Avengers: Pomstitelia

Poslední půlhodinka je suveréně ten největší hukot v dějinách Marvelovských adaptací. Problém však vězí v tom, co jí předchází. Začátek slibuje hory-doly, masakr již od první minuty, ale jakmile se sebranka superhrdinů dostane do pevnosti SHIELDu, tak začíná eskapáda nudných dialogů, které děj posouvají jen minimálně a jejich jediným přínosem je opětovné představení nám už známých postav z předchozích filmů. Z Avengers si tak divák nakonec odnese pouze to, že nový Hulk je frajer a Robin v sexappealu překonává Scarlett Johansson na celé čáře, aniž by musela nosit výstřih až k podlaze. Potenciální ultimátní týmovky stále zůstává nenaplněn. Snad se Whedon ve dvojce polepší. (25.04.2012)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)

Když Šejla La Blaf odjede do Izraele nechat si seštelovat obřízku, musí se záchrany světa před nasranou ass-gardskou mykologií ujmout Blikající turbokonzerva, Metrosexuální kladivář, Slizský gay ze čtyřicátých let, Agentka Kobylí prdel, Zelené hovado na steroidech a Wilém Tell, co číhá všude. Pro homixové funoušky, kteří o opravdové knize slyšeli jen z nesrozumitelného blábolení svých alsheimerických babiček, nepochybně důvod k cákání různých tělních tekutin kolem sebe, nicméně obstarožní otyloň z Ostravy nechává obě ruce na peřině a moc velký rozdíl mezi tímhle a uhrovitýma Transformulema nevidí. Shodnu se s ostatními mentály pouze v tom, že to je určitě to nejlepší, co Mrvelovských omalovánek vylezlo a je to docela příjemná kulisa k plivání nevypukaného popcornu po zapařeném sále Cinestaru a hlasitému srkání patrně inflačně cenově znetvořené, naředěné Fanty z postmixu. Efektově perfektní, místy i tumorná patetická sračka, po které jsem si musel ihned při příchodu domů vytřít prdel americkou vlajkou a plivnout hustý chrchel na obrázek jednoho keňského demokrata, zdobící mou toaletu. Jednu rudou hvězdu navíc vytlačím jen proto, že se mi děsně líbil pohled na Lokiho přes mezeru mezi macatými, celulitickými stehny Johansonovic Skarletky. Docela by mě zajímalo, jestli bych na něj pořád viděl, kdyby si sundala ty pitkáče. (22.05.2012)

No na to, ze se jedna o prvni Whedonovo celovecerak, kdyz pominu vicemene zavery jeho serialu, tak se fakt vytah. Ne, rozhodne to neni dokonaly, ale ano, je to totalni naklad. Hned od zacatku se film rozjede, i kdyz zase se musi uznat, ze vic nez polovinu filmu vyplnujou souboje mezi Avengers, takze nez jako nejaka osudova bitva o Zemi to je spis spickovani mezi nekolika super silnejma magorama. Ale zase to vynahradi radne epic posledni tretina, kdy nastesti Loki neni jedinej zaporak a tohle byl fakt skvelej napad, misto aby particka superhrdinu bojovala s jednim supersmejdem, radsi to jsou oni versus armada, coz je dobre, protoze je furt co rubat a co si budem povidat, Loki je jen urvanej umastenej chudak. Musim taky rozhodne pochvalit hudbu a hlavne naprosto dokonaly triky, herci jsou perfektni, Ruffalo je zatim nejlepsi Hulk. A je videt, ze je Whedon hlavne fanousek, takze neni nouze o spoustu vtipnejch narazek a hlasek. Celkove sice moh bejt film klidne kratsi, akce vic, pribeh krapet komplikovanejsi, ale na to srat, je to proste nehorazna zabava. (17.05.2012)