Čierna kniha

Brát to jako válečnej film by bylo, opravdu, ale opravdu veliké nedorozumění. Je to spíš dobrodružno-romantický dílko, zasazený do konce války v Holandsku s docela zajímavou zápletkou, mile nekorektním pohledem na odboj (i "odboj") a jak je u Verhoevena zvykem, pěknou pani v hlavní roli. S realitou války v Nizozemí se ale režisér solidně popasoval už v Soldaat van Oranje, takže nakonec proč ne. Bavilo mě to a upřímně - v jakém jiném filmu uvidíte, jak spolu plánují pěkný, spokojený život židovka na útěku a důstojník Sicherheitsdienst? :) (20.05.2012)

To přirovnání je možná pitomý, ale já si prostě myslim, že by se Verhoevenovi líbilo. Mám na mysli to, jak režisér, který z tvůrčích důvodů prakticky utekl z Holandska do USA, kde úspěšně a vesele tvořil do doby, než začal cítit produkční limity zase tam, se vrátil s velkou pompou do domoviny, kde ho všichni poplácali po zádech a poskládali se na velkolepou fresku o nelehké a ambivalentní nátuře kolaborace. Zwartboek svojí (na můj vkus přílišnou) formální čistotou odkazuje k filmovým kánonům, což jej samozřejmě dělá daleko podvratnějším. Přitom jakoby naschvál těmi z pohodlí vytrhávajícími scénami o barvení přirození, vystřílenými mozky, malými esesáckými péry či hovnovými kotli trochu zakrýval fakt, že film téměř postrádá čistě ušlechtilou postavu. Už třeba samotná protagonistka se stává esem v rukávu odboje jenom kvůli svému původu a pomstichtivosti za smrt rodiny, jinak by s chutí proválela válku u rybníka. Nejsou to témata, která by Verhoeven zpracovával poprvé, vlastně on celý život nevypráví o ničem jiném než přirozené zkorumpovanosti lidského charakteru a kdo viděl alespoň jeden z jeho starších holandských filmů, toho zde již prakticky nic nezaskočí. Jakkoli je pak Zwartboek neobratnější film než bývalo u režiséra zvykem (místy hmatatelná scéničnost, viditelné umělé svícení, legrační jednověté role odbojářek), stále zachovává režisérovu pověst baviče, který dokáže pracovat stejně výborně s dramaturgií filmu jako dramaturgií jednotlivých scén a prakticky tím neznemožní se nudit nebo z filmu vypadnout. (04.05.2021)

Po traileru jsem byla natěšená, ale po filmu mírně zklamaná. Carice van Houten není Sharon Stone (její prsa mi po pátém ukázání už lezla na nervy a její dva herecké výrazy taky…) a Verhoeven to mírně překombinoval. Přemíra vedlejších postav s nezapamatovatelnými jmény + pár efektních, pár nelogických a pár nechutných scén. Prostě mi tam něco nedefinovatelného chybělo, film nedokázal udržet moji plnou pozornost. (22.07.2008)

Ospravedlňujem sa, že som si tento film nedal medzi svoje obľúbené hneď v prvý deň, keď som vstúpil na csfd. Ako výraz pokánia si za to ukladám trest v podobe zákazu pozerania tohto filmu po dobu jedného týždňa. (16.02.2014)

Kvalitní snímek výborně provedené nahoru a dolů neustále se nedařilo necekane zvraty velmi spokojen. (13.03.2017)

tsisici film uz jsem dospely ukapla mi slza (27.07.2008)

Protože žeru rudou kněžku Melisandru z Game of Thrones, musel jsem se podívat na její nejslavnější film. Zprvu docela překvapení, protože její postava je namísto ustrašené zakřiknuté Židovky povrchní a frivolní coura, která si ve vyšším zájmu s úsměvem notuje Horst-Wessel-Lied a odbarvuje bobra na blond, vlámští odbojáři jsou parta rozpustilých a žoviálních frajírků, německý důstojník je kultivovaný filatelista a gentleman... Ale děj filmu začne bohužel trochu šílet a posouvat se kamsi jinam, snad do sféry pseudoválečných poloparodií, jaké svého času točili třeba Francouzi. Dost dlouho jsem hmouřil oči nad nedůvěryhodnou akčností holandského odboje a nad přestřelkami v záhadně vylidněných ulicích za bílého dne, ale postupně je scénář přitahovaný za vlasy víc a víc, až je to celé takové... přetažené. Celkem dobře se na to kouká, ale na víc než jednu projekci to určitě nevidím. (18.06.2015)

Svého času jsem film ohodnotil plnou palbou, ale dnes jsem se dočkal nemilého překvapení. Příběh jako takový mě sice bavil, ale tvůrci se na něj soustředili tak mocně, až jim unikly zpočátku drobné, ale stále narůstající odchylky od válečné reality. Jasně, ani naši parašutisté (hlavně Alfréd Bartoš) nebyli zrovna mistry konspirace, ale to co předváděla Rachel... Problémů bylo víc a měl jsem v úmyslu snížit hodnocení až na tři kousky, nakonec jsem ale přece jen přivřel oko. 4*- (27.04.2020)

Čierna kniha je natočená presne tak, ako pán režisér chcel. Keby ju natočil inak, už by to bol iný film. Film, aký Paul Verhoeven natočiť nechcel. Také je to jednoduché. Zaráža iba, že ten istý Paul Verhoeven takto predsa točil vždy – povrchový náter vždy namiešal z najobľúbenejších farieb, vymodeloval postavy do čo najtypickejších tvarov a najhlasnejšie tóny rozostavil v očakávanom poradí. Tak prečo zrazu toľké odmietanie? Len preto, že je v podtónoch intenzívnejší než sme si zvykli? Nie každý mu ale potom asi rozumel tak, ako sa tváril... Čierna kniha totiž nie je naivná, ani nerealistická. Je iba príliš filmová vzhľadom na mieru poctivosti, ktorá sa ukrýva v jej útrobách. Lenže presne to je Paul Verhoeven - hladí aby štípal, íska aby kmásal. Zavádza, predstiera aj klame (že je mainstreamový tvorca). Nikdy to nemyslí zle, vždy tým niečo sleduje. Raz sa mu darí viac, inokedy menej. Dá sa mu ale veriť, že za daných podmienok dosahuje maximum. Nateraz musel mať ideálne podmienky, výsledok totiž prekonal všetky očakávania; čo odmýtizoval, tomu vzdal hold (človečenstvu?). A podarilo sa mu to práve vďaka kombináciám, aké volil a vďaka naplno uplatnenému inštinktu neodolateľne ľudskej Carice van Houten. Pre mňa osobne veľmi presvedčivý výkon... až do najúplnejšieho konca, ktorého sila výpovede, zdá sa, poniektorým unikla. (02.12.2007)

Přiznám se hned na úvod že válečné filmy moc nemusim.Tenhle film je více drama než přehlídka zastřelených těl a výbuchů.Příběh Rachel mě dokonale pohltil a chápu některá její rozhodnutí,která udělala aby přežila válku.První válečný film který si moje hodnocení 5 hvězdiček plně zaslouží. (22.05.2014)

Skvělé válečné drama nepostrádající dobrý příběh a působivé herecké výkony. Carice van Houten mě vyloženě uchvátila. Tohle se Ti Paule povedlo. (15.03.2009)

Cinefilní radost,kterou Verhoeven potvrdil,že šest let režijní pauzy se na něm ani v nejmenším nepodepsalo.Vyžívá se v detailech,neváhá zlehčovat sebedrsnější scény a nespokojí se s natočením obyčejného válečného filmu,přesto Černá kniha působí nevídaně kompaktním dojmem,nic v ní nechybí a jakmile začne být překombinovaná,prostě skončí.Všechny dějové linky se spojí a vytvoří uzemňující celek,který elegantně pracuje se silným příběhem a žánrově i dobově dokonalými hereckými výkony.I klišé ve Verhoevenově podání působí uměleckým dojmem. 95 % (02.10.2011)

Nejdřív jsem si myslela, že mě to nebude vůbec bavit (není to totiž zrovna můj oblíbený žánr), ale opak byl pravdou. Celou dobu jsem se vůbec nenudila, pořád se tam něco dělo. Hodně se mi to líbilo. Dokonce mě ani nevadila ta dlouhá stopáž, právě naopak. (22.06.2007)

Posledních zhruba čtyřicet minut už bylo opravdu nad rámec veškeré únosnosti. Jako lepší alternativu doporučuji tohle. (11.07.2011)

Verhoeven hodil bobek na L.A. a na stará kolena usoudil, že i Holanďané potřebují svůj Schindlerův seznam – nejlépe s odbarvenou Matou Hari – a tak nabral směr Evropa a natočil ho. Skoro až artově, střídmě, po evropsku – ať už to znamená cokoliv – ten film je prostě jiný, málem televizní, chce se říct. Přesto velmi sdělný a vypravěčsky nešizený. Z nějakého důvodu mi to ze všeho nejvíc připomínalo francouzskou Sílu odvahy (2008) a Strachovu Operaci Silver A. Je to sice pořád film Paula Verhoevena, ale tentokrát je to doopravdy. Střelbu, mrtvoly ani obnažené mléčné žlázy – coby své oblíbené trademarky pan režisér nevynechal, ale jinak jsem měl pocit, jako by chtěl ten starej dobrej brakovej estét skutečně něco říct, zúčtovat s minulostí a natočit národní poklad. O podrazech, prospěchářství, patologické připosranosti, a falešných hrdinech. (05.12.2012)

Carice van Houten je najkrajšou spomedzi všetkých Verhoevenových femme fatale(s). Sharon i Elizabeth ukazuje s prehľadom svoj európsky prostredník a dokonale si pritom užíva každý jeden filmový vzdych ( i nádych). (12.09.2010)

Pavlíka už nebavilo poslouchat věčné spílání zatrpklých cenzorů ve Svatém lese, že se v jeho filmech pořád jenom vraždí a klátí a tak se přeplavil přes Atlantik zpátky domů, aby trochu poškádlil staříky z Holandského svazu bojovníků za svobodu. V podání toho bludného Nizozemec se na záludnost nacistické okupace kouká velice pěkně, protože nikdo není černobílý, nacisté jsou náležitě megazlí, ale jen někteří, stateční soudruzi z odboje nejsou zas tak úplně stateční (a vlastně nejsou ani zas tak úplně soudruzi), někdo musí práskat jako nepříčetný a všichni umřou nebo začnou bydlet v kibucu. Dokonce není tentokrát žádných pochyb o tom, že hlavní blondýna bobříka ukáže. Nejsem si jistý, jak moc příznivou odezvu by měl u tuzemských filmových kritiků příběh, který by Jirka Strach natočil třeba o tom, že měl generál Jan Sergěj Ingr máslo na hlavě, protože leštil kliku Petschkova paláce a Anežka Hodinová-Spurná ho za to zašroubovala do rakve. Ale tady by se nic takového samozřejmě stát nemohlo. (14.09.2012)

Slušné spracovanie postavené na jednoduchej zápletke, akých sme mohli vidieť v podobne ladených filmoch asi milión. Verhoeven je ale zručný tvorca a nielenže vedie svoje postavy s precíznosťou ale rovnako podáva niekoľko dejových zvratov, ktoré síce nie sú šokujúce ale sú zábavné. Minimálne do takej miery, že nenechajú, aby filmu spadlo tempo. Carice van Houten je vo svojej úlohe Elise aka Rachel skvelá. Málokomu sa podarí vytvoriť tak zaujímavý ženský charakter. Film sa nehrá na cenzúru, možno aj preto pôsobí realistickejšie hoci žiadnu výrazne explicitnú scénu tu nehľadajte. Na to akú to má minutáž to utečie rýchlo. Len neviem či by som sa k tomuto ešte dakedy vrátil. (10.11.2018)

Súhlasím s Pomom. Je to perfektne natočené a zápletka je pútavá, ale chýbajú tomu poriadne emócie. Tempo je až príliš zbesilé, takže sa divák síce ani na chvíľu nenudí, ale žiadna z udalostí diváka ani na chvíľu nedostane. A je jedno či sa hlavnej hrdinke deje niečo nepríjemné, či má na mále alebo či sledujeme zúčtovanie so zloduchmi. Proste si divák odškrtáva jednu kapitolu za druhou a to je tak všetko. Myslím, že ako miniséria v ktorej by jednotlivé udalosti mali väčší priestor, by to fungovalo lepšie. Ale ako som napísal. Tempo je zbesilé, takže to nenudí a hercom sa podarilo tie jednorozmerné postavičky znázorniť aspoň do takej miery, že fungujú a tak fandíte hlavnej hrdinke a aj celkom sympatickému náckovi a prajete smrť vyžratému náckovi. A popritom uvažujete kto je tá krysa, ktorá všetko neustále bonzuje. Bohužiaľ aj to som odhadol hneď na začiatku, ale tak čo už. Nič nie je dokonalé. Aj po opakovanom pozretí to je stále dobrý film u ktorého zamrzí hlavne to, že potenciál tu bol na totálnu pecku. 8/10. (17.10.2019)