Arachneuss

Anthropoid v2. Národní hrdost na maximální volume.

Už to tam není.

Příběh o sirotkovi z ulice, který šel z oaklandské nuly na wakandské sto cestou trnitou... a pak ho sejme bratranec s charakterem rohlíku z Alberta, který vše v životě dostal na stříbrném podnose. Pokud divák sympatizuje s „údajným” záporákem a naopak nejvíce mu je proti srsti ústřední superhrdina, tak je něco špatně. Snaha uspokojit etnické publikum napříč kontinenty žalostně selhává, ať už v minimálním využití potenciálu africké kultury či pokusu o silnou „message”. Největším překvapením o to víc zůstává, že Disney přesto úspěšně dokázal Cooglerův mišmaš profilovat jako Svatý Grál černošské komunity. Ano, i takhle se dá dělat marketing a PR.

Deep dive generace Y.

Až se za pár let z Wese Balla stane hollywoodská stálice akčního žánru, tak na, scénáristicky skrz-na-skrz děravou, Maze Runner trilogii bude nejeden z nás vzpomínat jako právě na onen zlomový bod. Třetím dílem sice Ameriku nikdo neobjevil, ale takhle čistou kinetikou narvanou úvodní sekvenci si naposledy pamatuji u Temného Rytíře... a to je sakra co říct.

Tak takhle umírá největší filmová sága - za bouřlivého potlesku.

Filmová variace na význam slovního spojení tuctový thriller.

Na pomezí dětinské komedie a multikulti masové záležitosti. Dramatický oblouk, či alespoň nápaditost děje, k nenalezení. Dis... Marvel upadá na tvůrčí dno, kdy na režisérské sesli by de facto mohl sedět i Zdeněk Troška a stále to bude vypadat stejně. Široká veřejnost bude o to víc chrochtat blahem.

Kardinální bullshit šitý horkou jehlou, sloužící pouze k prodeji dalšího merchandisingu v rámci Disney mašinérie. Podprůměrná komedie s nadprůměrným záporákem. Nic víc, nic míň.

První dvě hodiny muka – posledních třicet minut extáze a důvod, proč vlastně chodíme do kina. Na televizní obrazovce absolutně nekoukatelné. Když už trpět či chrochtat blahem, tak před stříbrným plátnem.