Lidice

Po realizačnej stránke patrí ambiciózny, náročný projekt k najvyrovnanejším dielam ponovembrovej českej kinematografie. Najviditeľnejší podiel na tom majú vyvážené výkony hereckého ansámblu. To však nemôže zamaskovať niektoré sporné aspekty učebnicovo poňatého filmu, súvisiace avšak už s dramaturgiou. Na film som sa veľmi tešil, ale som trochu rozpačitý. Neviem z akých prameňov autor čerpal. Zaujímalo by ma, či jeden muž z Lidíc, ktorý prežil naozaj existoval. Ale určite viem, že peniaze za atentátnikmi dostal Čurda, nie tí, čo uvádza autor a nie je mi známe, že by v hre bolo iných 10 mil. korún. Ale v celku bol príbeh veľmi zaujímavý. Čo sa týka štábu. Neviem, či kameraman sa snažil o nejaké umenie, keď plno scén nechal príšerne rozostriť. Niektoré scény boli neskutočne tiahle a tie dramatické zase veľmi krátke. (28.10.2019)

Tak nějak nevím. Asi už opravdu přestávám ztrácet naději ve zlepšení stavu českého filmu. Myslím, že nejsem sama, kdo od Lidic, při docela slušném hodnocení, očekával alespoň nějakou možnost v silný a mrazivý zážitek, hodný oné kruté události, která se tehdy odehrála. Lidice nejsou špatný film, zpracováním i výkony velmi kvalitní, spíše dle velkých očekávání mnoha diváků však zklamáním. Já patřím k těm, kteří doufali, že ztvárnění tohoto činu bude více krutější a silnější. Samotnému vypálení Lidic se film nevěnuje dohromady snad ani dvacet minut. Jestli si pan režisér myslí, že k navození pocitu hrůzy postačí náckové vyhánějící obyvatele z domovů a polévání obydlí benzínem, tak se poněkud spletl. Vždyť to je k vidění ve většině válečných filmů. Hlavní zádrhel spočívá v tom, že se příliš zaměřuje na jednotlivé osudy postav, především před atentátem na Heydricha. Karel Roden se ještě před tím dostane do basy, takže velkou část děje sledujeme jeho pobyt ve vězení, kde mu dělá společnost třeba Jan Budař. Tím pádem je z celé situace v podstatě venku. V závěru pak vidíme Karla, kterak přijíždí vlakem do Lidic, sněhem se vydává k vesnici, jde dál a dál, jenže vesnice už tam není. I to na mě nejspíš mělo zapůsobit, ale nestalo se. Soustředit se na jednotlivé osudy postav je dobrý tah, ale pokud se tak děje zhruba přes hodinu, pak dvacet minut vypalování, k navození silného dojmu a nějakých emocí už nezbývá žádný prostor. Lidice nejsou především o vypálení Lidic, nesleduje obyvatele v oněch krutých okamžicích, kde by se třeba děj zaměřil na transporty, osudy lidí po onom činu a následky. Je to spíše o postavách a příběhu vyprávěném před onou událostí. Já jsem očekávala něco jiného. (19.06.2012)

Nuže, nablijme si čistého vína: už jsou tady zase - rozpaky. Přepadnou mě skoro pokaždé, když se někdo pokusí zfilmovat tragické události lidské historie. Obvykle se to přežene s patosem (hlavně u émerických spektáklů), ale to není případ "Lidic", naopak, čekala jsem, jak budu bulit, smrkat, mráz mi bude běhat po zádech a bezprostředně po skončení filmu vyhlásím Německu válku (prvním válečným aktem bude přestat nakupovat v Kauflandu!). Veškeré tyhle emoce se dostavily pouze v ultralight verzi, což znamená, že jsem v druhé půli posmutněla a může za to víc má vlastní představivost, než film samotný. Tvůrci se toho pokusili do snímku narvat strašně moč a ve výsledku nic nedotáhli pořádně, většina scén mi přišla povrchní jak myšlení puberťačky a plochá jak curlingová dráha. Leckterý smyšlený film mě dokáže dojmout víc a to je pro pietní snímek průser. Tragédie Lidic si zasloužila z diváků vyždímat mnohem víc emocí - to se do určité míry povedlo až dokumentu, který běžel v TV hned potom. Nebylo to vyloženě špatné, jen slabší proti mému očekávání a představám o tomhle nepochopitelném nacistickém zločinu. 61% (11.06.2012)

Český pokus o hollywoodský velkofilm, ve kterém se vše snaží být tak efektní, až to na mě vyznívá naprosto opačným dojmem. Kamera se pokouší vypadat novátorsky a jedinečně, jenže k čemu to, když mě ty všemožné pohledy ze stropu místnosti vytrhávají z děje a já je místo sledování příběhu v mysli analyzuju. Nikolaevovi se zkrátka nepovedlo to, co takový Ridley Scott a další umí výborně: Nedokázal postavit film na velkém příběhu jednoho člověka tak, aby ho ostatní složky (vizuální provedení, hudba) jen dokonale doplňovaly. V Lidicích se odehrává paralelních příběhů tolik, že ani jeden nedostane adekvátní prostor, a ten, na kterého se děj zaměřuje nejvíce, ještě stojí naprosto mimo centrum dění. Neberte to ale tak, že jsou Lidice vyloženě špatný film, to rozhodně ne; jen by ona látka mohla pod vedením zkušenějších tvůrců dopadnout mnohem lépe. Poznámka na závěr: Co mělo znamenat to vyjmenování stovek španělských jmen v závěru filmu? Nemůžu si pomoct, ale celé to na mě působilo, jako kdyby někdo zadal jméno Lidice do vyhledávače na facebooku a opsal všechna jména, která mu to vyhodilo. Nehledě na to, že mezi zmíněnými jmény se Lidice objevovalo i jako příjmení, pochybuji, že by se desítky dvacetiletých Španělek a Latinoameričanek, jejichž země se do druhé světové války významně nezapojily, jmenovaly podle vesnice vypálené kdesi na českém území. To, co se stalo v Lidicích, je sice světově celkem známou událostí, bylo by ale zvláštní, kdyby památku této vesnice uctívaly pouze španělsky mluvící země. Tak trochu se zkrátka bojím, že většina rodičů vyjmenovaných dívek dala svým dcerám nějaké méně tradiční křestní jméno, které se v jejich zemi používá, a o vypálení Lidic nikdy neslyšela. (16.06.2011)

Nemůžu si pomoc, ale byl jsem dojat. Nejednou. Asi jsem měkota:) A rozhodně to není tak špatný, jak mnoho lidí naznačuje. Jasně, není to dokonalý film, jak by mohlo naznačovat moje absolutní hodnocení, ale přesto mi to přišlo jako fakt dobrý kousek a určitě je dobře, že byl natočen. Emočně na mě ani tak nepůsobil samotný film či příběhy jeho postav, ale spíše skutečná událost stojící za ní. Nějak se ale nedokážu odprostit od historického pozadí a rozhodně si nemyslím, že by film nedejbože zneuctíval památku Lidic. A jen ať na to povinně jdou všechny školy, možná bude o pár popíračů nacismu míň. (04.06.2011)