SlamLenka

Výborně zpracovaná ukázka toho, jak lze vymývat jiným lidem hlavy... A to, že se to dělá i dětem, je zrůdné!

Klobouk dolů Kryštofovi za to, jak zvládl zahrát narkomana - pro mě to je opravdu vynikající výkon, hodně podobně to vídám skoro dennodenně v práci.

Žiji v Ústí a z dokumentu jsem nadšená. Je to autentická a milá (mikro)sonda do života jedné předlické rodiny. A že je to autentické, to si dovoluji zhodnotit z vlastní zkušenosti s Romy, protože pracuji jako sociální pracovnice. Pokud se Kratochvíl bude ještě dále kolem takových témat pohybovat, rozhodně se budu na jeho tvorbu těšit.

Dokument podal úžasně syrová a vypovídající data o zoufalství bydlení sociálně vyloučených na ubytovnách. Primárním problémem ubytoven je byznys, s nímž se však lze setkávat i u pronájmu bytů sociálně slabším. Zde obvykle byty a ubytovny vlastní lidé, kteří znají systém dávek a vědí, kolik mohou od lidí v hmotné nouzi za bydlení požadovat, protože jim to proplatí právě Úřad práce z dávek pomoci v hmotné nouzi a SSP. To, že je velké množství bytů vlastněno politiky a podnikateli (byť často prostřednictvím tzv. bílých koní), to je pak již výsměch systému státu. Na příkladu Ústí nad Labem, kde pracuji jako sociální pracovnice, mohu s klidem říci, že není výjimkou, aby lidé na ubytovně hradili deset tisíc za pokoj 3 krát 5 metrů, kde mají jen umyvadlo (záchod a kuchyň je ve společných prostorách a teplá voda se pouští jen dvakrát denně). Hygieničnost takových ubytoven a bytů nikdo neřeší, protože sami ubytovaní se nemohou ozvat - pokud to udělají, jsou obratem na ulici. A pokud jde o cikány, tak dokument výborně zachycuje, jak je zneužíváno jejich nižší gramotnosti, kterou však u nich systematicky buduje naše "bílá většina", když jejich děti neustále přesouvá z běžném systému vzdělávání na praktické školy a podobně. Klíčem je pracovat na jejich vzdělávání, které by mělo být rovnocenné se vzděláváním většiny, a dále v budování sociálního bydlení - o tom však zatím naši státní zastupitelé zatím víceméně jen mluví, ale nedělají zhola nic.

Jako sociální pracovnice si dovolím zhodnotit, že jednání v podstatě všech postav je dosti autentické životu v romské realitě, v níž se pracovně pohybuji, stejně tak prostředí ve filmu je velmi podobné skutečnosti, v níž sociálně vyloučení Romové žijí, byť místy by se klidně mohlo i přitvrdit. Velmi dobře hodnotím také vykreslení přístupu tzv. directing systému vůči Romům (kecy typu "Je mi líto, ale já s tím bohužel nemohu nic udělat." nebo "Umíte česky? Už jsem Vám to říkala." nebo tykání správce/majitele ubytovny vůči svým ubytovaným - prostě klasika!). Jedinou hvězdičku dolů dávám za neuzavřenost příběhu, který ostatně mohl klidně mít i větší grády, na druhou stranu chápu, že právě ta nedokončenost krásně vystihuje ten způsob života Romů - prostě příběh se odvíjí dál a nikdy nevíš, jak bude pokračovat, nebo nějak bylo, nějak bude. Vždy jsem ráda, když mohu shlédnout film (nebo přečíst si knížku) s touto tématikou bez vykreslování Romů v typických "MY vs. ONI" tendenčních kecech, tady je to opravdu REALITA s velkým R, takže autorům díky!

Asi to bude chvilku trvat, než se lidé zbaví předpojatosti vůči Pattinsonovi vzhledem k Twilight sáze, ale já si myslím, že herec je už teď velmi dobrý a může být i lepší, bude-li vhodně obsazován. Twilight je pro Roberta stejnou škatulkou, jakou byl kdysi Titanic pro DiCapria, doufejme, že se z té škatulky bude moci brzy vymanit. Líbil se mi v Little Ashes a líbí se mi i tady, ovšem obsazení milenek je naprosto dokonalé a uznávám, že v porovnání s jejich výkony má Robert přeci jen ještě hodně co dohánět. ;)

Očekávala jsem víc, opravdu jsem cítila, že to má potenciál, charisma herců se mi místy zdálo poněkud nevyužité, trochu mi v tom chybělo to drama, o které by tu jít mělo, škoda... Na americký film se mi to celé zároveň jevilo docela málo americké, i když scéna na pozadí gigantických pruhů a hvězd nechyběla. =)

U tohoto filmu by pro citově velmi laděné osoby (především tedy pro nás ženy) mělo být varování, že není vhodné dívat se na něj s nalíčením a bez pořádné hromady kapesníků... Tedy alespoň já to probrečela skoro celé! Ano, byly tu některé pasáže, které byly nadbytečné, celkový dojem z filmu však nezkazily. Bylo to srdcervoucí...

Rozplývala jsem se po celou dobu úplně stejně jako Gil - jako bych já sama poslouchala Dalího tlachat o nosorožcích, prosila Hemingwaye o pomoc s knihou a toužila po Pablově Adrianě. Bavila jsem se a snažila se to všechno vstřebat, abych taky pochopila, jak se mám s psaním posunout dál. Chtěla bych tam žít, po jejich bohu, v jejich době a s jejich tužbami. Jsem prostě snílek, jsem jako Gil!

V životě je často nemožné rozpoznat realitu od fantazie, snů a tužeb a život sám často vypadá jako pohádka nebo zlý sen. Překrásný a na Tima Burtona až nečekaně pozitivně laděný film s velkou duší, který prostě nemůžu jinak než milovat.