Hra o trůny

Lepší zakončení sedmé série si snad nikdo nemohl přát. Kromě kokotů samozřejmě (nevím jak to říct slušně). Ovšem, najdou se skeptici, kteří hledají každičkou, byť jen opravdu malilinkatou chybičku, aby se pak mohli chvástat tím, jaká je to strašná chyba, že jdou proti většině a jací jsou hrdinové (viz Psychor, který si teď chrochtá blahem). Chápu, že v předchozích epizodách sedmé série šlo mnoho lidem proti srsti rychlé přemisťování. Jak jsem již psal dříve, u těchto dílů dáváte odpad nebo pět hvězdiček, žádná střední cesta neexistuje. Naprosto chápu ty, kteří dávali odpady nebo jednu hvězdičku, jednoduše se jim nezamlouvalo velmi rychlé plynutí děje a rychlost světla při přemisťování z jednoho konce kontinentu na druhý. Na druhou stranu, kdyby tu nebyla ta „teleportace“, tak by se seriál natáhl na několik dalších sérií a byl by zbytečně dlouhý a určitě by i hodně ztratil na kvalitě. Já, jakožto milovník fantasy, jsem se vykašlal na veškerou logiku a užíval si úchvatný děj, boží dialogy a úžasné efekty (při bitvách, s draky, scény s bílými chodci,…) po celou sedmou sérii. Avšak přichází finále, které je úplně jiné než předchozích šest epizod. Nikdo se tu „neteleportuje“, jsou zde perfektní dialogy, několik znovushledání, logický vývoj děje, překvapení a hlavně bezchybný scénář s úžasnou závěrečnou scénou. Vezměme si to postupně, scénu od scény: Epizoda začíná záběrem, při kterém připlouvají lodě Daenerys do King’s Landing, kde se Danerys, Jon a Tyrion pokusí vyjednat příměří. Nechybí nástup její armády a přílet jejích (už pouze) dvou draků. K této události směřovalo chycení wighta, při kterém zemřel Viserion (což mimochodem – plán chytit wighta - byl i pro mě, kterej sere na logiku dost bláznivý úlet od scénáristů, ale budiž, to je záležitost předchozích dílů a ne tohoto). Staří známí se méně či více rádi opět setkávají. Cersei se chová povýšeně, jak má ve zvyku, nic neobvyklého, Jon s Tyrionem se jí snaží přesvědčit, aby s nimi bojovala proti Night Kingovi. Uvidíme v osmé sérii, jak se vlastně Cersei rozhodne, zda ji Jaime nadobro opustí a přídá se k Daenerys, bude to velmi zajímavé. S touto scénou snad nemůže být problém (krom kokotů samozřejmě). Následuje Tyrionova snaha o přemluvení Cersei o samotě (teda ještě s The Mountain, což pro mě již není člověk, ale stroj), ta se zdá být v následující scéně úspěšná, avšak se ke konci epizody dozvíme, jak to s Cersei vlastně je – to by nebyla ona, aby v tom nebyla nějaká kulišárna (například to s Euronem a jeho údajným úprkem na Iron Isles, kdy ve skutečnosti pluje přes Narrow Sea do Braavosu). Naprosto logické, zapadá to do děje seriálu. V další scéně Baelish dále hraje svou malou hru o trůny a snaží se Sansu přesvědčit o tom, jaká je údajně ve skutečnosti Arya proradná mrcha. Dokonalý dialog, kdy se Sansa zdá být přesvědčená a divákovi tuhne krev v žilách, že se Littlefingerovi podařilo poštvat sestru proti sestře. Následuje Theon a Jon, který má ve své povaze odpouštět a být čestný. Theon se opět pokouší napravit své chyby (souboj s tím chlápkem), neboť ho tíží svědomí – rozhodne se zachránit Ashu (Kvůli debilitě amerických diváků byla Asha přejmenována na Yaru, aby se to nepletlo s wildling, která se starala o Rickona a jmenovala se Osha). Theon už několikrát ukázal charakter při napravování chyb a tohle prefektně sedí. Následuje scéna s Littlefingerem a se všemi Starky zrovna přítomnými ve velké síni ve Winterfellu. To, jak vyvrcholí tato scéna snad nemohl očekávat nikdo, kdo si nepřečetl scénáře, které se dostaly na internet po tom, co bylo HBO napadeno hackery. Sestrovražda neproběhne, Littlefinger prohrál svou malou hru o trůny (When you play the game of thrones, you win or you die). Vynikající, nečekaný zvrat v příběhu, ale přesto zcela logický, kokoti ať si zase mrmlají pod vousy co chtějí, tohle pro mě byla nejlepší scéna celé epizody. Poté scéna, kdy Cersei odhalí své skutečné záměry, ale charakterní Jaime s ní nesouhlasí. Bomba. Jaime pak poté jede na koni neznámo kam (za Daenerys, aby ji varoval? Kdo ví…). Sam přijíždí na Winterfell a následuje bezchybný, dokonale promyšlený dialog mezi těmito dvěma. Vyjde najevo, jak to vlastně bylo mezi Lyannou a Rheagerem. Velmi důležité pro další směrování děje – Jon je v podstatě dědic Iron Thronu a žádný bastard, ale právoplatný Targaryen. Těším se na Jonovu reakci, až zjistí, že se vyspal s tetou, což je navazující scéna (a dalo se čekat, že se Jon zamiluje). Bran během toho vypráví. Geniální tah od D&D, výborně vymyšleno a zrežírováno, sekvence scén je jednoduše úžasná. Pak ještě malý dialog Aryi a Sansy a máme tu třešničku na dortu v podobě závěrečné scény s ledovým Viserionem osedlaným Night Kingem a pochodující armádou mrtvých, při které padá zeď, mistrně zvládnutou s dokonalou hudbou a vynikajícími efekty, které vás navnadí na osmou sérii. Dokonalost sama, pro mě jedna z vůbec nejlepších epizod seriálu po všech stránkách, které jsem vyjmenoval výše, hlavně díky scénáři. Většinou se takto nerozepisuji, ale ti kokoti, jejichž komentáře jsem si u toho dílu přečetl, mě tak vytočili, že jsem musel obhájit tento díl a můj celkový pohled na tuto epizodu. Dostal jsem přesně to, co jsem chtěl, moje očekávání v podobě vysoce kvalitního zakončení jsou splněna. Nemohu být spokojenější. Peace. „In winter we must protect ourselves. Look after one another.“ „When the snows fall and the white winds blow, the lone wolf dies, but the pack survives.“ (28.08.2017) (menej) (viac)