Der Stellvertreter
Réžia:
Costa-GavrasKamera:
Patrick BlossierHudba:
Armand AmarHrajú:
Ulrich Tukur, Mathieu Kassovitz, Ulrich Mühe, Michel Duchaussoy, Ion Caramitru, Marcel Iureș, Friedrich von Thun, Hanns Zischler, Sebastian Koch (viac)Obsahy(2)
Film Constantina Costy-Gavrase byl volně inspirován hrou Rolfa Hochhutha, která se hrála v roce 1963 a poprvé veřejně pranýřovala papeže Pia XII. za jeho vazby a postoje k nacismu. Filmové drama Amen. splétá dva příběhy: skutečné postavy - poručíka SS Kurta Gersteina, který na vlastní oči, jako jeden z prvních viděl vyhlazování Židů v koncentračních táborech Belzec a Treblinka, a teatrální svět temných stínů Vatikánu a jejich diplomatických her. Tyto dva příběhy jsou spojeny fiktivní postavu mladého jezuitského kněze Fontany, který se snaží zprostředkovat poznatky a svědectví Vatikánu tak, aby mohl Svatý otec veřejně deklarovat postoj církve k židovské genocidě. Hlavní otázkou filmu je, zda a za jakých podmínek měl papež veřejně protestovat, zda se měl schovat za to, že se bál represí vůči katolíkům v okupovaných zemích? Měl právo zůstat ve stínu své neutrality ve snaze chránit je? Jedna z hlavních postav filmu dává klíč k této záhadě: "Před válkou jsme měli papeže války (Pius XII.). Po jeho smrti jsme zvolili papeže míru, ale začala válka!" Costa-Gavras se inspiroval doznáním, které sepsal Kurt Gerstein po zatčení a těsně před svou smrtí, a výpověďmi blízkých spolupracovníků papeže. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (68)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Je pravda, že za ty léta jsem zažil zfilmovaná témata z druhé světové války, která daleko více šokovala, než v tomto filmu. Tady je totiž předpoklad už ten, že šokovat bude samotný námět. Přeci jen ne každý útočí na církev tak, jako scénář tohoto filmu. Natočeno je to ale poměrně rutinně a tradičně, navíc bez jakékoliv dynamičnosti. Není to na škodu, když máte rádi filmy z tohoto období, ale je to na škodu, pokud chcete jakýkoliv napínavý film k večeru. ()
║Rozpočet FRF 103miliónov║Tržby USA $274,299║Tržby Celosvetovo $8,319,052║ Tématický pútavý film, zo zákulisia riadenia dodávok ľudí do pracovných táborov. Príbeh, ktorý dáva skôr priechod predstavivosti diváka, než aby priamo ukazoval hrôzy vojny. /80%/ ()
Silně manipulativní (jinak to Gavras ani neumí), silně antiklerikální, mnohdy demagogicky vylhané (nenápadná účast jeptišek při genocidě mentálně retardovaných, mimoděk asociující přímou spoluúčast katolické církve na zvěrstvech). Na druhou stranu Gavras vytáhl z Hochtuthovy hry ty nejlepší a nejsilnější pasáže, které zajisté vybízí k zamyšlení (jakkoliv je film jednostranným náhledem) a to i v případě, že máte na vinu či nevinu Vatikánu jakýkoliv názor. K mé potěše se zaobírá především Gersteinovým vnitřním bojem křesťana-humanisty/vlastence-zrádce, tato zapomenutá postava by si jistě zasloužila vlastní film. Připočtěme velmi děsivé zpodobnění holocaustu skrze plných a prázdných dobytčáků pendlujících krajinou. Mistrovskému obsazení pak vévodí nebožtík Mühe jako personifikace zla - Doktora. Film má rozčílit, což se mu daří, proto palec nahoru. ()
Amen. je v podstatě takový Spotlight z doby druhé světové války. Dnes římsko-katolická církev nevidí masivní sexuální zneužívání dětí a mladistvých ve svých řadách a dokonce ani organizovaný a systematizovaný pokus zahladit nad oněmi skandály rozčeřenou hladinu veřejného mínění a hrát s pedofilními duchovními rošády po celém světě, jen aby se vyhnula skandalizaci, během druhé světové války zase neviděla a nevšimla si takové ,,maličkosti", jako byl holokaust a průmyslové vyvraždění 6 milionů evropských Židů, i když se u ní sbíhala síť informací o probíhajícím zločinu. Mimochodem papež František nedávno oznámil, že budou konečně!!! otevřeny vatikánské archivy týkající se oné doby a postavy papeže papeže Pia XII., konečně se tedy dozvíme, jak to bylo přesně. Costa-Gavras pracoval s mimořádně silnou látkou a je třeba přiznat, že k dokonalosti jeho filmu ještě cosi chybí, například angličtina německy mluvících postav mne přiváděla k šílenství...ale co už, důležité je, že se podobné filmy točí... ()
Proti Hochhuthově dramatu se film nekoncentruje na osobu papeže Pia XII, nýbrž si jako téma zvolil boj osamělého jedince proti systému. O velice diskutabilním tématu - docela snesitelně podaný. Rozervaný Ulrich Tukur ztvárnil skutečného Kurta Gersteina celkem silně. Holocaust podávaný po troškách a v náznacích funguje možná ještě vtíravěji než holocaust otevřený - na to vsadil Costa-Gavras a nutno říci, že mu to u většiny diváků vychází. ()
„MUSÍM O TOM PODAT SVĚDECTVÍ…“ Žil byl jeden esesák, kterej se rozhodl se bojovat proti vlakům, který nikde nestaví (jasně, někde nakonec přece jen…). Navíc si přál, aby mu k tomu dopomohl Bůh… Což byl vlastně asi největší problém. Takže – kurva to vážně chcete říct, že církev jsou zmrdi? Dyť svýho boha našlo v každým koncentráku takovejch lidí… Absurdní příběh, kterej napsal fašismus. A život. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Byl jsem hodnej esesák. /// Thx za titule „Petr Šilhavý“. PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Zajimavej a opet trochu jinej pohled na druhou svetovou a zidy, kterej skutecne muze trosku pripominat Schindleruv seznam, ale tohle je kvalitou uplne jinde, taky je to cely trosku divadelni a jednoduchy. Nicmene na pusobivosti to filmu nijak neubira. Mame tu takovy dva hlavni hrdiny, dustojnika SS, kterej dodava plyn do taboru a kdyz zjisti, co se s nim dela, snazi se presvedcovat vsude mozne, ze by se na to melo upozornit verejnost. Pak tu je linie s knezem, kterej se vlasne snazi o to samy, ale ve Vatikanu. Obe linie jsou zajimavy, i kdyz ta s vojakem asi vic, ale problem je, ze ke konci se dej nikam moc neposune a zacne se furt dokola opakovat to samy, kdy se snazi nekoho presvedcovat a ten nic a tak furt dokola. A do toho obcas dost nesmyslne prostrihy na jakysi jedouci vlak podbarvenej dramatickou hudbou. Celkove, i kdyz filmu ke konci dochazi dech, tak je hodne zajimavej, jsou tu slusny herecky vykony a do takhle provarenyho tematu, jako je druha svetova, prinasi zase neco trochu novyho. ()
Od režiséra formátu Costy-Gavrase čekám přece jen víc než od tuctového filmaře a film, za který bych v případě jiného režiséra byl ochoten nadělit slabší 4*, Costu-Gavrasovi nadělím pouhé 3. Ze všeho nejvíc mně totiž jeho Amen připomíná jiné drama slavného režiséra, a to Katyň polského veterána Andrzeje Wajdy. Mimořádně silná látka, snaha prodat co možná nejlepší výsledek, ale na konci něco trošku přebývá, něco trochu schází, specielně v případě dramatu Costy-Gavrase se místy moc mluví a místy plyne snímek příliš pozvolně, v některých případech se neobjevují ve filmu dostatečně charismatické herecké tváře. Zkrátka ve výsledku je to jen průměrné drama, které pozvedává motiv šoy. Z historického hlediska je samozřejmě zajímavé podívat se na angažmá katolické církve za 2. světové války, kde má své světlé, ale i velmi stinné momenty. Genocidě Židů se zabránit nedalo, ale řada věcí se mohla říct odvážněji a především to rozhodující máslo na hlavě má papežský stolec už ze 30. let, kdy dláždil cestičku nacistům k moci tím, že katolické Centrum jako politický jazýček na vahách v podstatě vmanévroval do spolupráce s NSDAP... Celkový dojem: 65 %. ()
Bieda katolíckej cirkvi spočíva aj v tom, že pre ňu boľševizmus predstavoval a predstavuje oveľa väčšie ohrozenie ako nacizmus. Preto sa Vatikán nikdy verejne nevyslovil proti Hitlerovi v čase II. svetovej vojny. Uchvátený ničením boľševickej hydry - Sovietskeho zväzu zámerne prehliadal utrpenie prenasledovaných väzňov v koncentračných táboroch. Cigánov, komunistov aj Židov. Costa-Gavras trefne ilustruje túto tézu, kedy síce na úrovni osobných väzieb dokážu kláštory pár prenasledovaných Židov poukrývať, no na úrovni inštitúcie sa volí všeobjímajúci diplomatický jazyk o utrpení počas vojny. Záverečná scéna celú maškarádu len potvrdzuje. Nečudo, že silné katolícke krajiny Južnej Ameriky sa stali azylom pre mnohých nacistických hodnostárov. A perlička z histórie, potvrdzujúca vyššie uvedené: Na čele Slovenského štátu v rokoch 1939 -1945 stál prezident Jozef Tiso, katolícky kňaz. Nielenže nebol z cirkvi exkomunikovaný, ale z času na čas sa objavujú snahy o jeho svätorečenie, dané jeho mučeníckou smrťou (po II. svetovej vojne bol odsúdený a popravený obesením). Je pravda, že proces bol spolitizovaný, hnaný snahou pána Beneša nájsť a exemplárne potrestať vinníka slovenskej samostatnosti. Napriek tomu, že trest je diskutabilný, práve Jozef Tiso, katolícky kňaz podpísal ústavný zákon č. 68/1942 Sl. z. o vysťahovaní Židov, kde sa v § 1 uvádza: "Židov možno vysťahovať z územia Slovenskej republiky." A v § 2 ods. 1: "Ustanovenie § 1 neplatí: a) na osoby, ktoré sa najneskoršie 14. marca 1939 staly príslušníkmi niektorého kresťanského vierovyznania, b) na osoby, ktoré žijú v platnom manželstve s Nežidom (Nežidovkou), uzavretom pred 10. septembrom 1941. Ešte odcitujem znenie § 3: "(1) Židia vysťahovaní a Židia, ktorí územie štátu opustili alebo opustia, strácajú štátne občianstvo Slovenskej republiky. (2) Majetok osôb uvedených v ods. 1 prepadá v prospech štátu. Štát ručí veriteľom len do výšky hodnoty prevzatého majetku." Tak toto bol konkrétny postoj katolíckeho kňaza. No to nie je všetko. Dňa 8. júla 1990 pamätnú tabuľu Jozefovi Tisovi, umiestnenú na budove bývalého mužského rímskokatolíckeho učiteľského ústavu v Bánovciach nad Bebravou posvätil kardinál Ján Chryzostom Korec. (Kardináli sú priamo menovaní najbližší pápežskí poradcovia s právom voliť pápeža.) Po posvätení následne celebroval slávnostnú omšu Te Deum. V roku 1996 Rudolf Baláž, vtedajší predseda Konferencie biskupov Slovenska povedal o Tisovi totok: „Pre náš národ bol Tiso výnimočnou a vynikajúcou osobnosťou,“. No a úplná mini perla na záver: v roku 2007 sa pochvalne o ňom vyjadril arcibiskup Ján Sokol (bývalý aktívny agent ŠTB): „Za pána prezidenta Tisa tu bol blahobyt a nič nám nechýbalo.“ Amen. ()
"To je provokácia gestapa. Ako môže člen SS chrániť Židov!..." Celkom chápem prečo cirkev zakázala tento film. pravda bolí, no zakázané chutí ešte viac. Mám rád filmy, ktoré sa snažia aspoň trochu vyvrátiť všeobecne negatívny pohľad na nemeckú stranu. ono pri podrobnejšom skúmaní nestranný človek musí dať za pravdu faktu, že hon na Židov sa síce v Nemecku začal, ale ochotne sa k nim pridala takmer celá Európa. Cirkev mala medzi ľuďmi silný hlas, ale ako je možné vidieť, vôbec ho nevyužila. Takáto záhadná nečinnosť sa diala aj po správe Rudolfa Vrbu, ktorý utiekol z Osvienčimu a podal celému svetu podrobnú správu o dianí a zverstvách v Osvienčime. Maďarských Židov sa napriek tomu zachrániť nepodarilo. Spojenci a zvlášť USA, od ktorých sa to čakalo neurobili dokopy nič, čo by zastavilo deportácie, napriek tomu, že vedeli o počtoch, polohe i deportačných trasách... Je hanbou, že cirkev v tomto smere neurobila rovnako nič, čo sa zvlášť bije s prikázaním "nezabiješ". Jednoducho banda falošných pokrytcov. Výborný film. 80%. ()
Tento film má pár nedostatků, ale působivá symbolika, především motiv vlaku, vyjadřující krutost doby a beznaděj hrdinů, mě dostala. ()
Miestami sa veľmi hovorí a miestami plynie snímka príliš pozvoľne, v niektorých prípadoch sa neobjavujú vo filme dostatočne charizmatické herecké tváre. Skrátka vo výsledku je to len priemerná dráma. Napriek tomu všetkému, ma film v skutku sklamal, prišlo mi, že herci sa nezžili so svojimi rolami, neprišli mi reálni, neveril som im. Filmová dráma Amen. splieta dva príbehy: skutočné postavy - poručíka SS Kurta Gersteina a teatrálny svet temných tieňov Vatikánu a ich diplomatických hier. Hlavnou otázkou filmu je, či a za akých podmienok mal pápež verejne protestovať, či sa mal schovať za to, že sa bál represií voči katolíkom v okupovaných krajinách? Mal právo zostať v tieni svojej neutrality v snahe chrániť ich? V podstate to isté, čo urobil náš prvý prezident Jozef Tiso. ()
Čtu si tu komentáře a pobaveně sleduji jak je někdo pohoršen tím, že je zde církev ukazována v nepěkném světle. Ba co víc, dokonce spojenci. Jenže ono to tak bylo. Bohužel. Okupovaný Vatikán v čele s Piem XII zcela selhal a i když možná brzdil nacisty v Itálii - v globálním měřítku církev i se svým zástupcem Boha na zemi v otázce holocaustu zcela selhala. Z hitorie víme, že leckerým lidem čištění zemí a měst od židovského obyvatelstva vůbec nevadilo a katoličtí Poláci to dokonce vítali a Skopčáky v tom podporovali. Byly tu vyjímky samozřejmě. Stejně tak spojenci. Měli dost informací o táborech smrti už kolem roku 1941. Řadě statečných se podařilo předat opsané seznamy deportovaných do táborů smrti včetně všech jmen, časů odjezdů vlaků, počtu lidí jednotlivých národností atd... řada statečných byť jich nebylo mnoho dokonce z táborů smrti uprchla. Jejich jetšino strastiplná cesta za svobodou byla poháněna vždy jedinou myšlenkou - podat svědectví vrcholným místům. A co se stalo? Nic. Hru neznám, ale film byl velmi silný. Těch pár scén z lágru na mne mělo silný efekt. Srovnávaný Schindler tu není až tak na místě a už vůbec srovnávání zpracování prostředí. Myslím, že tvůrcům o dokonalé ztvárnění koncentráku ani nešlo. Tohle je další pohled na holocaust, který pokládá mnoho nepříjemných otázek coby bylo kdyby.... * * * * ()
Tohle jinak průměrné drama o holocaustu v mých očích naprosto shazuje černobílá a lacině moralizující perspektiva, s jakou je ukázán přístup západních spojenců a Vatikánu k holocaustu. Film vychází z Hochhutova dramatu Náměstek, divadelní hry, která pomohla rozšířit obraz papeže Pia XII. jakožto antisemitského byrokrata, který neměl dost odvahy veřejně odsoudit nacismus. Tato karikatura se bohužel traduje od 60. let až dodnes. Tak i v Amen stojí dva spravedliví mužové - důstojník SS a jezuitský kněz - proti zkaženému světu mezinárodní politiky a diplomacie. Jenomže právě tahle politika a diplomacie byla v danou chvíli možná účinnější než patetické prorocká gesta. Možná ne... vidění tohoto snímku je však nemístně jednostranné. Hochut kritizuje papeže i za to, že srovnával Hitlera se Stalinem. Je to prý něco docela jiného... Ale kdeže! Pokud bychom chtěli porovnávat počty obětí sovětských a německých lágrů, pak by rudý kat dokonce vyhrál. Pius XII. za druhé světové války pod rouškou vnější neutrality pomohl zachránit životy tisíců Židů a po válce vystoupil jakožto odvážný kritik komunismu. Nezaslouží si být proměněn v takovouto karikaturu. Na filmu mi vadila tato historická nespravedlnost a též jeho duchovně beznadějné vyústění. Našlo by se v něm i pár působivých okamžiků - třeba jezuitovo radikální vyjádření solidarity s židovským národem - ale to na záchranu defektního celku nestačí. Jako alternativu doporučuji citlivější Schlöndorffův "Devátý den". Jako doplňující četbu pak například revui Salve 3/2008 věnovanou právě Piu XII. ()
Obžaloba nacismu? Ano. Obžaloba postoje papeže k náckům? Ano. Ale hlavně otázka viny. Má větší vinu ten, kdo zlo páchá, nebo ten, kdo o něm ví a mlčí? Ten, kdo zlo páchá může být, a nezřídka bývá, duševně narušený jedinec. Ten, kdo před zlem zavírá oči, mu dovoluje růst až do mezinárodních rozměrů. Děkuji Costa-Gavrasovi za mnoho otázek, které mne donutil si položit. ()
Evropský pokus o Schindlerův seznam. A docela dobrý, ale na Spielberga to nemá. ()
„Bohové jsou pomalí soudcové, ale trestají jistě.“ Latinské přísloví, které by k filmu, zabývajícímu se otázkou postoje Vatikánu k židovské otázce za druhé světové války, mělo padnout jako ulité. A mělo by mít pravdu ... Jenže ... Jenže nemá. Největším a nejsmutnějším paradoxem tohoto filmu a vlastně i tohoto světa je to, že ti, kdo by měli být potrestáni, na které byl měl dies irae udeřit a oni by měli padnout na kolena, mnozí ti malí, obyčejní nacističtí zločinci, páchající svá zla pod rouškou ideí a kryti davem, ti mohou klidně odcestovat, ach, jak kruté, ale bohužel, jste lékař, takže jen do Argentiny, zatímco ti, kterým svědomí nedalo spát, kteří se rozhodli vystoupit proti té hrůze, nad kterou svět tak dlouho zavíral oči, ti byli zničeni. Jak těžké muselo být prozření? Jak těžké muselo být pro mladého kněze zjištění, že to, co považoval za neodiskutovatelnou morální autoritu, že veškeré jeho ideály, veškerá jeho víra je vlastně jen prázdnou, nablýskanou skořepinou. Riccardo svůj boj vzdává, „nebesa nejsou nikdy prázdná!“ je jen poslední zoufalé plivnutí do očí nacistické vůli, zoufalé tím víc, že podepřené vědomím, že zločiny tak strašné nebudou nikdy moci být dostatečně potrestány a „cesta komínem“, k níž byl nakonec odsouzen, je vysvobozením, mučednickou smrtí … Kurt Gerstein. Dobrý křesťan. Jeho život musel skončit tak, jak skončil, protože „je nepochopitelné a neomluvitelné, že zbožný křesťan jako on neudělal vše, aby se vymanil z tohoto zločinného systému“. I on, jako příslušník SS, byl totiž kolečkem v mašinérii tohoto zločinného systému. Snad mu byl ten poslední hřích odpuštěn za to, co učinil pro odhalení strašlivých zločinů, páchaných na Židech. Aspoň lidstvo mu oficiálně odpustilo … Film Costy-Gavrase rozhodně není prost patetických klišé, manipulativností a jiných podobných postupů. Mnozí mu to zde vyčítají oprávněně. Ale rozhodně je to film, který nám nabízí pohled na holocaust zase z jiného úhlu. A nutí nás přemýšlet. A to je vždycky dobré …. ()
Filmová dílka Costy-Gavrase mám, přes jeho jasnou levicovost, rád. A je to proto, že výběr jeho témat prolamuje tabu a poukazuje na svinstva vlád, organizací či církve. Hrůzný kontrast jezdících vlaků - plných - prázdných - plných - prázdných... a proti tomu neschopnost vlivných cokoli udělat, kromě bezbřehého tlachání, na mě udělalo velký dojem. Protože se historii 20. století dost věnuji, vim, že obžalobu si nezaslouží jen Vatikán, který svou liknavostí a nevyužitým vlivem ve prospěch záchrany židů, způsobil zbytečné ztráty na životech, ale také zbytek Evropy (kromě Velké Británie a Švédska) a USA (USA odmítlo přijmout uprchlíky s odkazem na dané kvóty, skutečností byly blížící se volby, ve kterých chtěl Roosevelt uspět, ale dobře věděl o protižidovských náladách u amerického obyvatelstva a nechtěl tak zmařit své politické cíle). Gavras však pokládá zásadní otázku viny - kdo je skutečný viník? ()
Nedávno utekla žena souseda Stejskala (o pět domů dál, za majitelem autoopravny Ondráčkem - chodím k němu často, volám mu, i když píchnu). Vzbudilo to rozruch, jeden říká to, druhý ono, jeden má zaručené zprávy, druhý jen z druhé ruky, jeden zná příčiny, druhý kam až to povede. A na mně je, abych zaujal nějaké stanovisko. Pokud ho nezaujmu, což samozřejmě také mohu, budou mě považovat za blba... Pokud tuto vesnicky omezenou informační zónu zglobalizujeme, dostáváme se k filmům Costy-Gavrase. Jejich cílem je - kromě uměleckých pretencí - ovlivnit divákův postoj jedním (tím "správným") směrem. Ovlivnit jeho postoj jiným směrem, se ovšem snaží další masa informací na internetu, v televizi a v knihách. - Například kniha P. Pavla Zahradníčka s podtitulem (titul je nezajímavý) "10 mýtů o křesťanství ve světle historických faktů", vydáno v roce 2016. Poslední mýtus se jmenuje "Pius XII. - Hitlerův papež?" a tvrdí se v něm, viz též citace z filmu, "že Pius XII. nemlčel, i když promlouval především svými činy." Autor rozebírá formy pomoci Židům od papežského stolce a kritizuje údajné útoky na něj (o filmu Costy-Gavrase se nezmiňuje bohužel ani nezmiňuje). Závěr (uvedený již v úvodu) zní: Židovský historik Emile Pinchas Lapide konstatuje, "že Pius XII., Svatý stolec vatikánské nunciatury a celá katolická církev zachránili 700 000 až 850 000 Židů od jisté smrti." Podobně bychom se nicméně mohli také ptát, kolik slovanských pohanů, languedockých katarů, středověkých mystiků, amerických Indiánů atd. tyto instituce tehdy zachránili. Zkrátka: buďto jste kosti-gavrasiti nebo ne. Pozn. 1: Sebevražedník v předmluvě byl československý novinář Štafan Lux, svůj čin spáchal před generálním zasedáním Společnosti národů v Ženevě již 3. července 1936, z důvodu uvedeného ve filmu. Pozn. 2: Podobná vlna odporu jako proti euthanázii duševně postižených (ovšem zde bez podpory církve) se zvedla i proti deportacím německých židů, která složkám SS tuto činnost značně komplikovala. Německo se také nikdy nestalo "judenfrei". Pozn. 3: Uvedený dokument se sice přímo o Gavrasovi nezmiňuje, kritizuje však divadelní hru Rolfa Hochhuta "Náměstek - Der Stellvertreter. Ein christliches Trauerspiel" (premiera na Freie Volksbühne 20. února 1963), ze které Gavras vychází, jako ideovou diverzi arganizovanou bolševickou rozvědkou, ke které se po čase doznal samotný Jurij Andropov. Pozn. 3: Vatikán nepovolil natáčení filmu ve svých prostorách, film byl tedy natočen v paláci bukurešťského parlamentu (Palatul Parlamentului) a dalších interiérech tohoto města (občas se tam samozřejmě připletl i nějaký foxteriér). Pozn. 4: Reflexe Radko **** připomínající reálie v Slovenském štátu a následujících obdobích je zcela případná. Pozn. 5: Možná smyslem celého filmu je uvažovat (spíš meditovat) o Kurtu Gersteinovi, který skutečně není postavou jednoduchou. Pozn. 6: Poslední nelichotivá: kdo říká, že "genocidě Židů se zabránit nedalo", by měl lépe vážit svá slova. Pozn. 7, když už jsem se tak rozpoznámkoval. V článku "Židé odstranili hanlivé nápisy u podobizny papeže Pia XII. v Jad Vašem" (europortal.cz) se píše: "V novém textu umístěném na jednom z panelů muzea v Jad Vašem nyní podle pravdy stojí, že už v roce 1942 během Vánočního poselství papež hovořil o „stovkách tisíc lidí, kteří byli bez jakéhokoli provinění, pouze z důvodů své národní či etnické příslušnosti popraveni anebo určeni k postupnému zániku.“ Papežův rozhlasový projev z 24. prosince 1942 (RADIOMESSAGGIO DI SUA SANTITÀ PIO XII) tvoří ve filmu jakýsi mystický střed všeho dění. Projev je to dosti obsáhlý (13 wordovských stran; takové zdání ve filmu nebudí - vyskytuje se v něm také již slovo "holocaust", byť ještě v původním smyslu, vztahujícímu se k apokalypse). Válce je zde věnována ca. jedna strana (pokapitola "Úvahy o světové válce a obnově společnosti"). Aby bylo možno vytvořit si alespoň určitou představu, uvádím tuto část v překladu: "Velká část lidské společnosti, a neváháme tvrdit, že i mnoho těch, kteří si říkají křesťané, se nesou svůj díl společné odpovědnosti za nesprávný vývoj, škody a nedostatky morálního stavu dnešní společnosti./ Tato světová válka, a vše, co je s ní spojeno, vyplývá z dřívějších, vzdálených či blízkých postojů a materiálních, právních i morálních důsledků, co znamenají jiného než úpadek, nečekaný snad jen lehkomyslnými, avšak předvídaný a odsouzeníhodný těmi, kteří pronikli do podstaty společenského řádu, který za šalebným obličejem či maskou konvenčních hesel, skrývá svou smrtelnou nemoc a svou bezuzdnou touhu po majektu a moci. / To, co v dobách míru bylo potlačeno, explodovalo po vypuknutí války ve smutnou řadu událostí, které nejsou v souladu s lidským a křesťanským duchem. Mezinárodní konvence týkající se omezení nelidskosti války, k jejich dopadu na bojující, za účelem zákonných ustanovení pro okupovaná území a věznění zajatců, zůstávají mnohde prázdným slovem; a kdo dohlédne na konec tohoto neustálé rostoucího úpadku? / Chtějí se snad národy nečinně účastnit tohoto katastrofického vývoje? Nebo nad troskami společenského řádu, který se prokázal svou tragickou neschopností být lidem k užitku, se mají všechna šlechetná a čestná srdce raději sjednotit v slavnostním slibu, že nespočinou dříve, dokud ve všech zemích a národech na této zemi povstanou legiony, které se rozhodli přivést společnost zpět do neochvějného středu gravitace božského zákona, dychtící sloužit člověku a jeho vznešené pospolitosti v Bohu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo bezpočtu mrtvých, kteří leží pohřbeni na bitevních polích: oběť jejich života při plnění jejich jejich povinnosti je žertvou (l'olocausto) nového, lepšího společenského řádu. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nekonečnému žalostnému zástupu matek, vdov a sirotků, jimž bylo odňato světlo, útěcha a opora jejich života. / Toto zaslíbení dluží lidstvo nesčetným exulantům, jenž vichřice války vytrhla z jejich rodné země a rozprášila je do cizích zemí; kde mohou lamentovat s prorokem: „Dědictví naše bylo dáno cizím, naše domy cizincům (Jeremiáš, z latiny)“. / Toto zaslíbení dluží lidstvo stotisícům lidí, kteří bez jakékoli vlastní viny, jen kvůli své národnosti nebo původu, byli ustanoveni k smrti nebo postupnému zbídačení. /Toto zaslíbení dluží lidstvo mnoha tisícům civilistů, žen, dětí, nemocných a starých, jimž letecká válka, - jejíchž hrůzy jsme již od samého začátku mnohokrát veřejně odsoudili, - bez rozdílu nebo s nedostatečným ověřením, vzala život, statky, zdraví, obydlí, azyl a majetek. / Toto zaslíbení dluží lidstvo záplavě slz a hořkosti, navršené bolesti a trýzni, které vzcházejí z neblahých rozvalin hrozného střetu a zapřísahají nebe, vzývajíc sestup Ducha, aby spasil svět před dalším šířením násilí a hrůz. Pozn. 8: Na rozdíl od komunistických archivů, jsou archivy Vatikánu od roku 1939 uzavřeny. () (menej) (viac)