Amarcord

Presne pre to, co Fellini predviedol v tomto filme ho milujem! Hrave, eroticky naladene, miestami az surrealne, to je v reziser na tvorivom vrchole. (12.08.2013)

Věřm, že pro autora má to dílo jako ztvárnění jeho vlastních vzpomínek určitou sentimentální hodnotu, co to ale poskytuje mně jako nezúčastněnému divákovi, kromě pár vtipných scén, to jsem neodhalila. (31.03.2020)

skvělé, ale asi jsem příliš čekala. Film je na mě příliš "lidský" a "hřejivý"! Já mám radši depky:-) (30.08.2003)

Hrozně milý a příjemný film připomínající Pány kluky či Bylo nás pět ovšem s perfektním mixem dalších žánrů. Místy možná trochu plochý, ale v člověku zanechá ještě dlouho idylickou pohodu a úsměv na tváři. (10.06.2006)

Z komentářů ostatních jsem pochopil, že hledat v tomhle nějaký smysl je marné. Sotva 3 hvězdičky a velké zklamání :-( (24.04.2009)

trafikantka 4ever :) (12.02.2010)

Kdyby to šlo, dala bych 4,5. Pět hvězdiček má Strada, tu jen tak něco nepřekoná. Jsem ráda, že jsem narazila na tento snímek, to je přesně poloha, kterou jsem hledala - příjemné, úsměvné, a přesto ne povrchní vyprávění života od "chmýří" ke "chmýří". Amarcord je skutečně pohlazení. Nemohu se zbavit dojmu, že občas, když sleduji filmy pana Felliniho, si vzpomenu na tvorbu Chaplina, a to právě v těch citlivých,"lyricky emotivních" polohách. Děkuji Vám, pane Fellini, za nádherný a příjemný večer =) (19.08.2011)

Aneb dospívání po italsku, během něhož nám Federico Fellini typicky evropsky uvolněným a po italsku temperamentním způsobem dovolí nahlédnout do svého dětství plného neopakovatelných adolescentních zážitků a nezapomenutelných postav a groteskních figurek, které záměrně zachycuje v relativně bezstarostné poloze a celkovou poetiku a vlídnost nenechá narušit ani faktem, že se vše odehrává ve fašismem pohlcené Itálii 30. let. 85% (26.02.2012)

Amarcord je jednou z komedií, které mě asi nikdy nedokážou pobavit a nikdy je nebudu chápat, ani se mi nebudou líbit. 52% (17.08.2018)

Úžasný, nostalgicky laděný, úsměvný film, který se jen těsně nedostal mezi mé top5 filmy. Pokud jsem např. Nudě v Brně vytýkal, že sleduje osudy několika hlavních postav a žádná z nich diváka nezaujme, u Amarcordu je tomu přesně naopak. Ve filmu sledujeme osudy malého italského městečka a jeho obyvatel v neveselé době nástupu fašismu, přesto je film spíše veselý. Všechny postavy jsou zde naprosto přesně vystižené charaktery, které upoutají divákovu pozornost a získají si jeho sympatie a pochopení. Amarcord dokáže diváka rozplakat i rozesmát, tvůrci do něj dali všechen svůj (mimořádný) um i srdce. Nejlépe se to dá vyjádřit otřepaným: Je to jako ze života. (08.12.2005)

První setkání s Federicem Fellinim jsem čekal o něco lepší - jeho mládí bylo dost chaotické.. jenom to filmové snad ;) Amarcord tvoří spousta historek, které jsou na oko poskládány za sebou. Nejen, že to vůbec nedává smysl, ona je tam také i velké množství postav, které nedovolí, aby se jim kdokoliv dostal pod kůži. Ve výsledku to pak vypadá tak, že nastane nějaká naprosto nepředvídatelná, ale taktéž velmi vtipná situace, která se nějakým způsobem vyřeší a zase se objeví něco jiného (ještě k té vtipnosti - má to průběh funkce sinus, neboť jednou se smějete strašně moc a podruhé je to zase nuda). Pak to vypadá, jako by tam ti lidi přišli zahrát to, co mají, říct, co mají a zase odejít, aby se v průběhu opět znovu objevili. Jakoby jste si pouštěli strašnou spoustu scének - zdařílých, i méně zdařilých - za sebou a namlouvali si, že to má souvislost - nemá to souvislost. Nemáte vůbec žádné tušení kdo s kým, proč a jak, jen sledujete tu fůru gagů, která se to snaží zastínit - marně. Felliniho režie nebyla nikterak výjimečná - dá se označit za dobře odvedenou práci -, herecké výkony víc než dobré, ale hold to byl chaos.. vtipný chaos.... 7/10 (takovou prsatou slečnu, která se v jedné z posledních částí objeví, jste snad ještě neviděli ;) ) (29.01.2008)

Na film jsem šel se silnou obavou, zda film strávím, jestli nebude moc dlouhý, jestli nebude nudný. Obavy byly liché, Amarcord je velmi příjemně sledovatelným, a díky režisérskému přístupu, v podstatě ke svému mládí, filmem nestárnoucím. (12.06.2011)

Film režiséra Federica Felliniho oceněný Oskarem, o kterém vám toho málo řeknu, protože ani Felliniho, ani herce, ani italský film nemám moc v merku. Co by vás mohlo zajímat je, že jsem ho ocenila na csfd.cz pěti hvězdami z pěti, a to především za příběh. Film je údajně z části autobiografický, dává neznalci jako jsem já náhled na život Italů od jara do jara. Uvidíme, co jaký je typický ceremoniál pro vítání jara, pohřeb, svatbu, jak napadlo tolik sněhu, že museli vysekat dráhy pro auta, jinak byl všude led. Vykreslil skvěle - za což vděčíme i hereckým výkonům, Italy a Italky, tak, že si je docela živě dokážu představit. Za um považuji to, že se mi zdá, že nevyprávěl příběh, ale skutečný život. Že to byl dokument a on jen byl v ten správný moment na tom správném místě. Není zde nějaká hlavní dějová linka nebo hlavní postavy, těžko se tu s někým ztotožníte, protože nikoho do hloubky nepoznáte, je to opravdu spíš jako taková procházka italským životem. (15.01.2013)

Italský autobiografický film inspirovaný vzpomínkami na dospívání slavného režiséra Felliniho. Děj je situován do Rimini někdy okolo roku 1935 a zabývá se vztahy s rodiči mladého muže a samozřejmě také prvními citovými vzplanutími a erotickými zážitky. Film se vyznačuje jakousi zvláštní poetičností, laskovastí a idylickým životem, avšak také absencí jakéhokoliv příběhu, snímek se v podstatě skládá z útržkovitých vzpomínek na režisérovo mládí. Mezi těmito jednotlivými vzpomínkami a iluzemi lze nalézt velmi pozoruhodné scény, například mě velmi zaujalo odpoledne s "naprosto normálním" strýčkem Teem (italský komik C. Ingrassia), návštěva Duceho včetně jeho gigantického obskurního portrétu a na tomto portálu zřejmě oblíbená scéna s trafikantkou (vnadná M. A. Beluzzi). Na druhou stranu některé části filmu byly velmi nevýrazné až nudné, mám na mysli zejména scénu v mlze. Nejvýraznější postavy snímku představují cholerický, ale dobrácký otec, poté zbytek režisérovi rodiny a nakonec mladíkovy erotické fantazie. Ač naprosto uznávám filmografické kvality tohoto snímku, obávám se, že první setkání s Fellinim nedopadlo nikterak oslnivě, neboť absence děje se ukázala být pro mě závažným problémem, občas bylo těžké udržet pozornost a dokonce ani obří odhalená ňadra mě nepřesvědčila k vyššímu hodnocení. (26.05.2014)

Felliniho vrcholné dílo, které v kategorii "Nejlepší režie", mohl porazit jen Forman. Ale cizojazyčný Oscar není žádná ostuda. Veledílo... co dodat? (30.05.2014)

No, snažil jsem se na celém tom příběhu i formě něco najít, ale ke skvělému Bio ráji, od kterého mě sem navedl odkaz z profilu filmu, to rozhodně přirovnávat nelze. Určitá poetičnost, zejména směrem k závěru, se tomu sice upřít nedá, ale že by to ve mně zanechalo nějakou výraznou stopu, to vážně ne. A nic na tom asi nezmění ani bujné poprsí paní trafikantky... (04.09.2018)

Vzpomínání obecně je ošemetné a vzpomínání na dětství, pubertu a pokus zachytit jejich prchavou krásu může dopadnout všelijak, třeba když se člověk nechá unášet především svými pudy. A tak pro mě z Felliniho filmu čpěl především pach semene, krků, prdů, zpoceného rozkroku a těžké voňavky, připomínající ruské vonné duchy. ___ Scény v kruhu rodinném byly brilantní, jiskřily, skřípaly, řvaly i dojímaly tak, jak to jenom rodinní příslušníci mezi sebou dokáží. Škoda, že jich ve filmu nebylo víc, protože vše ostatní bylo dosti balastní. ___ Film mi evokoval rozbité zrcaldo, v jehož některých střípcích jsem si i rozpoznával, ale většina jich ležela otočená tou nesprávnou stranou. Pohled do zrcadla i nerozbitého nemám rád. Felliniho zaprděná poetika mi nesedla, ale při tom přebírání střepů zrcadla jsem se nenudil. (30.01.2010)

Půvabné režisérovy vzpomínky na mládí v magicko-realistickém stylu. Je Felliniho nejzábavnější i nejsmutnějším dilem. Jedním slovem nádherné. (13.09.2010)

Živé, hravé, krásné, smutné, nostalgické, střeštěné i zaražené. Prostě celkem komplexní záležitost. Kdo neví, jak tento poem číst, tak se v něm asi ztratí. Ale každopádně jde o příjemnou podívanou plnou života. (18.12.2012)

Atmosféra Talianska, tamojšieho života a dospievania sa mi páčila, inak mi film prišiel zvláštny a ako keby bez nejakého ucelenejšieho deja a pozostával iba so scénok. Nie zlé, ale tvorba Paula Sorrentina ma baví viac. 7,1/10. (13.09.2020)