Lola

Ze všech filmů německého režiséra R. W. Fassbindera je mi Lola patrně nejsympatičtější svojí lehce komediální nadsázkou a v neposlední řadě i hereckým obsazením v čele s půvabnu Barbarou Sukowou v roli luxusní prostitutky a Arminem Muellerem-Stahlem v roli charakterního šéfa stavebního úřadu. Ve většině svých filmů je Fassbinder levicově aktivistický, bojovný a přehnaně kritický, tady svůj odpor k establishmentu přetavil do chytré satiry, která shazuje německý hospodářský zázrak 50. let. Fassbinder jednak nenápadně, ale účinně připomíná, že německá společnost 50. let je přímým pokračovatelem Německa 40. let s jeho hnědou minulostí, jednak si všímá korupce tradičních i nových elit a toho, že z hospodářského vzestupu zdaleka všichni netěží stejně. Ti, kteří mají konexe a často pochybně nashromážděný kapitál, bohatnou, zatímco na ostatní zbydou jen drobky ze stolu. Postava hlavního hrdiny, idealistického Von Bohma, pak připomíná, že korumpovatelný je téměř každý, jen je nutné najít jeho cenu. Celkový dojem: 85 %. Fassbinder sice vypráví o jednom konkrétním bordelu v jednom konkrétním městě, ale je zřejmé, že vytváří asociaci bordelu jako ztělesnění kapitalistické morálky a politického systému poválečného Německa. (08.08.2009)

Ach bože, ten 800x přetavený román Heinricha Manna za to opravdu nemohl. Zatímco Pea Fröhlich a Peter Märthesheimer pouze zkonstatovali nepřesaditelnost konfliktů z původního románu Profesor Neřád do Německa 50. let (viz jejich komentář v Ich will nicht nur, daß ihr mich liebt - Der Filmemacher Rainer Werner Fassbinder), byl to opět individualismus egoistického manýristy RWF, který s drzostí sobě vlastní učinil definitivní tečku nad převrácenými významy psychologického románu, který původně vyšel v roce 1905 s podtitulem Konec tyrana. Výsledný produkt Lola je proto tak vágní, že byť i jen kratičký pohled na ty vyžilé kurvy snímané přes růžové filtry napoví více, nežli celá ta údajně rafinovaná socio-kritická rovina. (28.04.2014)

Těžko říct, zda bych tady dokázal být bez případné znalosti Modrého anděla (1930) mnohem více spokojen či nadšen. Ten prastarý černobílý německý snímek z počátků zvukového filmu mě před časem uchvátil a mnou aktuálně viděný Fassbinderův počin, jakkoliv osobitý a se společenským poselstvím, už asi navždy zůstane jen variací na onen starší slavný film, resp. jeho původní předlohu. A bohužel v mých očí Lola nad Modrým andělem výrazně prohrává. Barbara Sukowa rozhodně nepodává špatný výkon, minimálně v rámci Fassbinderova pojetí oné postavy ne, ale prosím vás, kam se hrabe na svůdnou divu úrovně Marlene Dietrich? Hlavním tahounem se tentokrát překvapivě stal představitel hlavní mužské role Armin Mueller-Stahl, jehož mravní zkáze propadající hořlivec Von Bohm vdechuje snímku silné charisma i podmanivý ironický nadhled. Vůbec onen nekompromisně satirický obraz německého hospodárského rozkvětu 50. let hodnotím v Lole jako přínos, mnohem rozporuplněji vnímám na první pohled možná špičkovou výtvarní stylizaci. Musím říct, že všechny ty růžové, červené, modré či zelené filtry mě v některých scénách svým ostrým jasem spíše iritovaly, měl jsem pocit, že mnohokrát spíše odvádějí pozornost od podstaty scény. Když se ve scénách z kanceláře odrážely jakési modré skvrny z osvětlení i na obličejích herců, začala mi ze strany Fassbindera tahle barevná stylizace připadat totálně přehnaná. Mj. kvůli těmto rušivým výtvarním efektům nedokážu vyjít s hodnocením výš, než nad silné 3 hvězdičky. [65%] (31.08.2021)

Tento film je vydařeným popisem prohnilé společnosti, kde otěže pokroku drží v rukách pochybní podnikatelé a zkorumpovaní politici. Jedná se tedy o zcela reálný obraz. Podstatné jsou zde dvě dějové linie, jedna popisuje touhu děvky Loly po spořádaném životě a druhá snahu morálního, ač realistického, člověka vnést do města rozvoj a to při snesitelné míře korupce, v rámci prospěchu společnosti. Tyto dvě linie se ve filmu protnou, aby po kolizi mohlo vše pokračovat dál v zajetých kolejích. Skutečně realistický obraz našeho světa. Takhle ot prostě chodí. Filmově se však jedná o slabší počin. Postavy nejsou až tak reálné, jak jsme u Fassbindera zvyklí a to i přestože herecké výkony jsou slušné.To brání divákovi si film patřičně prožít. A ač měl Fassbinder pro vymýšelní dějových zápletek snad až shakesperovský talent, tak tomuto filmu chybí větší dávka osudové dramatičnosti. (19.05.2009)

Postavy, ako sú : v prvom rade taká pobehlica Lola, či extrémne zištný chuligán Schuckert, alebo trebárs dobrácky, ale naivný Von Bohm, sa vám isto vryjú do pamäti, ako aj mne, no to je asi tak nateraz všetko, čo by som mohol k druhému dielu „trilógie” , čo povedať, pretože ma zaujala maximálne myšlienka korupcie, machinácie a moci v stavebnej firme, kde za všetkým stojí atraktívna žena, ktorá si robí zo všetkého taký holubník. A herecky výkon bravúrnej Barbary Sukuwej hovorí úplne v jej prospech, ako ľahučky zvláda svoju postavu, ktorá je strašne vypočítavá, pokrytecká, že i v záverečnom skonštatovaní v jednej z scén, zisťujem, aká je to m-a-s-k-a ! Stavebný referent Von Bohm sa na chvíľu rozhodol „vzoprieť sa obrom” , ale ako to už dopadlo, veľmi dobre viem, že systém ho položil na lopatky, a o tom tento celkom zaujímavý snímok Rainera Wernera Fassbindera pomocou obrazu rozpráva, len škoda, že to nebolo tak intenzívne, ako v M-árii B-raunovej, keď snímal Ballhaus... PS: V podstate oveľa menšiu roličku si tu zahral Ivan Desny, ktorý mal predtým v podstate oveľa väčšiu rolu v M.B. (25.09.2018)