Pod paľbou

Hodně znepokojivé morální implikace války v Iráku navlečené na docela zajímavý thrillerový půdorys, který veškeré kvality těží z otestovaných Greengrassových schopností nasadit dračí tempo. Matný dřevák Damon je jen špičkou ledovce nevyužitých šancí a dušínovsky oběhnutých otázek, které mohly a měly zasahovat mnohem hlouběji – ke své škodě se Greengrass pokusil najít prázdné místo mezi nezúčastněností a syrovostí United 93 a odpichem Jasona Bournea. Zelená zóna není ani zdaleka tak působivá jako první a ani zdaleka tak zábavná jako druhé. Je... prostě zelená. (15.06.2010)

Opožděná, levicově-partyzánská antiautoritářská paranoidní agitka propojující velice nešťastně Greengrassovy nekompromisní dokumenty, přesněji dukudramatické rekonstrukce, s hravými bourneovskými žánrovými světy, která vůbec nepočítá s tím, že skutečnost, že vojenské jednotky Spojených států nenašly zbraně hromadného ničení, byla sama o sobě pozitivním signálem: skutečně „totalitní“ mocnost by udělala to, co obvykle dělávají policisté – podstrčí drogy a pak „objeví“ důkazy zločinu (stejně tak nezapomeňme, že samotná skutečnost, že mučení ve vězení Abu Ghraib přerostlo ve veřejný skandál, který zahnal americkou vládu do defenzivy, je také kladným signálem – ve skutečně „totalitním“ režimu by se tento případ jednoduše ututlal). Na druhou stranu třeba přiznat, že Greengrass nebojuje proti americko-britské invazi do Iráků jako takové, ale bere si za téma hrubě nezvládnutou po-válečnou situaci, která nastala po okupaci a která zkomplikovala, či úplně znemožnila přenesení pravomocí do rukou Iráčanů. Symbolicky byl film natočený bez podpory americké armády, protože Greengrass je přece jen političtější režisér než pan blockbuster Majkl Bay, se kterým armáda spolupracuje ráda, kolportujíc přes něj náborové letáky mezi texaské hochy. (11.09.2010)

Paul Greengrass si vyzkoušel styl, který uplatnil u Zelené zóny, už ve dvou dílech borneovské série, a vytvořil tak prototyp moderního akčního hrdiny zasazeného do realistického prostředí a používajícího sice špičkové bojové techniky, nicméně nahony vzdáleného akčním superhrdinům z komiksových nebo herních adaptací a rutinních thrillerů. Tady navíc od ryzí zábavy přešel k hlubšímu zamyšlení nad konkrétním politickým problémem, který v současnosti hýbe Amerikou. Jeho Zelená zóna je špičkový válečný akční film, který zároveň dokonale funguje jako zmapování kořenů války proti Sadámovi a následné občanské války v Iráku. Snímek je syntézou všech motivů, který hrály roli při vytváření dnešní složité situace, tedy diletantismus ze strany stratégů, manipulující informace ze strany tajných služeb a americké vlády, podcenění hlídací funkce tisku a médií vůbec, nepřipravenost na dlouhodobou okupaci a selhání logistiky. Film má samozřejmě i své mouchy a pět hvězdiček není čistých, ale v tomto případě rád přidám, protože proti průměru žánru si stojí hodně vysoko. Fiktivní hrdina příběhu Miller je na nižšího důstojníka armády (případní příslušníci ozbrojených složek mi prominou) příliš iniciativní a samostatný v myšlení a především neváhající zásadním způsobem porušit rozkazy a vzepřít se autoritě. Taky ruční kamera, která u Greengrasse hraje dominantní úlohu, je v některých případech zbytečná a snímek obsahuje i několik drobných logických lapsů. Pochybuju např., že by hledaný válečný zločinec, jehož podobiznu má každý americký voják na hrací kartě, se několik týdnů po okupaci pohyboval po ulicích Bagdádu v autě registrovaném na svou osobu. Ale vem to nešť, akční situace, ať už přestřelky, divoké honičky a souboje jsou natočené v nejvyšší kvalitě a celý příběh je zasazený do funkčního prostředí a odpovídá přes fiktivnost hlavního hrdiny tomu, co se v Iráku skutečně odehrávalo. Matt Damon má podobně laděného hrdinu už vyzkoušeného z postavy Jasona Bourna a jeho spolupráce s režisérem funguje na jedničku. Celé je to neuvěřitelně dynamické a strhující. Celkový dojem: 90 %. (03.12.2010)

Politicky angažovaný Bourne v Iráku? Chtělo by se sice odpovědět replikou z filmu "don´t be naive", ale nebyla by to tak úplně pravda. Ono totiž to přirovnání docela sedí. Docela hodně. Škoda pouze závěrečné třetiny, kdy se to odkloní od našlapaného předchozího dění směrem k doslovně a naivně pojaté agitce, která sice míří správným směrem, ale to podání... (zvlášť poslední dialog Millera s Poundstonem je již trochu příliš, něčeho takového bych se zrovna od Greengrasse nenadál). PS: Chápu sice, že reportážní kniha, která je byrokratickou odyseou, kdy levá ruka neví co dělá pravá "aneb kterak Amíci nepochopili, že arabská země po létech tyranie, sankcí a válce není to samé co libovolný stát Unie po přírodní katastrofě" se do podoby nedokumentárního filmu převádí jen horko těžko, ale když v celé knize není nic o zbraních hromadného ničení ani trapných pokusů o jejich nalezení, tak proč z toho dělat snímek právě o tomto? (27.05.2010)

Zelená zóna přesně v rytmu akčních filmů pohybu servíruje neúnavnou a nezastavitelnou honbu za pravdou v jedné velké a "ošklivé" konspirační teorii. Greengrass servíruje dyniamiku a servíruje ji dynamicky, film, přestože skromný na akční scény si zachováva akční tvář i v pasážích dialogů a těch je více než dost. Ovšem s jejich kvalitou se pojí jeden nepříjemný nezmar, ačkoliv v Bournech Greengrass dokázal skloubit velkolepé pozadí s intenzivními a diváku maximálně přiblíženými prožitkami jedince, nyní v onom lidském rozměru tak trochu selhává. Film, podobně jako Body of Lies, nedokáže pořádně přirůst k srdci, či nějak oslovit na emocionální rovině, Damona sice sledujeme celou dobu, ale jakoby v tom byla jen suchá politika... Jedná se tedy o technicky vytříbenou, ale spíše zapomenutelnou, jednohubku. 7/10 (10.06.2010)