Pán času

Jako běžný díl by to zas tak špatné být nemuselo, i když přes všechny snahy přijít tomuto speciálu na chuť musím říci, že se v lepším případě tváří pouze průměrně. Chápu, že se Moffat soustředil v danou dobu více na Sherlocka a tak dělat plně na tomto speciálu, na to holt neměl čas. Ovšem to, co vytvořil Edward Bazalgette je pro mě (když budu slušný) zklamáním. Dá se říci, že výsledný dojem působí jako dort Pejska a Kočičky – zkrátka sešité horkou jehlou tak, jak to přišlo pod ruku. Postava Granta, ale i samotné novinářky mi přišli prostě nudné a nezáživné a jakýsi pokus na „nuceně komické“ mučení Doktora ve mně nedokázalo vyvolat ani pousmání se. Zachraňoval to tak jen Capaldi a Matt Lucas, u nichž to ale není ničím překvapivým (po herecké stránce mají vcelku pestrou škálu rolí v jejich herecké historii). Po loňském excelentním speciálu (ale i dobrém předloňském) je to tedy bída s nouzí. 3/5 a to jsem ještě mírný. (29.12.2016)

Kombinace Rachel Talalay a Steven Moffat očividně může docela dobře fungovat. Navíc Steven Moffat ukázal, že ukočírovat a zajímavě podat příběh Doctora Who stále umí. Dialogy srší vtipem a jsou plné narážek na dobové smýšlení 60. let, kdy seriál vznikl. Bradley a Capaldi si jdou dobře do noty a výtečně se doplňují. Kapitán z první světové války je úsměvně vtipný svou věčnou nechápavostí a celkově i příběh funguje jako pečlivě seřízený hodinový stroj, byť je docela dost jednoduchý a přímočarý (na druhou stranu ale méně fádní, než některé seriálové díly). Ovšem problém přichází se závěrem, který mi přišel až moc natahovaný a v některých bodech dokonce i nudný (vím, že si Doktor potrpí na teatrálnosti, ale tady mi to přišlo až moc jako nějaká naučená poeticky laděná citace). Na druhou stranu jsem alespoň rád, že se tak nějak objasnilo (přimhouříme-li oči), jak to ve skutečnosti nakonec je s Doktorovu společnicí (kdo viděl tomuto předcházející díl seriálu, jistě chápe) – to je určitě velký plus a ubírá to na dané fádnosti a klíčovosti minulého dílu seriálu. Kolem a kolem je ale tento speciál vcelku podařený a po předchozím speciálu (Doctor Who: The Return of Doctor Mysterio) je to vítaná změna k lepšímu. (27.12.2017)

U speciálů Doctora Who jsem si zvykl na jedno – buď to bude fajn, nebo naprosté fiasko. V tomto případě se však bohužel jedná o druhou možnost. Herecké obsazení jako takové by mi ani tak nevadilo. Na novou tvář Doctora jsem si i zvykl, byť kvalitou sklouzává spíše k reinkarnaci číslo 9, či místy dokonce nepříliš povedené šestce (ale to je teď jedno). Co mi docela vadilo, byl místy nesmyslný a někdy i do klišé sklouzávající scénář. Dílčí příběh s otcem jedné postavy mi v tomto případě připadal skoro až zbytečný a ani jako vata se nechoval přirozeně, tudíž působil jak pěst na oko. Samotná představa záporáka i jeho procesu „nabývání“ nebyla zase tak špatná, nepodráželi by jej dialogové scény s Doctorem, při nichž se (když to řeknu mírně) se choval záporák až místy nepřirozeně zpomaleně a potažmo zdrženlivě (v dřívějších dílech se s tím příslušníci jeho rasy zas tak nepárali a šli rovnou na věc). Hudba byla sice fajn a vzhledem k zbytku si držela úroveň, ale nějaké extra dobré kousky se v ní také nenašli a nedá se říci, že by tak utkvěli v paměti (jako tomu bylo u jiných speciálů). Celkově vzato, nemůžu hodnotit lépe než průměrem. Pokud tak vlastně člověk přeskočí tento díl, o moc se neochudí. A to ani, pokud je fanoušek samotného seriálu. (11.01.2019)

Už dlouho jsem nebyl tak moc zklamaný ze speciálu Pána času. Všechno to bohužel stojí a spolu s tím hned padá na mizerném scénáři. Bohužel proto budu místy vyzrazovat zápletku. Začněme třeba u postavy Dana. Lze si jen těžko představit, že člověk (jaký dle dřívější charakteristiky minulých dílů) má máloco společného se sečnými zbraněmi je dokáže naprosto s přehledem a velice dobře používat, takže hravě přemůže mnohačetnou převahu raz dva. Dále je zde postava syna, Ying Ki. Veškeré herecké emoce se bohužel u této postavy smrskly na to, že se buď mračí, nebo nepřirozeně usmívá (scénárista si asi řekl, že to stačí). Zároveň (pro mě z pochopitelného důvodu) se chce celou dobu pomstít a vypořádat se ženou-pirátkou, jaká má značný podíl na smrti jeho otce. Ovšem na poslední chvíli se rozhodne (pro mě z nepochopitelného důvodu), že chce s ní být "nejlepší kamarád", sloužit jí a přidat se do její posádky (tady si říkám: "co to sakra, vždyť bez jejího přičinění by nebyl mrtvý jeho tatík"). Je zde naznačena možná milostná zápletka Yaz a Doktorky - namísto toho, aby se rozvinula (a aby díl aspoň o něčem byl), tak vyšumí zcela do prázdna (proč?). Záporák je doslova leklou rybou a vytvořit si vůči němu nějaký postoj (např. nenávist) lze jen na základě těch pár slov, co pronese (tady očividně selhala práce maskéru či práce techniků, protože tahle postava za celou dobu nezmění nijak tvář - doslova si člověk říká, zda to není jen něčí maska, jíž má nějaký člověk). Celková zápletka je jeden průšvih. Místy si člověk říká "jak se mohli logickou cestou vůbec dostat z tohohle bodu do toho dalšího?", jindy je vše vyřešeno stylem Deus ex machina. Jediné, co je nějak slušné, je snad jen hudba a herecký výkon Jodie Whittaker (ovšem ten scénář, co dostala, to je jednoduše děs běs - místy až nesmyslný, viz výše). Abych to shrnul, místy jsem skřípal zubama. Nemůžu tedy hodnotit jinak, jak 2 z 5. (20.11.2022)