Hlídač

Hrzán proslul jako rozverný komik, ale jako dozorce věznů si ho dokázal představit málokdo. Nevím, kde režisér Ivan Renč našel odvahu ho obsadit do zcela nesympatické role a tím populárnímu herci umožnit rozšířit jeho herecký rejstřík o temnou postavu nebudící před svěřenými vězni respekt, neznající citové reakce a nemající soucit ani s němou tváří, v tomto případě psem, kterého mlátí u odlehlého lesíku, aby si vybil svůj vztek a frustraci. Měl jsem s filmem dva zásadní problémy. Hrzán mně v roli přišel divný, a to asi byl záměr, a neznat ho z jiných mnohem známějších veselých filmů, tak bych zvažoval, jestli komika jenom celou dobu nepředstíral, a i přesto ho mám v jeho komických rolích mnohem radši. A druhý problém představovalo líné tempo z kterého se film po celou dobu nevyvlekl a tak se vyskytlo k mé neradosti také až příliš nudně nezáživných pasáží. Film začínal být tak nějak neosobní a postupně o ničem. On ten film byl vůbec takový nějaký málo divácký a jsem si jistý, že širší divácká obec ho ani vyhledávat nebude. Zapomenutý zůstane i nadále. Rozporuplných 50% (15.01.2012)

Pan Vildomec je v práci oblíben, má domácí zázemí a pravidelně chodí venčit pejska. Kde by mohl být základ nějakého dramatu ? Psychologicky silná role vybočující z Hrzánovy filmografie, vystižení prostorové a časové neurčitosti, ale vypravěčsky nevyužitý potenciál napětí. Přesto cenná kapitolka českého filmu. (01.03.2012)

Pravá konzistence pouťového barvotisku: směs romantiky a celoživotního pohřbu. Právě jsem viděl dokonalý černobílý barvotisk. Ta vzácná dečka: nestravitelné. O Vildomcovi samotném nelze říci, že by se nějak změnil, prošel vývojem či prodělal „přerod“. Jeho jednoduchý duševní organismus pouze provedl přepólování, což pejsek jistě ocení. Obranná vytěsňující reakce: zhroucení iluze nutí k nesnesitelnému přímému pohledu a je tedy nutno beze zbytku zlikvidovat její trosky a nahradit ji jinými bezpečnými brýlemi. Ostatně z hlediska psychohygieny není co vytknout. Nejstrašnější na tom všem je to jojo na konci, naznačující, že nejde o problém nějakého Pepíka Vildomce. Teď teprve je jako všichni ostatní. Tohle v roce 1970, prosím pěkně. Pokud jde o Hrzána: vždycky jsem byl bezradný, co si s ním vlastně počít, jak ho vnímat; nyní vím, že mi chyběl hlavní díl mozaiky. /// Komentáře: Marigold (jediný nespoilerový) a Jusek (který je hlavně kvalitním postižením obsahu s politizujícím vyhodnocením). Zajímavý pohled nabízí též MarJel (při troše trpělivosti). Z podprůměrně hodnotících stojí za pozornost jen Ulrich. Komentář od uživatele „nehodnotit“ budiž ukázkovým příkladem stereotypní divácké nechápavosti. (05.11.2011)

Provokativní zobrazení rozvráceného charakteru (velmi ukázněný a především výborný výkon J. Hrzána v hlavní roli). Podle mě vůbec jedna z nejlepších dramatických rolých J. Hrzána a role na kterou se po všech těch komických známých figurkách tak trochu neprávem zapomíná. Zvláštní a určitě I mimořádný malý-velký film. (18.05.2006)

Na československé pomery aj na pomery českej novej vlny pomerne atypický film, pôsobiaci v dobrom slova zmysle európsky artovo. Trik je v hlavnej postave, nad ktorou treba počas deja premýšlať, namiesto jej neuváženého zavrhnutia. Má niektoré nemenné rysy spojené s psychologickým vývojom a jej vzťahy s okolím tento vývoj značne ovplyvňujú, respektíve spúšťajú ďalšie mechanizmy netradične napísanej postavy. Maják a more dodávajú feelingu filmu ten správny, trochu desivý a zároveň príťažlivý temný nádych. Nebál by som sa povedať, že za Hlídača by sa nemusel hanbiť ani samotný Bergman (a ďalší). (30.03.2014)