Der Stellvertreter
Réžia:
Costa-GavrasKamera:
Patrick BlossierHudba:
Armand AmarHrajú:
Ulrich Tukur, Mathieu Kassovitz, Ulrich Mühe, Michel Duchaussoy, Ion Caramitru, Marcel Iureș, Friedrich von Thun, Hanns Zischler, Sebastian Koch (viac)Obsahy(2)
Film Constantina Costy-Gavrase byl volně inspirován hrou Rolfa Hochhutha, která se hrála v roce 1963 a poprvé veřejně pranýřovala papeže Pia XII. za jeho vazby a postoje k nacismu. Filmové drama Amen. splétá dva příběhy: skutečné postavy - poručíka SS Kurta Gersteina, který na vlastní oči, jako jeden z prvních viděl vyhlazování Židů v koncentračních táborech Belzec a Treblinka, a teatrální svět temných stínů Vatikánu a jejich diplomatických her. Tyto dva příběhy jsou spojeny fiktivní postavu mladého jezuitského kněze Fontany, který se snaží zprostředkovat poznatky a svědectví Vatikánu tak, aby mohl Svatý otec veřejně deklarovat postoj církve k židovské genocidě. Hlavní otázkou filmu je, zda a za jakých podmínek měl papež veřejně protestovat, zda se měl schovat za to, že se bál represí vůči katolíkům v okupovaných zemích? Měl právo zůstat ve stínu své neutrality ve snaze chránit je? Jedna z hlavních postav filmu dává klíč k této záhadě: "Před válkou jsme měli papeže války (Pius XII.). Po jeho smrti jsme zvolili papeže míru, ale začala válka!" Costa-Gavras se inspiroval doznáním, které sepsal Kurt Gerstein po zatčení a těsně před svou smrtí, a výpověďmi blízkých spolupracovníků papeže. (oficiálny text distribútora)
(viac)Diskusia
Hm. Jenže církev - ať už jde o katolík, protestanty, pravoslavné nebo eveangelikály - jako celek stabilně prokazuje tendenci zametat problémy pod koberec a interpretovat dějiny tak, aby byl její mediální obraz co nejlepší. Nechci tu nikomu nasazovat psí hlavu, ale na propagandu se nezřídka aplikuje antipropaganda. A tohle mi připadá jako přesně ten případ. Dobře, můžou za ti zlí agenti, tedy zase někdo jiný. Problém ale spočívá jinde. Myslím, že před válkou i ve válce zklamalo celé křesťanstvo a srabsky a s vypočítavostí zalezlo "do krytu", než se to převalí. Antisemitismus křesťanů byl tehdy bohužel dost rozšířený. Když už křesťané 30.-40. let neměli odvahu argumentovat z hlediska těch, kteří Židy berou jako své starší bratry ve víře, jejichž vyhlazení by bylo cosi absurdního, měli argumentovat alespoň jakožto humanisté. Ano, nějaké hlasy se ozvaly (v Německu třeba Vyznávající církev+ pár jednotlivců), ale nebyly nijak zvlášť silné. Pokud něco měli, tak bít na poplach a burcovat. Vatikán se však ve své aktivitě nikterak nepřetrhl, přitom měl jedinečnou příležitost mobilizovat křesťany po celé Evropě.
Na konci ledna končí článek v La Repubblica - přiznal generál rumunské tajné policie Ion Mihal Pacepa v intewiev pro newyorský časopis National Review, že dezinformační kampaň s krycím jménem Pozice 12 byla schválena Nikitou Chruščovem s cílem morálně zdiskreditovat papeže, udělat z něho chladného a vypočítavého sympatizanta nacistů a mlčenlivého svědka holokaustu. Vyvrcholením propagandistické akce bylo uvedení dramatu Náměstek od Rolfa Hochhuta ve všech divadlech komunistických zemí, podle něhož ještě v roce 2002 řecký režisér Costa Gavras natočil film Amen se stejným cílem. Text dramatu se opíral o dokumenty, padělané sovětskou tajnou službou, které jí opatřili rumunští řeholníci, kteří měli přístup do vatikánského tajného archivu. text Josefa Koláčka z Radio Vaticana
Nijak zvlášť dobrý film celkově, snad jen Tukur si zaslouží ocenění. Celkově bych dal tak dvě *, ale vzhledem k ideologickému zaměření filmu, který má v divacích utvrzovat naprosto hrubě zavádějící vnímání a znalost historie, které zde v plné šíři reprezentují např. Jondzavid, Skip a Galahad - abych jmenoval ta hodnocení, co vyskočí na první stránce - odebírám i ty. Jednu věc totiž katolické církvi upřít nelze, že proti holokaustu bojovala i na úrovni svých nejvyšších hodnostářů, jako byli Pius XII., Angelo Rotta, Giuseppe Roncali (později papež Jan XXIII.) či Giuseppe Burzio. A další.
Vily: nestraš
Tak tohle muze napsat jen clovek teremu se nelibi pravda.Jen si tak rikam proc asi ?
šíleně plytký film pro diváky na inteligenční úrovni čtenáře deníku Blesk. Působil na mě jako kdyby byl natočen na zakázku předsedy strany Šás.