Vojvodkyňa

Vojvodkyňa, podobne, ako napríklad Marie Antoinetta, alebo Kráľova priazeň, sľubovala solídnu historickú drámu plnú hviezd, ktorá by mohla pri troche šťastia dosiahnuť na nejaké tie oscary. No ani v tomto prípade sa tak nestalo. Pripadá mi, že režisér v tomto filme nezvládol nič poriadne, možno je to tým, že scenár celý čas kľže po povrchu a tak nedokážeme s postavami nič prežívať a nemáme príležitosť nad ničím poriadne popremýšlať. Takže skôr premárnená príležitosť, ako ďalšia kostýmová klasika, ktorú by ste si chceli raz za čas pustiť. Ledva ledva tri hviezdy. (20.12.2012)

Velmi provokativní a sexy kostýmní historické drama s přesvědčivou Keirou Knightley. Stát se vévodkyní prostopášného vévody z Devonshiru (Ralph Fiennes) nebyl vůbec jednoduchý úkol. Námluvy sice dopadly nad očekávání dobře, ale počít syna se zdá být téměř nemožné a dvě dcery, které s ním má spolu s třetí dcerou z jeho předchozího vztahu jsou pro umanutého vévodu málo. Dědic jeho jmění musí být syn. Georgiana však, i přes nesmlouvavý postoj jejího chotě, zůstává silnou ženou zachovávající si noblesu a hledající útěchu v náručí jiného muže, stejně tak jako jejímu manželovi není cizí svádět jiné ženy. Vše na tomto filmu dokonale podkresluje perfektně zachycenou atmosféru 18. století. Nádherné kostýmy, dokonale tklivá hudba Rachel Portman, výprava, skvělá kamera a to vše završeno brilantním výkonem Keiry Knightley, která opět dokazuje, že její herecký rejstřík je velmi neomezený a lepší ženský herecký výkon jsem už dlouho neviděl. Pochvalu zaslouží i poměrně zajímavý Ralph Fiennes, který zahrál neméně perfektně, ale měl to proti Keire dost těžké, protože ta ho v každé společné scéně nemilosrdně přehrávala, až mně ho bylo líto. Saul Dibb, který se podílel i na scénáři, to celé perfektně zrežíroval a neopomněl dodat nesmírně provokativní sexuální podtext, který se ovšem nepohybuje na nějaké laciné explicitní vlně, ale celou dobu diváka intenzívně dráždí a znepokojuje. Působivé drama. (29.09.2010)

Keira v dalším kostýmním historickém spektáklu, tentokráte však s minimálním rozpočtem a herecky schopným protihráčem, který Keiru mnohdy i zastiňuje. Ralphova sterilita je pravým protikladem Keiřiny hyperaktivity i co se týče hereckého projevu, kde u mě tentokráte zvítězilo minimalistické herectví. Ralph v roce '08 potřetí a potřetí dokonale. S Keirou jsem viděl už jen jedno kostýmní představení (Pýcha a předsudek) a tady si mě získala více, její hrdinka to rozhodně neměla lehké (která žena také před dvacátým stoletím měla, že ano) a na to, co všechno ji osud nadělil to zvládla rozhodně s přehledem, ode mě tedy klobouk dolů. Zmínit bych měl i režiséra jménem Saul Dibb, kterého do budoucna určitě budu sledovat, na to, jaký měl rozpočet předvedl docela pěkné divadélko. Pochválit musím také Rachel Portmanovou za její hudební doprovod, který je v každém filmu velice příjemným pojítkem k vizuální stránce filmu. Vévodkyně se sice ze začátku zdála býti odměřenou sondou do života jedné (před zhlédnutím absolutně neznámé) postavy anglické historie, avšak už po deseti minutách jsem se do příběhu zakousl a vychutnával si toto výživné sousto po celých 110 minut. (11.02.2009)

Jeden z těch dobových kostýmních filmů o tom, že být ženou šlechtice nebyla vůbec žádná idylka. Zde to ovšem narozdíl od Marie Antoinetty vychází, protože jsem se dokázal vcítit do emocí hlavní postavy a prožíval jsem tak její životní útrapy spolu s ní. A místy to bylo opravdu až mrazivé a jako celek hodně působivé. Tomu napomáhá jak výborná hudba, která dobře podkresluje hrdinčiny pocity, tak třeba nádherné kostýmy či výprava. A herecky je samozřejmě špička, protože Keira už je v korzetu jako doma a emoce z ní přímo srší. A Ralph Fieness je správně odměřený a chladný. Jestli máte rádi historická kostýmní dramata, tak s tímto rozhodně nešlápnete vedle. (03.02.2009)

Další z plejády životopisných historických snímků má dvě výrazné plus – kostýmy a Keiru Knightley. Právě té korzet opět náramně padnul a holt se v historických látkách cítí jako doma (snad pozná chvíli, kdy je třeba nějaké té změny). Její Georgiana, vévodkyně z Devonshiru, je svobodomyslnou dospívající dívkou, která se ráda obklopuje společností, večírky a hazardem. Právě společnost ji miluje, na večírcích je středem pozornosti a hazardem se baví a zabíjí nudu. A ještě k tomu fušuje do politiky a dokáže polemizovat nad nejrůznějšími tématy. Jaká to troufalost.. V honosných šlechtických sídlech tak sledujeme její počáteční naivitu, slepě věřící tomu, že vévoda, za kterého se provdá, ji bude zahrnovat láskou, péčí a dlouhým povídáním při svíčkách. Jenže vévoda je uzavřený morous, který má Georgianu pouze jako robota na zplození syna-dědice. A ještě k tomu má být poslušná.. jenže to při vévodově povaze a záletnictví není moc reálné, tudíž se mileráda ocitne v náručí budoucího předsedy vlády, který je srdcem romantik a ještě k tomu fešák..V neuspokojivém manželství a svázaná dobovými konvencemi ji soustředěná Keira Knightley dodává pestrou škálu hereckých poloh. Předvádí plně dospělý výkon a je radost ji sledovat. I Ralph Fiennes dokázal s minimem dialogů vytřískat ze své vlastně zákeřné postavy maximum. Jen tvůrci někdy bohužel tápou, zda chtěli víc portrétovat, poukázat na problém žen ve společnosti, které chtěly být tolik samostatné nebo jen necelé dvě hodinky bavit lehce nadprůměrnou romantikou.. Režisér na to nejde zle, jen zvolil poměrně chladnou notu a jeho vypravěčství trochu chybí schopnost přitáhnout diváka. Nespletete si ji tak třeba s barevně dokonale přeslazenou Marií-Antoinettou, protože to byl v rámci historických dramat totálně odvážný projekt, odehrávající se ve versailleským řádem sužovaném prostředí. I tak má Vévodkyně, nejklasičtější z klasických, co nabídnout. Nenudí (třeba jako nedávná a hvězdně obsazená Králova přízeň), má spád, poplete hlavu vymazlenými kostýmy i ukázněným soundtrackem. (07.05.2010)