lásky připomínající modní přehlídku byly svým rádoby "retro and cool lookem" tak výrazné, že mi kazily zážitek z filmu, a to dost zásadně. Druhá věc byly postavy. Za celý film jsem se nedokázal ani s jednou z postav aspon trochu sžít, ani na jedné postavě mi za celý film nezáleželo. Nejspíš za to může především infantilní naivita Francise a Marie a uhlazený Nicolas,který vizuálem připomíná moderně vychcaného Ježíše, mě štval od první třetiny filmu až do trpkého závěru. Opět osobitý snímek od mladého Dolana, ale převládá zklamání. (20.04.2011)

Xavier Dolan podruhé a už dotažen k dokonalosti. Výborné dialogy, kvalitní kamera. Pop-Art, zpomalovačky alá Kar-wai Wong, jde zahlédnout i styl Jean-Luc Godarda, vybroušený soundtrack, hipsteři, pozéři, Adonis, Garrel, cigaretový kouř a takřka stejně starý Xavier Dolan, který má neuvěřitelné nadání. Generační film dnešní doby. Art 21. století. (11.04.2011)

O nás bez nás? Opravdu takoví jsme, my režisérovi současníci, děti polistopadových dnů, má generace? Těžko říct, prosil bych, abychom si před konečnou odpovědí uvědomili rizika každé generalizace! Každopádně, když už jsem o tom začal, přispěji, pakliže ničím jiným, alespoň svou skromnou troškou do mlýna - co vím, v žádném ze svých komentářů jsem nepoužil, a zřejmě nikdy nepoužiji výrazů "manichejský, potažmo manichejské". Laciný snobismus umím projevovat jinak a líp! Nicméně, přestože zůstala první otázka nerozřešena, ptejme se dál, mnoho otázek totiž zůstává, za všechny kupříkladu ta hybná, ta, v které spočívá dynamika Dolanova druhého celovečerního filmu: opravdu jsme takovými, my bláznivě, silně, leč neopětovaně zamilovaní? Jako by se nás režisér a scénárista v jedné osobě ptal, tak schválně, kdo z nás, vás, "v lásce bez lásky", by hodil přes palubu (a to doslova!) dlouhé roky nejlepšího přítele kvůli zlatovlasému a zlatoústému přivandrovalci, na kterého si už od doby prvních lásek myslíte? Jedině tak Francis a Marie? Hmm, skutečně? Nefandíte si? 75% (30.06.2016)