Antikrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antychryst
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Kristian Eidnes AndersenObsahy(3)
Príbeh manželského páru, ktorá odchádza vyrovnať sa so stratou malého syna na opustenú chatu v hlbokých lesoch, je nielen plný nečakaných zvratov, dusnej atmosféry, explicitných záberov, ale aj fóbií majstra postmodernej réžie, dánskeho režiséra Larsa von Triera. V Antikristovi sa spája tajomnosť Lynchovho Twin Peaks, Tarkovského Stalkera s hororovou atmosférou Kubrickovho Žiarenia či série Saw. Antikrist je však predovštekým silno vizuálnym zasvetením do ľudského podvedomia, z ktorého vystupujú démoni, o sile ktorých sme nemali potuchy. (ASFK)
(viac)Recenzie (1 240)
Film, který vás dostane na plné čáře. (Opravdu skvělé, dívat se na něj při večeři) Lars je mistr a všichni to o něm víme. Co se dá dokázat se dvěma herci, pár zvířaty a nůžkami.. Tak skvělý film, že už ho nechci nikdy vidět znovu. 5* ()
Pro mě byl tenhle film od Triera trochu zklamání, podle předchozích některých snímků jsem očekávala velkou mystiku. Bohužel i když v nějakém rozhovoru prozradil, že Tarkovského natolik "vykradl", že se na závěr raději přiznal věnováním, přesto se mu podařilo vykrást jen obrazy, ale mystiku Tarkovského a jeho ducha nepojal. Ono to totiž ani nelze. Tarkovský byl originál a takový zůstane, každá kopie už bude jen kopií. Naštěstí námět a ústřední myšlenka je originální. Některé věci Trierovi i přes jeho nemocnou mysl v době natáčení i před ním, nemohu upřít. Mistrně si pohrál s těžkou pochopitelností a čitelností filmu například odkládáním. Muž dostane dopis, ale strčí ho do kapsy, po čase ho vezme do ruky, ale divák se nedozví, co v něm stojí až na potřetí kdesi vzadu se dozvíme jeho obsah, který určité věci osvětlí. Ve filmu je mnoho nádherných prvků a obrazů, které poslouží dokonalému hororu, příroda je stovřena ďáblem, je v ní zlo samo, ve filmu vidíme jen negativní věci, tři žebráci bolest, žal a zoufalství, které na sebe berou podobu tří zvířat, objevují se postupně a nakonec najednou. Na začátku umírá dítě, umírá pokračování rodu. Jestliže muž a žena jsou zde zástupci lidstva, umírá pokračování lidstva, ale zbývá ještě plodivá síla, kterou je potřeba symbolicky zničit útokem na mužské i ženské pohlaví. Filmem vládne temnota a zoufalstí, vadí nebo dokonce narušuje jisté nadužívání některých obrazů např. položení se do zelené trávy (obraz nešikovně vypůjčený od Tarkovského), zelená byla vždycky symbolem naděje a do tohoto filmu se naděje nehodila neboť peklem vláde beznaděj, případně měla být tráva jiné barvy nebo být v záběru použitá suchá tráva, tak jako symbol suchého stromu života (opět obraz od Tarkovského) Žena čarodějnice posedlá, ovládaná ďábelskou přírodou(satanovou církví), nemá sama sebe v moci ani nemá sílu se vzepřít proti destrukci života naopak k jejímu "uzdravení" dochází, když se smíří s vládou chaosu, stává se nástrojem této vlády, matka smrti. Opakem biblického, kde je nazývána Eva = Živa - matka živých. Přes všechnu složitost chápaní má film zřetelně čitelnou myšlenku, stát se protipólem knihy Genesis. Ony diskutované botičky, obuté obráceně mají tentýž význam jako veškerá symbolika. Jestliže kniha geneze, počátek stvoření naznačuje život, růst, vývoj, v protipólu musí být opak, neleze jít dopředu, musí se jít obráceně k destrukci a smrti, matka si to ani neuvědomila, automaticky tomu sloužila, když ji muž upozornil na obráceně obuté botičky na snímku, prohlásí: ani jsem si nevšimla. Potěšil mě i výběr hudební "Lascia ch'io pianga" z Händlova Rinalda, což je hodně odvážný výběr, hned na začátku naznačující fatalismus - nechte mne plakat nad mým krutým osudem. Přes všechna pozitiva filmu, mám i některé zásadní výhrady jako nadužívání symbolů a některé rušivé elementy, vychází mi to hodně vysoko, ale přesto k dokonalosti chybí, dávám lepší tři hvězdy, abych zachovala Trierovu trojjedinost, 75% © 2013 fantassia ()
Lars není připosranej a nebojí se experimentovat např. s Lensbaby close-upy, pohrávat si s vizuálem a míchat dohromady všemožné filmařské techniky a upřímně, je to docela příjemné sledovat pro změnu něco nápaditého a odlišného. Antikrista možná trochu neprávem předchází pověst kontroverzního snímku, šokující je vlastně v jedné dvou scénách obnaženého násilí, samotný jeho obsah se mi ale nezdál nijak zásadně ulítlý z normy. LvT diváka nenutí investovat do ústřední dvojice velké emoce, spíš před ním odhaluje temné lišcí nory lidského psyché, plné krkavců, které je potřeba umlátit a klitorisů, jež je nutné odstřihnout. Také je tu v druhé polovině pěkně rozvedená metafora Ženy (příroda) páchající násilí na Muži (lidé), který se jí naopak neustále snaží ovládat a kontrolovat. Takže jo, Antikrista bych s klidem doporučil i díky skvělým hereckým výkonům, dosti tížívé hudbě a několika tísnivým, znepokojivým a přitom esteticky nádherným záběrům. ()
Ten film som niekoľko krát mal rozpozeraný a dnes som ho v záchvate sebatrýzne dokončil. Antikrist je pre mňa osobne hranica, kde končí umelecké, alebo hoci aj pseudoumelecké, experimentovanie a začína za film zamaskovaná demonštrácia vlastných úchyliek či psychóz. Netvrdím, že Trier nevie natočiť dobrý film, alebo že neovláda remeslo. Ale musí divák vidieť celú prvú scénu v extrémne spomalenom zábere a obsahujúcu detail penetrácie aj s hompáľajúcimi vajčiskami? Musí divák vidieť Charlotte Gainsbourg ako sa nahá prstuje ako zmyslov zbavená pri pni stromu a Dafoe ju následne sfackuje? Musí divák vidieť masturbáciu končiacu vystreknutím krvi z vtáka a následným vrazením kovovej tyče s kolesom do nohy? A naozaj musí divák vidieť detail odstrihnutia klitorisu? Fakt, že za takéto niečo Trier dostal zaplatené tak, že normálny pracujúci človek môže len čumieť do bedne jak chleba z tašky, je normálne čistá dekadencia. Pán režisér zhmotnil vlastné úchylné fantázie, nabalil na ne obskúrny dej, aby to pôsobilo legitímne a celú vec drzo pustil do sveta ako film s výpovednou hodnotou. A môže do toho hovna obsadiť Marlona Branda, Katherine Hepburn a nech mu ho nafilmuje Roger Deakins. A môže dumať nad vzťahmi, sexualitou, vinou, diablom, peklom, očistcom a ja neviem čím, ja mu to proste žrať nebudem. Vyslovene žasnem koľko voľnomyšlienkárov tu filmu napálilo rovno päť hviezdičiek. Nič v zlom, ale ľudia pre ktorých je tento predvoj Ľudskej stonožky za pět, by si mali od pohyblivých obrázkov dať niekoľko mesiacov oddych. A ísť radšej pomáhať upratovať, kydať hlinu lopatou, prechádzať sa po prírode a všeobecne si naordinovať aktivitu, ktorou sa aspoň na chvíľu vrátia k zemitej realite. Jediné vysvetlenie, ktoré by film aspoň trochu ospravedlnilo by bolo, že Trier schválne natočil tú najväčšiu pičovinu aká ho napadla a len pobavene sledoval ako mu ju ľudia otvorene chvália a nachádzajú v nej rôzne významy. ()
O nejnovějším a možná i posledním filmu "nejlepšího režiséra na světě" se po uvedení v Cannes mluvilo jako o jednom z nejkontroverznějším filmu všech dob. V tomhle směru nezbývá, než souhlasit. Ne každý divák totiž vydýchá detailně natočené provrtávání lýtka, krvavou ejakulaci, nebo ustřižený klitoris. Nemluvě o množství sexuálních, někdy až pornografických scén. Reakce diváků na projekci tomu také odpovídala. I hysterický smích u scén, které rozhodně k smíchu nejsou, je určitým vyjádřením emocí a pochopitelnou obrannou reakcí. Pokud pomineme tuhle kontroverzi, která je podle mě v tomhle snímku prvoplánová s jasným účelem - šokovat diváka a donutit ho, aby si snímek navždy zapamatoval - zůstane nám dech beroucí mysteriózní horor, který byl pro mě asi nejlepším snímkem letošních Varů. Herecké výkony ústřední dvojice jsou vynikající a často jsem měl pocit, že ti dva lidé na plátně nehrají, ale jsou skutečnými postavami. Už úvodní scéna je naprosto dokonalá a nejsem si jist, jestli jsem někdy ve filmu viděl tak skvěle natočenou scénu, navíc za použití tak podmanivé hudby. Prolog dokazuje Trierovu režisérskou genialitu. Ve většině filmu sledujeme psychický vývoj hlavní hrdinky po ztrátě dítěte. Trier si zde zručně pohrává s divákem a předkládá také množství symbolů, který si každý může vysvětlit po svém. I v tom je velká síla tohoto filmu. Závěr je pak esencí brutality a nechutností s celkem očekávaným koncem. Nedokážu se zbavit pocitu, že ony kontroverzní scény nemají v samotném příběhu příliš opodstatnění. Antichrist by bez nich rozhodně nebyl horším filmem. Nicméně mě Lars von Trier dokázal už od prvních minut přikovat k plátnu a nemohl jsem z něj spustit oči až do konce. To se u mě už dlouho žádnému režisérovi nepovedlo. P.S.: Film je tak kontroverzní, že mi šel ohodnotit až po absolvování ČSFD testu filmových znalostí. ()
Antichrista jsem vyloženě protrpěl a nic pozitivního jsem si z něho neodnesl. Film je sice natočený skvěle a zahraný také parádně. Kdybych měl ale popsat své pocity, tak je to absolutní hnus a nechutnost.....pokud to byl rejžův záměr, tak se mu to povedlo se vší parádou. ()
Tak od filmu jsem cekal rozhodne vice, vubec jsem to ani nedokozala dokoukat (dva pokusy), vzdy jsem usnul a ve druhem pripade jsem se dostal asi do poloviny. Na pochopeni deje jsem asi moc mlady/moc stary/moc "normalni"... ()
Ještě nepřišli tři žebráci... Někdo musí zemřít...Lars to rozhodně nebude. Už předchozí dílo mu zajišťuje nesmrtelnost. Pohoršení, které jeho filmy mohou vyvolávat je silně pokrytecké. Ať už to byly filmy Prolomit vlny nebo Dogville zdá se, že je to útok na ženy. Možná, ale spíše se autor snaží ukázat v čem jsou ženy jiné, třeba zranitelnejší...Vizuálně jsem o jeho filmech nikdy nepochyboval a přesto mě tímto posledním zase dostal do kolen. Trochu mně to připomnělo námětem český film natočený za socíka s Martou Vančurovou a Vlastimilem Harapesem - Den pro mou lásku, ovšem tento popis bolesti, zoufalství a žalu je mnohem intenzivnější a kupodivu pro mne i realističtější. Na závěr už bych jen zopakoval to co vyzdvihují téměř všichni, i ti kdo hodnotí film nepochopitelně nízko (asi nechápou), a to je prolog. Napadlo vás, že ta žena to musela i přes intenzivní sexuální zážitek minimálně tušit? A tak moudrému napověz, hlupáka trkni... ()
Hodne zaujimava snimka, ktora ma dokonale pohltila svojim jedinecnym stylom. Film nas nuti zamyslat sa nad mnohymi vecami, dokonale poukazuje na pocity hlavnych hrdinov, ktorych vykon sa mi naozaj velmi pacil! vyborna hudba, kamera, prostredie..Krasne situacie plne diskutabilnych myslienok az po take kde som si musel zakryvať oci pred monitorom(scenka s noznicami)..veľmi silná štvor-hviezdičková záležitosť!!! ()
Necelistvé, nedořešené, nekompletní, napůl cesty k cíli, prosáklé až na kost depresí. Víc jak moc nadhodnocené, hrající pro obvyklý okruh diváků. Nic převratného a v rámci pojetí ani osudového. Velká bublina pro mne o ničem. ()
Natáčení Antikrista prý bylo na place šílenstvím - kvůli komu jinému než samotnému režisérovi. Této informaci člověk pohodlně uvěří, poněvadž peklo se přeneslo i na plátno. Trier rozjíždí koláž obrazů a šílených výjevů, zamotává nás do své depresivní balady a na ženské duši nenechá nit suchou. První polovinu filmu jsem slintal nad výkonem Dafoea, který se u mě tímto snímkem zařadil mezi naprostou hereckou špičku. Druhá polovina vás buď rozklepe hnusem nebo vás donutí odvrátit zrak. Nikdo normální by nebyl schopen něco podobného natočit, proto jsem šťastný za Triera a jeho fobie. Hudba z Händelova Rinalda vše jen umocňuje. ()
Nature is Satan's church. ()
Hodně ploché a nehodné mistra von Trierova formátu. Laciné a bezúčelné násilí. Slabé 3 * ()
Niekoľkokrát som bol šokovaný, mnohokrát prekvapený a často metaforami okúzlený.....Nehorázne obrovské prekvapenie pre mňa, pretože svojou podstatou je to pohľad do duší ludí....( P.S.: úvodná sekvencia, ala pochod chlapčeka bytom bola pre mňa diváka filmovým skvostom.....) ()
LSD + deprese + sex = Antikrist! 60% (DĚJ **** DRAMA **** HERCI *** ROMANTIKA * EROTIKA *** HOROR ** PSYCHOLOGICKÝ *** HUDBA **) IMDb.com: 6,6/10 ()
Díky nedávno nalezené zálibě v asijských filmech jsem se odnaučil vychutnat si film méně pouze proto, že nepochopím úplně všechno, co chtěl tvůrce říct. V tomto případě onen pocit nejistoty trochu mám, ale i přes to mě Trier dostal - jak úchvatnou vizuální stránkou, tak ohromným množstvím nejrůznějších motivů, díky kterých budu nad Antikristem přemýšlet ještě hodně dlouho. Explicitní scény nevadily, dodaly ten správný odér šílenosti a perverzity, a dokázaly, že režisér asi opravdu nebude tak úplně normální. Což je, pro nás diváky, jedině dobře. ()
Nedávám odpad za začátek a řemeslo, které je sice zcela mimo, ale autor ví moc dobře co dělá aby to působilo a poporovalo obsah. Začátek - pět hvězd. Geniální. Ale co se pak stane, daleko přesahuje veškeré představy zoufalství a hnusu, které v sobě člověk ,který todle natočí, musí mít. Jelikož film má člověka inspirovat a obohatit. Tento film se snaží fascinovat, ale takovým způsobem, že si na divákovi pak vybere velkou duševní daň. Přesto je dobře, že takový film je. Je velkým tajemným symbolem, týkajícího se součásti, tohoto světam, součásti zvrácené stránky člověka. ()
Nesnáším horory, ale ty lepší kousky snesu a klidně se mi i můžou zalíbil. Tenhle k nim ale určitě nepatří. Nechápu, co se vám na na tom tak líbí... ()
No horší film som v poslednej dobe asi nevidel. Tažký, zdlhavý, nudný. Pičovina taká jak že konec. Hviezdička za strhaného Dafoea a hviezdička za Charlotte Gainsbourgovú a jej výkon či po hereckej či po erotickej stránke. 2 z 5 a nikdy via ()
Súvisiace novinky
Von Trier natočí katastrofický film
Ale znáte ho – stejně jako Antichrist není tuctový horor, ani od projektu Planet Melancholia neočekávejte nic ve stylu Rolanda Emmericha. Ano, zápletka je sci-fi (k Zemi se přiblíží obrovská cizí… (viac)
Conan, Kolo času a Antikrist
A máte tady několik zpráviček z hájemství fantasy a hororu. Nejdříve něco o dlouho plánovaném restartu Conana. Zdá se, že barbarský válečník, který na začátku 80. let proslavil Arnieho, se po mnoha… (viac)
Von Trier vyvolává Ďábla
Lars von Trier a horor? Kdo viděl jeho seriál Království, ten ví, že na tom vztahu není nic nového ani neobvyklého. Tentokrát do toho ale dánský svéráz praští v celovečerní formě. Už letos v létě se… (viac)
POZOR - podrobná analýza, obsahuje spoilery, psáno k příjimačkám na FAMU: Lars von Trier postavil hrdiny svého nového autorského filmu před nelehký úkol – když spolu souloží, jejich dítě spadne z okna a zemře. Zatímco se oddávali rozkoši, plod jejich lásky zahynul. Jenže vyrovnávání se se ztrátou potomka je jen jakýmsi povrchovým dějem, který Trierovi umožňuje rozehrát symbolicko-mystickou exkurzi do duše člověka zmítaného tragédií. Jedná se především o introspekci samotného Triera, který se vyrovnává se svými vlastními démony, provádí brutální kognitivní terapii a ještě ji přitom dovede navýsost umělecky zachytit. A to se mu, jak sám řekl, nepovedlo ani zdaleka natočit takový (tak syrový) film, jak si původně představoval. Po úvodním černo-bíle nasnímaném prologu ve slow-motion, úchvatně doprovozeném árií z Händelovy opery Rinaldo, se pár přesune do Edenu, oblasti hlubokého lesa, kde mají chatu. Místo je hlavním prostředkem terapie, kterou na své ženě chce provést Muž-psycholog. Zhmotněním jejích největších strachů ji chce zbavit žalu/bolesti/zármutku ze ztráty syna. Výše jmenované stavy lidské psychiky jsou rovněž tři hlavní kapitoly filmu, zároveň v každé z nich symbolizované zvířetem – srna s napůl porozeným mrtvým mládětem, mluvící liška požírající sama sebe a havran, který pomáhá i trápí. To jsou Tři žebráci, mytické čarodějnické souhvězdí, které si snad ve svém šílenství vysnila hlavní hrdinka, dále jen Ona. Jako obvykle se i v Antikristovi Trier zabývá genderovou tématikou. Ale není, jak se v médiích propíralo, ani trochu misogynní. Aby totiž Trier docílil svého záměru, potřebuje explicitní zobrazení Zla a špatnosti. Všechny tyto atributy vkládá do ženy, aby z ní udělal nejvyšší oběť. Oběť sebe sama, oběť okolností, oběť svého manžela, který se jí snaží pomoci, řečeno z jejího pohledu. Teprve v ženě, jež propadne šílenství a sama páchá zlo, může Trier dokázat fakt, že i přes všechnu proklamovanou emancipaci ženy nemají takové postavení jako muži, že se neustále stávají oběťmi. Velkou součástí Trierovy duše je žena a Antikrist tedy může být chápan jako film spíše feministický, než misogynní. V Edenu, který je sice znám jako Ráj, ale zde je podán jakožto „chrám Satanův“, se začne psychologické drama rozjíždět na plné obrátky. Dokonce s příměsí hororu, jak se zdá na první pohled. Trier ale umně používá prvky triviálních žánrů pro zobrazení něčeho hlubšího, temnějšího a niternějšího. Běsi hlavních postav je pronásledují na každém kroku, a ač se občas zdá, že terapie zabrala, jsou nám kladeny indicie svědčící o opaku. Dialektika protikladů je v Antikristovi silnou stránkou. Když Žena několikrát za sebou s úsměvem opakuje, že „je jí fajn“, divák se může připravovat na nejhorší. I scény sexu, syrové a odosobněné, jsou v Antikristovi zobrazeny s naléhavou nepokojností. Sex se totiž stává jediným nástrojem komunikace mezi hlavními (anti)hrdiny, odrazem jejich duševního stavu, který je postupně rozmetán na malé kousíčky, jež pohltí poeticky zobrazený les, v němž je vše podezřelé, smutné, mrtvé. Právě poetika, symbolika a mytologie hrají důležitou složku. Žena psala dizertační práci o gynocidě, ale sama ji interpretovala špatně, totiž že ženy jsou zlo. Pokud je podstatou lidí zlo, je i podstatou žen, to nám jasně říká už Aristotelovská logika. V Trierově podání díky tomu dochází k definitivnímu zkratu a poslední půlhodina filmu se přenáší do neklidných vod exploitation hororu. Ale i tady je tento žánr „znásilněn“ pro typicky Trierovské účely. Násilí plodí násilí, ale zlo musí být potrestáno. Poškození pohlavních orgánů se tak jeví jako jediný trest pro hrdinku, která se pokusí zabít svého muže v záchvatu šílenství. Jenomže pokud trest přežije, pravděpodobně nesplnil dostatečně svůj účel, a tak si Muž musí zachránit svůj vlastní život tím, že ji zabije, než zabije ona jeho. A v absurdně sarkastickém duchu se u něj při rdoušení vlastní ženy dostaví stejné příznaky, jaké nám Trier v působivých makro záběrech servíroval hned zkraje filmu, když si úzkostí procházela Ona. O velmi sugestivní kameru se postaral Oscarový Anthony Dod Mantle, který použil hned několik výrazných prvků – jak výše zmiňovaný černo-bílý slow-motion úvod a makro záběry, tak různorodé barevné filtry dokreslující tísnivou atmosféru Edenu či roztřesenou ruční kameru ve stylu manifestu Dogma 95. Záběry a děj pak ještě přesně dokresluje hudba a zvuk. Kromě Prologu a Epilogu (Händelova árie) se jedná spíše o minimalistické, výrazné a hlasité zvuky, což není nic dvakrát originálního, ale vždycky to dobře funguje. Co ale funguje dokonale, je ústřední duo. Willem Dafoe i Charlotte Gainsbourgová své postavy zachycují hyperrealisticky, surově a tak sugestivně, až má divák pocit, že si utrpením skutečně prošli. Ostatně se o Trierovi říká, že je na place velmi přísný a pedanstký, tedy je pravděpodobné, že natáčení pro ně nebylo vůbec snadné. Interpretovat či analyzovat dílo Larse von Triera je vždy velmi obtížné a možná dokonce nemožné, především kvůli tomu, že i pro něj samotného je natáčení jednou velkou hádankou. Trier totiž sice ví, co chce, netuší ale, jak to nakonec dopadne. Většina scén totiž vznikala až při natáčení, předtím měl Trier jen hrubý koncept scénáře. Díky tomu je ale sledování jeho filmů, nebo pokus o jejich vysvětlení o to zajímavější. () (menej) (viac)