Bestie bez vlasti

K hodnoteniu filmu to samozrejme nepatrí, ale pre pochopenie čiernej Afriky odporúčam prečítať knihu Eben od reportéra Ryszarda Kapuścińskeho. Skvelá je hlavne kapitola o tom, ako sa uprostred dôležitej frekventovanej cesty medzi dvoma veľkými mestami zjavila obrovská jama. Tá extrémne spomalila dopravu, ledva sa dala prejsť. Hneď pri nej však kamionistom kopu miestnych ľudí začalo predávať proviant a iné drobnosti. Nikomu už potom nenapadlo jamu zakopať, lebo sa z nej vlastne stala živiteľka niekoľkých dedín. Tento kontinent našinec nikdy nepochopí, ani jeho konflikty. Film je presne to, čo očakávate od príbehu o detských žoldnieroch. Veliteľ bol charizmatický, škoda ale, že v určitých častiach stopáže sa k divákovi nemilosrdne začala vkrádať nuda... (08.04.2021)

"Jediný spôsob ako nebojovať je byť mŕtvy..." Niečo na tému bojujúcich detí tu už bolo. Krátka epizóda z filmu Krvavý diamant, alebo celý film ako napr. Johnny Mad Dog . Beasts of nation je zatiaľ asi to najkvalitnejšie , čo na danú tému vzniklo. Nepotrebujete vedieť kto bojuje proti komu, pretože po filme budete mať pocit, že to nevedia ani oni sami. Chaos, v ktorom bojuje každý proti každému niekomu stále vyhovuje. "Musíme bojovať, veď sme vojaci!" , a už keď nebudete vedieť čo zo sebou, vydajte sa na cestu do Európy. Presne takých "inžinierov" tu potrebujeme na obohatenie našej kultúry... Film fajn, ale aby bolo jasné o čom hovorím, nech si ten mier, slobodu , či čo vlastne chcú vybojujú alebo vyrokujú doma sami. "Angličtina" ak ju tak môžem nazvať je tu katastrofálna, podobná tej z filmu Johny Mad Dog. Čakal som väčší krvák a drsnejší pohľad na problémy v Afrike, aspoň podľa plagátu k filmu. 2/3 filmu sledujeme cestu Agua, zvyšok sú jeho nie vždy presvedčivé vnútorné monológy. 80%. (22.11.2015)

Nezasáhlo, navrch jsem místy nevěřil. Civilizovaný svět má mnoho ostud a škraloupů, další vysoce humanistické filmové poselství si mě ovšem nezískalo. Cary Fukunaga, který si udělal jméno na Temném případu, s emocemi místy pracuje tak doslovně, až je zabíjí. V období evropského negativního ohlasu na přijímání uprchlíků představuje jednu povstaleckou armádu, do kterého se dostane i bezbranný hoch, který přišel o veškeré zázemí a jistoty. Není to tolik patetické, není to tolik dojemné, není to tolik syrové. Je to takové nijaké. A dlouhé. Určitě ne špatné, téma má co říct, ale určitě to ve výsledku není takové, že bych nad tím chtěl přemýšlet. (17.11.2015)

Extrémně drsné drama, na němž je vidět, že Cary Joji Fukunaga nad ním měl plnou kontrolu. Na jednu stranu je to dobře, protože nemusel šetřit krutými záběry na každodenní zabíjení, mohl vytvořit těžce depresivní a nepříjemnou atmosféru beznaděje a vyprávět hodně silný příběh o tom, že v Africe zkrátka dětství asi neexistuje. Fascinující je kontrast neprostupné a svým způsobem krásné africké krajiny a brutalit, které se v ní dějí. Děti jsou nuceny zabíjet zdánlivé nepřátelé a něco jako soud a adekvátní tresty tu neexistují. Kamera, kterou vedl sám Fukunaga, je naprosto skvělá a nebojí se střídat momenty klidné a statické s těmi akčními a "rozklepanými" ručními a vždy to dokonale funguje. Vrcholem pak je výkon malého Abrahama Attaha, který je vynikající a naprosto přirozený a z jeho přeměny z bezstarostného kluka ve vraždící a bezcitné monstrum běhá mráz po zádech. Potěší i jako vždy výborný Idris Elba ve své snad jediné záporné roli kariéry. Na druhou stranu je ale vidět, že by snímek přece jen dramaturga potřeboval, protože tempo je někdy pomalé až moc a stopáž je nesmyslně přetažená a dvě hodiny by bohatě stačily. Beasts of No Nation je skoro autentická záležitost, kterou asi divák nebude chtít vidět vícekrát, ale svůj účel bohatě splní a možná si někdo začne vážit života, který vede tzv. západní svět. 80 % (18.03.2020)

O kolik by to bývalo bylo lepší, pokud by si to odpustilo onen papírem šustící, příliš často znějící, doslovně "každou emoci, kterou má divák cítit" vysvětlující a hlavně nadbytečný voice over? Sice o hodně, ale stále ne dost, aby to zakrylo, že jakkoli to umí být v mnoha ohledech působivé, tak to nezanechá žádnou stopu ("na duši"). Což s ohledem na v tomto směru kromobyčejně vděčné téma ("dětské" Conradovo Srdce temnoty) je přinejmenším s podivem, ne-li přímo na pováženou. (18.10.2015)