Diktátor
The Great Dictator
The Great Dictator
Réžia:
Charlie ChaplinScenár:
Charlie ChaplinHrajú:
Charlie Chaplin, Jack Oakie, Reginald Gardiner, Henry Daniell, Billy Gilbert, Paulette Goddard, Maurice Moscovitch, Emma Dunn, Chester Conklin (viac)Obsahy(1)
Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana. (Isherwood)
(viac)Recenzie (424)
Že mi to ale trvalo, než jsem ho dokázal shlédnout. Asi zhruba tak někde uprostřed v Chaplinově tvorbě, lepší než Moderní doba a horší než Světla velkoměsta. Některé okamžiky jsou skvostné, jako úvodní bombová scéna, setkání diktátorů na nádraží a jejich vzájemné "převyšování" nebo strhávání medailí z uniformy. Tulák, resp. holič mě tolik nebavil a na závěr přišlo trochu toho morálního ponaučení. "Wienerschnitzel a Sauerkraut" ()
----- "Buď být Césarem, nebo nikým. Císařem světa. MÉHO světa." ----- To není jen geniální a tudíž svým způsobem i mrazivá satira ... to je POSELSTVÍ. Protože v globálu pořád "myslíme příliš a cítíme málo", což za souběhu určitých (ne)příznivých okolností může vyvolat nejen drobný, ale i VELICE zásadní - ba přímo existenční problém. P.S.: Přesto je znát, že Charlie Chaplin (tak jako spousta jiných, kteří se v té době na válku dívali z dálky) prostě nemohl obsáhnout šílenství apokalypsy, která tehdy zavítala do Evropy - dokořán otevřenými dveřmi. Jak by si mohl představit všechny její hrůzy ... v celé šíři ... zrovna on, o němž se rozhodně nedá říct, že by cítil málo ... ()
V kontextu doby, kdy The Great Dictator vznikl, si zaslouží Chaplin veliké uznání. Zdaleka ne každý, by se dokázal takto veřejně vymezit vůči počínajícímu zlu. A přitom by to měla být samozřejmost, že lidé kteří mají vliv a veřejnost jim naslouchá, umělci především, budou nejhlasitější odpůrci všech diktátorů, vrahů a prznitelů svobody. Protože právě umění ve všech svých formách promlouvá ke všem lidem bez ohledu na původ, či vyznání. Proslov holiče v závěru filmu, byl možná patetický, ale bylo to vyznání nikoliv komika a herce, ale humanisty a nebojácného člověka, který narozdíl od politiků nechtěl jen přihlížet. Film sám o sobě, má pár vtipných i podmanivých momentů a na tu dobu je velmi výpravný, ale stejně tak má spoustu hluchých míst, je dlouhý a v mnoha ohledech nedotažený. Velmi příjemně mě překvapil sám Chaplin. Skvělý herec, na kterého mě těšilo se dívat i jej poslouchat. Už kdysi dávno si získal mou důvěru a obdiv...a to ho znám jen z grotesek, jednoho životopisného filmu a pár dokumentů. Za to, i za ten satiricko-varující přesah, si zaslouží tento jinak průměrný film hvězdu navíc. ()
Nádherné spojení komiky s tvrdou politickou satirou. Chaplinův sentiment jde tentokrát až na závěr stranou - od první scény s dělem, přes let vzhůru nohama, přes obyčejný den diktátora až k hledání penízku v jídle je všecha komika spojena do jednolitého celku, což u Chaplinových filmů nebylo zvykem, protože do té doby připomínaly mozaiku. ()
Zbytečně dlouhý, ale ve své době o to víc zásadní film. Začátek perfektní, jenže délka je opravdu přepálená a časem se začala dost projevovat nuda. Přesto scénky s diktátorem dokonalé a u závěrečného proslovu mě mrazilo i dnes. ()
Diktátor je naprosto zásadní film, přináší důležité poselství, ukazuje zkaženou ideologii a postavy té doby a je také naprosto neskutečnou střelou na poli komedie, i když vlastně na pozadí tragédie té doby. Charlie byl opravdovým géniem, 5 hvězd. ()
Charlie...si nesmrtelny:) ()
Co mě fakt dostalo - že film vzniknul v roce 1940. A přitom celkem věrně předpověděl, jak to bude hrozný. Konečný proslov jakoby mluvil k vojákům, kteří v následujících letech mají zemřít ve jménu holokaustu. Jediné, co mě na tom filmu trochu mrzelo, bylo to, že ta jeho němčina nebyla pravá, i když to jeho herecké ztvárnění bylo fantastické. No ale na rovinu - ty jeho výstupy aka Hitler tam byly podle mě až zbytečně moc často. Jinak skvělá satira, jakou snad může udělat jedině Chaplin, navzdory tomu, že to je smutné téma. Jinak teda netušil jsem, že Chaplin udělal tolik mluvených filmů. Toto byl můj první mluvený a jsem s ním nadmíru spokojen. ()
Moje osobné pocity z filmu sú dosť zmiešané. Film stráca zo svojho humoru, alevenuje sa téme, ktorá bude nadčasová ešte o niekoľko rokov. Chaplin hrá perfektne, rovnako tak aj režíruje, ale žiaľbohu, občas to zostáva nudné. Vzhľadom na záverečný monológ, ktorý sa žiaľbohu nestal zaokrúhľujem vyššie... ()
Charlie Chaplin byl opravdu dobrý herec nejen němých filmů. Nemohu nezmínit vynikající hlasový projev obvzláště na konci filmu. Vcítění se do postavy pseudohitlera bylo opravdu mrazivé. ()
Není to typický Chaplin, kterého mám tak rád), ale to je spíše vina přechodu na mluvený film. Přesto je to tvrdě výstižní film zesměšňující nacistickou ideologii... ()
Nutná vývojová fáze Chaplinovy grotesky, která jde přímo k nejpalčivějšímu problému tehdejšího světa s básnicky geniálním "diktátorským" projevem. Pro nás je potěšitelné, kolik už z humoru Osvobozeného divadla 30.let i filmové tvorby V+W šlo s tímto géniem v mnohém nezávislou, paralelní cestou po stránce námětu i verbální a neverbální komiky. Úrovni občas nestačí vedlejší role ()
CHAMTIVOST OTRÁVILA NAŠE DUŠE! Charlie zde hraje jako o život a pokud vím, tak se jednalo o jeho první zvukoví film a opravdu toho využil naplno. Při jeho závěrečném projevu vám přeběhne mráz po zádech, který ve vás vzbudí naději. Za mě ovšem jednoznačně ve filmu vyhrává příběhová linie s Hynkelem, kterou jestli viděl Hitler, tak chtěl jistě Chaplinovu hlavu na talíři. Ještě ted' se směji při vzpomínce, jak se mu nedaří vytáhnout pero a začne u toho vřeštět tou svou angloněmčinou jak pavián, když mu ošetřovatelé přivřou koule do klece. ()
Vtipné, mrazivé... ve své době velmi důležité... Vlastně pořád velmi důležité...General Höring...(sleď) 🙃 (2019)----------------------------------------------------------------------------- Lituji, ale já nechci být pánem světa, to pro mě není. Nechci vládnout ani dobývat. Chtěl bych pomoci všem židům, křesťanům, všem bez rozdílu barvy pleti. My všichni si toužíme pomáhat navzájem. Žít štěstím těch druhých, ne jejich neštěstím. Nechceme ani nenávidět ani pohrdat. Zde je místo pro každého. Země je bohatá aby nás uživila všechny. Cesta životem může být svobodná a krásná, ale my jsme se na ní ztratili. Chamtivost zničila naše duše, zazdila nás do nenávisti a nutí nás zabíjet. Naše vlastní rychlost nás brzdí. Mechanizace nám přinesla bídu. Naše znalosti z nás udělaly cyniky a hrubce. Myslíme příliš a cítíme málo. Potřebujeme spíše lidskost než mechanizaci, spíše laskavost než vychytralost. Bez těchto vlastností násilí zvítězí nad životem a vše bude ztraceno. Rozhlas a letadla nás měli přiblížit. Původně tyto vynálezy měly hlásat do světa lidskou dobrotu a bratrství mezi národy. Já ale nyní slyším miliony mužů, žen a dětí, kteří žijí v zoufalství a jsou oběti systému, který stále uvězňuje a mučí nevinné lidi. Těm kteří mě slyší já říkám: nezoufejte! Naše dnešní neštěstí se zrodilo z chamtivosti, ze zahořklosti těch, kteří se bojí lidského pokroku. Lidská nenávist přejde, diktátoři zemřou a moc odebraná lidu, se lidu zase vrátí. Pokud lidstvo bude smrtelné, svoboda nezahyne. Vojáci! Neposlouchejte hrubce, kteří vámi pohrdají a utlačují vás, kteří vám diktují, co máte dělat, co cítit a co si myslet. Dělají z vás zvířata a potravu pro děla. Neustupujte těmto zrůdám s mechanickým srdcem a rozumem. Vy nejste ani stroje, ani zvířata, ale lidé s láskou ve vašich srdcích a nikoli nenávistí! Jen zrůdy nenávidí. Nebojujte za otrokářství, bojujte za svobodu. Svatý Lukáš napsal: „Království boží je mezi Vámi.“ Ne, v jednom z vás, ale ve všech lidech! Ve vás! Vy lidé máte v rukou moc vytvářet štěstí. Máte moc učinit tento život krásný a svobodný, udělat z něho úžasné dobrodružství. Ve jménu demokracie - té skutečné -, použijme tuto moc, spojme se! Bojujme za nový svět, který dá všem šanci pracovat, budoucnost mladým, zabezpečení starým. Surovci těmito sliby získali moc. Ale oni lhali! Nevyplnili žádný z nich. Diktátoři se osvobozují a lid zotročují. Bojujme za splnění těch slibů! Za osvobození světa, za odstranění chamtivosti, nenávisti a nesnášenlivosti. Bojujme za rozumný svět, kde věda a pokrok nás přivedou ke štěstí. Vojáci! Ve jménu demokracie, spojme se! ()
Teď na to působí zub času. Vidět to v době, kdy Hitler obsazuje stát za státem, zvukový film začíná být na vzestupu a všude panovala spíše skeptická nálada, zážitek by byl větší. Smekám před Chaplinem, jak imitoval Dolfa chirurgicky přesně, vše si sám sepsal a zaplatil. Není to špatně natočené, ba naopak, zařadil bych to i mezi ty kinematografické klenoty, jen to nemusím vidět znova. ()
Za Chaplinov záverečný manifest. A je svojím spôsobom smutné, že je aktuálny aj dnes- 67 rokov po vzniku filmu. ()
Zase jsem si potvrdil, že mi Chaplin zvukové éry říká víc než němý (pun intended). Dodnes úžasně svěží humor – opravdu spousta neuvěřitelně vymyšlených a virtuózně provedených komických scén. Nemám na mysli zrovna tolik opěvované parodie Hitlerových projevů, ty přece jen značně vyčpěly, hlavně kvůli tomu, že už má (zaplaťpánbu) málokdo v živé paměti parodovaný originál, ale zbytek je pořád famózní, a to jak scénky prostě jen legrační, tak místa, kde se smích potkává s mrazením v zádech; vrcholem je asi známé baletní číslo s poletujícím glóbusem. A aby toho nebylo málo, užijeme si v Diktátorovi dosyta i další Chaplinovy silné stránky: vynikajícího pozorovatelského talentu a sociálního cítění, které mu dovoluje vyhmátnout a po svém zobrazit dobovou atmosféru a společenské tendence; v tom právě pro mě přesahuje rozměr pouhého geniálního klauna a stává se s odpuštěním skutečným umělcem. Ostatně, u vědomí, že tohle je film vzniklý v době, kdy se o holocaustu sotva šeptalo a Amerika si ještě ani nebyla jistá, jestli proti Hitlerovi vůbec jít, se člověk musí obrovsky obdivovat Chaplinově schopnosti zorientovat se, dát najevo takhle jasný názor a zároveň o onom podivném mezičasí vydat jistý druh svérázného svědectví. — Proč tedy ne plný počet? Jakkoli je mé potěšení z Diktátora veliké, přece jen je podmíněno snahou vyjít filmu vstříc, uvědomovat si dobový kontext; při vší úctě mě zkrátka nechytil „za koule“ tak, jak by pětihvězdičkový film měl. 89,9 %. ()
V první řadě bych chtěl podotknout, že žánr grotesky obcházím výrazným obloukem. Spíš než vtipný, mi většinou humor, založený na dortových válkách a mlácení se do hlavy pánvičkama, příjde..no nevím..mírně řečeno předvídatelný, v nejlepších momentech snad roztomilý. Taky tyto filmy ani nevyhledávám, snad s výjimkou Bustera Keatona, na kterém ale stejně nejvíc obdivuji jeho šílené kaskadérské kousky. Z Diktátora mi proto víc sedla ta vážnější stránka filmu a z mého hodnocení je asi patrné, že jí tu je docela hodně. Mlácení pánvičkou do hlavy tu naštěstí není tolik. Chaplin byl samozřejmě dost chytrej chlap na to, aby tak vážné, navíc tou dobou velmi aktuální, téma nebagatelizoval nějakýma fakt hloupýma scénkama a neudělal tak z filmu úplnou taškařici. Také se přikláním k názoru, že nejlepší na celém snímku je závěrečný, silně humanistický, proslov, ve kterém už ani nejde o žádného holiče, ale o Charlese Chaplina, který v ten moment opouští fikci filmu a přímo divákovi do ksichtu sděluje, co si o válce a diktátorech skutečně myslí. ()
První skoro hodina a půl je téměř dokonalá. Výborně napsaný a zahraný příběh se spoustou humoru a krásném prostředí maloměsta, ale je tam taky spousta té válečné nejistoty. Hynkel je skutečně fantastická karikatura a holič je prostě typická Chaplinova postava a všechno je tam perfektní, prostě ten fanatismus, šílenost a chování hlavního diktátora, to vše je vystiženo naprosto perfektně, a vy nevíte, jestli se smát, čí se děsit toho, jak je to reálné (a v té době to muselo zapůsobit ještě mnohem, mnohem víc). Poslední skoro hodina pak zvážní a naplno se projeví hlavní problém filmu - je to hrozně dlouhé a občas jsem se toho začínal maličko nudit, ale závěrečný proslov stojí za to a jako celek je to strašně fajn. A díky honičce po střechácch, honičce po ulicích, úvodnímu řvoucímu proslovu či Hynkelovu neustálému pobíhání po sídle, aby toho stihnul co nejvíc, si ten film zapamutjete - působivé svědectví děsivé minulosti. Chaplin byl fakt mistr a ten film by jste aspoň jednou opravdu měli vidět. 75%. ()
„Hail Hynkel!“ Jak směšné, přesto tak přesné. Chaplinův Hynkel jakoby Hitlerovi z oka vypadl. A třeba při scénách ze setkání dvou diktátorů (Napolini je samozřejmě jasný Mussolini) jsem se bavil náramně (viz třeba jejich "šermování" rukama při hailování). Scény z židovského ghetta mě už tolik nebavily. Občas jsem se totiž nemohl ubránit dojmu, jakoby ty občasné komické skeče zlehčovaly to vše vážné, o čem ten film vypovídá (pronásledování židů především). Výborné je samozřejmě ono závěrečné "idealistické" poselství (poté co dojde k záměně Hynkela s židovským holičem). Důležité je přitom vzít v potaz rok vzniku filmu. V roce 1940 ještě USA nebyly ve válce, tak si myslím, že jistým tvůrčím záměrem bylo, aby si americká společnost naplno uvědomila, jak je důležité usilovat ve světě o nastolení demokracie namísto diktátorských režimů. Je dobře, že se to v Evropě nakonec povedlo, ač tedy tak jednoduché jako v tomto filmu to určitě nebylo. ()