Однажды в пустыне
Palmyra
Once in the Desert
Réžia:
Andrej KravčukScenár:
Arif AlijevKamera:
Morad Abděl-FattachHrajú:
Pavel Činarjov, Igor Gordin, Vitalija Kornijenko, Polina Puškaruk, Alexandr Robak, Oleg Vasilkov, Pjotr Charčenko, Alexej Komaško, Anna PotěbňaObsahy(1)
Starobylé sýrske mesto Palmýra bolo nedávno oslobodené od ISIS. Špeciálny tím čistí cestu do mesta od výbušnín, ktoré tu zanechali teroristi. Ale čím bližšie sa dostávajú do centra Palmýry, tým ničivejšie sú výbušniny. Medzi mladým kapitánom jednotky a skúsenejšími členmi tímu narastá napätie. A napriek tomu, keď je kapitán náhle unesený, je to práve skúsený sapér, kto sa vydá na jeho záchranu. (Arsenal83)
(viac)Recenzie (13)
Pampúchovitý bibas, ktorému v hlave stále duní Čajkovskij, by sa naozaj skôr hodil na predavača blín a pelmeňov v nejakom rýchlom občerstvení než na odmínovanie. Kultúrne školenie o Sýrii zrejme odignoroval, inak by si nemyslel, že zbaliť moslimku a ešte sa s ňou aj vyspať, je to isté ako zbaliť Rusku na diskotéke v Irkutsku. Na druhej strane, má to spád, scenérie vyzerajú naozaj dôveryhodne, vybuchuje to vskutku spektakulárne a pátos v ruských (a vlastne aj amerických) filmoch tohto typu zásadne ignorujem, takže môže byť. ()
Já vím, já vím. Slíbil jsem si, že na ruSSácké filmy už koukat nebudu. Jenže se mi pod ruku dostane občas něco o letcích a nebo v tomto případě o ženistech a to se mi to sobě těžko odmítá. Akorát jsem měl u tohohle filmu problém někomu fandit. On totiž mezi hadrníkama z ISIL a ruSSáckejma okupantama zas až takovej rozdíl není. Snad až na ten islám... No, vlastně i když ta fousatá partička tiktokovejch warriors Kadyrova... jak říkám, rozdíl žádný. Kdo zná ruSSácké filmy tohoto typu ví, že je točit umí. Rádi v nich ukazují svoji nejmodernější techniku a na mužiky doma v kinech to asi působí dobře, jakože to je nejsilnější a nejmodernější armáda světa... Bohužel nebo bohudík, tahle iluze splaskává jako mýdlová bublina na Ukrajině, kdy ruské stíhačky a vrtulníky mají dovýbavu z auto navigací Garmin, nebo jsou narvané západníma součástkama bez nichž by ten šrot byl jen šrot. A ke všemu kupodivu jejich omílaná a na přehlídkách zdůrazňovaná bojeschopnost a odolnost budí v ostrém nasazení spíše posměch. Hlavní hrdina je docela sympaťák. Je to ženista, který přestřihává drátky na všelijakých pekelných strojích a tyhle lidi jsem vždycky obdivoval. Jsou něco jako hasiči. Jdou vědomě pomáhat někam odkud všichni zdrhli jak nejrychleji to šlo... Úplně jsem nechápal tu jeho nedisciplinovanost. A nebyla potřeba ji ani vysvětlovat. Zápletka s Džamilou i dcerou, která má taťku ve válce totálně na háku byla také hodnověrná. Jen mne překvapilo, že si musel chodit brnknout na nějakej umatlanej počítač přes skype do nějaký kavárny na ulici. :-) Když vezmu Amíky a jejich výbavy na základnách s telefonickou kontejnerovou sekcí a spojením skrze satelit, samozřejmě šifrovanou... Je to úplně jiná liga. Jináč to pomalé vyhoření člověka uprostřed války bylo natočeno také docela dobře. Veškeré bojové scény zasluhují pochvalu. Ten první výbuch, to by jeden skoro hádal, že tam štáb nechal zařvat pár hadrníků v reálu. :-). Docela by mne zajímalo, zda snaha získat tělo zabitého druha byl jen scénář, nebo o to ještě v Sýrii ruSSákům fakt šlo. Na Ukrajině totiž mnohdy neřeší ani zraněné v poli, natož nějaké mrtvé. Škoda, že film nebyl oproštěn od ideologie, ale takový ruSSký válečný film asi neexistuje. Takže ruSSáci v Palmýře mají mírovou operaci (jak jinak), což je ve filmu mnohokráte zdůrazněno. ruSS je vlastně ze své povahy mírotvorce a jen brání, osvobozuje, nebo pomáhá potlačovat ve spřátelených zemích kontrarevoluce. Jináč je úplně mírumilovný! .-). Mrzí mi, že si to u mně Ukrajinou tak podělali a je otázkou, jestli se to vůbec někdy srovná. Ale abych byl objektivní, tohle je opravdu povedenej válečnej film. A když vezmu v potaz moji současnou averzi k tomuhle vychlastanému národu kde se stodvacet let v kuse lže a fakt, že se mi to i tak líbilo, musím dát za 4 diplomy. * * * * ()
Bolo trochu hulákania aláhuakbar, kozosúložníkov s kalašnikovmi i trochu napätia pri odmíňovaní. Zo všetkého ale trochu a dokonca aj trochu romantiky sa snažili do toho zakomponovať. ()
Ruský Hurt Locker, který hraje zbytečně na efekt a místo realističtějšího pojetí se snaží o Michaela Baye. Ale pořád slušný film z ne úplně okoukaného prostředí ruských pyrotechniků v Sýrii. ()
Jasný důkaz toho, jak je při výběru večerního filmu důležité nenechat se zmást zavádějícím názvem účelově evokujícím do ústního organu dujícího Lipku a též si zjistit, ze kterého konfliktu kakoj-to vojénnyj biják vlastně je, neboť v opačném případě si divák po pár minutách taky může připadat jako kolosální orgán. Zde perunžel nešlo o Afghán, ale o něco ve stylu Smerť žďjot vezdě, a to v úplně stejné pustyně, akorát zde odnaždy pozdněje i němnógo na západ, v hlavní roli s Ivanem Čonkinem nejen obligátně samohonkou nasáklým, ale též prudce inteligentním až do té míry, že mu vůbec není divné, že z někoho s vizáží důkladně vyžraného bravógo saldáta Švejka (v důchodu) na první dobrou zvlhne sýr ztepilé Syřanky, byť tato na rozdíl od něj nepamatuje nejen obléhání Stalingradu, ale patrně ani bombardování Grozného, a kterou k tomu všemu potkal bezprostředně před vskutku bombovým zážitkem. Nicméně pokud jeden při sledování příliš nehloubá ani nad tím, kdo že to ve zde líčeném zcela spravedlivém a upřímném boji proti tomu islamistickému zlu s páně Bašárovým požehnáním odnaždy důsledně srovnal se zemí Halabskou gubernii, přičemž tipjér bez mrknutí oka od Sahelu po Kavkaz verbuje kdejakou vymaštěnou hadrovou verbež a promptně jí lifruje krmit děla na Donbas, dá se to s logikou vysazenou na neutrál dohledět bez příliš opleskané čelní kosti. ()
Když jsem se před pár lety dočetl, že Rusové točí film o Palmýře, čekal jsem téměř lyrické drama pojednávající o nezlomnosti lidského ducha tváří v tvář kruté občanské válce. Jenže Andrej Kravčuk přišel s něčím co má mnohem blíž Michaelu Bayovi než k Terrenci Malickovi. Uměleckých ambicí se ovšem nezřekl, takže je tu motiv otce hledajícího si cestu k dceři, plíživá krize středního věku a dlouho bagatelizované sebevražedné sklony živené nelidským stresem při práci pyrotechnika. Kupodivu se to ani moc netluče. Akční stránka snese nejpřísnější měřítka. Ta citová sice ne, ale na válečný film to pořád bohatě stačí. Silnější tři hvězdičky, nebo slabší čtyři. ()
Vcelku slušný film, Sýria a Ruskí snapperi vs Islámski radikáli. Žiadne pravidlá neplatia, Alah zavelil džihád a to je nadzákon. Slušné vojnové scény. Jediné čo môžem vytknúť je postava hlavného hrdinu. Vyzerá ako taký dobrosrdečný báťa, srdečný, kilečká navyše, taká čistá Ruská duša. Možno to tak malo byť, ale mne to do vojnového filmu nesadlo. ()
Film je jednou odyseou ruského vyslúžilého vojaka, ktorý má za úlohu trénovať pyrotechnikov v Sýrii na odstraňovanie mín a výbušnín z oblastí, ktoré sú potrebné pre život. Dostáva sa do situácií, v ktorých už často krát bol a vie, čo je potrebné urobiť, ale jeho konanie vzbudzuje u spolubojovníkov obavy. Takisto beznádejný je aj jeho osobný život a preto trávi vačšinu času v armádnych misiách. Film ukazuje, čo všetko stráca vojak, keď je v službe, čo všetko mu beží hlavou a je tu aj pár zaujímavých netypických nástražných systémov. ()
Nejznámější pravidlo - když uvidíš utíkat pyrotechnika, snaž se ho předběhnout. Závěr: doporučuji. ()
Dimo , cos to provedl? Asi tak nějak , jak píše kolega Arsenal83 a já k tomu můžu přifařit 1 navíc . Líbilo. ()
Až na pár výbuchu a stříleček,takové nemastné,neslané,příběh o jednom specialistovi v ruské odminovací skupině v Sýrii. ()
není to špatné, rusové nechtěně přiznávají vlastní neschopnost, když oddíl vojáků s protitankovými střelami, děly a obrněncem BTR nezastaví jednoho hadrníka v podomácku oplechovaném autu, aby vyhodil do vzduchu celou plynárnu, kterou předdtím tak pracně odminovávali.... jinak vizuálně to působí skvěle a hlavní geroj je takový starší pupkatý strejda, braindead válečný film jak má být. ()
Ruská sračka ()