Boudyy

Jeden z prvních kusů palebného materiálu. jímž se kapela The Clash postavila roku 1977 do útočného čela britského punk rocku. Skladba White Riot, vycházející z reálné Strummerovy zkušenosti s londýnskými nepokoji, akcentuje nikoliv rasový, nýbrž sociální původ problémů, jímž Británie té doby čelila. Rýsuje se tak již zde politické stanovisko, které bude později v rozporu s příklonem části punkového/oi! hnutí k redukci problému na rasismus ve stylu National Front. Ostatně, jeden z transparentů z riotu využitý ve videoklipu hovoří jasně: NF? NO!

Pěšáci jsou pilotním singlem z pátého studiového alba české skupiny Tata Bojs nazvaného Kluci kde ste? a vydaného roku 2007. Svého času frekventovaná optimistická píseň sdělující, že není malých rock´n´rollí je doprovázena tématickým videoklipem, v němž se agrorocková formace lokálního významu vydá splnit si svůj sen do velké Prahy, a ačkoliv úplně nedrží prst na tepu doby a nikdy nebudou jako Bowie, stejně je to pořád baví. I na Hlavním nádraží.

Upřímně, na tento biják jsem se vydal po krapet zkratkovitém úsudku po nahlédnutí na program premiér, spíš než ze zvědavosti. A čekal jsem zaměření na určitý životní úsek Heydricha. Film ale trpí všedním nedostatkem takovýchto pojetí příběhů "ze života slavných" v podání Hollywoodu. Postava Heydricha, mimochodem velmi plochá, prochází během 45 minut vývojem z důstojníka námořnictva až po říšského protektora, vše vyprávěno velmi rychle a podle učebnic. Až na úvodní roztržku kvůli milence Heydrich není postavou, nýbrž jen předobrazem vyprávění na pozadí důležitých událostí (nástup nového kancléře, Noc dlouhých nožů, válka v Polsku). Což mě hrozně připomnělo úvodní dvacetiminutovku Hitler: Rise of Evil. Poté se děj odkloní od Heydricha a přijde na přetřes operace Anthropoid, od příprav přes čin až po fatální důsledky a přestřelku v chrámu. A zde se začíná blýskat na lepší hodnocení. Stran historických nepřesností, baví mě dívat se, kterak si cizí herci (hlavně dva Jackové, Reynor a O´Connell) užívají postavy našich československých hrdinů a zpět československé hymny byl nejzapamatováníhodnější scéna filmu. Chabá dějová linie s Heydrichem je utnuta dle mě hlavně proto, že jeho poslední půlrok při životě už scenáristům nešlo nijak odvyprávět, lépe řečeno, prostě si toho Heydricha nenaštudovali. Film nabírá spád a stoupá napětí, závěrečná půlhodinka po atentátu pak letí. Tradiční závěr v kryptě není patetický, ač trochu evokuje loňský Anthropoid, a scéna na korbě směr Krakow je sympatická. Tedy, přes nevyužitý potenciál Jasona Clarka či historické nepřesnosti nevznikl zlý film. Jen prostě nedotažený. V mnoha směrech. Ale na tři hvězdy to u mě dotáhl.

Biják, jenž je pro dobu vzniku a tématiku často srovnáván s Trainspottingem, ačkoliv narozdíl od skotské kultovní welshoviny jen klouže po povrchu problematiky a rozhodně nebyl stvořen jako sociálně-kritické dílo. Přibližuje "jen" všední pátek mladých lidí z Londýna, čekajících na padla a víkendové zážitky. Upřímně, první půle rozehrála slušný mix muziky, hlášek a nápadů (new national anthem), po přesunutí se na party však film ztrácí spád i nápady. Dokoukal jsem jen kvůli vleklé konverzaci o Sokratově genialitě a mému oblíbenci Dannymu Dyerovi. Na druhou stranu, určitý přesah film má a lze jeho děj přenést do kteréhokoliv města na světě.

Jestliže Sick-Boy tvrdí, že cena akademie pro Seana Conneryho za roli Jima Malone neznamená kurva nic, já tedy nesouhlasím. Ovšem koho bych ocenil ještě, toť ne moc rozsáhlá role Roberta de Nira jakožto Al Capone. Jedna z lepších gangsterek, neprávem opomíjená i navzdory dobře napsaném příběhu a nepřílišnému akcentu na škodlivost alkoholu. De Palma se už nikdy tak neblýskl, ovšem na pátou hvězdu by tomu chtělo ještě přidat.

Opravdu slušné psychologické drama, v hlavní roli s excelujícím Jiřím Hrzánem jakožto starým mládencem žijícím na maloměstě, z něhož není úniku ke splněným snům. Ponižován od kolegů i trestanců, nachází mladý ušlápnutý mamánek jediný způsob ventilace své zlosti v bití svého psa. Opravdu velmi podceňovaný snímek, vzniknuvší již v době začátku normalizace, který dává náměty k přemýšlení. Přitom kritika systému vězeňství je zde sekundární, důležitější je konformita jakožto katalyzátor násilí silnějšího ke slabšímu. A malá role Nataši Gollové je spikleneckým mrknutím na skvělou dekádu v dějinách československého filmu.

Oproti Sequensovo komornímu pojetí a "frajerským" důstojníkům československého odboje v britských službách, glosujících situaci a dodávajících si odvahy chlapáckými mantrami o vojenském splnění rozkazu, sledujeme muže, jež si uvědomují fatálnost svěřeného úkolu a dané chvíle, přesto však slabé na to, aby nepodléhali strachu, zamilovanosti a dalším nevojenským ctnostem. Historicky zřejmě přesnější než Atentát, hlavně motivace úhlavního zrádce. Pokud se týče akce, o padesát let starší snímek byl překonán taktéž, ač na dobové poměry se závěrečná přestřelka v chrámu vydařila. Více napětí poskytuje Anthropoidu ve druhé půli obstát po nudnějším rozjezdu a Jamie Dornan je sympaťák. A také kvituji použití oné věty, provolané z krypty, jenž v Atentátu nezazněla, a kterou bychom si měli zapsat v srdci. A za to ta pátá.

Komorní snímek, oproti Anthropoidu budující přátelské vazby spíš než napětí a fatálnost svěřeného úkolu a chvíle. Milým překvapením byla závěrečná scéna v chrámu sv. Cyrila a Metoděje, nebyla odfláknutá a měla grády. Zato provedení atentátu bylo jaksi střihačsky nepřehledné a uspěchané. Dalším pozitivem jsou herci. Mladý Mrkvička nebo Oliva, jež můžeme nyní vidět v přitroublých soap operách, do toho dali kus sebe. A dobrým nápadem bylo i pojmenování postav dle jim vystavených falešných dokladů. Jen ta Vinklářova motivace byla historicky nepřesná, i tak ale dobrý snímek.

This is England, léto jednadevětvosumtři. Frčej modi a skinheadi, mladý o NF nic nevědí. Pivo a bytový mejdany, ale končí to, to je daný...toliko glosující Kečup z kapely Fialky ve stejnojmenném songu jasně inspirovaným tímto slušným sociálním dramatem. Na začátku osmdesátých let se skutečně skinheadská subkultura začínala měnit se vznikem kapel Skrewdriver či Brutal Attack, jež si přivlastnily původně dělnický antirasistický subžánr Oi!, definující konečně pravou britskou skinheadskou muziku. Mnoho partiček muselo řešit dilema hrdinů, buď jít s proudem nebo se vzepřít. A tehdy se do subkultury zapojuje dvanáctiletý Shaun. Popravdě, mohl mít aspoň o dva roky více, věk čtrnáct až patnáct by věrněji odpovídal reálnému zapojení většiny mladých kluků do struktur této subkultury, Thomas Turgoose vypadá navíc ještě jako dítě, ačkoliv hrát umí, a např. scéna s darovanou shermanovkou působila jako by Woody byl spíš jeho otec než parťák. Taky má Shaun zajímavé sociální dovednosti, odpovídající spíš adolescentovi. Ovšem obecně se habitus thatcherovské doby podařilo vystihnout optimálně a vnitřní konflikt Stephena Grahama je podán opravdu dramaticky. Silné čtyři.

Kultovní pecka, proslulá zejména jako podmaz v úvodní scéně Trainspottingu. Rok 1977, v němž byl Iggy na vrcholu, přinesl spoustu dobré muziky. Don´t choose a life, have a lust for life!