Pod paľbou

Ta honička na konci byla fakt dobrá. (07.07.2010)

Opožděná, levicově-partyzánská antiautoritářská paranoidní agitka propojující velice nešťastně Greengrassovy nekompromisní dokumenty, přesněji dukudramatické rekonstrukce, s hravými bourneovskými žánrovými světy, která vůbec nepočítá s tím, že skutečnost, že vojenské jednotky Spojených států nenašly zbraně hromadného ničení, byla sama o sobě pozitivním signálem: skutečně „totalitní“ mocnost by udělala to, co obvykle dělávají policisté – podstrčí drogy a pak „objeví“ důkazy zločinu (stejně tak nezapomeňme, že samotná skutečnost, že mučení ve vězení Abu Ghraib přerostlo ve veřejný skandál, který zahnal americkou vládu do defenzivy, je také kladným signálem – ve skutečně „totalitním“ režimu by se tento případ jednoduše ututlal). Na druhou stranu třeba přiznat, že Greengrass nebojuje proti americko-britské invazi do Iráků jako takové, ale bere si za téma hrubě nezvládnutou po-válečnou situaci, která nastala po okupaci a která zkomplikovala, či úplně znemožnila přenesení pravomocí do rukou Iráčanů. Symbolicky byl film natočený bez podpory americké armády, protože Greengrass je přece jen političtější režisér než pan blockbuster Majkl Bay, se kterým armáda spolupracuje ráda, kolportujíc přes něj náborové letáky mezi texaské hochy. (11.09.2010)

Pokud má někdo za to, že opětovné spojení Paula Greengrasse s Mattem Damonem (za přispění přepečlivě snímek rytmizující hudby Johna Powella) je pouze opakováním postupů známých již z posledních dvou bourneovských dobrodružství a opožděným příspěvkem k otázce války v Iráku, tak se nemůže víc mýlit._____ Samozřejmě že výchozí konstrukce v podobě výrazně individualistické a profesiální postavy po právu nedůvěřující autoritám a užití šouflkamery zůstává, ale jinak se vyprávění a dílčí stylistické postupy výrazně liší. Na místo téměř neustálé dvousekundové délky záběrů snímaných převážně v polodetailech či detailech, kdy každý další přináší narativně důležitou informaci, se pohybujeme někde kolem pěti vteřin ve velkých celcích či amerických plánech s mizanscénou přeplněnou dílčími podněty, které odvádějí divákovu pozornost od narativně podstatných prvků. (S přibývajícími minutami se mizanscéna vyprazdňuje, což má svůj význam.) Neliší se ale pouze způsob, jakým jsou dávkovány informace, nýbrž i jejich samotná povaha, kdy se nejde za jednou jasně vymezenou a spolehlivou stopou, protože ty se několikrát během filmu ukážou jako nestálé (identita zdroje, zprostředkovatel informací od zdroje, zdroj samotný...). Přehled tak máme jenom díky diegetickému zvuku, jako tomu bylo v bourneovkách, což ale neplatí do úplného konce, kdy je vysílačka rozbita a my se tak ztrácíme v nočních scénách, které nejsou uměle dosvěcovány, což spolu s ruční kamerou s výrazným zrnem přináší zdání realističnosti. (A opětovně: svícení zde má svůj význam, viz začátek a konec.)_____ Tato odlišná práce s informacemi, jejich dávkováním a spolehlivostí vede k tomu, že v závěru hlavní hrdina motivovaný touhou přijít na to, jak se to se ZHN má, vyjádří jasný názor, že nejenom důvod, proč došlo k válce, ale i samotná válka je pouhou vějičkou. (K čemu, vyjádří předtitulkový záběr.) Přesto si film zachovává určitou mnohost pohledů, což je geniálním způsobem vyjádřeno v závěrečném válečném střetu, kdy odlišná motivace postav odpovídá i jejich (směru) pohybu v prostoru. (30.05.2010)

…překroucení a falešná prohlášení, vykonstruované informace….čímž způsobili rozpoutání války..... Prostě důvody, kvůli kterým začali válku jsou v prdeli. Efektní předvedení války v přímém přenosu, aneb kam CNN nemohla. Srdce vojáka AČR musí zaplesat při pohledu na velitele Damona a jeho tým. Já zase spokojeně vrním při všech těch zvukových efektech (vrtulníky, střelba). Líbí se mi Greengrassův předpoklad, že jsme inteligentní, proto nezabíhá do detailů a vrhá nás přímo do víru událostí. Je třeba najít ten správnej informační zdroj! Američané proti Američanům aneb nebuďme naivní, že všichni zde mají stejný cíl. Problém je, že to všechno víme. Koho to ještě dneska zajímá (a dojímá)? VŽDYŤ JSME VYHRÁLI!!! Tahle hra ,,na pravdu“ mě prostě na konci přestala bavit. To ať mi raději J.Bourne lže! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nemám představu, co znamená označení ,,Zelená zóna“. 2.) Chybí mi filmy O.Stonea. 3.) Chci důkaz, že cesta k demokracii v Iráku je komplikovaná. 4.) Konečně se dozvím pravdu o válce v Iráku. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** P.S.: 3* jsou málo, 4* moc. Teď Zubaidi raď! (16.06.2010)

Soundtrack John Powell: 1. Opening Book ,2. 1st WMD Raid ,3. Traffic Jam ,4. Meeting Raid ,5. Helicopter / Freddy Runs ,6. Questions ,7. Miller Googles ,8. Truth / Magellan / Attack ,9. Mobilize / Find Al Rawi ,10. Evac Preps Part 1 ,11. Evac Preps Part 2 ,12. Attack And Chase ,13. WTF ,14. Chaos / Email, (05.05.2011)

Když to srovnám s American Sniperem a Lone Survivorem, tak Green zone výjde celkem mdle. Matta mám rád, ale zde .v mých očích film nedokázal zachránit. Akce je poměrně málo a je nezajímavá, finále odehrávající se ve tmě mne spíše naštvalo a celkově se spíše řeší politické a pro mne nezajímavé věci. Bohužel příliš jsem se nebavil, ale technická stránka obstojná. 60% (17.06.2015)

Hodně střihu, kamera těkající všemi směry, blíž a dál, nahoru a dalů, vlevo a vpravo. Obrovské množství vjemů vcházejících a mizejících bez varování evokuje válečnou vřavu, ale i zmatek v informacích, které se k hledačům zbraní hormadného ničení dostávají. Smůla ale je, že Greengrass takto točí skoro všechny scény, jen s minimálním ohledem na situaci (boj či klidný týl) a pokrok v odhalování pravdy. Na druhou stranu není bez zajímavosti, že střetnutí s ozbrojeným nepřítelem, vymlouvajícími se šéfy či dotěrnými novináři obsahují mnoho stylistických podobností. Jinak je však Zelená zóna dosti standardním snímkem s jednoduchým, srozumitelným, pro určitou skupinu lidí příjemným (prostě jim dělá dobře, když nejvyšší americká administrativa vypadá blbě), ale především až příliš dobře známým politickým sdělením. Silné ***. (08.11.2010)

„Demokracia je komplikovaná.“ Zo začiatku som si hovoril, že je to jeden z mála špionážnych filmov, kde viem, čo sa robí, kto je na akej strane, o čo mu ide, čo danou vetou sleduje a dej mi pripadal zrozumiteľný a asi hodinu som dosť dobre rozumel, čo sa práve deje, prečo a čo z toho asi vyplýva. To je obrovský úspech, pretože špionážne filmy majú bohužiaľ vo väčšine nepochopiteľné scenáre, ktoré sú schválne napísané čo najchaotickejšie, aby sme vôbec nevedeli, koľká bije. Bohužiaľ, ambiciózna ZELENÁ ZÓNA má DVE hodiny a tej druhej som už v podstate nerozumel vôbec a neviem, či bolo horšie, že sa takmer žiadne akčné scény neodohrali alebo že ak sa aj nakoniec niečo akčné roztrieskalo, Greengrass to zasa „prestrihal“ tak, že som znova netušil, kto, kedy, prečo, s kým, do koho, za čo, o koľkej. Nie je to palec hore, ale ani dole a Matt Damon, Greg Kinnear a Brendan Gleeson dostali fajn úlohy, takže je vlastne úspech, že dávam až 60%. (27.05.2011)

Paul Greengrass se dal do kupy s mým oblíbeným scénáristou Brianem Helgelandem a natočili podle mě hodně silné akční drama s pointou, které je trochu víc aktuálnější a političtější než třeba tady zmiňovaná BODY OF LIES. Hodně uživatelů tu hodnotí film z hlediska "zábavnosti", "množství akce" apod., což je škoda, protože on je naopak zábavný až dost, tedy pokud jste nečekali další BLACK HAWK DOWN nebo BOURNE IDENTITY. Několik akčních scén mě potěšilo častým emotivním základem (Damonova rvačka o deník a závěrečná trojhonička, kde Damon pronásleduje objekt, který se snaží zneškodnit jiný). 90% (08.08.2010)

Není to "hrdinský" a tím pádem naivní ... je to politický, špionážní, korupční ... realistický. Ukazuje to válku v Íráku bez nadsázky a s naprostým chladem, kde žádná strana není ta čistá, všichni jsou to jen banda šmejdů jdoucí si za osobním prospěchem (moc, prachy, vliv, atd. ...). "Vojáček" Matt Damon mezi tím musí chudák pobíhat a zjišťovat, že jak už řekl jeden starý čínský filosof: "Všechno je jinak ...". Don´t be naive ... Jak padne věta ve filmu. Navíc to ubíhá rychlým tempem, pořád se něco děje ... Je to zajímavej, hlavně politickej film, spíše drama, ... s akčními snímky to nemá moc společného. Jeden z těch lepších "válečných" ... (14.12.2010)

Americký praporčík Matt Damon v druhé válce v Iráku odhaluje "pravdu" o neexistujících zbraních hromadného ničení a pravém důvodu americké invaze. Napínavý a trochu naivní válečný film Paula Greengrasse. Parádního slizouna si tady vystřihnul i Greg Kinnear v roli šéfa zpravodajců. Trailer: http://www.csfd.cz/film/234976-zelena-zona/videa/ (01.06.2014)

"Váš úkol je provést akci a víc se nestarat!" Jenže poručík Miller je tak trochu šťoural a proto s nadšením novopečenýho skauta odhaluje bushovskou motivaci, která byla každému jasná již před americkou invazí. Nebo snad tehdy někdo věřil pohádkám o kamionech skrývajících pro svět nebezpečný zbraně či americkým nezájmu o políčka s ropou? V těch předválečnejch časech jsem se moc smál moudrou hlavou moudře kývajícím politikům, kteří starostlivě varovali před nebezpečím z Iráku. A tady to zkrátka máme zelený na bílým, což není příliš zřetelně vidět kvůli epileptický kameře, nahání se přitom křížovej kluk a na mě je jasně patrný zklamání, protože jsem pevně věřil tomu, že si to v Zelený zóně pořádně užiju. (15.04.2016)

Buď si můžeme snobsky hrát na to, jak skvělé řemeslo Greengrass zase odvedl, nebo si prostě přiznáme, že je to přes velké ambice vcelku o ničem a nefunguje to nijak závratně ani jako pouhá zábava. (20.06.2010)

Zelená zóna přesně v rytmu akčních filmů pohybu servíruje neúnavnou a nezastavitelnou honbu za pravdou v jedné velké a "ošklivé" konspirační teorii. Greengrass servíruje dyniamiku a servíruje ji dynamicky, film, přestože skromný na akční scény si zachováva akční tvář i v pasážích dialogů a těch je více než dost. Ovšem s jejich kvalitou se pojí jeden nepříjemný nezmar, ačkoliv v Bournech Greengrass dokázal skloubit velkolepé pozadí s intenzivními a diváku maximálně přiblíženými prožitkami jedince, nyní v onom lidském rozměru tak trochu selhává. Film, podobně jako Body of Lies, nedokáže pořádně přirůst k srdci, či nějak oslovit na emocionální rovině, Damona sice sledujeme celou dobu, ale jakoby v tom byla jen suchá politika... Jedná se tedy o technicky vytříbenou, ale spíše zapomenutelnou, jednohubku. 7/10 (10.06.2010)

Velmi dobře natočené, ale dějově naprosto o ničem. O Zbraních hromadného ničení si každý už dávno myslíme své a tenhle film nic jiného nenabízí. Chvílemi to vážně silně nudí. Navíc přepínání mezi krimi a válkou nefunguje na 100%. Doufal jsem, že tomu budu moct dát lepší hodnocení než Hurt Lockeru. Nakonec to zůstane na stejných třech hvězdách. (05.06.2010)

Greengrass nezklamal a předvedl poměrně solidní adrenalinovej námrd vrcholící totálním war-chaos-infernem, kterému bohužel chybí citelnější dohra, vyšumí příliš rychle. Bourne Supremacy tedy zůstává nepokořeno, nad tempem, dokonalou střihovou provázaností, gradací a naprostým režijním přeheledem přesto zůstává rozum stát a Greengrass mě v tomto směru snad nikdy nepřestane fascinovat. Každopádně bourneovské a přesto jiné... A přitom tak příjemně povědomé... Ale přesto... (04.06.2010)

Jestli je tohle nazývaný čtvrtým neoficiálním dílem Bourna, tak mně můžete rovnou řikat Rambo kříženej s Terminátorem, protože tohle je bohužel jen další z řady pro mě celkem nezáživných politickoakčně válečných filmů, kterých je docela dost a který mě moc neberou. Sice ve výsledku to špatnej film neni a Greengrass s Damonem to celkem utáhnou, ale podruhý bych si ho sám už nepustil. (11.06.2010)

Film vypráví příběh Roye Millera, praporčíka americké armády, který slouží v Iráku, jakožto předsunutá jednotka pro zajištění ZHN (Zbraní hromadného ničení), bohužel již nekolik misí prochází jen opuštěnými sklady a je mu jasné, že tu není něco v pořádku. Po bližším pátrání a shodě náhod se zaplétá do zpravodajských intryk a hlubších záměrů této války. Srovnání s Jasonem Bournem je zcela zcestné, děj i pointa snímku je zasazena zcela jinam Nepřeba poukazovat na dynamickou kameru a dobrý hudební doprovod, který podtrhává Akčně Dramatickou složku filmu. (08.08.2018)

Spojenie Greengrass - Damon proste nemôže dopadnúť zle. Aj keby mal slabší scenár a to nemá, pútavo podaná zápletka, dynamická a prehľadná akcia, ktorá však nehrá za každú cenu prím, adrenalínová hudba hrajú v jeho prospech. Matt Damon sa síce narodil do roly Jasona Bourna ale ani ako Roy Miller nezlyháva v ničom. Spojenie akcie a politického thrilleru naviac môžem, aj preto je pre mňa Zelená zóna atraktívnejším príspevkom do tématiky ako oscarový Hurt Locker. (11.06.2010)

O Zelené zóně lze hovořit jako o jakési syntéze dvou tvůrčích přístupů, které si Greengrass dokonale osvojil ve svých předchozích počinech; pseudodokumentární rekonstrukce historických událostí (Krvavá neděle, Let číslo 93) a žánrového (akčního) fikčního filmu (Bournův mýtus, Bourneovo ultimátum). Zelená zóna stojí někde na pomezí důmyslně propojující oba směry. Z první jmenované linie přejímá onu precizní kvazidokumentárnost, jež budí dojem „live“ přenosu z válečné zóny, z té druhé pak pozoruhodnost formáních prostředků, zejména v propojení konceptu roztřesené, rozostřené, neustále švenkující a zoomující kamery a rychlého střihu (průměrná délka záběru nepřesahuje tři sekundy) jakožto způsobu vyjádření neustáleho pohybu. [==] Jako nejschůdnější žánrové zařazení se mi jeví označení filmu jako akční, drama, thriller, válečný. Jednotlivé konvence daných žánrů totiž film propojují ve funkční celek. Žánrové hranice se v průběhu filmu posouvají a vzájemně mezi sebou prostupují, a není proto nutné snímek označit pouze jedním žánrovým typem. Jednotivé žánrové přechody můžeme demonstrovat na konkrétním příkladě. Jedná se o scénu, kdy je při hledání ZHN důstojník Miller upozorněn Iráčanem Freddym, že se v nedaleké residenci odehrává důležitá ilegální schůzka bývalých vysokých armádních a vládních činitelů. Miller se rozhodne jednat, svolává svou jednotku k zásahu a v tu chvíli se začne chovat jako akční žánrový hrdina. Krátká promluva je ukončena slovy k jednomu z vojáků: „Get your fucking game face on.“ Miller tím dává jasně najevo, že je především hrdinou filmovým, jakoby žánrově ožije. Tato žánrová vsuvka předznamenává další akční část filmu a slouží také jako důležitý vývojový model. [==] Děj filmu je vyprávěn striktně chronologicky. V centru vyprávění stojí postava Roye Millera, tato hlavní dějová linie je doplňována mnoha mikroději, které ale mají logické kauzální vyústění. A právě postava Millera syntetizuje tyto mikroděje a slučuje je do jednoho celkového obrazu. Syžet je přitom rámován zřetelně vymezenými daty: první, určené hned v počátku doplňujícím titulkem, 19. březnem 2003 a druhým zobrazeným jako projev prezidenta USA George Bushe uskutečněný 1. května 2003, kdy byly ukončeny hlavní bojové akce Operace Irácká svoboda. Samotná základní myšlenka vyprávění tkví v jakési redundanci, kdy je Millerova skepse po neúspěšných hledáních ZHN více a více podporována. Konstrukce kauzálních vztahů a současně divákova narativní aktivita je syžetem přirozeně posilována. [==] V Zelené zóně se obecně odráží celosvětová nespokojenost s vedením válečných konfliktů, kdy pravé důvody k intervenci jsou skryty a Ius ad bellum není zcela naplněno. Samotný průběh války má mnoho paradoxů a je natolik bizarní, kdy jeden nehledí druhého a bojuje se za něco, co vlastně neexistuje. Všichni včetně vysokých vládních činitelů se ale tváří, že se něco děje neustále, přičemž se zakrývá důležitost jiných, těch opravdových faktorů, které samy o sobě k rozpoutání války nestačí. (17.01.2011)