Polnoc v Paríži

Ja jednoducho nemôžem inak, nemôžem dať menej ako päť, pretože aj ja chcem noc čo noc čakať na tajupný odvoz, aby som sa mohla zabávať s Fitzgeraldovcami (Zelda to teda vedela roztočiť), počúvať Hemingwaya a rozoberať literárne diela v sobotnom salóne Gertrude Steinovej. Chcem zažiť Paríž 20. rokov a nie sa naňho iba pozerať, a to aj s vedomím, že minulosť, nech je akokoľvek nádherná, je už preč a treba sa vrátiť a žiť svoj život v prítomnosti. (29.11.2014)

Film, jaký bych pravděpodobně chtěl natočit, kdybych chtěl (a uměl) filmy točit. Paříž taková, jakou bychom ji my romantičtí snílkové a nostalgikové (kteří se každou druhou chvíli touží procházet po Manhattanu let 40. či 50., v tom "zlatém věku", načež s povděkem zašmátrají v šupleti po další tabletce Ibalginu, protože z toho věčného civění do počítače tak bolí hlava...) chtěli mít, ale jaká chca nechca už není (nejspíš - nikdy jsem tam pořádně nebyl). Výtku mám snad jen směrem ke scéně s deníkem, kde bych požadoval vysvětlení, jakže na něj Gil vlastně narazil (ačkoli v tomhle filmu se jinak nic vysvětlit nedá). Každopádně se z tohohle ultra-příjemného snímku asi brzo stane moje srdcovka. Ono se zdejším Hemingwayem, Fitzgeraldem (i Zeldou) či Porterem (i Lindou) bych chodil pravidelně popíjet víc než s chutí. To je totiž společnost jedna radost. Jo a s Dalím samozřejmě taky. Ono bez nosorožce by to nebylo ono, že jo? (01.12.2015)

Umění a Paříž je téměř dokonalé spojení, ale v tomto podání mi to nějak nesedí. . . (23.03.2017)

Konečně jsem to našla. Filmy ze zahraniční produkce sice sleduji minimáně, ale zrovna tento film je výborný. Sledovali jsme ho ve škole a já si strašně dlouho nemohla vzpomenout na jeho název. Pan umělec se nakonec rozhodl správně a získal ženu kterou si zasloužil. (03.05.2018)

To je přece tak skvělý! Fakt parádní nápad, kterej jsem si celou dobu užíval. Tato fantasy mně fakt sedla. Jinak herecké obsazení rozhodně potěšilo. :) (24.11.2019)

Není to výborné jako staré Woodyho filmy, není to tak špatné jako jeho poslední filmy, je to prostě jen dobré. Woody vždy uměl a umí pořád skvělě navodit atmosféru doby, tu Paříž 20. let moc pěkně trefil. Moc pěkná hudba, moc pěkný příběh. Krásně elegantně provedené cestování časem. Takové pěkné pokoukání na nedělní odpoledne. Docela mě to navnadilo a zase bych si někdy do Paříže zajel, mrknout na lekníny nebo do Orsay, chodit po ulicích, kouřit gauloisky bez filtru, popíjet kafe a červené víno rovnou z lahve, jíst bagetu a nějaký super voňavý sýr někde v parku, kam už pak nikdy znova netrefím. Chybí mi ty časy, díky Woodymu jsem si vzpomněl jaké to bývávalo. (23.02.2021)

Budu si to nadobro pamatovat, jelikož jde o moje první setkání s legendárním nezastavitelným workoholikem Woody Allenem,, A nemohl jsem udělat lépe! Osobně nevím, jak moc si jsou jeho filmy podobné, jaký styl drží napříč svými kousky, anebo zda ho dokonce obměňuje, ale pokud je všechno jako Půlnoc v Paříži, nemůže dočkat, až si zase najdu chuť a chvilku ochutnat něco dalšího od jednoho z nejslavnějších newyorských rodáků a filmových tvůrců všech dob.. Takhle promíchat dnešní dobu s kouzelným obdobím dvacátých let minulého století.. Owen Wilson v další ze svých milých rolí, kdy možná právě tady atakuje svůj kariérní vrchol a role podobného snílka mu sedla jako asi žádná jiná. Nebudu zastírat, že mě tohle období dějin taky fascinuje a v literatuře možná nejvíce ze všech, takže setkání s F.S. Fitzgeraldem či Ernestem Hemingwayem je skoro až zhmotnění některé z těch nejtoužebnějších snů.. Skvěle ubíhající pouť časem a Paříží, která zachycuje především romantický obdiv a lásku k umění. Kdy třeba ona satisfakce s arogantním Paulem je jen jedno roztomilé zadostiučinění, které příběh nabízí.. Kdo si vybírá dobu, v níž žijeme a proč je hříchem snít o minulosti.. Bez fantazie je ten, kdo si neidealizuje časy minulé a žije přítomností, i přestože lépe se mu nikde jinde žít nebude.. Překrásná procházka, která ani na chvíli nesleze z ideálního obláčku, ale i přesto jsem si ji vychutnal. Mr. Allen, you have my attention. 90% (18.08.2023)

Z mého subjektivního "zastakmocnežeruWoodyAllena" pohledu se jedná nejlepší film od Woody Allena... A Adrien Brody přesně ukazuje, proč má doma Oscara. Na tak malém prostoru vytvořil natolik výraznou postavu, že se jeho nosorožcům směju ještě teď :) (21.09.2011)

Strašně svěží a bohužel velmi obtížně popsatelný filmový zážitek.Od režiséra typu Woodyho Allena bych nikdy nečekal podobně hravý přístup,se kterým kombinuje svoji typickou neurotickou komedii s fantasy prvky.Pokaždé,když to zkusil,nedopadlo to zrovna nejlépe,stačí si vzpomenout na Sólokapra,ale Půlnoc v Paříži je na úplně jiné úrovni,elegantní,vkusná,rozkošně zahraná (Owen je lepší Allen,než to kdy dokázal Allen sám!) a především naprosto kouzelná.Je jako vystřižená ze starých časů,taková filmová pohlednice,kterou Allen posílá zpět v čase,zároveň pak pocta jednomu z nejkrásnějších světových měst.Podobných filmů je dost málo a já bych byl moc rád,kdyby se v budoucnu točily častěji.Tahle první vlaštovka má sice pár much,ale jako celek mi udělala velikou radost. (24.09.2011)

Ja toho chlapa zbožňujem (27.09.2011)

"Líbí se vám tvar nosorožců?" Výborná minirole Adriena Brodyho, která dodala melancholické Paříži potřebnou dávku humoru a mě opravdu pobavila. Film svou atmosférou dokonale pohltí všechny diváky. Až si jednou zajedu do Paříže, určitě se nezapomenu projít půlnočním městem,... (29.09.2011)

Přijemný, vtipný, inteligentní, pozitivní - O kolika dalších filmech co dávají během roku v kinech se to dá říct? (01.10.2011)

Woody Allen je tvorca, ktorý strieda slabšie so silnejšími, je majstrom psychológie postáv i nevtieravého, inteligentné, slovného, "britského" humoru. Jeho Polnoc v Paríži nepredstavuje syntézu jeho doterajšej tvorby, je práve jej odprostením a navracia Allena do obdobia, kedy ešte točil čisto komédie, bez nejakého hlbšieho presahu. Polnoc v Paríži je mojou najobľúbenejšou Allenovkou (to, či je najlepšia, o tom by som nerád polemizoval), keďže diváka vrháva do sveta, v ktorom túži žiť. Woody necháva na plátne oživiť postavy z minulosti a konfrontuje ich spolu s prítomnosťou, vidieť Woolfovú, Hemingwaya, Dalího, Fitzgeralda a ďalších, nie je zážitok umelecký, ale ľudský. A práve preto ma Allen týmto dielom zahrial viac, než Annie Hall či ďalšími titulmi. (05.10.2011)

Po dlouhých letech od "Všichni říkají miluji tě" se Woody Allen vrací do Paříže. Jako své alter ego volí Owena Wilsona, který Woody Allena hraje allenovštěji než sám Allen. Chůzí, dikcí, tónem, nervní pomateností. Woody Allen přímo létá lehkostí nemuset nikomu nic dokazovat a honit se za progresem. Plní si své sny, nechá svou postavu potkat téměř s každým, koho má rád. Tak až překvapí, že vynechal Paula Cezanna. S neuvěřitelnou lehkostí točí Woody Allen filmy, které jakoby nepatří dnešní době a přesto o ní tolik vypovídají. (07.10.2011)

Ešte nikdy som nevidela žiaden Allenov film. Vždy ma totiž vyslovene rozčuľovala aura božskosti a ikonickosti, vytvorená okolo jeho osoby a celej jeho tvorby. Pri tomto filme ma však zaujalo predovšetkým obsadenie. Dávno som tušila, že v Owenovi sa skrýva oveľa viac potenciálu, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Neviem ako sa dostal k tejto úlohe, ale hreje ma to pri srdci :) Sheena milujem, jeho postavu by som samozrejme zabila, ale to sa vlastne vôbec nevylučuje, práve naopak :) Celkom inšpiratívne dielo a s čistím svedomím dávam Woodymu za tento film päť. Mám dobrý pocit zo seba aj z neho. (11.10.2011)

...jednoznačně nosorožec!...a výborný Owen Wilson...krásná, opět, Marion Cottilard...stojí za shlédnutí (16.10.2011)

Wow, tak to je přesně film, který můžu. A Owen Wilson mě po pitomých komediích, ve kterých jsem ho znala, příjemně překvapil. (18.10.2011)

Spíše příjemné a pohodové než výrazně komediální...i když scéna s Dalím je skvělá. :-) (22.10.2011)

Musím přiznat, že se mi to líbilo více než Manhattan. Je pravda, že mám rád určitě barevné filmy a černobílá mě u starých filmů velmi mrzí a proto má Midnight in Paris výhodu. Nicméně zde bylo více pohledů na Paříž, jako celek, což bylo krásné. Owen nikdy nebude Woodym, ale to mu ani nevyčítám a ani mi to nevadilo, líbil se mi, stejně tak jako Woody. Prostě mě to úplně pohltilo a užil jsem si to až do konce. Příběh se mi zdál lepší, takový modernizovaný, ale u Manhattnu byl takový osobitější. Jsou to podobné filmy, ale přitom úplně jiné. 5* NEJLEPŠÍ FILM ROKU 2011 (27.10.2011)

Rozplývala jsem se po celou dobu úplně stejně jako Gil - jako bych já sama poslouchala Dalího tlachat o nosorožcích, prosila Hemingwaye o pomoc s knihou a toužila po Pablově Adrianě. Bavila jsem se a snažila se to všechno vstřebat, abych taky pochopila, jak se mám s psaním posunout dál. Chtěla bych tam žít, po jejich bohu, v jejich době a s jejich tužbami. Jsem prostě snílek, jsem jako Gil! (27.10.2011)