Antikrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antychryst
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Kristian Eidnes AndersenObsahy(3)
Príbeh manželského páru, ktorá odchádza vyrovnať sa so stratou malého syna na opustenú chatu v hlbokých lesoch, je nielen plný nečakaných zvratov, dusnej atmosféry, explicitných záberov, ale aj fóbií majstra postmodernej réžie, dánskeho režiséra Larsa von Triera. V Antikristovi sa spája tajomnosť Lynchovho Twin Peaks, Tarkovského Stalkera s hororovou atmosférou Kubrickovho Žiarenia či série Saw. Antikrist je však predovštekým silno vizuálnym zasvetením do ľudského podvedomia, z ktorého vystupujú démoni, o sile ktorých sme nemali potuchy. (ASFK)
(viac)Recenzie (1 241)
Ťažký film. A zaujímavý, odvážny, dráždivý, vizuálne nesmierne podmanivý. Ale emocionálne sa naň napojiť je azda väčším umením, než akým je on sám. Miesto nekonečného rozpytvávania JEJ rozpoloženia by pomohlo zamerať sa viacej čisto na vzťah dvojice v danej životnej etape, prípadne zájsť i do minulosti. Ak teda bolo cieľom nakrútiť film pre divákov... ()
Já teda viděl celý film ozlomkrk píchat dva lidi a až se z toho šukání pomátli, šmikli si genitálie a dvojka snad bohudík nebude... Aby to nebylo jen o tom, proložil to "pan umělec" úmornými záběry chcípajících lesních zvířátek, bandy žaludů a hnijícího mechu, které, jak jsem se zde od pětihvězdičkářů dozvěděl, symbolizují rozervaný vztah muže a ženy, utrpení, metafyzickou polarizaci lidského nitra, Adama, Evu, jablko, konflikt emocí a logiky, Nietzscheho kritiku křesťanství, smysl života, peklo, ráj, komplexnost lidské duše, odpoutávání ženy od muže, odpoutávání muže od muže, odpoutávání ženy od ženy, odpoutávání ženy od srny a muže od lišky anebo "dvě ženy, které jsem v životě miloval, či snad věk mého jediného syna :o))". HMMMMMMM. WOW. Jednou jsem hulil CRACK, čuměl u toho na monoskop a viděl jsem Kanta klátit Hegela a přitom kouřil Freudovi, heč ... To mi symbolizovalo, že můj intelekt překročil měřitelnou hodnotu a že MUSÍM (hele, Kategorický imperativ !!!!!!) přejít zpět na TRÁVU ... Nicméně poselství jsem si z toho vzal. Od té doby, když se chystám souložit, zamykám děcka do komory bez oken, aby mi pak u nás na chatě nehráblo ************** XBLITÍ, Královna všech peachovin, odpad odpadů, nic pro nás příčetné horníky... Pro pokračování viz komentář Tři oříšky pro Popelku!!! ()
Psychothriller o pohlcující moci přírody, slabosti rozumu a ďáblovi v těle ženy. Trier intenzivně rozvádí starou známou pravdy, že mít v rodině cvokaře se rovná vstupence do blázince. Radši se v tom tolik nehnípat... Na Antikristovi mě nudila určitá jednostrunnost. Mrzí mě i fakt, že Triera po posledních, bez výjimky výtečných filmech už nedokážu brát moc vážně. Už úvodní scéna vypadala spíš jako cynické varovné video ve stylu "Pozor! Souložením ohrožujete život svého dítětě!" (aneb Everytime you fuck, god kills a baby), co teprve pak, když se začalo mlátit polenem do koulí a jiná zvěrstva. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Pro někoho je Trier mizogyn. Podle mne chápe ženy lépe než mnozí jeho kolegové a Antikrist je toho výborným důkazem. Kromě toho, že jde o hluboce osobní film vzniklý z velké vnitřní bolesti, je to zároveň nadčasová výpověď o neodlučitelnosti mužského a ženského principu, které se vzájemně doplňují i ničí. Muž svou přirozenost skrývá, žena jí dává průchod. Racionalita se snaží zkrotit živelnost namísto toho, aby ji přijala za svou součást. Harmonii by měl přinést návrat k sobě samému, a tedy do přírody, potažmo do Ráje. Ten už ale neexistuje. Bůh je mrtev, chaos zvítězil. Psychologický horor o rozkladu lidské duše i tradičních hodnot si nás podmaňuje mnoha neskutečně působivými i extrémně drastickými výjevy a zároveň naši pozornost udržuje strukturou připomínající několikafázovou terapeutickou seanci založenou na principu „co tě nezabije, to tě (možná) posílí". Podobně absolvovat Antikrista znamená pohlédnout do nitra temnoty a zažít - jako Trier během natáčení - malé znovuzrození. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, niethustra, Exkvizitor, type_B, Dubro, marvan ()
90?% Snad. Tohle je můj první film od Triera. Ze začátku jsem si vzpomněl na Tarkovského a na konci mu byl film věnován. Tohle je další případ obrazových cvičení, které mě vtáhnou, bizarností, které mě vylekají a šokujících scén, které mě nešokují. Jinotaje jsem skoro neodhalil, už nechci psát nic o fascinaci, prostě mě to bavilo. Přesto to podruhý nedám. Nejspíš. ()
Po všech těch řečích o kontroverzi Antichrista je pro mě skutečná podoba filmu celkem překvapivá. Respektive ne podoba, ale obsah. Filmařsky jsem Antichristem naprosto uchvácen, Prolog jsem si pustil už pětkrát a myslím, že nic geniálnějšího už letos neuvidím, ale co se týče toho, co film zobrazuje, tam to trochu skřípalo. Nezdál se mi ten přechod do poslední třetiny, některé scény příliš samoúčelné, jindy bych si i dokázal představit, aby se na pilu tlačilo víc. Dopad na mne prostě nebyl tak silný, jak jsem si přál, ani jak jsem očekával. Psychicky hůř se občas cítím i po prachobyčejném exploitation hororu. ()
Od momentu špalku v koulích samoúčelný extrém, do té doby geniální herecké psycho. Nezapomenutelné, ale podruhé už nikdy. ()
Což o to, natočené je to skutečně hezky. Některé záběry zamrazí, u některých čumím s otevřenou hubou (tím nemyslím scény, kde mám skutečně důvod mít otevřenou hubu, ale pohledy na přírodu okolo), a některé mě na konec mají šokovat. Šokují, ale mně se to nelíbí. Proč mám na takový film koukat? Co z toho mám? von Trierovi to řeknu rovnou, velký hovno, ale jeho to stejně zajímat nebude. Originalita se vždycky počítá a tady jí je nepočítatelně. Herci se výborně shodli. Chápu že si vybral Willema Dafoe, protože chvíli na to jsem viděl film, kde hraje Ježíše a pochopil, že pro film se přetrhne, klidně vejpůl, i když v tomhle filmu vyzkouší daleko větší hnusy. 18+ jen dokazuje, že tenhle film pro otrlého diváka je. K čemu mi ale bude, když mě režisér zaujme především hnusem? Přitom pár opravdu dobrých scén tam je. Minimálně začátek a konec. Antikrist ale i přes to všecko budu chtít spálit, smazat z mozku, protože tohle už nehraje na depku, tadyto jde daleko dál, do vyššího levelu, a já jsem si jistý, že tohle ve filmu vidět v budoucnu určitě nechci. ()
║Rozpočet $11miliónov║Tržby USA $404,122║Tržby Celosvetovo $7,045,000║ Lars von Trier sa vie až nechutno dostať pod kožu a svoje hranice surového prednesu v tom najsilnejšom slova zmysle posúva omnoho ďalej, než je vôbec únosné a aj preto asi tento film znesie v jeho plnej surovej kráse len málokto. Má to neskutočnú silu, či už nosnú tému alebo vizuálne poňatie v doprovode s depresívnou hudbou či zvukmi, ktoré dodávajú celistvosť ponúknutému obsahu,na škodu je že miestami sa nechá režisér uniesť a dej stráca pre príliš dlhé rozhranie niektorých scénok rovnováhu, čím príde miestami troška zbytočne zdĺhavý ale ináč to je veľké sústo a asi druhý krát sa k tomuto filmu vracať nebudem, už by to nebolo ono. /80%/ ()
Tenhle film je asi stejně hororem jako Bergmanův Čas vlků. Ohromující metafora rozkladu muže a ženy využívá satanských propriet jen k podtržení tradičního konceptu zla, jehož zdroj Lars von Trier provokativně umisťuje do duše ženy. V čase korektnosti je jeho téměř inkviziční rétorika zjevením z pekel, jenže, marná sláva, je podepřena naprosto dokonalou filmovou formou. Po suše divadelních inscenacích je tu zase Trier-estét, který se vyžívá v syrových obrazech "Ráje", v syrových studiích dokonale autentických herců. Nevím, co se odehrálo, že Trier zaměnil ženu obětavou za ženu satanskou, ale výsledné filmové dílo řadím jednoznačně mezi nejvíce strhující intimní dramata. Být pohoršen znamená jediné – nechápat. Antikrist není přízemní, přízemní je publikum, které se mu směje a odsuzuje ho. ()
Těžké těžké, Larsi. Mám tě rád, často tě chápu, často tě chápat nechci a chci jen cítit, co říkáš obrazy, ale tentokrát... Kdyby si natočil krátký film ve formě epilogu, byl bych šťastný a zase bych tě pár let uctíval. Bohužel tys to natahoval jako gumového hada, který se po půl hodině stál sám sebe opakující ódou na deprese, noční můry, pohled na chápaní ženy mužem i na své obavy. To vše je skvělé, vizuálně krásné a chvílemi opravdu silné. Ve třetí části však upadáš do vod, z kterých ses nedokázal už do konce filmu dostatečně zvednout a ukázat mi důvod, proč neobdivovat jen tu první část... a tak to asi i zůstane. Přitom to mohlo být tak silné a působivé, ale zůstane to pouze autorské a osobní. A ti dva vynikající herci, jsou už jen ozdobou na vánočním stromě z loňských Vánoc. Nemůžu se ještě zbavit dojmu, že žena, která by skrze své sexuální prožitky přišla při tamto aktu o dítě by se pak neustále milovat nechtěla:). Larse to vidí jinak. PS: nečekejte horor, ale ani něco nechutného. Larse je prostě svůj... V dobrém i ve zlém, stejně jako manželství. PPS: Trhl Larse počtem zpomalených záběrů Gibsonovo Umučení Krista?:) ()
44. MFF KV .. Scénář: Lars von Trier .. Dva výborní herci a Larsovo očistné depresivní divadlo o třech dějstvích, krvácejících orgánech, mluvících zvířatech, šumícím lese. ___ Lars si opět nebere ohledy. Jenže tentokrát tak maximálně na neznalého diváka, kterého pár lekaček a řezání do údů či pohlavních orgánů dokáže ještě rozhodit. Podmanivý byl prolog, jenž je excelentně nasnímaný a ohudebněný. Zbylá dějství jsou pak studií rozkladu osobnosti a prací s bolestí nad těžkou ztrátou. Epilog pak nastiňuje o čem, že měl Antikrist původně a spíše být. Forma intimního manželského dramatu s hororovým vyústěním i jeho obvyklými žánrovými efekty a nejasnostmi mne ze sedačky nezvedá. ()
Pan reziser Trier nam dal zase vsetkym taku sajbu cez drzku, ze ju budeme citit nie len fyzicky, ale i psychicky pekne dlho. Bez najmensieho zavahania chapem, preco je tento film pre vacsinu populacie absolutne nestravitelny. Poslednych 20 minut filmu sa da veselo prirovnat k nejakemu brutalnemu exploitation horroru, pretoze to, co uvidite tu, len tak niekde neuvidite. A bez cenzury uz vobec nie. Musim sa priznat, ze som scenu s noznickami nezvladla a vopred som sa otocila, aby som toho nemusela byt svedkom... Ale to nic nemeni na tom, ze nieco tak neuveritelne brilantne natocene som nevidela uz snad... Je to tak dlho, ze si na to uz ani nespominam. Kazdy, kto ma skusenost s dvoma zakladnymi premisami, ktore nam Lars nastoluje, a to smrt a pocit viny, MUSI pochopit, co tym chcel vlastne reziser povedat. Ano, niekomu sa to bude zdat absurdne, niekomu prehnane, niekomu genialne, niekomu zase prizemne, zbytocne prehnane, brutalne a nelogicke. Ale kdeze, tolko cynizmu, logiky, smutku, pravd a bolesti, stelesnych v dokonalych hereckych vykonoch hlavnych postav, najdete naozaj len vo filmoch Larsa von Triera. PS: Prolog Antichrista je pre mna umelecky zazitok roka. Kto videl, pochopi. A este jedna dobra rada na zaver, tento film naozaj nie je pre slabe natury, ludi so samovrazednymi sklonmi, s chronickou depresiou, pruderne stvorenia a hlavne, ludia, ktori ste Trierove dielo nepochopili z jeho predchadzajucich filmov doteraz, pre tych z vas zostane nepochopeny aj nadalej. ()
Já nevím. Chápu to tak napůl, vizuálně se mi to líbilo a celkově mně to bavilo. Tak dávám čtyři hvězdy a děj se vůle Páně (...nebo toho druhého?) ()
Výsostně intelektuální zážitek, přes všechny ty mediálně avizované nechutnosti a detailní záběry zvrácených scén. Lars von Trier ve své proklamované kontroverzi postoupil na samu hranu snesitelnosti. Opět vyprávění členěné do kapitol, opět snímek plný náznaků, symbolů a metafor, opět silný ženský úděl, tentokrát ovšem významově převrácený do výrazně kontroverzního antifeministického naprogramování. Vyznění Antikrista je skutečně velmi odvážný a pozoruhodný kalkul, kterým chce Lars po svém přispět do tématické polemiky, a je to příspěvek skutečně osobitý. Rozpad tradičního svazku muže a ženy Trier vnímá jako zásadní hodnotu, kterou ztrácí západní civilizace, jedním dechem nutno dodat, že z pohledu tvůrce filmu vinou ženy, v jejímž nitru dříme onen Antikrist. Takový pohled jde přesně proti dnešnímu úzu politické korektnosti a také proto vzbuzuje kontroverze. Zaostření na psychologickou rovinu příběhu (především v první půli filmu) dělá ovšem z Antikrista skutečně hluboký snímek, nutno ale jedním dechem říci, že snímek navýsost obtížný a neprvoplánový. O estetických kvalitách minimálně Prologu nemluvě. Bez debat filmová událost tohoto roku... ,,Freud je mrtev" ()
Úvodní scéna, liška, les, zvuky, kamera. Herci. Larsovi démoni a jeho rozkošně zvrácený smysl pro humor. Ženy vždycky byly, jsou a budou největší zlo a špína světa. Jestli Trier už nikdy nic nenatočí, zbudou mi jen ty nůžky... ()
Interpretačně otevřený film, který se dá číst jednak jako feministický (Adam řekl Evě: "Utrhni mi to jablko, mám hlad."), jednak jako misogynní (z Ráje jsme byli vyhnáni, protože žena nemá nikdy dost a je nenažraná), přičemž oba závěry jsou zcela legitimní a záleží na zvolené optice pohledu. Nemyslím ale, že by byl interpretačně znásilnitelný (i přes teologickou, strindbergovskou, nietzscheovskou, šamanskou a jinou symboliku); i přes prohlášení o auto-terapeutickém účinku na samotného tvůrce a jeho depresích se totiž nabourává psychoanalytický a auteurský přístup, když padají věty jako "Freud je mrtev" a okázale se staví na odiv psychoanalytické motivy. Pro koho je ale důležitá osoba tvůrce a jeho styl napříč celou její filmografií, toho jistě potěší, že ANTICHRIST je souhrnem a přehlídkou postupů Trierových předchozích děl. Vysoce stylizovaný prolog a epilog upomene na evropskou trilogii; ostatní kapitoly jsou natočeny na digitální kameru a obsahují explicitní obrazy násilí a sexu, pohrává se se žánrovými konvencemi a diváckým očekáváním jako v trilogii o Zlatosrdečce; pracuje se s omezeným prostorem, klasická hudba je v kontrastu s tím, co se odehrává na obrazovce/plátně, divák je pohroužen do fikce a vzápětí je z ní zcizovacím prvkem vytrhnut, žena není pouhou trpitelkou, ale přebírá aktivitu jako v nedokončené (proti)americké trilogii. Ostatní by měli zapomenout na pověst, která šokantní novince na základě projekcí v Cannes a v Karových Varech předchází, protože znepokojivé obrazy nejsou samoúčelnou provokací, ale mají svůj význam v kontextu snímku. Poté zbývá již jen přistoupit na koncept, který je založen na juxtapozici (stylizovaný prolog a epilog vs. "dogmatický" styl ostatních kapitol, muž vs. žena - souboj pohlaví, racionalita vs. iracionalita, rozum vs. chtíč - nemohou být v opozici natrvalo, feminismus vs. misogynie, psychologické drama první poloviny vs. exploitation druhé, realismus vs. snovost, sex vs. smrt, řád přírody vs. chaos světa, nature kolem nás vs. nature v nás...), a nechat si rozjebat podvědomí v nejpůsobivějším Trierově filmu. ()
Smutek není nemoc. Je to přirozená, zdravá reakce. Nedá se jen tak odstranit. Ani se nesmyje! PROLOG neponechá nikoho na pochybách, že L.V.Trier je stejnej úchyl jako dřív. A v tomto filmu zajde ještě dál. BÍLÉ PRÁDLO, BÍLÝ SNÍH, SEX, VÁŠEŇ, VÁŽNÁ HUDBA, TRAGÉDIE. A i když by se to mohlo zprvu zdát, tak ani náhodou netočí filmy pro normální lidi. Nepřekvapí, že KAPITOLA 1 předvede ŽAL. Samozřejmě neobvyklou formu. Fyzioterapeutické dialogy mezi mužem a ženou. Obrazy plné nápadů a všechno je tak, jak Trierovy příznivci znají. ZJISTÍME ČEHO SE BOJÍŠ! Mrazivé dialogy, které spolu s obrazy přenášejí podivnou atmosféru do obýváku. Protože STRACH SE DOSTAVÍ TEHDY, KDY SE MU ZACHCE. KAPITOLA 2 je o BOLESTi. Záběry lesa jak z přírodopisného filmu, zakončené morbidností. PŘÍRODA JE SATANŮV CHRÁM! KAPITOLA 3 předčí předvedeným ZOUFALSTVÍm vše doposud viděné. Scény pro otrlé a zjištění, že W.Dafoe jako terapeut totálně selhal. V KAPITOLE 4 očekávám příchod TŘÍ ŽEBRÁKŮ. A HŘÍŠNOST BUDE POTRESTÁNA! Není mi dobře ,,po těle“. Regulérní psycho horor o jakém si mnoho tvůrců tohoto žánru může nechat jen zdát. Co dodat? Snad jen, že Ti, kteří doposud tvorbě L.V.Trier nepřišli na chuť, to budou muset zkusit asi až příště. A já si dám repete! PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** Víte že? Ve filmu je taktéž česká stopa? Třebaže zvířecí. ()
Súvisiace novinky
Von Trier natočí katastrofický film
Ale znáte ho – stejně jako Antichrist není tuctový horor, ani od projektu Planet Melancholia neočekávejte nic ve stylu Rolanda Emmericha. Ano, zápletka je sci-fi (k Zemi se přiblíží obrovská cizí… (viac)
Conan, Kolo času a Antikrist
A máte tady několik zpráviček z hájemství fantasy a hororu. Nejdříve něco o dlouho plánovaném restartu Conana. Zdá se, že barbarský válečník, který na začátku 80. let proslavil Arnieho, se po mnoha… (viac)
Von Trier vyvolává Ďábla
Lars von Trier a horor? Kdo viděl jeho seriál Království, ten ví, že na tom vztahu není nic nového ani neobvyklého. Tentokrát do toho ale dánský svéráz praští v celovečerní formě. Už letos v létě se… (viac)
Ztráta racionality v zahradě zla ___ Trier už ve svých předešlých filmech porušoval některé ze zavedených pravidel Dogmatu, například snímky Dogville a Manderlay jsou místo reálného prostředí zasazené do strohých divadelních kulis a Tanec v temnotách do jisté míry naplňuje žánrové předpoklady muzikálového žánru, ale až ve formálně vytříbených scénách Antikrista tak činí ve výrazně větším měřítku. Již zmíněná Händelova árie je sice jedinou hudební skladbou, která se ve filmu vyskytuje (hraje napříč celým prologem i epilogem), ve snových pasážích a v některých z vyhrocených scén se ale vyskytuje i ambientní zvuková stopa spadající do tzv. subžánru „ambient noise“, který využívá rozmanitých šumů a hluků různého původu. Vedle užití černobílého formátu v první a poslední části filmu je dále výrazně potlačeno barevné spektrum ve snových sekvencích z lesa, přičemž obrazu dominuje modrá a bílá barva a vedle prologu s epilogem je ve všech scénách nějakým způsobem interpretujících psychický stav postav (tzn. snové sekvence a montáž vyobrazující fyzickou reakci těla na Její psychický stav) výrazně užito uměleckého nasvícení. V kontrastu k tomu scény zprostředkovávající reálné dění jen zřídkakdy opustí rámec Dogmatu 95 – zvukovou stopu vyplňují pouze zvuky pocházející z diegetického světa, vizuální stránka filmu není nijak dodatečně upravována za cílem zvýšení estetické hodnoty, záběry jsou snímány „z ruky“ a celkově jsou v těchto částech Antikrista potlačeny jakékoliv výtvarné ambice ve prospěch bezprostředního záznamu reality dění ve filmu. Ale i v takovýchto částech filmu jsou některá pravidla porušována, nikoliv však z estetických důvodů, ale za účelem znepokojivého útoku na divákovy smysly a přiblížení psychického rozpoložení postav. Snímaný les je tak plošně deformován za účelem simulace Její nevolnosti v nitru přírody a za podobným účelem se zde vyskytují již výše zmíněné těžko identifikovatelné ruchy. Ve scénách pohřbu dítěte a epilogu, což jsou jediné scény, kde se vyskytují i jiné postavy, je užito vizuálního efektu za jiným účelem – vyjma ústřední manželské dvojice mají všechny ostatní postavy rozmazané obličeje, což z nich činí anonymní dav, který do života obou „hrdinů“ zasahuje pouze svou fyzickou přítomností, žádná další pouta s ostatními postavami Trier divákovi neukazuje a jestli dříve nějaká skutečně byla, tragická ztráta dítěte je rázem zpřetrhala a s nimi i vazbu na civilizaci. ___Jestliže civilizace přirozeně vzývá vytvoření funkční rodiny, zplození potomka a jeho postupnou socializaci, ztráta potomka znamená selhání v tomto úkolu a rozpad něčeho, co je základem civilizace – rodiny. Zatímco On si díky slabšímu poutu k dítěti (malý zájem o rodinu mu Ona explicitně vyčítá) dokáže zachovat racionální uvažování, Ona naplno podléhá žalu, bolesti a následnému zoufalství, což jsou Jeho slovy „přirozené reakce“. Člověk se pod vlivem takto tíživých událostí odpoutává od všelijakých sociálních norem a civilizačních předpokladů, aby mohl vyvřít na povrch jeho zvířecí původ, jeho přirozenost. Cesta do Ráje – samotné kolébky lidstva - je tak následně nevyhnutelná, jestliže se Ona má postavit svému největšímu strachu, čímž se nakonec ukáže být strach ze sebe samotné a ze zla pocházející z čisté přirozenosti. V Ráji následně dochází ke konfrontaci muže, který je nositelem racionálního uvažování, vědy a víry (víry v rozum a v Její uzdravení právě skrze vědu), a ženy, která stále více podléhá „volání přírody“ a její mysl zatemňují pudy. Příroda se nakonec ukáže být nepřátelským místem pro muže, jeho racionální smýšlení je oslabováno pod náporem symbolických výjevů, což platí i pro víru v řád, neboť v přírodě není pro řád místo, věci se v ní dějí neuspořádaně a vládne v ní chaos, což muži v jedné scéně přímo řekne zmrzačená liška.___V křesťanství je Ráj popisován jako místo, do kterého se po smrti těla odeberou dobré duše, ale zároveň to je i místo, kde Adam a Eva (pouze jeden muž a jedna žena – stejně jako On a Ona) dopustí hříchu, tzv. prvotního hříchu. Tímto hříchem bylo podlehnutí pokušení a ochutnání Bohem zakázaného plodu ze stromu poznání dobra a zla. Po ochutnání zakázaného jablka se oddali milostnému aktu, aby je nakonec samotný Bůh z Ráje vyhnal. Jelikož to byl Satan v podobě hada, kdo je uvedl v pokušení, Trier ze svého filmového Ráje učinil teritorium Satana (Ona se o něm přímo zmíní), který nemá konkrétní podobu, ale prostupuje celou přírodou a jelikož to byla Eva, která jako první podlehla jeho vábení, tak i Ona zákonitě musí být tím prvním, kdo začne objevovat svou přirozenost a přírodu (tedy zlo) v sobě. Z hlediska gnosticismu (náboženský proud) je na události v Ráji nahlíženo poněkud jinak. Podle gnostiků je Bůh ve své podstatě zlý a prvním lidem zakazuje pozření plodů ze stromu poznání dobra a zla proto, aby je udržel v nevědomosti a zabránil jim v dopátrání jejich pravé podstaty. Trier člověka ve své podstatě vnímá jako zlého, neboť je součástí přírody a pokud racionálně uvažující člověk vnímá přírodu jako krutou (šelma při lovu zvěře neuvažuje nad morální správností svého konání a jedná pudově – přirozeně), musí takový být i člověk. Ona je v Ráji sváděna k takovémuto druhu chování a jelikož On je člověk s vírou hledající ve všem určitý řád, konfrontace mezi nimi je nevyhnutelná. Jejich střet se nejvíce projevuje při pohlavních stycích, kterých se Ona dožaduje stále více pro ukojení svých potřeb, přičemž pohlavní styk už neslouží jako prostředek k vyjádření lásky, projevují se v něm náznaky masochismu a sadismu a je provozován pouze za účelem dosažení vyvrcholení. ____Příběh filmu se také v nemalé míře zabývá tématem gynocidy, čímž je chápáno vyvražďování žen podezřívaných z čarodějnictví (obdoba genocidy spočívající ve vyvražďování určité skupiny lidí na základě jejich původu či rasy). Samotná gynocida je tématem Její studijní práce, na které v minulosti za přítomnosti tehdy ještě živého syna pracovala právě na chatě v Ráji a zjištění, kterého se při svém bádání dobrala, Ji donutilo zanechat práci nedokončenou. Nahlížení na čarodějnictví se v různých koutech světa lišilo, obecně se ale předpokládalo, že potenciální čarodějnice jsou v úzkém spojení s přírodou a dokážou užít její temné síly ve svůj prospěch. Dále se předpokládalo, že čarodějnice dokáží komunikovat se zvířaty a dokonce je i ovládat. Objevovaly se i extrémnější názory, které tvrdily, že čarodějnice čerpají svou sílu přímo z podsvětí a veškeré schopnosti jim propůjčuje samotný Satan. V Antikristovi Trier to celé zkombinoval – příroda v Ráji je tím, co ovlivňuje Její chování (místo propůjčování zvláštních schopností) a Ráj je Satanovou zahradou. ____Z tohoto přístupu k filmu se může zdát, že Trier stvořil misogynní (tzn. chorobná nenávist k ženám) dílo a jedinou ženskou postavu přirovnává k čarodějnici. Osobně si nemyslím, že právě taková byla režisérova vize a rozhodně bych ženskou postavu neoznačil za zápornou. Jde o to, že Trier stvořil komplexní film plný různých náznaků a symbolů, které nevedou k jednoznačné interpretaci a každý divák si může události na plátně vyložit jinak. Z jiného úhlu pohledu se tak může Antikrist jevit nikoliv jako misogynií, nýbrž jako feministický film, v němž žena trestá muže za to, že jí věnuje větší pozornost až tehdy, kdy se z ní stává předmět hodný vědeckého zkoumání a vyjma milostných hrátek se k ní chová chladně a odtažitě. Zatímco On je zaslepený svou vírou, Ona postupně splývá s přírodou při cestě za přirozeností. Z tohoto hlediska už dává smysl i samotný název filmu – Antikrist. Stejně se jmenuje i jedno z předních děl německého filosofa Friedricha Nietzscheho, které je otevřenou kritikou křesťanství a Nietzsche v ní mimo jiné tvrdí, že člověk je přirozeně zlý a v jeho přirozenosti mu brání především strach z trestu. Křesťanství pak člověka svazuje prostřednictvím svých dogmat, káže pravidla a v případě jejich porušení hrozí trestem. V Trierově Antikristovi On představuje svět svázaný pravidly, Ona od těchto pravidel odpoutávajícího se člověka a Ráj je jejich posledním soudem. Sám Trier při jednom rozhovoru na téma svého nejnovějšího filmu Nietzscheho Antikrista přímo zmínil, takže je určitá inspirace tímto literárním dílem velmi pravděpodobná. ______ Antikrist je vpravdě kontroverzním filmem s nezpochybnitelnou výpovědní hodnotou, který ale diváka nijak nešetří, poskytuje mu nejednoznačné indicie pro rozřešení významu některých scén a mnoho věcí zůstává nedořešených, přičemž se divák následně musí spokojit pouze s vlastní interpretací. Někdy Trier promlouvá k publiku prostřednictvím náznaků a symbolů (srnka s mrtvým plodem napůl vylezlým z jejich rodidel, pršící žaludy, atd.), jindy je až nebývale explicitní, což platí zejména pro sexuální scény s detailními záběry na genitálie a záběry brutálních aktů (např. nyní již dobře známý záběr na ustřižený klitoris).100% () (menej) (viac)