Vejdi do prázdna
Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Enter the Void
Réžia:
Gaspar NoéScenár:
Gaspar NoéKamera:
Benoît DebieHudba:
Thomas BangalterHrajú:
Nathaniel Brown, Paz de la Huerta, Marina Stone, Olly Alexander, Emily Alyn Lind, Gaspar Noé, Tošio HanaokaVOD (1)
Obsahy(1)
Po tragické smrti rodičů při autonehodě jsou sourozenci Oskar a Linda rozděleni. Znovu se setkávají až v Tokiu – v rušném, tajemném a pro dva mladé lidi nebezpečném městě. Oskar pracuje jako drogový dealer, Linda ve striptýzovém baru. Oba si slíbí, že už se za žádných okolností nikdy neopustí. Jedné noci je Oskar při policejní šťáře zastřelen. Ale slib, který si dali, mu nedovolí opustit tento svět. Jeho duch bloudí nočním Tokiem a realita ztrácí pevné obrysy. Přítomnost se začíná míchat s minulostí i budoucností ve vizuálně úchvatný a přitom děsivý koktejl. Podmanivý film z prostředí tokijských nočních klubů, který vypráví o životě, o smrti a o lásce. Režisér Gaspar Noé v tomto snímku posouvá hranice filmu a nabízí divákům nevšedně silný zážitek. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (394)
Úvodné titulky sú super a prvých cca 30-40 minút je skvelých. Je to atmosférické, temné, nepríjemné a vizuálne podmanivé, skrátka funguje to. Prostredná časť je síce relatívne obstojná, ale zároveň v nej filmu začne dochádzať para. Problémom je, že v prvej časti filmu zistíme, kam sa bude dej uberať, a čo v nasledujúcich desiatkách minút uvidíme, tým pádom film, aj napriek svojej pútavej vizuálnej stránke začína trochu nudiť. Posledná hodina je skrátka čisté utrpenie, ktoré pochováva celý film. Je to obrovská nuda v ktorej sledujeme poletujúcu kameru nad nočných neónovým Tokyom a postavy, ktoré sa snažia dostať z bodu A do bodu B, aby to už mohlo konečne skončiť, ale opakovane sa ocitajú v prekérnych situáciách, ktoré sú dopĺňané samoúčelnými flashbackmi. Nedeje sa tam už nič zaujímavé, film ide na zotrvačnosť a forma, ktorá bola na začiatku pútavá vám začína liezť na nervy... Keby niekto prestrihá druhú polovicu filmu a skráti ju minimálne o 40 minút, tak by to ako celok mohol byť relatívne obstojný film. Je to škoda, pretože sa nepochybne jedná o výnimočný počin, ktorý ale režisér žiaľ nezvládol. ()
Nevšední vizuální zážitek balancující na tenké hraně mezi zbožštěním a totálním zavržením. Režisérova neskutečná fascinace tepajících neonů s průlety nad městem/skrze budovy/do nitra lampy kombinovaná s vizualizacemi windows media playeru:) se začíná zajídat až v závěrečné hodince, kdy už se děj zvrhává v plytké porno. Škoda, že se nepadařila udržet elektrická atmosféra prvních čtyřiceti minut, přesto si tento film hlasitě říká o zápis do kolonky "musím vidět". Malým písmem tam najdete i poznámku "nevhodný film na první rande". Palec nahoru za srážku s kamionem a úvodní titulky! ()
Asi tak do půlky filmu jsem byla přesvědčena, že to neni tak strašný. Na úvodní titulky je sice treba kurz rychločtení, fonty jsou ale úžasný a grafika ještě lepší. Vcelku mě uchvátilo, že je to točeno okem člověka, ne vzdáleného neutrálního pozorovatele, jako skoro vše. Asi to pánové točili na jednom dlouhym tripu, není to úplně na škodu, aspoň vás to vtáhne do tý feťácký atmosféry. Osobně jsem si přišla, že jsem vyhulila asi tak 5 brk a jen se vezu. Některé scény jsou zbytečně zdlouhavé a nepochopitelné...světlo?! Potrat a embryo zblízka jsem taky nutně vidět nemusela. Když už vám přijde, že už se nic víc nemůže stát a že místo dvou tam už sedíte pět hodin, přijde asi 20 scén orgií a sexu, aby režisér potvrdil, co je jeho oblíbená činnost. Nikdy jsem neviděla lidi při filmu tak přikované, jako ty konce nedočkavé dnes, prostě už vůbec nevěděli jak si sednout a jen trpěli a doufali v brzký konec. Nakonec, když už proklínáte všechny tvůrce filmu, co to sakra vytvořili, přijde ta nejabsurdnější scéna pohlavního styku, vniknutí, oplodnění, reinkarnace a porodu a vy si konečně můžete oddechnout. Jste volní ze spárů Gaspara Noého, díky bohu. ()
Formalne OK, ale Irreversible me uplne rozbilo, tady ticho po pesine. ()
Kameramanská extáze ničená režiserskou a scénaristickou nudou... ()
No film, ktorý nejde milovat len nenávidieť...chvíľami je úžasný ale nedá sa popísať slovami ako krásny a inširujúci :-) A ešte k tomu ja blázon som si ho zapla na štedrý deň...odporúčam nerobte to! Vlatne keď sa nadtým zamyslím tento film je neskutočne negatívny a neviem prečo vlastne režisér chce, aby sme na takéto filmy pozerali...po vzhliatnutí mam len jeden pocit - dúfam, že sa po smrti na tento svet už nebudem musieť vrátiť...budem sa snažiť držte mi palce. P.S rada pri pozeraní filmu: odporúčam používať to dolné tlačítko na pretočenie nudných pasáží, len tak to dopozeráte a nebudete mať chuť si streliť guľku do hlavy!!!!!!!!! ()
Takmer 3 hodiny mi ubehli prekvapivo rychlo, aj ked som sa par krat pozrel na hodinky. Perfektny vizual, pribeh ktory ma prekvapivo hlavu aj patu. Zdali sa mi zbytocne niektore opakovane sceny a obcas ta zaplava bielej, z ktorej ma az rozboleli oci, no neda sa inak. 100% ()
Velmi psychedelické. Tokio umocněné tripy hraje všemi barvami. Možná to má nějakou uměleckou hodnotu, ale tu já nedokážu ocenit. Osobně se mi z toho dělalo lehce nevolno... ()
Enter the Void mal veľký potenciál, ale pri takmer trojhodinovej dĺžke a všetkých tých halucinačných blikajúcich svetlách a pseudozáberoch o ničom a o nikom, sa tento potenciál strácal. Veľká škoda, pretože to mohla byť taká novšia, pestrejšia verzia Trainspottingu, tak by som si tento film predstavoval. Ale myslím si, že autor je spokojný so svojím dielom a on asi najlepšie vie, aký film mal byť, a čo mal povedať. Možno som to tam nenašiel... 45% ()
Zaujímavé, ale trochu zbytočne dlhé ()
prva pol hodina zachytavajuca pritomny vychodzi bol bola za plny pocet, druha cast, hodina, odhalujuca minulost pekne doplnala pribeh, no zaverecna tretinka uz zaostavala ako doznievajuce vypary. ()
Vošla som ako obyčajná žena a vyšla som ako novorodenec na tripe, ktorý sa pýta "Kde to sakra som?" ()
A tak jsem seděla, koukala a čekala, až to přijde. Nepřišlo. Naštěstí to ale za dvě a něco hodiny přešlo a mně to asi zase jednou nedošlo. Nevadí, třeba příště. Ikdyž to bych asi radši dala trip opravdový, snad o něco veselejší. ()
Tu ani nie je veľmi čo hodnotiť. Psycho obrazy začnú nudiť už po prvých minútach a ono to pokračuje ešte ďalšie dve a pol hodiny. Príbeh to nemá, akurát sa dozvieme, čo sa vlastne stalo a prečo. Na toto by pokojne stačila polovičná stopáž, nebol by to taký prúser. ()
I tak je možno vnímat Tibetskou knihu mrtvých... jako křiklavou halucinaci v nočních klubech Tokia i nad jeho střechami, jako drogové fantasie v zajetí přelétavé kamery, jako nahotu přítomnou a neskrývanou v zrnitosti světa a za zvuků techno ambientu….v příběhu kořeněném dávnou tragédií i současnou bezprizorností hlavních postav. Originální a invenčně natočené, barvou hýřící... ovšem i obrazové parády se lze přejísti, při závěrečném a zdlouhavém, skoro nekonečném poletování duše (kamery) nad hlavami nás smrtelníků. Stále je možno přicházet s něčím neokoukaným. ()
Film zprostředkovávající komplexní fyzický zážitek. Žádné 3D ale SickD :-) Po shlédnutí člověk může tvrdit, že vyzkoušel věci a prodělal zkušenosti, kterých se do té doby bál. Věříte v reinkarnaci? Bojíte se smrti? ()
Všichni se tu vychvalují uměleckou stránku filmu o tom jak v Tokiu zabijou hnusnýho vyhublýho feťáka a jeho duše pak bloudí ulicemi Tokia. Do toho sou všude nekonečný záběry světla, v lepším případě blikaček nebo barevnýho světla. Když od toho odečtu první půlhodinu kdy je obraz přerušovanej mrkáním a připočtu obsah filmu kterej by se s rezervou vešel do 10-ti minut. dostávám se k číslu 0. ()
Čekal jsem dobrou nálož francouzského dramatu.. čeho jsem se ale dočkal bylo ještě něco lepšího. Gaspar Noé ukázal, že jeho filmy mají podstatně hlubší význam než jen ten napovrch a Enter the Void je nádherným příkladem. Ačkoliv se mi zpočátku filmu klížily zraky, překousl jsem to a konečný závěr jsem si neuvěřitelně užil. Halucinogenní drogy se k nádhernému a barevnému Tokiu velmi hodí a způsob, jakým nám to chce režisér alespoň trochu předvést je úchvatný. ()
Tento film mi pride tazky az depresivny, pribeh mi dost unikal a je to aj neprimerane dlhe. 5 * davam preto ze styl akym je robeny je uchvatny. Ked to ale porovam z requiem for a dream tak to sa mi pacilo viac! ()
První půlhodinu jsem spokojeně pomláskával – vizuálně je to opravdu nápadité (možná je to mimo mísu, ale napadlo mě, že jde o takovou filmovou obdobu dubstepu). Nevadilo mi, že je to o lidech, kteří mi byli úplně jedno. Co jedno: Je to film o chcípácích, o lidech, kteří se k sobě samým chovají jako k odpadu a hlavní antihrdinka je navíc sice sexy ale otravně infantilní. Ani mi nevadilo, že je to v podstatě porno… a to nejen v sexuálním slova smyslu, ale celým přístupem – všechno je jen mechanické, režisér manipuluje postavami, příběhem, obrazem, divákem úplně odosobněné a chladně. Postavy jsou prostě jen kusy masa a chovají se tak. Vlastně co kusy masa… Jsou jen taková ta směs do párků. Když odešel z kina první pár, usmál jsem se s mírnou nadřazeností: Jen si běžte konformisti! Takhle se na vás/nás musí! To je potřeba občas divákům vymáchat hubu v kýblu sra… O 7 hodin později (přísahám, že ten film trvá 10 hodin, přičemž pointa – byla jasná po půlhodině i ynteligentovi mého formanu), o 157 souloží dál, po 233 kamerových nájezdech na žluté světlo a po 374 přeletech nad městem jsem si přál jediné: Ať už to proboha skončí, ať už ho ten rejža konečně převtělí a můžu domů!!! A to ne proto, že bych byl prudérní, ale protože je to ve výsledku hrozná nuda… Úmorné jako by mě někdo nutil listovat pornočasopisem tustým jak Bible rychlostí stránka za minutu a přitom mi držel hlavu a oční víčka. (A i proto asi odešlo dalších deset lidí.) To co tenhle film v očích spousty lidí srazí k (obhajitelnému) hodnocení „odpad“, je zkrátka naprostá ztráta soudnosti tvůrců, umění pro umění a (když už jsme u toho porna) sociopatická onanie do našich ksichtíků. Dávám tři: pro tu první půlhodinu zakončenou až brilantně nasnímaným zastřelením a za odvahu (i když to možná není odvaha, ale něco diagnostikovatelného). Víc nedám ani náhodou. – Už takhle se podezírám z pozérství. P. S. Když se na scéně objevil „žalud v akci“ – všichni, co jsme zarputile zůstali, jsme se úlevně zasmáli, asi jako kdyby v Psychu, Norman Bates ve „sprchové“ scéně uklouzl po banánové slupce… Jako, asi to měl být naturalismus, asi chápu, proč to tam bylo, a asi chápu, proč se naše oči musely do umdlení prodírat tím hnusem na plátně… (Tedy má-li to něco dočinění s poněkud apokalyptickým buddhismem Knihy mrtvých, protože do takového světa bych se opravdu nechtěl převtělit ani za nic…) Jenže ono je to zkrátka tak tezovité, při obsahové prázdnosti sebevážné až k sebeparodičnosti a navíc zasazené do tak „extrémního prostředí“, že pochybuji, že se lze s tímhle příběhem jakkoli ztotožnit, jakkoli je vzít nějak za své, za něco co mě může oslovit, říct mi něco o mně, o světě… Změnit můj pohled. Působilo to prostě jen odpuzujícně. Ale ne syrovostí, nebo naturalismem, ale něčím, co spíš bylo „prázdnou a trapnou emo ubrečeností“. Což mi přijde jako umělecké (lidské) selhání tvůrců… spíš, než snad mé divácké (lidské) selhání. Ale možná se pletu a někdo mi to tady brilantně vysvětlí. Budu se těšit! (Přičemž zdůrazňuji, že chápu ten „buddhistický“ úmysl. Jenže chápat, někdy znamená nemýt rád, že ano. Když někdo ukázat, že náš život je jen taková úmorná mrdačka a podaří se mu to touhle úmornou formou, tak to můži pochopit, ale řeknu si, jestli ten chlápek takhle vidí svět, jeho věc... ale ve výsledku si nezačnu myslet, že to ne svět, ale jeho film je úmorný. A tohle poselství je ze stejné líhně jako vize muslimských, křesťanských a jiných extremistů. Pokud nějaká sekta vidí život takto delirijně, můžu to chápat, ale musím cítit odpor.) Ve výsledku mám pocit, že skutečně oslovit může film 1) „uměleckoidní extremisty“, 2) ty co dají hlavně na vizuálně - technickou stránku věci a nevadí jim, že je to stereotypní „one trick pony“, 3) adolescenty se slabostí pro amfetaminy a spol. – v této souvislosti by film měl být přístupný tak od 25 let 4) ty, co jsou rádi výjimeční 5) tak trochu devianty a úplné devianty (i náboženské) a za 5)různé fašouny a omezence, kteří se budou mít vůči čemu vyhradit. Ano, nejlepší nepřítel je karikovaná skutečnost. (Co by řekl takovému filmu Slávek Jandák, Michal Semín, nebo fešák Vandas, že ano…) Vlastně mě napadlo, že takovýhle filmy si pouštěj tálibánci a spol, aby si mohli odplivnou, jak je Západ prohnilej, a přitom si leštěj kalašnikovi a „klády“ zároveň. (To mě jen tak napadlo, jako smutný „vtip“ ne jako moralita.) P. S. S. Každopádně mě to "donutilo" napsat svůj nejdelší koment:-) () (menej) (viac)