Jana Eyrová
Jane Eyre
Jane Eyre
Réžia:
Franco ZeffirelliScenár:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHrajú:
Anna Paquin, Charlotte Gainsbourg, Fiona Shaw, John Wood, Geraldine Chaplin, Nic Knight, Joan Plowright, Joséphine Serre, Billie Whitelaw, William Hurt (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Klasický romantický príbeh, v ktorom sa mladá a nevinná opatrovateľka zaľúbi do svojho pána z aristokratických spoločenských vrstiev. Napätie a intrigy, ktoré obklopujú zaľúbencov, im bránia prežívať lásku bez zábran a konvencií vtedajšej spoločnosti. Jana Eyrová je sirota, ktorá žije v opatere jej tety, pani Reedovej. Po tom, čo musí desať rokov znášať jej útlak a izoláciu, ju pošlú do internátnej školy pre dievčatá v Lowoode. Tu Jana postupne dospieva, fyzicky i mentálne, a napokon sa ako osemnásťročná stane učiteľkou. Prihlási sa na miesto guvernantky a dostane sa do domu v Thornfielde k pani Fairfaxovej. Tu sa zamiluje do pána Rochestera - ktorý je aristokrat - a ktorý jej lásku opätuje. Triedne rozdiely ich však rozdeľujú - tak ako tajomstvo, ktoré Rochester skrýva ... (RTVS)
(viac)Recenzie (146)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $5,200,601║Tržby Celosvetovo $5,646,188║ ()
Nudná a nebarvitá adaptace. Charlotte Gainsbourg tu snad ke všemu už nemohla vypadat hůř. 50% ()
Musím říct, že na to, že jsem od filmu nic moc neočekával, tak jsem byl ve výsledku velmi mile překvapen. Knihu jsem nečetl, takže se můžu vyvarovat srovnání, což považuji za plus. Hlavní představitelé jsou skvělý, Franco Zeffirelli nikoho o svých kvalitých přesvědčovat nemusí, když si k tomu přidáte hezké prostředí, peknou hudbu a romantický příběh, tak máte o hezký fillm postaráno. ()
Není to vůbec špatné zpracování mojí oblíbené knihy, oba herci jsou skvěle vybraní do svých rolí, Thornfield je takový, jak má být, všechno podstatné je také zachováno. Samozřejmě se musí člověk usilovně bránit srovnání s knihou, protože hodně je toho vynecháno, třeba krásné rozhovory Jany a pana Rochestera a všechno to utrpení, které oba prožili, je velmi zkráceno. ()
Tohle je ten způsob adaptování knihy, jakékoliv knihy, který z duše nenávidím. Tomuhle se říká zabít ducha knihy. Tomu se říká přistupovat ke knize tak, že žádného nemá. Tomu se říká --- já nevím jak se tomu říká, kniha a film je každé něco jiného a neměla bych to posuzovat vedle sebe. Tenhle film je strašný. Rochester vůbec nebyl protivný a to jim nikdy nezapomenu. Stejně jako to, že jsem neviděla ani ždibínek vášně. A ta hudba - ta je tak strašná! Mohu jenom s rozpaky připustit, že jakmile takovýhle film identifikuji, tak se na něj dodívám do konce jen proto, abych na něj mohla potom nadávat. --- No a taky jsem se podívala na pana režiséra a s hrůzou jsem zjistila, že to je ten, co má na svědomí otřesnou adaptaci Hamleta. Aspoň pro příště vím, že jeho filmům se mám zdaleka vyhýbat. Zkrocení zlé ženy od něj nebylo tak strašné, protože tam zase exhiboval někdo jiný. ()
Knihu jsem nečetl, žádnou jinou adpataci na Janu Eyrovou jsem neviděl (takže srovnávání můžu přeskočit). Mě byl nastíněn vcelku romantický film, který podlě mě docela dobře předkládá divákovi dobu 19. století nejen v Anglii. Od mamky jsem se dozvěděl, že podle knihy Jana neměla být vůbec hezká (a je faktem, že to filmaříi dodrželi). Sice jsem se nenudil, ale to jiskření mezi milenci mi připadalo docela slabé. O tom, že byla úplně přeskočena část misijní cesty jsem se dozvěděl až po filmu, ale nějak zvlášť mi tam nechyběla (ikdyž myslím, že čtenáři knihy nejspíš ano). Ale i já cítil, že ten konec byl takový useknutý a ani mi moc nedával smysl (a jak jsem se dozvěděl, moje domněka, že byla blbost, když se Rochesterovi vrátil zrak, byla správná). Takže musím hodnotím průměrem. ()
Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu XVIII. a XIX. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Zeffirelliho a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Zeffirelli je více britský, více romantický a také zřejmě více křesťanskopuritánský. (Jde ovšem o rozdíly v odstínech a o dílčí posuny v kvalitě, tedy o věci, které jsou subtilní a vždy tak trochu věcí názoru.) Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Kačerův Rochester je v porovnání se Zeffirelliho představitelem méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější". Britské exteriéry jsou samozřejmě autentičtější. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik Zeffirelliho adaptace bude odolávat zubu času. Domnívám, že její šance jsou v každém ohledu značné. ()
Je nepísaným pravidlom, že film natočený na motívy knihy mnohokrát (nie vždy) zďaleka nedosahuje dejovej mnohovrstevnatosti, akou disponuje kniha, takže asi ani nemá zmysel kritizovať tento klasický nedostatok. Hoci je táto verzia ukrátená o duchaplné existenčné dialógy medzi Rochesterom a Jane, hoci je vášeň a iskrenie medzi hlavnými postavami silnejšie na stránkach knihy než v dlhých skúmavých pohľadoch vo filme, William Hurt a Charlotte Gainsburg zahrali svoje úlohy presvedčivo a Thornfieldu či krásne chladnému anglickému prostrediu som nedokázala odolať. Najviac ma mrzí skratkovitý a odmeraný koniec, pretože ten dosahoval v knihe emocionálnych výšin. ()
Sice to bylo opět velmi náročné, ale díky Zeffirellimu jsem už lépe přežila i takového zkoušky trpělivosti jako Romea a Julii (1968), takže se pomalu takto dostávám i do nesmrtelného osudu Jany Eyrové. Velice mi pomohlo klasičtější vyprávění a nevšedně kouzelný casting. Této verzi určitě více věřím skutečné viktoriánské reálie, způsob myšlení hlavních postav a jejich jednání ve všech situacích, kteými procházejí. Malá Jana je fascinujícím výkonem tehdy čerstvě oscarové Anny Paquin, dospělou Janu pak hraje dnešní von Trierova oblíbenkyně Charlotte Gainsbourg s naprostou samozřejmostí, přirozeností a bez jakékoli strojenosti. Ideální je také Fiona Shaw jako Janina teta nebo Geraldina Chaplinová jako vychovatelka z Lowoodu. Zatím si ještě nejsem zcela jistá Williamem Hurtem, ale to přijde. Celý příběh o první manželce Rochestera tady není také nějakým totálním odtrženým fiaskem jako v poslední zfilmované verzi, ale jen logickou katarzí. A pokud Jana cestuje, neděje se tak zcela alogicky na základě hysterických úprků odnikud nikam, což také shledávám jako ryze pozitivní detail. ()
Hodnotím nadpremerne štyrmi *, ale aj tak mám voči niektorým veciam výhrady. Sú konkrétne dve: 1. Málo vášne medzi hlavnými predstaviteľmi a 2. Koniec, ktorý tvorcovia len tak preleteli. Mali sa mu venovať viac(mám na mysli čas odlúčenia Jany a Rechestera) a kľudne mohli ubrať z úvodu(Janino detstvo). ()
Srovnání s českou televizní verzí se přímo nabízí. Charlotte Gainsbourg je s Martou Vančurovou zcela srovnatelná a William Hurt je zase oproti Janu Kačerovi britštější, což je zcela pochopitelné. Velké plus tu samozřejmě hraje krásná barevná kamera (tu česká verze mít nemohla, protože Československá televize tehdy vysílala pouze černobíle) a nádherné anglické scenérie, které ale v české verzi jsou důstojně nahrazeny. Zeffirelliho verze je fantasticky natočená, i když malinko zkratkovitá. Rozhodně to ale byly příjemně strávené chvilky. ()
Charlottka dobrá, všechno ostatní špatně. Unylé až hanba a zdejší pan Rochester je nejhorší pan Rochester jakého jsem zatím viděla a to beru v potaz i ilustrace, které jsem si coby malé Sadako samo vyrobilo ke knize. ()
Verzia z r. 2011 ma potešila viac - po hereckej stránke i svojou výpravou. No v týchto smeroch to ani tu nebolo najhoršie. Charlotte Gainsbourg má svoju charizmu, ktorú vie aj predávať. John Wood však za ňou trochu zaostával. Celkovo však celkom spokojnosť, slabší nadpriemer. 70/100 ()
Janu Eyrovou u nás známe hlavně ze stejnojmeného českého seriálu, který byl trochu dlouhý, roztahaný a oplýval spoustou mírně řečeno zbytečných scén. Knihy Charloty Bronteové si všiml i Zeffirelli, který má s adaptacemi bohaté zkušenosti (Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie). A zase to dokázal. Film si užíváte, děj je celkem tajemný, jen hlavní dvojice se úplně nehodí, zkrátka to mezi nimi nejiskří jako kdysi mezi Burtonem a Taylorovou. Trošku mě zarazil happyendovský závěr. ()
Ďalšia adaptácia slávneho románu, kde je všetko presne tak, ako má byť. Ide o to, či vás táto neustále adaptovaná látka stále zaujíma a nakoľko máte radi podobné typy filmov a romantiku všeobecne, respektíve všetko dokopy. Menej drásavé a depresívne ako príbuzné Búrlivé výšiny. Celkovo som sa ale viac kochal krásami rozsiahleho Haddon Hall, okolitej krajiny a kostýmami ako starým známym príbehom. Charlotte sympaticky naivná, Wiiliam sa mi do tejto úlohy príliš nehodil, medzi oboma postavami som necítil to správne erotické iskrenie. ()
V celku pěkné zpracování knihy, kterou jsem měla to potěšení číst. Asi tak nějak jsem si to představovala, takže... A co se týče hudby? Říkala jsem si, že je až nad očekávání zajímavá a teď, když vidím, že je od Williamse, ani mě to nepřekvapuje. ()
No to jsem si zase jednou dal, romantika úplně na nic. Nechápejte mě špatně romantický filmy mi nevadí, sice je nevyhledávám, ale ani je neodsuzuju. Ale tohle je moc, film tak ukecanej a nudnej se jentak nevydí. Kecy, kecy, kecy. Paráda mám rád filmy který mě nudí. Ale Paquin je rozkošná to jo. ()
Herecky velice silný, ale ve výsledku nijak zásadní příběh lásky a temného tajemství. ()
Pro mě naprosto smrtelná kombinace dvou veskrze protivných hereček, na které se nemůžu ani podívat. V ničem a nikdy. :) Z jakéhosi bizarního popudu jsem to jednou dala a ukázalo se, že se navíc jedná o hodně blbou adaptaci, takže nic. Jedna za předlohu. ()
Tak jsem se po deseti letech, kdy jsem viděl verzi z roku 2011 a kterou jsem tehdy považoval za dokonalou, podíval na verzi od Zeffirelliho a musím říci, že je ještě dokonalejší. Méně současná a současně reálnější, syrovější, zemitá a zeffirelliovská, což považuji za plus. Tipuji, že verze 2011 je na ČSFD lépe hodnocena také proto, protože Mia Wassikovská je krásnější, než Charlotte Gainsbourg. Asi. Jenže Jana Eyrová nemá být prvoplánovitě krásná. Má mít osobnost, ducha, inteligenci a vnitřní sílu. Což vše má zeffirelliho Jana mírou vrchovatou. ■ Po druhém a třetím vidění potvrzuji maximální hodnocení. Trailer. ()