Stopa Xapatanu
Sur la piste de Xapatan
Obsahy(1)
I v Mexiku mají památky své legendy. Ta o Xapatanu říká, že rozhněvaní bohové a jejich strážci hory brání kandidátům (soutěžícím), aby získali vzácnou sošku, za kterou je profesor Gregory ochoten zaplatit nemalou částku. Kandidáti musí prokázat sílu, šikovnost, odvahu i důvtip. Nejprve v týmu, kdy je spolupráce nutná, ve finále však už soutěží každý zbylý kandidát sám za sebe. Každý soutěžící má na zádech pouzdro, představující jeho život - přijde-li o něj, vypadává ze hry a stává se zajatcem. Navíc čas neúprosně běží, takže kdoví, zda případný úspěšný finalista nakonec se soškou stihne odjíždějící vlak s profesorem... (DžejPý)
(viac)Recenzie (76)
Oproti pevnosti to zapadlo drive do stereotypu, mene napadu a taky mene pokracovani. Ale samotny napad se mi libil vic. ()
Nostalgiská vzpomínka po Pevnosti Boyard a taky Hrách bez hranic. Škoda že to nedávaj. ()
Kdo z nás v 90. letech nekoukal s otevřenou pusou na Xapatan a ty vylomeniny, které museli jednotliví soutěžící tropit, aby zvítězili. ()
V prvé řadě souhlasím s komentářem uživatele Enšpígla "vyhodit z TV všechny ty hovna jako superstar..." Tyto sportovní soutěže plné zajímavých soutěží ať už v nespoutané přírodě, nebo v pevnosti Boyard měly své obrovské kouzlo. Sílu, vytrvalost, odvahu, napětí, rozum, nespoutanost atd... Soutěže, kde se každá vteřina dala vyvážit zlatem... ()
K hodnocení tohoto seriálu musím zapátrat hodně v paměti. Vždycky jsem nadával, jak moc jsou amazonky nespravedlivé, že ty chudáky napadají takhle v přesile, takže jsem soutěžícím fandil o to víc. Jasná inspirace Pevností Boyard mi vůbec nevadila, byl jsem malý. Ale ani dnes by mi to určitě nevadilo, protože úkoly byly dost zábavné, někdy o hrubé síly a jindy o přemýšlení, ale díky neustálému odpočtu času a následnému sprintu na konci, kdy čas od času zjistili, že mají smůlu, jsem se vždy těšil na další díly. Znělka mi zní v uších stále a jdu hledat aspoň ty staré díly. Moc moc mi chybí a žádné dnešní reality show tuhle ztrátu nezacloní. ()
Občas byl Xapatan dokonce lepší než silná konkurence. Co si pamatuju, úkoly byly zajímavé a závěr v podobě dobíhání vlaku často na infarkt. 61 % ()
Už aby to někdo opět dal do vysílání - skvělá soutěž. ()
pamatujete toho frajera s ksichtem Stalloneho... ? ()
Mně se soutěž Po stopách Xapatanu líbila mnohem více jak Pavnost Boyard (i když i tu jsem měl rád). Soutěžilo se pěkně v přírodě při plném fyzickém nasazení. Do toho byly správně zakomponovány sošky (tedy i jakási kultura a historie). Vše pak vrcholilo neméně náročným "během" do schodů a pánem u vlaku (někdy i ujíždějícím ve vlaku, kdy soutěžícím scházelo několik vteřin). Pamatuji se, že jsme se s partou přátel snažili tuto soutěž napodobit (už je to asi 15 let zpátky), a byla to fakt psina. Musím dát 5 hvězdiček (89%) a zoufat si, že už podobné hry na našich televizních stanicích nemáme možnost vidět. ()
Pro me podstatně slabší bratříček Boyardu. ()
SVého času legenda. Francouzi tyto extrémní podoby soutěží prostě počátkem devadesátých let zvládali na jedničku. ()
Perfektní a tvrdá soutěž, kde si odměnu musíte vybojovat a to ještě musíte připočíst notnou dávku štěstí. Miloval jsem i znělku. Nechápu dněšní "soutěže" typu "Ber nebo neber", kde tupí soutěžící nedělají nic, jen za ně kozaté modelky na schodech otevírají kufry. Po stopách Xapatanu byla soutěž, která rvala nervy a chybí mi. ()
O něco slabší než například pevnost Boyard s podobným formátem soutěže ale určitě koukatelné... ()
Srovnatelná zábava s Pevností Boyard či Pago Pago - podobně exotické prostředí a zajímavě napínavé úkoly, Francouzi prostě tehdy uměli. Ještě spolu s dalším francouzským dílem Hrami bez hranic tvoří klenoty soutěžních pořadů z mého dětství. ()
Ztotožňuji se s komentáři Dima a Johnnera.. Jinak na tu soutěž vzpomínám strašně rád. Dokonce jsem měl doma i takovou stolní hru podle předlohy této soutěže. ()
Pamatujete si to? Pevnost Boyard a Po stopách Xapatanu byli moje dvě oblíbené soutěže... Taky jsme si na to hráli a vymýšleli dobrodružné úkoly... Kde ty časy jsou... ()
Vždycky jsem si přál ulovit takhle někde v pralese nějakou sošku s očima z drahokamů, sjet po laně přes údolí, skočit do vody a vyšlápnout stovky schodů na nádraží, vyinkasovat za sošku od překupníka prachy a odjet vlakem zpátky do civilizace. A koho tahle představa aspoň trochu nelákala, tomu nevěřím. Boyard byl jen jeden, ale tohle bylo taky dobrodrůžo. Dnes už se nic takového netočí... ostatně nevím, kdo by na to v konkurenci Posledního trosečníka, Amazing race nebo Takešiho hradu koukal. Nostalgie... ()
Tak tohle byla skvělá soutěž. Originální a hodně dobrodružná. Nepamatuju si to úplně detailně, ale vím, že mě to hrozně bavilo. Pasti a nástrahy v exotický zemi měly svoje kouzlo. ()
Tak tenhle pořad byl můj nejoblíbenější, jěště s Boyardem. Poněvadž co dneska serou do televize to je k nevydržení už. Samá srágora, jako třeba superstar, big brother atd. Fujtajxl! Xapatan měl akci, napětí a dobrodrodružství a schopnost spolupracovat, který už dneska nikdo podstoupit ani nechce. Bomba, kterou bys dnes pohledal. Jeden z nejlepších survive akcí vůbec. Dechberoucí akce, od začátku až do konce- 320 kamenných schodů na nádraží, ve kterém čeká Xapatanský vlak. ()
Awesome!! Tohle jsem uplně miloval :) Moje nejoblíběnější "survivor" televizní show. (spolu s Pevnostní Boyard, samozřejmě :)) ()