Súmrak

Lepší než jsem čekal. Stmívání se sice zahalilo do laciného looku, který se snaží být děsně cool a často se mu to moc nedaří, jenže Kristen Stewart je prostě sympaťačka a táhne tuhle lovestory mezi obyčejnou dívkou a upírem vpřed celkem bez problémů. Je škoda, že se film díky provařené pointě (Baf! Cullenové jsou upíři! Kdo to čekal, když má každý z nich na sobě jen dvacet kilo bílého pudru...) rozlomí na dvě půlky a Catharine Hardwicke musí hodinu práce smést ze stolu, aby mohla přejít do akčnějšího módu, který však díky až úsměvně špatným trikům dost ztrácí na síle. Ne že by byly postavy z první půlky nějak valně sympatické (Indiána vyměnit!), ale člověka potom zamrzí, že se musí potýkat s novou bandou, z níž nikdo, z pochopitelných důvodů, nestihne říct víc než dvě věty. Ale abych se dostal k největšímu problému Stmívání. Kdo tam proboha obsadil Roberta Pattinsona? Ten člověk neumí hrát! Nevím, jak to maskoval ve čtvrém Potterovi, ale Pattinson je totální dřevo a spolehlivě likviduje většinu dramatických scén. Snad půl filmu jsem vážně přemýšlel o tom, jestli se nejedná o nějaký sofistikovaný vtip, který pochopí jen ten, kdo četl knihu, ale silně o tom pochybuju. Nakonec i přesto Stmívání hodnotím docela pozitivně, protože výrazně nudné pasáže jsem nezaznamenal, při Pattinsonových výstupech jsem se alespoň zasmál a celé je to jen neškodná báchorka pro ty, co neznají Buffy (nebo už ji naopak znají nazpaměť), která mě nijak výrazně neurážela. 6/10 (27.11.2008)

Něco tak hloupého ani nemůžu spláchnout do odpadu. Smál jsem skoro celou dobu. Jelikož to není komedie, tak přesně nevím, kde se stala chyba. Z knihy je na větvi půlka planety, ale jako nečtenáři se mi nechce věřit, že se jí film vážně držel. Místy mi vyprávění přišlo hrozně chaotické, ale jakmile někdo z mladých otevřel pusu, válel jsem se smíchy. Někdy k tomu stačil jen jejich mimózní pohled. Jako komedie to má náběh na pět hvězd, ale jak koukám na žánrové zařazení, tak budu muset s hodnocením trošku níž. Největším plusem je jednoznačně Kristen Stewart, tak přirozeně hezkou holku jsem ve filmu dlouho neviděl. (27.07.2011)

Nie je to vyložene nudné. Je to iba nevýslovne otravné a umelé. Na moje vlastné prekvapenie mi až tak nevadili herci (hoci moja manželka trefne poznamenala, že Robert/Edward musí byť na smiech každej žene nad 20 rokov, pretože je to vlastne iba taká "och-ach bábovka") a vlastne ani to neuveriteľne vypočítavé triafanie sa do cieľového publika. Nekonečne ma však štvalo, akú to má riedku zápletku, ktorá by vystačila tak na 40 minút pilotu k televíznemu seriálu, a aj to by som si vravel, že okrem tej hrozne stupídnej romance by sa tam mohlo stať aj niečo zaujímavé. Mizerná réžia to ešte znásobuje, pretože Hardwicková nemá ani šajnu, čo je to tempo, erotické iskrenie, atmosféra, nehovoriac o nejakom napätí. Výsledok sa ťahá ako sopeľ a náhly nástup nezaujímavých záporákov (ten dedinský metalista mal akože budiť rešpekt?) by mali na FAMU vyučovať ako príklad nezvládnutej (rozumej totálne absentujúcej) gradácie. Som zvedavý, čo s tým spraví chlap na režisérskej stoličke, ale verím, že to bude príjemná zmena, pretože horšie natočené než toto to už byť nemôže. (05.03.2009)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)

Za 3 s odřenýma ušima. A na nátlak sestry. Videoklipová atmosféra, upíři co se blyští, hrajou baseball a jezdí ve Volvu. Upíři co drží dietu. Proboha. Naivní příběh, který kombinuje všechna možná klišé byl na celém STMÍVÁNÍ ještě to nejlepší. No ještě spolu s Kristen Stewart. Srandovní Patizón (dříve také známý jako Cedrik Diggory) ale stejně kazil všechny scény ve kterých se objevil. Ten maník prostě neumí hrát. Trochu mě udivuje, že jsem si toho nevšiml už v Potterovi. Nu což. Dalo se to přežít a nudil jsem se jenom místy. Taky se tak strašně těšíte na dvojku? (20.03.2009)