Boudyy

Jeden z prvních kusů palebného materiálu. jímž se kapela The Clash postavila roku 1977 do útočného čela britského punk rocku. Skladba White Riot, vycházející z reálné Strummerovy zkušenosti s londýnskými nepokoji, akcentuje nikoliv rasový, nýbrž sociální původ problémů, jímž Británie té doby čelila. Rýsuje se tak již zde politické stanovisko, které bude později v rozporu s příklonem části punkového/oi! hnutí k redukci problému na rasismus ve stylu National Front. Ostatně, jeden z transparentů z riotu využitý ve videoklipu hovoří jasně: NF? NO!

Pěšáci jsou pilotním singlem z pátého studiového alba české skupiny Tata Bojs nazvaného Kluci kde ste? a vydaného roku 2007. Svého času frekventovaná optimistická píseň sdělující, že není malých rock´n´rollí je doprovázena tématickým videoklipem, v němž se agrorocková formace lokálního významu vydá splnit si svůj sen do velké Prahy, a ačkoliv úplně nedrží prst na tepu doby a nikdy nebudou jako Bowie, stejně je to pořád baví. I na Hlavním nádraží.

Upřímně, na tento biják jsem se vydal po krapet zkratkovitém úsudku po nahlédnutí na program premiér, spíš než ze zvědavosti. A čekal jsem zaměření na určitý životní úsek Heydricha. Film ale trpí všedním nedostatkem takovýchto pojetí příběhů "ze života slavných" v podání Hollywoodu. Postava Heydricha, mimochodem velmi plochá, prochází během 45 minut vývojem z důstojníka námořnictva až po říšského protektora, vše vyprávěno velmi rychle a podle učebnic. Až na úvodní roztržku kvůli milence Heydrich není postavou, nýbrž jen předobrazem vyprávění na pozadí důležitých událostí (nástup nového kancléře, Noc dlouhých nožů, válka v Polsku). Což mě hrozně připomnělo úvodní dvacetiminutovku Hitler: Rise of Evil. Poté se děj odkloní od Heydricha a přijde na přetřes operace Anthropoid, od příprav přes čin až po fatální důsledky a přestřelku v chrámu. A zde se začíná blýskat na lepší hodnocení. Stran historických nepřesností, baví mě dívat se, kterak si cizí herci (hlavně dva Jackové, Reynor a O´Connell) užívají postavy našich československých hrdinů a zpět československé hymny byl nejzapamatováníhodnější scéna filmu. Chabá dějová linie s Heydrichem je utnuta dle mě hlavně proto, že jeho poslední půlrok při životě už scenáristům nešlo nijak odvyprávět, lépe řečeno, prostě si toho Heydricha nenaštudovali. Film nabírá spád a stoupá napětí, závěrečná půlhodinka po atentátu pak letí. Tradiční závěr v kryptě není patetický, ač trochu evokuje loňský Anthropoid, a scéna na korbě směr Krakow je sympatická. Tedy, přes nevyužitý potenciál Jasona Clarka či historické nepřesnosti nevznikl zlý film. Jen prostě nedotažený. V mnoha směrech. Ale na tři hvězdy to u mě dotáhl.