Súmrak

V časopisu Pevnost o Stmívání mluvili jako o fantasy růžové knihovně, která se snaží konkurovat slávě Harryho Pottera. A i když toto psali o knížce, knížka samotná i přes to všechno má nenápadný a nevídaný úspěch, a to se cení. Natočit podle toho film, od kterého se moc nečeká, a nakonec je velice úspěšný, už je jaksepatří na pováženou zajímavé. Každopádně rozhodně stojí za to, se trošičku zamířit na trilogii Stmívání samotnou, protože tu s náma nejspíš nějakou dobu ještě bude. S názorem, který napsala Pevnost docela i souhlasím, film není v ničem jiný, proč taky, ale má tak zajímavou atmosféru, že se na to nechá příjemně koukat. Sice nedosáhne kvalit Harryho Pottera, ale jistou cílovou skupinu určitě chytne a nepustí. Líbí se mi, že se do toho pustili, že je stále se na co těšit a stále je co nového objevovat. Nejdříve jak to půjde se pustím i do samotné knížky, protože ačkoliv možná má v sobě to o čem Pevnost tvrdí, má také to, co řada knížek hledá, ale najít nemůže: atmosféru a výborně popsaný svět, ve kterým se tento příběh odehrává. Docela se i těším na pokračování, které nejspíš díky celosvětovým výdělkům, které film získal, bude. (10.01.2009)

Ne, tak toto není můj šálek čaje... chápu nadšené ohlasy fanynek, ale mě tento film připadá jak jedna velká parodie, už pohled Roberta Pattinsona je dost komický a celková romantika na mě moc nefungovala. No, ale abych jen nekritizoval, líbilo se mě prostředí a také slušné obsazení, hlavně kdyby zde nebyl Pattinson, tak bych se s největší pravděpodobností začal nudil... Mé hodnocení 2 hvězdičky… (13.03.2009)

Což o to, jde to velice dobře na ruku náctileté generaci, ale s dobrým filmem to moc společného nemá. Nic proti tvářičce Pattinsona, ale kdyby nebyl stejně tak prkenný jako jeho jméno bylo by vše v tom nejlepším pořádku. Zato Kristen Stewart hraje jako o život. Ta holka má talent. V žádném případě však nemohu říci, že by mě to uráželo, ba některé scény jsem si řádně užíval (přiznání v lese). Jenže tvůrci drtivou většinu filmu příliš tlačí na pilu. Vše pěkně po lopatě a na desetkrát okomentováno. Banální scény jsou příliš afektované a veškerá témata, o kterých film vypráví, tvůrci pořádně přepálili. Jako pilot seriálu velice obstojné či dokonce nadějné, ale jako samostatný film to funguje stejně jako skutečnost, že upíři jsou zapálení fanoušci baseballu. (25.02.2009)

cítím se vinný tím, že sem dal tři hvězdičky a že jsem si to docela užil.. Takže to asi bude to všemi opěvované Guilty pleasure. Pro mně, teda. Teď s odstupem času můžu psát tento koment s vědomím toho, že Nový měsíc se nepovedl ještě mnohem víc. Takže to moje hodnocení asi bude odpovídat. Na hlavu padlé dialogy, vyznání lásky a velice originální akční scény (scéna). Ale zas na druhou stranu ten klasický pocit něčeho neznámého, něčeho nového, třeba to Bellino hledání v knihách o upírech a zjištění tvrdé pravdy, jemné pomrkávání a narážky na Jacoba, o kterém ještě nikdo nic neví, krásné prostředí, ve kterém se to odehrává, obstojný výkon hlavní postavy, jak pro GP stvořené scény jablko, představování Cullenů v jídelně a další a další. ne, určitě to nebude tak špatný film, jak se říká. Minimálně jednou pobaví svojí snahou být něčím víc, než je. Ale soundtrack je prvotřídní, za něj a za ten fajnej střeštěnej pocit po filmu dám jednu hvězdu navíc. Opravdu si nemyslím, že by se měl dopředu odsuzovat film jen kvůli tomu, že je mezi cílovou skupinou tolik fanatiček a tolik hypeu. 3 (25.11.2008)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)