Pod paľbou

Nemohu si odpustit slovo rutinna. Dravý střih a syrovost jsou u Greengrasse hlavní devizou a zároveň věc, na kterou se ve svých filmech fokusuje zdaleka nejvíce. Tudíž vychvalovat tyto věci mi přijde celkem zbytečné. Je to stejné jako kdybych se udivoval, že mne automobil doveze z jednoho místa na druhé, přičemž nic jiného se od něj neočekává. Nevýhodou Green Zone je to, že téma o kterém pojednává nemůže být pro diváka tak osobní, jako honba za pravdou v podání fyzické osoby Jasona Bourna, s kterým divák soucítí každý úder, i myšlenku. Zde se globalizuje a divák je tak díky tomu odtržen od hlavním hrdinů a blízká vazba/personifikace tudíž prakticky neexistuje. Akce dobrá, tempo dobré, Damon se stále umí prát a hudba je pořád stejně úderná. Funguje to zkrátka opět slušně, ale je to pouze o tom odvyprávět. To mi nestačí. (17.07.2010)

Greengrass má tradičně vše pevně v rukou, film je pro něj vystřelená nábojnice, která přestane svištět až se skončením závěrečných titulků a jeho neomylný technický um v kombinaci s prvotřídní gradací si maximálně užijete hned několikrát (ne-li celý film). Neztrácejí na něj ani jeho oblíbenci – John Powell opět servíruje hudební energický maraton, Matt Damon nesmírně překvapil a zároveň potvrdil dnes již nezpochybnitelný vliv Greengrassova vedení tím, že jeho postava ani vzdáleně nedá vzpomenout na agenta Jasona Bournea, přestože je při její profilaci použito stejně minimalistických prostředků a pod Greengrassovým kočírováním zvládne Damon i patetičtější projevy se vztyčenou hlavou a nezlomným výrazem ve tváři. Výraznějším záporem je jedině prostší scénář – ať již adventurní výstavbou a naprostou pohotovostí všech postav v zorientování se v jakékoliv nastalé situaci, tak politicky snad až příliš vyhraněným a záměrně zjednodušeným obsahem. Nelze než opět smeknout před Greengrassem, který z materiálu Briana Helgelanda (spolu s remakem Pelhamu jasný důkaz toho, že tento držitel Oscara má svá nejlepší léta za sebou) vykřesal soudržnou a říznou podívanou, v níž (jinde patetické) vlastenecké výlevy a (jinde rozporuplný) Matt Damon (opět!) působí velice věrohodně. (17.06.2010)

Když to srovnám s American Sniperem a Lone Survivorem, tak Green zone výjde celkem mdle. Matta mám rád, ale zde .v mých očích film nedokázal zachránit. Akce je poměrně málo a je nezajímavá, finále odehrávající se ve tmě mne spíše naštvalo a celkově se spíše řeší politické a pro mne nezajímavé věci. Bohužel příliš jsem se nebavil, ale technická stránka obstojná. 60% (17.06.2015)

Soundtrack John Powell: 1. Opening Book ,2. 1st WMD Raid ,3. Traffic Jam ,4. Meeting Raid ,5. Helicopter / Freddy Runs ,6. Questions ,7. Miller Googles ,8. Truth / Magellan / Attack ,9. Mobilize / Find Al Rawi ,10. Evac Preps Part 1 ,11. Evac Preps Part 2 ,12. Attack And Chase ,13. WTF ,14. Chaos / Email, (05.05.2011)

Tak abych se přiznal, po finančních výsledcích v zámoří jsem žádné veledílo nečekal, mírně v poklidu mě nechávaly alespoň ohlasy kritiků a uživatelů imdb. Výsledek mě tudíž mile překvapil. Opravdu jak většina kolem píše, je to jízda od začátku až do konce a i závěrečné titulky snad mají drive závěrečné scény ze Za nepřátelskou linií. Spíše než o akční thriller se však jedná o thriller politický a o rozbroje mezi CIA a Pentagonem, mezi Brendanem Gleesonem a Gregem Kinnearem, kteří své role prožívají stejně intenzivně jako všichni ostatní (Damon, Isaacs) a nedělají tak žádný problém uvěřitelnosti příběhu a ztotožnení se s některou z postav (většina půjde stejně za Bournem, ehm tedy Damonem). S Bournem srovnávat nebudu, i když se to tak okatě nabízí. Řeknu jen, že spolupráce Greengrass + Damon + Powell je opět stejně těžkotonážní. Tmavé a neosvětlené scény - s tím jediným jsem měl problém. Na roztřesenou kameru jsem si už u Greengrasse zvykl, ale u akčních scén jsem díky tmě chvílemi ztrácel přehled. Škoda, zážitek mohl být ještě větší. (04.10.2010)