Takešiho hrad

Šílená Japonská Olympiáda, která si získala oblibu i ve světě pro svoje šílené překážky a monstrózní držkopády soutěžících. Zabavní pořad u kterého jsem se málem zkácel, nad šíleností i důmyslností překážek. Moje nejoblíbenější disciplína byla bitva s tanky, jejich vodními děly a papírovými terčíky jsem sledoval na DSF. Originální, šílené a zábavné. (07.07.2010)

Fenomenálna japonská hlúposť. Takešiho hrad bol akýsi predchodca Ninja Factoru a Drtivej porážky. Disciplíny ako Vybíjaná, Ťuk-Ťuk, Obrý hríb a iné sa stali maskotmi hry. Japoncov za odmenu 1 000 000 jenov neodradili ani zákerné prekážky ako Jazda na surfe či Pohyblivé kamene. Takeshimu Kitanovi sa proste podaril dobrý zábavný program. Za 133 epizód, mali len 9 víťazov, takže to bolo naozaj ťažké vyhrať. Len by ma zaujímalo, či ľudia, ktorí si zranenia spôsobili boli dopredu poučení alebo či niekto dokonca Takeshiho žaloval. (21.03.2017)

Cítíte tu bolest? Ano, správně, to cítíte bolest účastníků této soutěže. Pokud vám jako Japonci v 80. letech už nebyl život milý nebo jste si jenom potřebovali pořádně namastit kapsu, tak jste se mohli přihlásit právě do této soutěže. Pokud vám nenaklepali řízky už v první disciplíně, tak vám v těch dalších udělali z páteře druhou Irohazaku. Asi každé české dítě narozené mezi lety 2000 - 2005 si tuto show užívalo plnými doušky, joo to jsme my Češi, cizí utrpení = nejlepší utrpení! (10.10.2021)

Sice jsem zmlsana Drtivou porazkou, kde jsou discipliny i komentatori uz na jine urovni, ale jako predchudce se Takesiho hrad vubec nemusi stydet. Nektere discipliny jsou nudne (probihani dvermi, pocitajici ruce, sumo, americky fotbal atd.), ale jine jsou kouzelne (mucholapka, pohyblivy surf, tivoli, rotujici klady, pechod po moste atp.) a velkym plus je, ze se casto obmenuji. Jedine, co nechapu, je pitomy zaver v autickach, kde nikdo nemuze vyhrat. Ale i tak je to prijemne zpestreni vecera. (11.04.2011)

Píši několik dní po skončení tohoto SKVĚLÉHO a KULTOVNÍHO díla na obrazovkách české televize. Každý den jsem po několik měsíců zasedal před obrazovku a nevynechal ani jednu z nekolika set částí. TAKEŠIHO HRAD se stal mým životem. Nevynechal jsem ANI JEDNU z několika stovek částí. Bylo vždy potěšením sledovat, kterak SLAVNÝ GENERÁL LEE posílal do boje sto ODVÁŽNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH překonávat překážky, které navrhl HRABĚ TAKEŠI. Ne každá mise byla úspěšná, avšak já sledoval KAŽDOU a z vítězství HRDINNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH jsem měl vždy velkou radost. Některé překážky se mi vryly pod kůži (DRAČÍ JEZERO, VYBÍJENÁ, SKOK O TYČI, VČELÍ BLUDIŠTĚ, PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA, JÍZDA NA PRKNĚ, OBŘÍ VÁLCE, LAVINA), některé tak moc ne, ale všechny byly originální a já se u nich náramně bavil. Pak ovšem přišel SOUDNÝ DEN, neboli VELKÉ FINÁLE, které mělo určit ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA TAKEŠIHO HRADU. Ještě jednou jsem tedy usedl před obrazovku a sledoval ty NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH, kterak se měli ještě jednou utkat s náročnou dráhou a stát se ŠAMPIONY. Po celý díl jsem si říkal, jaké to asi bude po titulcích této části. Ty vzpomínky nejdou smazat. Ty už ve mně zůstanou navždy. S TAKEŠIHO HRADEM jsem překonal mnoho dobrého i zlého v mém životě a on měl najednou skončit? Už se s tím musím smířit. Možná přeháním, život jde dál, avšak pro mě tento pořad znamená něco, co si mnoho ostatních pořadů nezaslouží. Užíval jsem si nejvíc, co to jen šlo, a když nastal okamžik ULTIMÁTNÍHO ZÚČTOVÁNÍ, sevřel se mi žaludek. Naposledy se rozezněl onen hudební motiv, který byl vždy slyšet hlavně při ZÚČTOVANÍ a mohlo to začít. Ještě naposledy jsem si užil nesmrtelné klasiky a zafandil si. Poté už následovalo vyhlášení ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA, poté pohled do kamery všech hrdinů a bojový výkřik, poté titulky a poté.....ticho....navždy..... (20.08.2011)