Takešiho hrad

Zasmál jsem se stejně jak při Drtivé porážce. Některé pády byli opravdu katastrofální, ale zábava byla dobrá. Ale jak jsem zmínil v Drtivé porážce, pády pomalu ztrácely na zábavě. Nemohu, ale říci, že jsem se nedíval nadále. Některé překážky, byly až trapné, ale přesto zábavné. Dávám 5 hvězdiček za dobré provedení a zábavu. (25.08.2011)

Tak na toto sa nedá zabudnúť! Hádam jediná vec v ktorej sa mi okrem Battle Royale pozdával Takeshi Kitano, aj keď to asi nejde zrovnávať. Tento (ne)seriál kde sa odvážny japonci v tom najbláznivejšom rauši vrhajú do rady prekážok na ceste k dobitiu Takeshiho hradu(čo sa podarí málokedy). No a tu je skryté čaro celej záležitosti, lebo keď sa skombinuje hysterickosť japonských žien, pojašenosť japoncov s rafinovane vivinutými prekážkami(ľudský bowling, zemetrasenie, obstrelovanie súťažiacich na vratkom mostíku, bludisko plné príšer, preskackávanie zradnej rieky po ešte zradnejších skalách atď..) tak máte naozaj problém neskolabovať od preťaženie bránice. Obrovská škoda, že sa k nám tento seriál nedostal. (11.02.2007)

Stará dobrá neustále přejmenovávaná TV Galaxie a její bizarní program sestávající z videoklipů, různých béček a tohoto kultu. Podobné televizní soutěže mě nikdy nebraly, ale tohle oproti všem těm vyměklým HRÁM BEZ HRANIC a PEVNOSTI BOYARD nabídlo podstatně ujetější (dementní moderátorské duo) a drsnější zábavu. Z disciplín jsem měl nejradši přechod přes řeku po kamenech - kdekoliv jinde by to účastníci hezky pomalu a bezpečně proskákali, ale japonci to museli proběhnout a já se těch zpomalených držkopádů nemohl nabažit. A taky prorážení dveří nebylo špatný. (19.08.2008)

Ti Žáponci jsou fakt zvláštní národ. Na tradicích lpí tak, že by se jim vysmáli do xichtu i Britové, staví baráky z papíru a bambusu a soutěží v těch nejnemožnějších disciplínách. Bohužel jsem zastihl jen občas pár dílů, ale u každého jsem se úžasně bavil s otevřenou pusou a divil se, kam na to ti Žaponci chodí. (18.01.2011)

Neskutečná blbina, ve které Japonci dokazují svoji ujetost a u které se jeden pobaví na účet druhých. To pobavení je o to upřímnější, protože o to tu právě jde. Pobavit sebe i ostatní. Co mě ale vždycky dostává do kolen je fakt jak je svět malý. Nikdy by mě nenapadlo, že Japonci budou hrát hru Cukr, káva, limonáda, kterou jsme hrávali kdysi dávno před školou. :^) (27.03.2012)