Touha Veroniky Vossové
Die Sehnsucht der Veronika Voss
Veronika Voss
Réžia:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Xaver SchwarzenbergerHudba:
Peer RabenHrajú:
Rosel Zech, Hilmar Thate, Cornelia Froboess, Annemarie Düringer, Erik Schumann, Doris Schade, Peter Berling, Günther Kaufmann, Volker Spengler (viac)Obsahy(1)
Postava Veroniky Vossovej bola inšpirovaná osudom "nemeckej Grety Garbo", herečky Sybille Schmitz, ktorá vrchol svojej slávy zažila počas 2. svetovej vojny. Zaujímali sa o ňu mocní muži Tretej ríše a publikum jej tlieskalo. Roku 1955 je však z nej už len zúfalá troska. Márne sa snaží oživiť svoju hereckú kariéru, nie je schopná predniesť ani krátku repliku. Smútok za zašlou slávou tlmí silnými dávkami morfia, od ktorého sa počas ťažkých rokov stala závislou. Zároveň sa úplne odovzdala do rúk sadistickej lekárke, ktorá profituje zo skrachovaných bývalých boháčov závislých na drogách. Jedného dňa Veroniku stretne športový reportér. Spoznáva v nej bývalú hviezdu a chce odhaliť jej tajomstvo. Film Túžba Veroniky Vossovej je posledným dielom Fassbinderovej voľnej trilógie o nemeckom hospodárskom zázraku. Ukazuje odvrátenú tvár úspešného povojnového Nemecka, ktoré sa musí vyrovnávať so stále živými prízrakmi minulosti. Snímka je zároveň poctou filmovým dívam a ich smutnému osudu. Fassbinder snímku vizuálne štylizoval na spôsob starých filmov z tridsiatych a štyridsiatych rokov a vzdal tak hold zabudnutej ére nemeckej kinematografie. Na MFF Berlinale získal Zlatého medveďa. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (30)
Přepsáno v lednu 2020. Touha Veroniky Vossové je vizuálně stylizovanou filmovou anekdotou pro sarkastické hrátky světla se stínem. Mnoho se namluví o nacistickém dědictví, tíživém poválečném osudu německých žen a filmu Sunset Boulevard, přesto jde ze strany Rainera Wernera Fassbindera především o důkladně sestavenou estetickou skladbu provokativního výsměchu. Německý exhibicionista do filmu dostal všechny své niterné úzkosti, všímá si závislostí, vyžívá se podřízeností, masochismem i různorodou formou zneužívání, melodramatická linka se nenápadně rozhlíží po parodických tendencích a směje se nenuceně nahlas na celý svět. Lehké znevážení dramatické podstaty je zasazeno do výrazu poetické kompozice. Pozorovatelem příběhu je Robert Krohn (příjemný Hilmar Thate), sportovní novinář. Neuchopitelná rozpolcenost odhalila přímo před jeho zraky smyslné křivky mámivé reality, proto přijímá výzvu života ke změně sledovaného osudu. Láska si tak krutě zahrává s vnitřním světem, neboť přijímá pouze oběti. Hlavním objektem zvědavého zájmu je Veronika Voss (velmi zajímavá Rosel Zech), reinkarnace německé herečky Sybille Schmitz. Život na výsluní je nezbytnou potřebou, ale doba se formálně změnila a nechce si již více připomínat svá vlastní dřívější pochybení. Život ztratil svoji smysluplnost. Významnou postavou děje je Henriette (zajímavá Cornelia Froboess), Robertova partnerka. Se smutkem přihlíží Robertovu vnitřnímu zmatku, přesto ve své víře v lásku nabízí pomoc při odhalení tajemství. Důležitou postavou je Dr. Marianne Katz (příjemná Annemarie Düringer), neuroložka se svéráznou lékařskou živností. Osobní prosperita je skutečnou motivací její obvyklé lékařské praxe, vždyť závislost lze v případě nutné potřeby též vypěstovat. Z dalších rolí: Mariannina spolehlivá zdravotní sestra Josefa (Doris Schade), v celé té neurologické živnosti osobně spřízněný Dr. Edel (Erik Schumann), Veroničin bývalý manžel a filmový scénárista Max Rehbein (Armin Mueller-Stahl), momentálně vyhýbavý filmový producent (Peter Berling), starý manželský pár s nepříjemnou koncentrační minulostí a utajovanou závislostí (Johanna Hofer a Rudolf Platte), náhlou Robertovou nespolehlivostí zaskočený šéfredaktor (Hans Wyprächtiger), režisér nového filmu (Peter Zadek), či Mariannina tělesná síla G.I. (Günther Kaufmann). Touha Veroniky Vossové není filmovým dramatem, byť se formálně drží dramatické struktury. Sarkastický výsměch v básnickém područí filmové estetiky pobaví a zaujme svým sarkasticky hravým výrazem zpracování. ()
Zlatý Medvěd ()
Osaměle a ztraceně bloudí okolo tramvajové zastávky Geiselgasteig nedaleko Bavaria-Studios žena děštěm. Fascinován jejím elegantním zjevem zavede ji sportovní reportér Robert Krohn (Hilmar Thate) do města a den nato ji vezme do nobl kavárny, kde si ona od něj půjčí 300 marek. Reportér ještě netuší, kým tato diva vlastně je: Veronikou Voss (Rosel Zech) - bývalou Ufa-star. Rolí již nedostává, ale starší dámy ji ještě drží v paměti - ve foyer kavárny dokonce visí její obraz... Pozdní dílo Rainera Wernera Fassbindera tvoří prostředník mezi filmy Die Ehe der Maria Braun a Lola a je součástí grandiózní trilogie, jež se vypořádává s kulturním a politickým dědictvím nacistického Německa. Film je vlastně založen na skutečném osudu herečky Sybille Schmitz a svojí černobílou formou je ostrou alegorií vůči všem těm melodramatům, jež tak hojně vznikala za Třetí říše. Do německých kin se film dostal jen čtyři měsíce před smrtí svého autora. ()
Drahý bože, to je podivný film! A to už se mi dlouho nestalo, že bych si tohle řekla, mám velkou radost. A dalo by se říci, že jsem příliš vyděšená na to, abych prošla tmavým bytem do své postele. Sama už tři dny dýchám jako hlavní čarodějnice Helena Marcusová ze Suspirie, spánek se mi vyhýbá a takovéhle věci nadměrně podporují moji představivost. Sehnsucht je myslím mnohem obsažnější slovo než česká touha. ()
Z mého pohledu spíš průměrnější drama R. W. Fassbindera, které napodobuje tradiční melodramata produkovaná německými ateliéry UFA z období německé Třetí říše. Režisérovi slouží tragický osud filmové divy závislé na opiátech k nenápadnému připomenutí nacistické minulosti mnoha německých umělců. Zajímavý je motiv drog - sám Fassbinder jich nemálo vyzkoušel a konec konců se těsně po dokončení filmu nešťastně předávkoval. Celkový dojem: 55 %. Na můj vkus trochu pomalé tempo a tradicionalistické filmové podání. ()
Nadchla mě především vizuální stránka (způsob snímaní kamery-podhledy, nasvícení, hra světla a stínu) a s ní spojená téměř magická atmosféra plná tajemna (navíc vložka s podivným postarším párem). Jenže od tohohle slibného kurzu se film začal postupně odchylovat k docela tuctové kriminální hře, úvodní dvojice se mi začala dost protivit, večírek mě poněkud minul a konec byl na mě možná až moc střízlivý, takže to budou pouze lepší 3*. ()
Zabijácká Fassbinderova přestylizovaná historka, která by měla být poctou, ale je pouze trapným výsměchem. Mimo čas a prostor se veze na vlně všech těch Sunset Blvd. a jejich leitmotivů o padlých divách, jejichž generace byla z veřejného života vyf*ckována nejpozději v roce 1952 (na západě) společně s křiklavými barvami Zpívání v dešti. U nás byl podobný film natočen na konci 60. let - Hvězda - a Jiřina Štěpničková se v něm kála sama za sebe. Queer čtení si tady sice užije, ale s tím na mě nechoďte. Tohle je špatný film z rodiny Protektorů, který se líbí jen tam, kde je divák ochoten sledovat pranýř optikou růžového kukátka. A mimochodem, které ty "staré německé filmy" vypadaly nebo fungovaly jako Veronika? Já se obávám, že je to jen další iluze, která byla RWF spapána i s navijákem. ()
Toto drama s nádechem krimi, je natočeno tradičnějším způsobem, než jsem u Fasbindera zvyklý. U tohoto věčného experimentátora, však film, který nejde vlastní cestou, jako experiment působí. Přeci jen se zde ale fanoušci fanoušci hříček dočkají. Skvěle je například vymyšlen úvod do filmu. Veronika Vossová sedí v kině a sleduje film, ve kterém hraje hlavní roli. Scéna, jenž pozoruje na plátně je však její život. To však divákovi docvakne až někdy v polovině filmu. Jinak se film vyznačuje skvělými hereckými výkony. Krom hlavních představitelů stojí za zmínku například postava amerického černošského vojáka, která filmem bez nějakého hlubšího významu proplouvá a kterou jsme mohli za stejných okolností vidět i ve snímku Lola. Zajímavá je i dvojice starých lidí, kteří jsou nepřirozeně veselí. Když se však divák dozví příčinu jejich štěstí, až z toho zamrazí. A to je asi největší klad tohoto filmu, režisér nám zde předhazuje různé absurdní výjevy, jenž se pak v průběhu snímku stávají zcela logickými. Jedná se o skvělé dílo, bohužel je však ve stínu starší Fassbinderovy tvorby. ()
Štylizovaný noir film silne inšpirovaný smutným príbehom slávnej nemeckej herečky Sybille Schmitz. Jej podlomená duša podľahla depresiám, závislosti a tá jej vzala život. Bludný kruh, z ktorého sa nedokázala vymaniť, okolnosti jej smrti v nemocnici a záhadnej liečby sú podkladom pre silný scenár. Vizuál pôsobí ako z 20-30tych rokov a na filme ma asi najviac fascinuje. Biela žiari, lesk oslepuje zrak a čierna má tie najtmavšie odtiene. Zvláštne pôsobí aj čudná citová nezainteresovanosť postáv. Láska, ktorá rýchlo vzplanie, no z plátna ju necítiť, rovnako ako po smrti slávnej divy ide život ďalej...akoby jej list na rozlúčku so slovami: "Nikomu nechýbam" aj vystihol kvalitu jej citových väzieb. ()
Výtečný film, oplývající množstvím ryzích filmařských kvalit. Byť jsem se musel zpočátku do toho dost nutit, protože úvod na mě působil zmateným a nepříjemným dojmem (a samotná titulní postava mi byla extrémně nesympatická). Inspirace filmem Sunset Boulevard je zde nepřehlédnutelná, ale Fassbinder si jde zcela svou cestou - podle mě například pro něj není tak důležitá věrnost v zobrazení historických reálií (podobný dojem jsem už měl z jeho předchozích historických filmů - všechny na mě působily velmi současně, jako by se odehrávaly v době, kdy byly natočeny, nikoli v době, do které byl děj zasazený), jako spíše jiné aspekty - jako např. způsob nasvícení a snímání každé scény (samotná Veronika Voss v jedné scéně pronáší: "Světlo a stín. To je tajemství filmu. Víte to?"), a vedení herců (všichni do jednoho jsou zde naprosto výborní). Film se postupně přehoupne až do jakési detektivky, kde je samotná titulní postava částečně odsunuta do pozadí, a pozornost se soustředí na postavu sportovního reportéra, který usiluje odhalit pravdu - což je změna, která se mi osobně líbila, a která celý děj přivede až k velmi působivému zakončení. Nebýt jakéhosi zvláštního hektického dojmu, kterým na mě ten film působil, asi bych za sebe neměl problém jít na maximální hodnocení - můj oblíbený Fassbinder mě zde opět zcela dostal. ()
Fassbinderova poklona klasickému Hollywoodu a zrkadlo nemeckých dejín v jednom. Nie ale tým, že by o továrni na sny rozprával, ale že evokuje formou aj obsahom napríklad Sunset Boulevard a nakoniec je samozrejme jedno, kde sa príbeh odohráva, pretože filmári sú všade slizkými bohémami a k drogám nemajú nikde ďaleko. Veronika Vossová je veľmi smutnou postavou, to ale nakoniec snáď aj všetci v tomto veľmi neutešenom, ale štýlovo nesmierne vypiplanom filme. Fassbinderove pohľady cez členené okná sú tu snáď ešte viac, ako obvykle a režisérova zrelosť je cítiť v každom zábere. ()
Sunset blvd. + Psycho + Rekviem pro panenku = Touha Veroniky Vossové. Tedy skoro... ()
Je to tak časté, že kdekdo dělá to, co opravdu neumí. Takže potom jsou ty pracovní výsledky i tomu úměrné. Touhy patří k aktivnímu mládí, ne k dospělém věku! Kdo je má i v dospělosti, ten si je totiž jde i splnit.***(5.10.2010) ()
Kdybych dosud neviděl žádný undergroundový artový film, natočený navzdory době vzniku schválně černobíle, případně bych znal jen minimum filmů tematizujících filmové zákulisí, možná by mi to, co nabízí Touha Veroniky Vossové, i plně postačilo k nadšení. Audiovizuální stránka je zde přímo luxusní, jak propracovaným černobílým vizuálem, snad ve všech scénách se lesknoucím promyšleným nasvícením a vyladěnými kompozicemi kulis a postav, tak v rámci práce se zvukem a bohatým hudebním podkresem. Jenže tenhle aspekt mi k nadšení vystačil první třetinu a později už jen u pár vybraných scén, neboť z obsahové roviny zbylo až protikladně neivnenční povrchní proplouvání více tématy (stárnutí herecké hvězdy, filmařské prostředí, nacistická minulost, drogová závislost atd.), kterým by se film mohl poctivě hlouběji věnovat a ve zvoleném námětu je propojit, jenže některé z nich tu působí spíše jako nahodilý zpestřující doplněk, když se tu s nimi pracuje tak zoufale málo. Možná by nebylo fér vyčítat Fassbinderovi, že portrétem herečky snažící se přes svůj stav za zenitem za každou cenu znovu hrát značně vykrádá Sunset Boulevard, když svůj film záměrně točil jako přiznanou variaci s poctou zmíněnému Wilderovu počinu, bohužel ke kvalitám minimálně v rámci scénáře se mu ani trochu vzdáleně nepřibližuje a mnohé herecké výkony působí na mě asi tak odtažitě studeně jako to prostředí nemocnice plné dlouhých chodeb a prázdných bílých zdí. Potěšil mě svou účastí Armin Mueller-Stahl ve vedlejší roli scenáristy a ikonická scéna Veroniky s její pěveckým číslem film také osvěžila, ale ve vztahu k celku pořád málo na to, aby výrazněji povýšila můj dojem z dalšího filmu s neskonalým vítězstvím formy nad obsahem. [60%] ()
Musím konštatovať, že toto bol zatiaľ najslabší a aj najobyčajnejší film od pána Rainera. Chýbali mi vo filme tí jeho týpkovia .. aj keď Veronika v bežnom živote tie jednotlivé herecké výstupy dávala na jednotku s hviezdičkou .. úbožiačka. ()
Konečne som skompletizoval Fassbinderovu trilógiu, ktorá sa vyznačuje, že má typicky problematickú hrdinku, čo dobre neskončí... Už veľmi dobre viem, že taká Mária Braunová v jednotke skončila oveľa horšie, ako Lola v dvojke, že sa to vôbec nedá ani porovnávať, a na rad prichádza smutná Veronika Voss v trojke, čo je v katastrofálnom objatí svojej doktorky, ktorá ju dopuje morfiom... Táto krásavica je totiž bývalou nemeckou herečkou, veľkou S-T-A-R U.F.Y, keď sa jej zrovna teraz ponuky bohvieako nehrnú. Čistou náhodou sa zoznámi so športovým novinárom Robertom Krohnom, ktorý sa snaží, aby sa vyprostila z tejto spletitej situácie, a tá má na príčine, že sa stala strašnou závislou osobnosťou so zištným zákulisím istej tretej temnej osoby, ktorú som už spomenul, a okolo ktorej sa pohybujú ďalší zlí ľudia. _ R.W.Fassbinder nakrútil veľmi znepokojivý čierno-biely snímok, ktorý mi akosi dosť často pripomínal môj vôbec najobľúbenejší_najlepší film, a pritom má vo svojom názve Veroniku Voss, čo je iba taký „optický klam” , lebo v skutočnosti ide o to, kto je za všetko zodpovedný, aké má de-facto “zajačie úmysly” , a prečo robí to, čo robí... ? Vedľajšia postava nakoniec dominuje, pretože ju pozorovať, je zároveň fascinujúce, ako sa bezcitne správa, ale na druhej strane-extrémne odpudzujúce, že sa to môže stať i vám ? _ Toto sa aj naozaj odohralo, a tento progresívny režisér o tom natočil dosť odvážny filmový projekt, ktorý si nekládol servítku pred ústa. A jeho koniec hovorí za všetko... ()
ČST 2 (slovenský okruh) = 10.1.1989, réžia slovenského znenia = (ČST Bratislava) (4.1.2012) ()
Sunset Boulevard made in Germany. Ráz předválečných snímků se staromódními prolínačkami byl vystylizován do nejmenšího detailu jak od ostříleného noiristy a ladnost světel a stínů ve výrazném černobílém kontrastu s převahou ovládla celý film. I zvukaři zaslouží uznání. Tím však moje ódy končí, neboť dialogy, které jsou většinou u Fassbindera doménou zde stály za starou belu, plytkost děje ukládala ke spánku a jediné co se probouzelo, byly antipatie k hlavním představitelům. ()
Staré německé filmy jsou v Touze Veroniky Vossové napodobeny velmi dobře. Ačkoliv dávám přednost barevným filmům, protože barvou se jim dá dodat další rozměr, tento film byl správně natočen jako černobílý. Kamera, světla a stíny a melancholický příběh o tom, že, slovy Veroniky Vossové: ,,Každá doba je krásná!" (ironicky myšleno), to do sebe skvěle zapadlo. Je něco půvabného na zoufalé herečce na pokraji sil, která se brodí deštěm... Ale stejně jako většina ostatních si myslím, že ten film byl natočen až příliš konzervativně. Není tu žádná vychytávka, která by ho pozvedla z průměru, žádná scéna, která by se hlouběji vryla do paměti. Žádná Norma Desmondová scházející s šíleným výrazem ze schodů. ()
Nemecké mestá vyzerali po vojne hrozivo (Berlín, Drážďany, Hamburg...), najhoršie na tom boli mestá a továrne v sovietskej zóne. Úplne iná situácia v bombardovaní Nemecka nastala po Jaltskej konferencii, kedy bolo jasné rozdelenie Nemecka na okupačné zóny. Briti a Američania bombardovali tie priemyselné objekty, ktoré sa mali dostať do rúk Sovietom, aby ochromili povojnový rozvoj tejto krajiny. Úplný opak nastal v zóne Američanov, predsa si Američania nebudú bombardovať továrne v Nemecku, kde majú svoje podiely, vyrábali pre Hitlera a tvorili sa pre nich zisky. V skutočnosti nebola nemecká ekonomika ešte úplne zničená, ale to čo zostalo bolo rozobraté spojencami v rámci reparácii. Muži zväčša padli vo vojne, boli nezvestní alebo ešte v zajatí. Ženy tak boli rovnako ako počas druhej svetovej vojny odkázané iba na seba. Museli sa postarať o zvyšky svojich rodín, nakŕmiť deti a nájsť im strechu nad hlavou. Na to však musel začať fungovať normálny život. A museli to byť ženy, ktoré začali dvíhať mestá a ekonomiku z popola a o tom je trilógia filmov Manželstvo Márie Braunovej,1979; Lola, 1981 a Túžba Veroniky Vossovej, 1982. ()